Zpětná vazba ze školky

Před pár týdny se v Motýlkově školce konalo první „rodičovské sdružení“. Ono už se tomu tak asi dneska neříká, že? V dobách, kdy jsem bývala školou povinná, se to tak nazývalo. Teď bych tomu říkala spíš „rodičovská schůzka“. Jenže vlastně ani to není v našem konkrétním případě správně. Rodiče se totiž nikde nesešli. Paní učitelky si nás pozvaly každého zvlášť, takže to byla spíš „individuální konzultace“.  V podstatě šlo jen o to, abychom dostali nějakou zpětnou vazbu a udělali si obrázek, jak si naše dítka ve školce vedou, jak se chovají, jak se jim podařilo zapadnout do kolektivu atd. A tak jsem se rozhodla to tady zaznamenat – spíš pro sebe a jednou třeba pro Motýlka.

Paní učitelky mi Motýlka popsaly jako klidné, spíše stydlivé dítě. Především vůči dospělým se projevuje stydlivě. V komunikaci s ostatními dětmi nemá žádný problém. Hraje si se všemi, s chlapci i s holčičkami. Zapojuje se do aktivit. Někdy je potřeba ho trochu popostrčit, ale většinou se zapojí sám od sebe. Nemá problém s respektováním pravidel, „poslouchá“. Někdy má chvíle, kdy to vypadá, že je duchem nepřítomný, ale paní učitelky už přišly na to, že je to velký pozorovatel – že občas rád zůstane stranou a pozoruje dění kolem sebe. Ve výrazu v obličeji nedá znát, zda se mu to, co se kolem děje, líbí nebo ne… až se nakonec někdy sám pro sebe pousměje a zase se přidá k ostatním. Je vidět, že víceméně všemu rozumí, když se na něj mluví lucembursky, i když se sám v lucemburštině zatím moc neprojevuje. Paní učitelky byly celkem překvapené, když jsem jim řekla, že doma na mě lucembursky mluví 🙂 Počítá lucembursky do patnácti, umí vyjmenovat barvy, dny v týdnu a často si prozpěvuje lucemburské písničky. To akorát potvrzuje, že ačkoli to často vypadá, že neposlouchá a nevnímá, všechno kolem sebe registruje a pečlivě ukládá. Doma si na tohle musím dávat pozor 🙂

Občas si také rád hraje sám. Někdy dá sám od sebe přednost klidným aktivitám před dováděním. Nedávno jsem ho našla, jak si ještě s pár holčičkami maluje u stolu, zatímco ostatní kluci řádili na chodbě, kde jsou prolézačky a klouzačky.

Rád maluje vodovkami a fixami. Když si pro něj do školky přijdu, často mi předá pár obrázků, které pro mě zatím namaloval. Obvykle jsou to jednobarevné čáranice. Zeptala jsem se učitelek, co si o tom myslí, protože jsem si všimla, že některé děti už v jeho věku dokážou malovat konkrétní předměty nebo postavy, které je možné na obrázku rozpoznat. Motýlek ve školce i doma vždycky jen něco načmárá a pak prohlásí, že je to auto. Učitelky mi na to odpověděly, že se zřejmě zatím nedostal do fáze, kdy by ho kreslení dostatečně zaujalo. A že se možná do té fáze nikdy nedostane 🙂 Je pravda, že ani já nejsem nijak zvlášť výtvarně nadaná (ačkoli výtvarné umění mám ráda a dokonce jsem z dějin výtvarného umění i maturovala). Občas načmárá něco abstraktního, pak se prý na obrázek zadívá a prohlásí, že je to třeba náklaďák… a když se na to zadívá i učitelka, musí uznat, že to tvarem může připomínat nakláďák.

Také se prý očividně cítí dobře ve svém těle, rád se hýbe. Jen je občas trochu zbrklý a kvůli tomu se mu nedaří správně dělat některá cvičení, které ve školce trénují – jako například skákat snožmo.

Musím říct, že jsem se během té konzultace docela nasmála a někdy se nestačila divit. Samozřejmě jsem byla ráda, že „hodnocení“ bylo víceméně jen kladné, že si na něj paní učitelky nestěžovaly a neprohlašovaly o něm, že „zlobí“. Vlastně mám z toho všeho velmi dobrý pocit a doufám, že jsme pro Motýlka tedy zvolili správně, když jsme ho dali do lucemburského státního systému. Možností bylo mnoho… a zatím se zdá, že Motýlek chodí do školky rád. O vánočních prázdninách se mě dokonce ptal, kdy zase půjde do školky, protože se mu stýskalo po kamarádech a po učitelkách. Jen mě pobavilo třeba to, že nemá problém s respektováním pravidel, protože doma s tím rozhodně problémy má 🙂 Že si hraje s chlapci i s holčičkami, protože doma občas prohlašuje, že holčičky nemá rád. Že je ve školce spíše klidný a doma bych ho pak popsala spíš slovem „zuřivý“. Ale ono je to asi normální, že se děti chovají ve školce jinak než doma.

Někdy mě mrzí, že ho ve školce vidím veselého a rozesmátého, a když si ho vyzvednu, už po cestě domů začne být strašně protivný, vzteklý nebo ukňouraný. Někde jsem ale četla, že děti potřebují své negativní emoce ventilovat v bezpečném prostředí – a nejbezpečněji se cítí u mámy. Zkrátka máma vždycky všechno schytá 🙂

 

Reklamy

2 thoughts on “Zpětná vazba ze školky

  1. Sedmi 1.3.2017 / 20:41

    Jojo, máma všechno schytá, protože to je nejbezpečnější… Platí 100%

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s