Velikonoční prázdniny

Pár dní poté, co jsme oslavili Motýlkovy narozeniny, jsme odletěli do Čech. Jen já a kluci. Motýl zůstal doma, chodil do práce a o velikonočním prodlouženém víkendu se věnoval svým dcerám. I ony musejí čas od času dostat šanci mít tatínka jen pro sebe 🙂

Moc jsem se na to naše malé dobrodružství s klukama těšila. Zatím si netroufám jet s nimi do Čech sama autem, ale na letadlo už jsem odvahu sebrala. Obě cesty proběhly v rámci možností hladce. Přímý let, Motýlek už vcelku rozumný a především snadno zabavitelný (iPad s pohádkami + něco k snědku), Kocourek v poněkud neposedném věku, ale zvládli jsme to. Sice jsem se dost zapotila, abych ho udržela relativně v klidu (a netuším, jestli i spolucestující měli o klidu stejné mínění jako já), ale hodina a dvacet minut letu se dají zvládnout.

Na letišti v Praze nás vyzvedla mamka a odvezla nás do mého rodiště. Oba kluci v autě usnuli, takže jsem si po letu i já mohla vydechnout a s mamkou si pěkně popovídat.

V Krkonoších jsme si hlavně užívali rodinu a kromě návštěv dvou kamarádek, které mají děti v podobném věku jako já, jsme toho moc nepodnikali. Zastavili jsme se na jednom velikonočním tvoření, pořádaném mou bývalou spolužačkou v nedaleké vesnici. Motýlka ale české velikonoční tradice moc nezaujaly. Po dlouhém přemlouvání si alespoň s pomocí jedné milé paní učitelky nabarvil vajíčko rozehřátým voskem. Kocourka to zajímalo pro změnu trochu moc, tak jsme radši rychle ujeli na hřiště.

Potěšilo mě, že si Motýlek docela rozuměl se synky mých dvou kamarádek. Už se několikrát viděli v minulosti (naposledy loni v létě), ale teprve teď se dá říct, že si spolu hrají a komunikují.

Celkově byli kluci pěkně ponoření v češtině, až mi bylo při prvním telefonátu Motýlovi trochu úzko, zda Motýlek nezapomněl mluvit francouzsky. Nezapomněl 🙂 Okamžitě přepnul z jednoho jazyka do druhého. Za tohle mu patří můj velký obdiv.

Na Velikonoční pondělí jsme se přesunuli do Prahy, kde jsme měli v plánu navštívit Dinopark (Motýlek má dinosaurovské období) na střeše obchodního centra Harfa. Bohužel lilo jako z konve a byla velká zima a Dinopark není ani částečně krytý, v což jsem trochu doufala. Takže jsme návštěvu Dinoparku odsunuli na příště. Moje mamka mě s Motýlkem poslala aspoň do Dinokina na 10minutový film o dinosaurech v 3D. Po sedmé minutě mě Motýlek se slzami na krajíčku poprosil, abychom šli ven, protože se bál. Nechtěla jsem mu způsobit trauma, tak jsem ho ihned poslechla. Motýlek je trochu strašpytel, ale asi je to přece jenom pro větší děti.

V úterý moje mamka pokus s kinem zopakovala a vzala Motýlka na oběd a pak na Šmouly. Ty se mu líbily daleko víc 🙂 Já zatím strávila den s Kocourkem a mojí kamarádkou z dětství, se kterou jsme si toho měly hodně co vyprávět. Další kamarádka za mnou dorazila večer. Zkrátka program jsem měla pestrý.

Středu jsme strávili s mou sestrou a jejími holčičkami. Navštívili jsme Národní zemědělské muzeum, od kterého jsem měla velké očekávání. Byla jsem přesvědčená, že moji kluci z něj budou oba absolutně nadšení. Jenže… muzeum je v rekonstrukci, kočárky se musejí zaparkovat u vchodu (poté, co si je k němu vynesete, protože výtahy jsou mimo provoz). No, to by mi zase tak nevadilo. V přízemí jsou vystavené dobové traktory, kterých si ale žádné z dětí i přes mou snahu nevšimlo. Byly uchváceni malými šlapacími traktůrky a odrážedly, které jsou v muzeu k dispozici. Připadala jsem si tam spíš jako v nějaké herničce, a ne v muzeu. Každopádně jsme tam vydrželi necelou hodinu. Při cestě na WC jsme zahlédli výstavu v prvním patře na téma rybářství, které se ale Motýlek odmítnul věnovat a rychle se vrátil k traktůrkům.

Po návštěvě muzea byl čas oběda. Zamýšlela jsem zajít do občerstvení v sousedním Národním technickém muzeu, ale moje sestra navrhla se procházkou přes Letnou přemístit na Hradčanskou do Café Pointa, kde jsme se dobře najedli a děti si pohrály v dětském koutku. Tedy konečně jsem navštívila jednu z restaurací s dětským koutkem, kterých je podle mých dojmů z internetu Praha plná (ovšem najít je tam, kde by se mi to zrovna hodilo, byl docela oříšek).

Ve čtvrtek jsme trochu neplánovaně navštívili jiné občerstvovací zařízení: Ovocný Světozor na Dejvické. O pár metrů dál se nachází prodejna barefoot obuvi Naboso, kde jsem měla v plánu nakoupit letní boty pro děti, případně i pro sebe. Jenže ta prodejna nečekaně otvírá až v 11 hodin a my tam byli o půl hodiny dřív. Není se čemu divit, když se mi Kocourek po celý náš pobyt v ČR budil před šestou hodinou ranní (doma jsme zvyklí na venkovní rolety, které zajistí v pokoji dokonalou tmu a díky kterým oba kluci běžně vyspávají do půl osmé nebo do osmi; ČR je od Lucemburska na východ, takže je ráno dřív vidět a navíc ani ty nejlepší závěsy na oknech místnost tak dokonale nezatemní… :-()! Nicméně útočiště ve Světozoru bylo velmi příjemné. Motýlek si poručil „jahody se šlehačkou – bez šlehačky“, já zhřešila výborným latté a… šunkovým chlebíčkem! Kocourek se spokojil se sváčou z kočárku a zíráním skrz obrovské vitríny na kolemjdoucí.

Boty jsem nakonec koupila jen klukům: Motýlkovi parádní „tenisky“ Vivobarefoot, ze kterých máme oba velkou radost, pro Kocourka sandály Bobux. Jinak můj vztah k barefoot obuvi je poněkud komplikovaný a pravděpodobně i nedomyšlený, ale o tom zase někdy jindy.

No a v pátek jsme letěli domů. Snad poprvé se mi zpátky do Luxu vůbec nechtělo. A Motýlkovi kupodivu taky ne! A to i přes nevypočitatelné aprílové počasí, které nám překazilo spoustu plánů… i na sněhové vločky došlo (a nejen v Krkonoších)!

Advertisements

7 thoughts on “Velikonoční prázdniny

  1. Aw_MP (Lenka) 24.4.2017 / 21:25

    Koukám, že jste v ČR měli úplně stejný problém jako my: světlo ráno = dítě v půl sedmé lomcuje matkou. V tu chvíli se člověku zasteskne po Lucemburských roletách. 😀
    L.

    • Vanilka 24.4.2017 / 22:30

      Já od svých českých kamarádek často slýchám, že malé děti jsou ranní ptáčata. Myslela jsem si, že já mám prostě jen štěstí. A ono by i českým dětem možná stačilo pořádně zatemnit 🙂

  2. Calad 24.4.2017 / 22:49

    Koupila jsem do loznice tezke zavesy a Eli je spavec po mne, vydrzi se valet klidne i do osmi. Ale Fany, ten je proste v sest vzhuru a spat nebude… Takze vetsinou vstavame kolem sedme.
    A meli jste se hezky 🙂 Do technickeho i zemedelskeho muzea se s klukama chystam uz od zacatku roku…. tak si jeste pockame, nez ho prestavi 🙂

  3. Sedmi 25.4.2017 / 09:12

    Ahoj, tak to jste si užili pěkně 😊 a jsem zvědavá na článek o barefoot botách… Muž jim taky propadl asi před dvěma lety, dokonce pořídil i vivobarefoot boty sobě a May (podle mě kvalita moc neodpovídá ceně, alespoň v ČR mi připadají dost předražené). Po roce chození přišel na to, že to jsou super pohodlné boty, ale určené na měkký povrch, ne do města na chodníky.

    • veronika 25.4.2017 / 16:40

      Presne,taky jsem propadla trendu barefootu a vivo miluji…ale po dvou letech me bolely kycle tak ze jsem musela vyhledat ortopeda…takze opravdu jen na mekky povrch!

  4. Alinka 25.4.2017 / 21:23

    Tak koukam, zebjste si nakonec poradili skvele, tonjsem moc rada.
    Ad muzeum – s temi traktory to mame podobne, ale tim bych se netrapila. Deti tedy ty stare sice prohlidnou a oblezou, ale stejne je vic zajimaji ty male. Jsou jim proste blizsi (a proto tam taky jsou). Ono naucit se treba zacouvat spravne s trakturkem, co ma naves, to je machrovinka :)). Rada muzei a vystav jsou vlastne vice ci mene herny a prijde mi to dobre. Vzpominam si, jak me mamka vlacela po nidnych muzeich (a to mi bylo deset) a tak strasne mi je zprotivila, ze jsem do nich 15 let vubec nedokazala chodit. Mym detem prijde super, ze se jde do muzea nebo na vystavu. Oni si tam najdou svoje a ja zase to sve. A ze jsi myslela, ze se jim to bude libit a ono moc ne, to se holt obcas stane. Tedy me se to stava i docela casto. Cim cekam, ze budou nadseni, je nezaujme a naopak neco jineho (co by me ani nenapadlo) je uplne pohlti. Takze uz proste nic neocekavam a neplanuju. Na tom RecyLese ani na dalsich ezpozicich jste asi nebyli, vid?
    Ad spani – u nas se tedy spi do osmi i za svetla. A dikybohu za to ;).
    Ad restaurace s detskymi koutky – haha. Hledala jsem je pro tebe a shodou okolnosti pak i pro sebe v jine lokalite. A tedy nevim, kdes ten pocit o Spouste v Praze vzala, ale nenasla jsem :(. Jsou opravdu v podstate jen v centru a je jich jen par. Asi se nejam ztratily ;).

    • Vanilka 26.4.2017 / 14:52

      Možná se opravdu ztratily. Zaznamenala jsem na českém internetu nejdřív boom kaváren s dětským koutkem – hlavně různé mámy blogerky o nich nadšeně referovaly – a pak taky pár článků o tom, jak některé restaurace a kavárny své dětské koutky ruší, protože kvůli uřvaným dětem a nevšímavým kecajícím matkám přicházejí o „normální“ klientelu 🙂 No nevadí, nakonec mám stejně lepší zážitek třeba z toho Světozoru, kde dětský koutek nebyl, ale obě děti se zabavily. Zatímco v té restauraci na Hradčanské sice dětský koutek byl, ale že bych se svou sestrou mohla v klidu sedět u stolu a vychutnat si oběd, to se tedy říct nedá. V koutku bylo těch dětí docela dost, různého věku, takže jsem neustále trnula, že dojde ke konfliktu či (ne)chtěnému ublížení. Kocourka navíc nejvíc bavilo lézt přes takový schůdek z toho dětského koutku tam a zase zpátky, občas za mnou běhal ke stolu a pletl se pod nohy servírkám… Prostě k očekávané pohodě došlo až u mé sestry doma 🙂
      Ale jinak jsme si to užili opravdu pěkně a už začínám plánovat, kdy si to zopakujeme. Snad jen na to počasí budeme mít příště větší štěstí.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s