Naše Montessori zkušenost

Na začátku března jsem s Kocourkem začala chodit do jedné Montessori herničky nedaleko od nás. Měli jsme za sebou dlouhou vlhkou a studenou zimu, kdy o zábavu byla nouze, a tak mi nějaké útočiště, které mi zároveň umožnilo opustit náš byt, přišlo velmi vhod. V té době jsem cítila, že Kocourek už měl doma všechno dost okoukané, lehce se nudil a začínal vymýšlet hlouposti.

Tu herničku si navíc otevřela jedna naše známá, darovala nám pár testovacích lekcí a já jsem se jí prostě chtěla nějak revanšovat. Zaplatila jsem nejmenší možný balíček: 10 lekcí.

„Lekce“ není to správné slovo. A stejně tak si asi pod výrazem „hernička“ představíte něco jiného. Ale nevím, jak jinak to nazvat. Chodí to tam tak, že například pro děti ve věku od 6 měsíců do doby, kdy už sebejistě chodí, je určená skupinka zhruba tří až pěti dětí, do které se člověk s miminkem zapíše a pak tam s ním každý týden ve stejném čase dochází. „Lekce“ trvá hodinu a půl. Během té doby si děti víceméně volně hrají v předem nachystaném Montessori prostředí. Dohlíží na nás taková „Montessori vedoucí“, která dětem případně nenásilnou formou nabízí některé aktivity.

Právě to prostředí mě okamžitě okouzlilo. Už na testovacích lekcích, na kterých jsem byla s oběma kluky, se mi zdálo, že se oba najednou velmi zklidnili a dokázali se poměrně dlouho soustředit na jednu činnost, kterou si sami zvolili. To se mi opravdu líbilo. A uvědomila jsem si, že doma jsou hodně rozptýlení všemi možnými hračkami a dalšími předměty, které mají k dispozici, a tak prostě víc „řádí“. Zároveň jsem poměrně rychle došla k závěru, že v našem bytě nikdy nebudu schopná vytvořit dokonalé Montessori prostředí. Možná bych to dokázala, kdybychom se stěhovali a v novém bytě nebo domě bych všechno mohla zařizovat pěkně od nuly.

Tím pádem se mi ale zalíbila myšlenka pravidelného navštěvování místa, kde to správné Montessori prostředí už vytvořené je. Také jsem ocenila, že se alespoň jednou týdně po dobu jedné a půl hodiny můžu soustředit pouze na hraní s Kocourkem – nebo na pozorování, jak si hraje on. Že můžu celou tu dobu být s ním a na sto procent se mu věnovat. Doma mu totiž nikdy takovou stoprocentní pozornost nevěnuju. Neustále nás něco ruší. Ještě uklidit nádobí z myčky. Ještě přehodit prádlo z pračky do sušičky. Ještě se mrknout na maily. Ještě zavolat opraváře na venkovní rolety. Atd. V herničce se mi nic takového hlavou nehoní.

A taky je tam dětem umožněno dělat věci, které bych si doma netroufla. Jako třeba hrabat se v míse plné syrových fazolí obarvených potravinářským barvivem… a postupně je rozmetat po celé místnosti. To bych doma prostě nedala. Anebo jen s velkým sebezapřením a pozdějším zuřením při úklidu.

Řekla bych, že první polovinu lekcí jsme si s Kocourkem oba moc pěkně užívali. Pak se to Kocourkovi ale trochu okoukalo i tam, a také nám postupně některé věci začaly lézt oběma na nervy.

Především ta přísná pravidla. I přesto, že jsem na dodržování pravidel dost vysazená, mi nakonec ta Montessori pravidla nějak přerostla přes hlavu. Sice vím, že je důležité vést děti k tomu, že jídlo se jí u stolu a že každá věc má svoje místo… Ale s 18měsíčním neposedou je to někdy dost o nervy – třeba právě udržet ho u stolu. Tohle je pro mě nakonec jednodušší doma, kde stoluje ve své jídelní židličce, z které zatím sám neumí vylézt. Ale v Montessori herničce je nízký kulatý stůl a kolem něj pár nízkých židliček, na které mají děti zasednout, když se chystají svačit. Jenže když dítě způsobně sedící u stolu zpozoruje „kolegu“, který si pár metrů od něj s něčím  zajímavým hraje, zvědavost mu nedá, zapomene na banán, co zrovna žmoulá v ruce a od stolu se vzdálí. V té chvíli je mou mateřskou Montessori povinností mu buď vyrvat banán z ruky nebo ho odtáhnout zpátky ke stolu. Po pár takových pokusech se dostáváme do konfliktu, ze kterého vyvázneme většinou já celá zpocená a on uřvaný. Naše Montessori „vedoucí“ tvrdí, že to je přirozená frustrace, kterou si děti prožít musí. Já bych se ale bez té mojí mateřské frustrace klidně obešla.

Dalším takovým u batolat rozšířeným nešvarem je uzmutí nějakého předmětu či hračky a následný úprk. Mou mateřskou Montessori povinností je dítě lapit, předmět mu z ruky vyrvat a vrátit ho zpět na místo. Dítěti zdůraznit, že „tohle patří sem“ a že to nemá odnášet pryč. S každou hračkou je třeba si hrát tím správným způsobem. Jenže děti mají ohromnou představivost a ten „správný způsob“ je velmi brzy přestane bavit. A mně osobně někdy docela baví pozorovat, co ti moji kluci s jednou věcí všechno vymyslí. To ale bohužel není Montessori.

Anebo jsem to celé pochopila špatně? Jaké zkušenosti máte s Montessori vy?

Já nakonec cítím docela příjemnou úlevu, že nás zítra čeká už lekce poslední. Jsem moc ráda, že jsem se toho o Montessori pedagogice prostřednictvím této herničky dozvěděla trochu víc. Na čtení odborných knih v poslední době moc nejsem. Některé poznatky jsou mi užitečné a snažím se je aplikovat i doma. Například jsem udělala pořádek v hračkách a začala některé z nich schovávat a pravidelně je obměňovat, zdostupnila jsem dětské knížky a v koupelně zpřístupnila některé „pomůcky“ tak, abych kluky vedla k větší samostatnosti. Ale stejně jako u všech ostatních (ne)výchovných směrů i tentokrát mám pocit, že nic se nesmí přehánět.

Reklamy

7 thoughts on “Naše Montessori zkušenost

  1. Jitka 23.5.2017 / 16:57

    Já mám zkušenost s vnukem, který chodil do první a druhé třídy do Montessori. Byl a je samorost. Rodiče si mysleli, že by byl samá poznámka a že ten volnější styl a nenásilná forma výuky pro něj bude vhodnější. My jsme se zhrozili, protože prostě v praktickém životě to také není jako v Montessori.Pak se přestěhovali a vnuk začal chodit do normální spádové zš. Když jsem se ho ptala, jestli se mu tam líbí, byl spokojený a takový nějaký vyrovnanější. Asi byl rád, že se zařadil k většině. Ted je mu šestnáct, chodí na gymnazium. Je v pohodě 🙂

  2. Sedmi 26.5.2017 / 16:34

    Přesně… Mám to podobně. Volně se inspirovat ano, některé ty aktivity jsou fajn, ale přesně mám se svými živými dětmi problém, že nedělají to, co mají s těmi předměty a používají je úplně jinak. Ve většině případů jsem dospěla k závěru, že abych to půl hodiny připravovala a hodinu uklízela pro dvacet minut hraní, tak to radši oželím a nechám je hrát si normálně.

  3. avespasseri 26.5.2017 / 19:39

    Jo, Montessori. Já klasiku v oblibě nemám a kdysi jsem testovala s malou i Montessori. Ještě nechodila do školky. Vyrazili jsme do jednoho takového klubu. Paní nám ukázala, jak to tam chodí – koberečky, pomůcky, pravidla. Pro moji svobodomilovnou náturu absolutně nepřijatelné. Nejvíc mi vadilo ono: to se musí řadit přesně z téhle strany, či něco podobného. Ona hesla o samostatnosti, kterou tam jistě ve srovnání s klasickou školou u dětí rozvíjejí, najednou dostala své pozadí a jiný nádech. Ano samostatnost, ale jen v mantinelech na můj vkus příliš úzkých.
    U nás na klasické škole jsou i montessori třídy – paní ředitelka je alternativně zaměřená. Dcera chodí do klasické s tím, že tu klasiku mají v mnoha ohledech upravenou. Třeba tak, že první tři roky se neznámkuje, což je podle mých zkušeností super věc (ač kamarádky kluků si stěžovaly). Vím o maminkám, kterým M. škola vyhovuje. Dokonce tam ději velmi rádi chodí, radši než do klasické. A také znám maminky, kterým (a jejich dětem) M. nevyhovuje. Je to podle nátury, řekla bych.

  4. T. 28.5.2017 / 22:15

    Dostala jsem se k montessori skrz nejakou prednasku o detskem chovani, od zacatku me to fascinovalo, v dobrem i ve zlem. Se starsi mi to prislo sci-fi, dodrzovat vsechny ty pravidla, pro me i pro ni, vzdala jsem to. S mladsi, paradoxne sveraznejsi dcerou chodim od miminka a neskutecne me to tam zklidnuje. To soustredeni na jednu vec, jasne stanovene hranice, ja jsem jinak chaotik 🙂 Kupodivu na montessori funguje dite tak nejak jinak nez doma, respektuje pravidla (relativne, treba po sobe casto nechce pomucky uklizet), bavi ji to tam. Moc montessori pedagogiku vlastne neznam, vadi mi jedine ta absence pouzivani fantazie, kdyz doma deti vari polivky z koralku, teplomer je letadlo a postel bazen je prece super: )

  5. 3dmama 29.5.2017 / 21:41

    Mám dvě děti na prvním stupni montessori ZŠ, ale montessori mateřskou školku jsem ani jako pounačená „montessori“ matka u třetího dítka nedala:) Obyčejná státní MŠ vyhovuje mě i dceři lépe, kombinujeme doma s montessori aktivitami. Otázkou bude předškolní rok, kdy mi asi bude vadit, že dcera nemá ve státní školce přístup k některým pomůckám… Montessori prostředí doma nemáme, hodně jsem se inspirovala, ale i tam jsem se dostala do určitého bodu, kdy mi to přestávalo přinášet radost. Stejně jako u školky.

  6. K 30.5.2017 / 20:20

    V čr docela trend bohatých rodičů. naopak prarodiče jsou silně proti. názor i zkušenost mám podobnou jako Vanilka. Hned na první hodině jim tam naše malá rozbila nějakou misku, vylila něco mimo tácek, takže na koberec. myslím že jsme paní vedoucí pěkně lezly na nervy. ono je to ale i o rodičích, já se tam prostě necítila, byla jsem nervozni z malé, co udělá, kam poleze atd….tak nervozni, že to bylo k ničemu, pro všechny. Dítě, matku i vedoucí. Nejsme ale uplne proti, napr v létě na chalupě ji pár aktivit připravím, na trávníku to tolik nevadí, že to vyleje, vysype, atd….

  7. Calad 5.6.2017 / 13:41

    Myslím si, že všeho moc škodí. Teď je vlna montessori, předtim byla přírodní vlna a moje oblíbená vlna „ono z toho vyroste“.
    Jako matka mám takového „tucha“ na svoje děti a vidím, co jim vyhovuje. A podle toho by se měla řídit každá z nás. Ne podle vln, ale podle naší a dětské spokojenosti. Tudíž se vždy najdou ti, co budou hanět i ti co budou vynášet do nebes.
    Montessori mi přijde fajn, i se svými pravidly, ale ne na 24/7, to bych nedala.
    U mých dětí platí, že jasně stanovená pravidla se musí porušit nebo obejít. Tudíž lze jen vysvětlovat a nabádat k tomu, aby přemýšleli nad následky svých činnů…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s