Všežravec

Před nějakou dobou jsem v sobě trochu řešila dle mého názoru nesprávnou výživu mého (nyní 15měsíčního) Kocourka.

Všechno to začalo s prvními zoubky. Nezačaly růst nějak extrémně brzo, ale ani ne tak pozdě jako kdysi Motýlkovi. Nicméně pro Kocourka to byl jasný pokyn k tomu, aby začal odmítat veškeré miminkovské jídlo. Postupně jsem tedy vzdala nakupování i domácí přípravu masozeleninových příkrmů a začala mu servírovat to, co jíme my. Stejně své jídlo odstrkoval a vrhal se po Motýlkově talíři.

To, co jíme my, není nic hrozného. Snažím se vařit zdravou, vyváženou stravu. Každý týden si vytvářím jídelníček, aby se nám střídaly těstoviny, rýže, brambory, zelenina, maso, ryby… Ale znamená to například i to, že dostává i „normální“ dávku soli. I když si myslím, že solíme méně, než se solí v jiných rodinách. Problém je, že toto si zřejmě myslíme všichni 🙂

Také se nám do jeho stravy vloudilo pár nešvarů… Motýlka se mi dlouho dařilo držet ve sladké nevědomosti ohledně sladkostí (všimli jste si té důmyslné slovní hříčky? :-)). V téměř čtyřech letech už je ale zná všechny: lízátka, sušenky, bonbonky i čokoládu (ta je u něj v žebříčku podobných dobrot kupodivu na posledním místě). Kocourka tedy už v nevědomosti držet nemůžu, když chce ochutnat všechno, co vidí u bráchy. Takže sušenky začal drtit už o své první zoubky. Lízátka ani bonbony mu samozřejmě nedáváme, ale ve chvilce nepozornosti už jsem ho s Motýlkovým lízátkem v puse přistihla – dokonce za Motýlkova nadšeného a hlasitého podporování! Při jedné dlouhé cestě na pumpě zdolal asi čtvrtku hranolek, které měl Motýlek na talíři. Ostatně hranolky jsou kapitola sama pro sebe. Kdysi jsem si slíbila, že je mým dětem nedám tak do deseti let věku. Ha ha. Velice rychle si je Motýlek oblíbil. Ale je to pro něj výjimečná pochoutka spojená s návštěvou nějaké restaurace (spolu se špagetami a pizzou), což s dětmi absolvuji velmi zřídka.

Tento týden jsem byla s Kocourkem na preventivní prohlídce u doktorky. Zeptala se mě mimo jiné, jestli „jí všechno“. Odpověděla jsem jí, že „ano, jí opravdu všechno… i to, co by asi ještě jíst neměl.“ Přísně se na mě podívala přes obroučky svých brýlí a naprosto vážně se mě zeptala: „Co všechno? Čokoládu? Chipsy?“ Ta úleva, když mi došlo, že na tom asi ještě nejsme tak hrozně! 🙂

Advertisements

6 thoughts on “Všežravec

  1. Erika 12.2.2017 / 19:22

    To je take mile citanie…tym sme si presli vsetky 🙂
    Pri tretom dietati uz som nemala cas uz ani na tie vycitky svedomia…
    Velmi rada Ta citam.
    Lutujem, ze ked som bola mlada matka, tak blogy neexistovali, bolo by mi dobre padlo, ze nie som sama so svojimi pochybnostami.

    • Vanilka 12.2.2017 / 20:03

      Některé blogy můžou uklidnit, jiné naopak uvrhnout do deprese (myslím takové ty naprosto „dokonalé“ blogy „dokonalých“ maminek.

  2. Calad 12.2.2017 / 21:14

    Výživa mě u nás doma taky občas trochu děsí. Faníkovi budou dva roky a už cca půl roku jí to samé co my. Takže jsme na tom stejně. Narozdíl od Kocourka, ale masozeleninové příkrmy z duše nesnáší. Ještě mu nevyrostly pořádné zuby a už musel něco málo žvýkat.
    Nejhorší jsou ty dny, kdy nevím, co vařit a nebo kdy se mi nechce vařit… :/
    A co se sladkostí týče no… ty jsou na příděl. Piškoty, rozinky a sušené ovoce kdykoliv. Ale ty průmyslově vyráběné se jim snažím hoooodně omezovat. Ale třeba ve školce Eli dostává bonpari a podobné za úklid, od oslavenců a někdy prostě jen tak.

  3. Jitka 17.2.2017 / 21:34

    Tříletý absolutně odmítá zeleninu. Jsem ráda za knihu „Francouzské děti jedí všechno“ 🙂 a povzbuzena čtením to s tou zeleninou nevzdávám. Ale je to náročné, syrovou nejí vůbec a nijak. Ale našla jsem cestu v podobě zeleninových mixovaných polévek… už jich umím na čtyřicet druhů… 🙂 ale stejně je jí jen pod pohrůžkou, že jinak nebude hlavní jídlo….

    • Vanilka 17.2.2017 / 22:17

      Já so zase neumím představit, že bych Motýlka udržela u stolu na polévku + hlavní jídlo. U nás jen hlavní jídlo. A polévka bývá k večeři (někd s pečivem)

  4. Pavlína 21.2.2017 / 18:27

    To znám… když to (= nejčastěji sladkost) mladší dceři nedám, vezme si to nenápadně sama od té starší. Občas stačí chvilka nepozornosti starší dcery a jídlo už není 🙂 Jsem ráda, že nejsme jediní, kterým nejmladší člen rodiny jí už taky „všechno“… Ale hlavně, že se jim daří! Pěkný večer, Pavlína.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s