Předsevzetí na rok 2018

Novoroční předsevzetí si sem poznamenat musím, abych se k nim mohla za rok zase vrátit 🙂

S rostoucím věkem si jich ale dávám méně a méně. Vlastně už ten přelom roku vůbec neprožívám tak intenzivně jako dřív. Ale příležitost ujasnit si pár věcí je to dobrá.

PŘEDSEVZETÍ PRVNÍ: BÝT VLÍDNÁ NA DĚTI A NA MANŽELA. NEKŘIČET. NEDÁVAT NA ZADEK.

A ano, toto předsevzetí jsem si dávala už loni. A pořád mi to připadá hrozné, kam jsem to jako rodič dopracovala. Mateřství jsem si představovala v některých ohledech trochu jinak. Myslela jsem si, že budu „prostě v pohodě máma“, která bude nad věcí a bude mít s dětmi krásný vztah plný vzájemné důvěry a porozumění. Že budu s dětmi mluvit „jako s kamarádkou“, jak radí Nevýchova. Problém je, že kdyby se mnou některá z mých kamarádek mluvila tak, jak se mnou někdy mluví můj starší syn, asi bych se s ní rychle kamarádit přestala. Že mi Motýlek dává pořádně zabrat, to už jsem tu zmiňovala mockrát. Dnes a denně testuje mé hranice. A když ty hranice pozná, stejně cítí nutkání si vyzkoušet, co se stane, když je překročí. A já nejsem ta „v pohodě máma“. Jsem nervák a cholerik. Ale pracuju na sobě. A za to jsem oběma svým klukům vděčná. Fyzické tresty jsou ale hranice, za kterou bych určitě neměla zajít já.

Vydržím nedat dětem za celý rok ani jednou na zadek? Opravdická výzva 🙂

PŘEDSEVZETÍ DRUHÉ: JÍST MENŠÍ PORCE. NEDOJÍDAT PO DĚTECH.

Celý život jsem poslouchala, že bych měla pár kilo přibrat, a pěkně mi to lezlo na nervy. Teď tedy pár kilo nahoře mám, takže mé okolí by mělo být spokojené. Ale já nejsem. Tedy ono to není o váze, spíš o kondici, formě, zpevnění. Ale vzhledem k tomu, že asi ženou v domácnosti nakonec zůstanu trochu déle, než jsem měla původně v plánu, radši se tomu pomalému přibývání na váze pokusím zamezit.

S tím souvisí:

PŘEDSEVZETÍ TŘETÍ: BĚHAT.

Já už teda běhám, ale na můj vkus ne dost pravidelně a intenzivně. Potřebuju nějaký cíl. Kamarádka se mě snažila přemluvit, abych se s ní zapsala na maraton, který se tady v Luxu bude konat v květnu. Výzva to byla lákavá, protože maraton je můj velký sen. Po zralé úvaze jsem ale usoudila, že letos ještě natrénovat na maraton nezvládnu. Nerada bych podcenila přípravu. Musela bych chodit běhat minimálně třikrát týdně, z toho aspoň jednou nějakou delší trasu. Na to zatím bohužel nemám čas. Běhat chodím hlavně o víkendu. V týdnu jedině večer, když se Motýl vrátí z práce dřív domů. A na to není velké spolehnutí. Kdybych se přihlásila na maraton, byl by to pro mě jenom zdroj stresu. Zkusím ale půlmaraton. Ten jsem ostatně zatím v životě běžela jen jednou. Asi bych jich měla zaběhnout víc, než se pokusím o maraton.

PŘEDSEVZETÍ ČTVRTÉ: PÍT MÍŇ VÍNA A VÍC VODY

Žít s Francouzem má své výhody. Třeba že se vůbec nemusím starat o štědrovečerní večeři, protože můj muž vaří dobře a rád. Protože narozdíl ode mě ho příprava slavnostních pokrmů těší. Mě baví spíš takové to každodenní obyčejné vaření.

Nevýhodou ale je to, že má můj drahý Francouz sklep plný lahví výborného vína. A ty lahve se neotvírají jen při nějakých zvláštních příležitostech. Francouzi jsou prostě zvyklí pít víno k jídlu každý den/večer. Jasně, říká se, že sklenka červeného denně je tělu prospěšná. Jenže když ty naše sklenky jsou nějaké velké. Člověk si dá jednu, občas dvě a pak už toho v lahvi zbývá tak málo, že nemá cenu v ní ten zbytek vína nechávat. Tedy vypít za večer lahev vína ve dvou u nás není nic neobvyklého (s tím, že ten „zbytek“ obvykle dopije Motýl, ne já ;-)). Často přemýšlím, zda je to ještě „v normě“. Pro svůj klid v duši bych to tedy ráda omezila.

 

Přeji vám všem krásný a šťastný nový rok!

 

Reklamy

8 thoughts on “Předsevzetí na rok 2018

  1. classymomblog 2.1.2018 / 21:34

    🙂 v našej rodine, nie je nikto Francúz, napriek tomu sa fľaša vína večer nepovažuje za nič nenormálne.

  2. sedmi 2.1.2018 / 22:02

    jdu do toho taky 😀 teda ne do maratonu, ja nerada beham, ale jinak do puntiku 😛 Sedmi

  3. caladka 3.1.2018 / 08:13

    A já si kolikrát říkam, že začnu víc pít, aby mě klučičí ty hádky a rvačky tolik nestartovaly! 😀

    • Vanilka 3.1.2018 / 08:37

      No, je pravda, že o víkendu muže často poprosím o první sklenku už kolem šesté, kdy kluci večeří (my pak spolu jíme později, v klidu). A pak jsem taková tolerantnější – při tom jejich hodování i potom v koupelně 😀 Ale v týdnu, když jsem s nimi sama doma, si sklenku nalít netroufám. Pořád myslím na to, že kdyby se “zase” něco stalo (jako třeba když si Kocourek před koupáním rozrazil hlavu o kachličky) a já musela na pohotovost, vypadalo by to blbě přijet tam v lehce ovíněném stavu.

      • caladka 3.1.2018 / 21:10

        Taky si s mužem nalijeme sklenku, až když jdou kluci spát a pak se tomu dni kolikrát dokážu i zasmát. Já bych spíš potřebovala něco pro tu chvíli kdy mě nas… vytočí.
        Zkoušela jsem odejít z pokoje, vydýchat ale oni za mnou začali už chodit.
        Zkoušela jsem skákat jumping jack a většinou mě to nastartovalo ještě víc.

        Nevím poslední dobou se mi nejvíc osvědčilo být k nim upřímná. Věta jako: Hele právě teď se snažím uklidnit, protože se fakt zlobim. Chces abych bouchla?
        A Eli už se klidí a vysvětluje to i Fandovi. Kluci se začali mezi sebou i omlouvat a utěšovat. Ale i tak jsou chvíle, kdy se cítím jak papiňák.
        Je mi jich líto, ale budou si asi muset zvyknout, že mají maminku cholerika… :/

  4. kusanec | baby blog 3.1.2018 / 22:50

    Božínku, já byla vždycky takovej kliďas. Se mnou fakt jentak nic nehlo. Kromě svýho bráchy jsem v životě na někoho zvýšila hlas snad jen třikrát. A teď? Fúrie. Pořád nechápu, jak se to stalo. Ty děti snad musej kromě toho záškodničení vypouštět do vzduchu ještě nějaký feromony! Ale všude je to stejný, tak snad ví, co dělaj a nenechaj se tou naší hysterií poznamenat navždy. 🙂 Každopádně držím palce, ať se ti ta předsevzetí podaří dodržet.

    • Vanilka 4.1.2018 / 00:08

      Teda sice tě neznám osobně, ale jako fúrii či hysterku jsem si tě nikdy nepředstavovala. Naopak jsem na tebe při psaní článku trochu myslela, protože na mě působíš právě jako ta správná “máma nad věcí”. Zdání asi klame a realita zůstává blogům skrytá. A tak je to asi i správně. 😀

      • kusanec | baby blog 4.1.2018 / 02:03

        Je pravda, že oproti jiným kamarádkám jsem pořád ještě v přístupu k dětem stoik, ale na můj vkus se na ně teda utrhuju až až. Zenové matky podle mě v našich podmínkách prostě neexistují. 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.