Rok a půl

Kocourek oslavil minulý týden rok a půl.

Ve skutečnosti se žádná oslava nekonala, ale pro mě to určitý milník je. Už delší dobu na něm sleduji jisté změny. Pravděpodobně pod vlivem staršího brášky se rychleji přeměňuje z miminka v malého kluka. Snaží se ho napodobovat – obzvlášť, když vyvádí právě nějaké klukoviny. Když šaškuje u stolu nebo před koupáním, když lítá jako blázen po bytě apod., musí se taky hned přidat. Když si ráno Motýlek vybírá auťák nebo traktor, který si s sebou vezme do školky (každé ráno si potřebuje vybrat nějakou malou hračku, která  ho pak provází celý den), Kocourek nutně potřebuje zrovna takový. S tím samozřejmě souvisí i různé tahanice a šarvátky, které už jsou na denním pořádku. Přesto ale sleduji i určité pokroky v jejich sourozeneckém vztahu – právě v těch chvilkách, kdy společně nějak blbnou.

Kocourek začal chodit zhruba o měsíc dřív než Motýlek, ale v porovnání s jinými dětmi si asi oba dali docela na čas. Akorát u Kocourka jsem se tím zabývala méně. Jako ostatně se vším. Je pravda, že s druhým dítětem už toho člověk řeší míň. Částečně proto, že zkušenosti potvrdily, co (ne)funguje a co (ne)má cenu, a částečně proto, že na nějaké řešení už není tolik času.

Tak například ani nevím, co všechno už by Kocourek vlastně „měl“ umět.

Vyjadřuje se celkem srozumitelně, i když víceméně beze slov. Když něco chce, přijde si pro mě, chytne mě za ruku a odtáhne mě, kam potřebuje. Když chce jíst nebo pít, říká „ham ham“. Platí i pro dudlík, kterému eventuelně říká „dydy“. Když vidí psa, začne mohutně štěkat „h-h-h.“ Auto je „brm brm“. Když se nám Motýlek někam schová, už předem Kocourek křičí „baf!“ Taky umí říct „máma“ a „táta“. Jeho úplně první slovo ale bylo křestní jméno jeho bráchy…

Asi jako všechny děti miluje zvířata. Hlavně pejsky. A jak Motýlka už od útlého věku přitahovaly lidské ruce, Kocourka fascinují nosy a nozdry. Čím větší, tím lepší.

Je to docela zdatný jedlík. Nejoblíbenější jídla asi zatím nemá, ještě pořád je ve fázi testování a objevování. Když něčeho sní plný talíř, neznamená to, že s tím budu mít stejný úspěch třeba za týden. Ale platí to naštěstí i naopak. Celkově jí ale „líp“ než Motýlek a často po něm dojídá oběd nebo večeři… K tomu si ještě tak 3x denně dopřává mlíko, ale ne vždycky vypije celou lahvičku. Občas se na mlíko budí i v noci (hlavně když ho trápí zuby), ale obvykle už vydrží do brzkého rána a pak si ještě dá šlofíka tak do půl osmé.

Spí s dudlíkem. A čím je starší, tím víc dudlík vyžaduje i přes den. Snažím se mu ho nedávat, ale on už si ho umí sám najít (třeba v postýlce, u mě v kabelce nebo na poličce v koupelně) a vzít si ho. Odvykání plánuju kolem druhého roku, což už se kvapem blíží, ale uvidíme, jestli to ještě nepřehodnotím. Nicméně za ty klidnější noci mi to stálo – kdybych takové neklidné spáče, jako je Motýlek, měla dva, asi už by mi nestačily ani ty moje tři kávy denně.

Jsem moc ráda, že jsem se po Kocourkově narození rozhodla zůstat doma. I když někdy je to mateřství opravdu vysilující. Tuším ale, že ten rok a půl, co mi zbývá, bude ten lepší a snadnější. Jak oba kluci rostou, dá se toho s nimi dělat a vymýšlet čím dál víc.

Jen mě trochu mrzí, že už mi Kocourek zřejmě brzy omlátí kočárek o hlavu a přestane být miminkem jednou provždy. Hlava mi to moc nebere, ale z jakéhosi důvodu hrozně ráda tlačím kočárek. A pořád obdivuju kočárky jiných maminek. Nejradši bych si ještě nějaký nový pořídila, ale vím, že už to nemá cenu 🙂

Advertisements

6 thoughts on “Rok a půl

  1. Sedmi 3.5.2017 / 08:23

    Klidně pořiď, golfky se hodí až do tří let… Btw milník chápu, taky to tak mám… A vývoj je úplně v pohodě 😊

  2. Quanti 3.5.2017 / 08:30

    U nás byl rok a půl vždycky obří milník – z malého trdla, kterému se nedá nic vysvětlit a neví, co chce, zato to chce okamžitě, už aspoň trochu spolupracující a komunikující batole. A že druhé dítě „rychleji stárne“, tu zkušenost mám taky 🙂 koblih ještě navíc opravdu nechtěl být mimino a s každým výdobytkem větších dětí byl spokojenější a spokojenější.

  3. Lenka 4.5.2017 / 13:04

    Veškeré dudlíky zlikvidovat z dosahu, rozespalému ne zrovna napruženému dítěti říci, že jeho dudlík si odnesl pejsek ( nebo nějakou jinou pitominu) a než to stačí nějak v hlavě přešrotovat usne i bez něj. Pak už jen vždy říci, když se po něm ve dne shání, že dudlík není, má ho pejsek (nějaký“ odvedle“)nebo že si ho odnesl ptáček apod. a prostě dudlík se stane poměrně rychle zapomenutou záležitostí . V žádném případě už mu ho nedat, vydržet vykňourávání, to by byla celá snaha vniveč.. Každý dudlík je neskutečným semeništěm bakterií a určitě ho denně neudržujete sterilní…Snadno si tak dítě zanese do těla roupy dětské a tuplem bude spát neklidně a bude celkově nervní ….Nezaškodilo by občas dát vyšetřit dětskou stolici na ně. Touha po sání dudlíku je údajně jeden z příznaků, že dítě má roupy….
    .A tak trochu je větší dítě s dudlíkem vizitka matky, že to s neurotickým dítětem, co potřebuje žužlat dudlík k uklidnění, doma nezvládá, anebo si neví rady s rozmazlencem a zlozvykem a raději dítěti vrazí dudel, aby měla pokoj, čím si ale zadělává na dětské nemoce a na ještě horší pozdější odnaučování než když je dítě menší…….Tvrdí můj známý dětský lékař.

  4. Calad 5.5.2017 / 17:50

    Jooo dudlík, Fany teď kouká závistivě na miminka a lítostivě pronáší své „dudu“. Byl neuvěřitelně závislý, Eli ho odkládal ale Fanda na něm vydržel i celý den. Až jednou si při nějaké šarvátce s bráchou rozsekl ret a já mu řekla, že by ho bolelo, kdyby ho měl. Vzal to v klidu a vůbec ho pak nechtěl, až do teď…
    A pravda je že u druhého už spoustu věcí neřešíš. Prostě na to není čas a někdy jsi ráda, že to ještě neumí 😀 Protože víš…
    (Kočárek, golfky, doporučuju! Přenosné, lehké a skladné! Faník už chce chodit, ale hrozně brzy ho bolí nohy. A nosit ho je sice dobrý fitko, ale někdy nechci přijít z procházky utahaná jak kůň!)
    přejeme Kocourkovi krásné rok-a-půlky!

    • Vanilka 5.5.2017 / 18:06

      Golfky máme. Ten velký kočárek už skoro nepoužíváme. Kočárek se hodí i na převoz věcí, kterých máme vždycky nějak moc… Svačinky, oblečení hračky na písek… Neumím si představit, že bych to měla nosit! To bych musela mít krosnu.

  5. Hanka 23.5.2017 / 09:45

    Marti,jo,priznavam,ze 18 mes je milnik a ze je to pak zabavnejsi. Najednou muzete na brusle,na lyze,ted ve dvou letech uz se mnou betka vari a sazi kytky,tak nejak se domluvime a je to uplne novy svet. Vubec toho,ze uz to neni mimi nelituj! Ted mas dva velke kluky a to je proste bajo!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s