Skoro pět

Motýlkovi bude za méně než dva týdny pět let. Už tak měsíc nebo dva se na to snažím zvyknout a brát ho jako pětileťáka. Obecně mám tendenci lidem věk přidávat, bohužel i včetně sebe, takže občas sama sebe příjemně překvapím, když si uvědomím, že těch pětatřicet mi vlastně ještě není 🙂

Motýlek je zvláštní dítě. Nikdy by mě nenapadlo, jaké různé emoce se v rámci vztahu k vlastnímu dítěti můžou v člověku mísit. Je velmi, velmi tvrdohlavý. Občas žasnu nad tím, jak těžké je o něčem ho přesvědčit nebo ho k něčemu… prostě donutit. Což jako rodič člověk občas prostě musí, ať je zastáncem jakéhokoli výchovného přístupu. A opravdu se hodně obávám jeho puberty, protože argumenty a pohledy, jaké na mě vrhal už během pátého roku svého života, u mě spouštějí nepěkné záchvaty vzteku.

Hodně pochybuji. Ptám se, jestli mezi námi není něco špatně. Opravdu mě dokáže rozčílit tak, že se nepoznávám. A cítím, že to není dobré.

Ale jsou i dobrá období. Nejhorší na tom celém je, že cítím, jak všechno visí jen na mém vnitřním klidu. Když dokážu zachovat chladnou hlavu, je i on naprosto v pohodě. Čas od času ale pohár mé trpělivosti přeteče (často v kombinaci s únavou nebo s nějakým jiným zdrojem stresu), a jakmile se začnu vztekat, začne se vztekat i on a pak se v tom točíme a je to náročné.

Celkově jsem na něj ale velmi pyšná. A všechno to „zlé“ beru tak, že se spolu prostě učíme. On je moje první dítě, na něm si všechno zkouším poprvé, testuji. Jeho brácha už má u mě cestičku vyšlapanou. Samozřejmě nezapadá přesně do každé stopy, ale ve spoustě věcí už prostě vím, co mám čekat, a to dost pomáhá.

Motýlek je zatím celkem drobný. Je druhý nejmenší ve své třídě ve školce, ale taky jeden z nejmladších, tak se není čemu divit. Má asi 106 cm a 16 kg. Momentálně mu kupuju oblečení velikosti 116 a boty 30 (!).

Asi jako každý kluk potřebuje pohyb. Rád běhá, skáče, leze po prolézačkách na hřišti – klasika. Velmi dobře kope do balónu, což bych nezdůrazňovala, kdyby to nebyla pravda, protože fotbal mi moc sympatický není. Od září ho chceme zapsat na nějaký sport a představa, že trávím třeba dvě odpoledne v týdnu čekáním na fotbalovém tréninku a o víkendu na zápasech, mi vůbec nepřipadá přitažlivá. Naštěstí mu jdou i jiné sporty a reálně uvažujeme i o atletickém klubu, kde by si toho mohl vyzkoušet víc. Taky se moc pěkně rozjezdil na lyžích (o tom jsem psala v únoru) a chytlo ho i bruslení. To ho baví velmi a jako hrdá matka mám pocit, že má opravdu talent. Jezdí sám po kluzišti, nepotřebuje se držet ani mě, ani tučňáka, který je na kluzišti pro tento účel k dispozici, když spadne, sám se zvedne a jede dál, nekňourá (kupodivu!), nebrečí… Zapsala jsem ho v dubnu na zkušební lekci hokeje, jen mě trochu zarazilo, že si všechny zájemce pozvali na jednu dubnovou neděli v 8 hodin ráno – s tím, že tam máme přijet na 7:30, aby kluci mohli být v 8 na ledě… Trochu demotivující. Motýlek rozhodně není ranní ptáče, takže hokejista z něj asi nebude.

Spánek je u Motýlka pořád ožehavé téma. Už jsme si na jeho potíže víceméně zvykli, ale aktuálně to opět řešíme. Paní učitelka ve školce mi nedávno řekla, že jí často připadá unavený. Zřejmě si myslela, že jsme takoví ti liberální rodiče, jejichž děti chodí spát, až když samy uznají za vhodné. Což zdaleka není pravda – JÁ uznávám za vhodné, že děti mají být v osm v posteli a pak dát rodičům pokoj. To u nás platí, ale jen dočasně. Motýlek se každou noc několikrát vzbudí, obvykle kolem jedenácté nebo půlnoci, pláče, volá mě a já ho musím uspávat znovu. Uspávat znamená lehnout si k němu do postele a čekat, dokud neusne. A stejně pak každou noc skončí v naší posteli – leckdy jeho příchod ani nepostřehneme (což je ostatně ta lepší varianta). Tvrdí, že se bojí být sám (i když má v pokojíčku bráchu, který spí klidně celou noc navzdory jeho opakovanému křiku) a že se bojí tmy (světýlko má u postele taky). Paní učitelka mi doporučila nějakou ergoterapeutku, která by mu dle jejího názoru mohla pomoci. Nevíte náhodou někdo něco o ergoterapii? Já o ní slyším poprvé…

Jinak ve školce mu to jde celkem dobře. Je hodný, klidný, respektuje pravidla. Má trochu potíže s orientací v prostoru a taky tvrdé zápěstí (po mně), takže psaní pro něj bude asi trochu složitější dovednost. Velmi ho zajímají čísla a počítání. V rámci školky chodí i na podpůrné kurzy lucemburštiny, kterou po únorových prázdninách trochu bojkotoval, ale teď už zase začíná dělat pokroky. Já jsem k němu v tomto ohledu shovívavá. I co se úrovně češtiny týče. V necelých pěti letech se domluví třemi jazyky – co na tom, že ne úplně dokonale? Zatím má času dost. Paní učitelka mimo jiné podotkla, že je poměrně nevyzrálý, protože dává přednost „hraní“ (tedy volné zábavě) před „prací“ (řízené výtvarné či vzdělávací aktivity, učení se písmenek, psaní atd.). Já to ale beru spíš jako kompliment. Že si dítě v pěti letech raději hraje než pracuje, mi přijde naprosto normální.

Je mi jasné, že to s ním asi nikdy nebudeme mít jednoduché. Je velmi citlivý a zároveň se v něm mísí všechny ty emoce, které k němu vysílám já. Díky němu se každý den neustále učím. Máme mezi sebou velmi silné pouto, které je možná tak silné, že máme každý občas chuť se z něho odtrhnout – aspoň na chvíli. Čas od času si od sebe potřebujeme odpočinout, a přitom si pak hrozně chybíme.

Je legrační, jak mi někdy připadá ještě hrozně malý a jindy už tak strašně velký.

Každopádně to pořád bude moje první miminko, můj chlapeček, který mi změnil život.

❤️

Reklamy

10 thoughts on “Skoro pět

  1. caladka 29.3.2018 / 08:40

    Tak tu právě slzím spoustu z těch věcí okolo vlastním vzteku tak chápu a sama znám. Pak večer když usnou tak přemýšlím co já dělám blbě!

    Spaní je prostě pořád dokola. Já jsem se pokoušela několikrát oba přesunout do vlastní postele. Stejně v průběhu noci za náma chodí a někdy končím já u nich v postýlce. Sama si pamatuju, jak mě kolikrát probudila nějaká blbost a nebo noční můra a bála se jít za rodiči aby mi nevynadali. A tak se to snažím brát s nadhledem a nechat je ať přijdou a přitulí se když to potřebují. Za pár let už chodit nebudou a já se stejně už budu asi v ty hodiny budit až do smrti! 😀

    A Motýlkovi přeju ať si raději hraje celý život než pracuje! I když si paní učitelka myslí opak. U nás učení hrou zabírá a Elda se tak naučil spoustu věcí vlastně sám!

    Krásné narozeniny Motýlkovi a mnoho radosti a štěstí a skvělých zážitků! :*

    • Vanilka 29.3.2018 / 10:33

      My teď máme za sebou hodně dlouhé období (třeba rok), kdy jsme to Motýlkovo spaní v podstatě neřešili. Ale teď zase přišla fáze, kdy nás to oba dost štve. Kdyby přicupital potichu během noci, když spíme, tak by nám to tolik nevadilo. Ale on se v poslední době budí čím dál dřív, často ještě ani nejsme v posteli, nebo už jsme, ale ještě nemáme v úmyslu spát 🙂 Nebo se zrovna v koupelně do postele chystám, chci si ještě v klidu dát sprchu a vyčistit si zuby, ale Motýlek stropí scénu a já musím všeho nechat a řešit to s ním. Každý večer, většinou několikrát… Když ho odvedeme zpátky do jeho postele, musíme tam zase čekat, než usne, a stejně se dřív nebo později probudí znovu a celé se to opakuje. A i když přijde později, ne vždycky je to potichu. Často u toho je křik a vztekání, což je vyčerpávající pro všechny zúčastněné. Můj muž má teď trochu problémy v práci a má nervy na pochodu. A ani já pak kvůli těmhle nočním epizodám přes den nejsem 100% funkční. A podle paní učitelky je pak unavený i Motýlek, což je logické. Takže teď opět hledám řešení, abych nám všem pomohla lépe spát. Jediný, kdo u nás spí celou noc, je paradoxně nejmladší člen naší domácnosti. Ten usíná bez pomoci, sám.
      Děkuji za milá slova a za přání Motýlkovi.

      • Klaari 29.3.2018 / 14:37

        čaj mateřídouška, medunka?!

  2. Lenka 29.3.2018 / 12:45

    Nervozita, buzení v noci, vzteklost a náladovost má někdy prozaickou příčinu – mrška parazitík roup dětský. Kontrolujte stolici pohledem, nebo si v lékárně řekněte rovnou o nějaký nedrastický prostředek. Dříve se i bez rozboru stolice dávala jednorázově 1x lžíce červeného sirupu, název už nevím a po týdnu tuším ještě zopáknout a je vymalováno, preventivně se ale vždy přeléčila celá rodina, aby to nekolovalo. I když ve školce to může dostat zase , zárodky se drží za nehty…Ono se to dnes opomíjí a dělá se ze všeho málem psychoproblém, ale zkušení staří pediatři šli vždy najisto, bývá to v dětských kolektivech běžné. Takže stud není na místě. Někdy to vyřeší domácí prostředek česnek přidávat do jídla a vyřadit sladkosti. Ale u dětí je fakt asi lepší a rychlejší nějaký jednorázový protředek, než se spoléhat na tu změnu stravy…Maminka byla celý život dětská sestra na středisku u přepečlivého pediatra, tak vím, že opravdu někdy to bývá tahle snadno odstranitelná příčina….

    • Klaari 29.3.2018 / 14:35

      Ano i dnes se s tím setkává, zde jedna základní škola to zrovna řešila, celý první stupeň, nechali ale na rodičích, zda to dají preventivně, nebo budou zkoumat stolici, prostě jim bylo oznámeno riziko.

  3. Klaari 29.3.2018 / 14:34

    Mě napadlo, unavený Motýlek, nemá málo železa? To bývá po dlouhých virozach, rýmách atd, tedy na jaře by to mohlo být. řešili jsme u 4 leté dlouhé rýmy, časté teploty, ale jediné co sezjistilo bylo méně železa, což jak jistě víte může způsobit unavu, horší náladu,a atd.

  4. sagiti 30.3.2018 / 18:08

    Možná by pomohlo přemístit postel.

  5. Eliška Vlasta 3.4.2018 / 14:23

    Krásné povídání o lásce. Moje první dítě, syn, právě vstoupil do pátého roku.

  6. Jitka 2.5.2018 / 01:58

    Jestli se Vám líbí čtení knížek, které odhalí více o dětech, mám teď takový nový žhavý tip. Knihu „Nejsou stejné“ od Šárky Mikové (http://teorietypu.cz/kniha-nejsou-stejne). Pro mne zase nový svět, který mi umožnil lépe pochopit, jaké je vlastně moje dítě, co potřebuje a co bude jednou potřebovat v učení a v pubertě a tak 🙂 Dalo mi to odpovědi na mnohé moje doměnky, otázky a tak. A když jsem si četla kapitolku k mému typu, bylo to, jako by mne někdo od malička neuvěřitelně dobře znal, všechny ty příběhy seděly. Jste taková skvěle hloubavá duše, tak třeba by se Vám taková knížka líbila, těžko říct. Nicméně je ale docela drahá a někdy dá zabrat najít tam ten správný typ podle indicií.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.