Kocourek má rok… a další významné události

Nestíhám zapisovat. Poslední dva týdny se toho událo tolik. Oslavili jsme Kocourkovy a Motýlovy narozeniny. Strávili jsme dva dny a jednu noc ve Štrasburku. Skončili s kojením. Sestěhovala jsem kluky do jednoho pokoje. Měli tu na návštěvě babičku. Užili si první školkové prázdniny. A prodělali Kocourkův první zánět spojivek. Takže postupně…

Kocourek oslavil své první narozeniny. Pořád ještě jsem se nevzpamatovala z toho, že se mi podařilo porodit v den Motýlových narozenin. Jsem za to na sebe patřičně hrdá, i když vědomě jsem to samozřejmě nijak neovlivnila. Přemýšlela jsem, jak tu jejich první společnou oslavu pojmout. Jsem názoru, že prvních pár let si děti své narozeniny nijak zvlášť neužívají, nevnímají je. Takže žádnou velkolepou oslavu s kupou hostů jsem zatím (vlastně ještě nikdy) neuspořádala. Chtěla jsem ale přece jen něco výjimečného, abychom si tento den všichni pamatovali. Motýl si vzal volno z práce, což nakonec do mého plánu skvěle zapadlo. Malou oslavičku jen ve čtyřech jsem uspořádala hned ráno. Večer předtím jsem připravila takový ten klasický miminkovský nepečený dort z jablek, pudinku a piškotů. Ozdobila jsem ho tvarohem a malinami. Nafoukla jsem pár balónků a připevnila je na židle. Každému jsem na stůl připravila oslavenecký čepeček. A samozřejmě dárky. Kocourek dostal farmu s dřevěnými zvířátky, látkový tunel z Ikea, s Motýlkem jsme mu také jednou v obchodě vybrali dřevěné puzzle s bagrem a od Motýla dostal plastový vláček a hrošíka na kolečkách. Motýlkovi bylo trošku líto, že on žádné dárky nedostal, ale nechtěla jsem zavádět tradici, kdy dostávají dárky i sourozenci, aby jim to nebylo líto. U nás na narozeniny zkrátka dostávají dárky jen oslavenci. Motýlek si ale samozřejmě hned začal hrát s hračkami, které dostal Kocourek. Obzvlášť s tunelem si pořád hodně hraje.

Po oslavě jsme naložili auto a vydali jsme se do Štrasburku. Byla to součást mých dárků pro Motýla. Věděla jsem, že mu takový výlet udělá radost. Do Štrasburku jsme si občas na den zajeli jako bezdětní, teď už jsme tam dlouho nebyli. Zajistila jsem nám noc v pěkném hotelu a vyšlo nám krásné počasí. Bohužel Kocourek z náhlého přesunu nějak nebyl ve své kůži a večer byl celý rozpálený a uplakaný. Motýlek nám zase pro změnu uprostřed noci utekl z pokoje – jak byl zmatený a nevěděl, kde je, najednou jsem slyšela cvaknout vstupní dveře, a když jsem vyběhla na chodbu, našla jsem ho v pyžámku, jak bloudí… Zrovna vycházel z vedlejšího pokoje – nechápu, jak se tam bez vstupní karty dostal! Ráno si na nic nevzpomínal a já se obávám, jestli není trochu náměsíčný…

Někdy kolem Kocourkových prvních narozenin jsme také skončili s kojením. Bylo to náhlé a neplánované. Už nějakou dobu se velmi často budil v noci a chtěl se kojit – někdy skoro každou hodinu. Jakékoli jiné chlácholení ani dudlík nezabíraly. Spousta lidí z mého okolí včetně Motýla mi začali radit, ať mu dávám večer před spaním lahev umělého mléka – že ho to třeba víc zasytí. Koupila jsem tedy údajně nejzdravější Nutrilon a první večer byla nadšená, že celou lahvičku vypil. Jenže druhý večer ji vůbec nechtěl vzít do pusy a ani další pokusy nebyly lepší. Já si ale vzala do hlavy, že ho to musím naučit. Zvolna – bez časového limitu, nijak jsem to nehrotila. Prostě jsem to občas večer zkusila, někdy se trochu napil, někdy vůbec a pak jsem ho tedy nakojila. Pak po jedné týdenní pauze mě napadlo, že mu zkusím koupit lahvičku od stejné značky jako jeho dudlíky: MAM. A najednou z ní začal pít. Dokonce bych řekla, že mu to umělé mléko najednou velmi zachutnalo, a jakmile svou novou lahvičku jen zahlédl, už se po ní vrhal. Jenže co se týče kojení, funguje to tak, že když se sníží poptávka, sníží se i nabídka. Takže jakmile jsme definitivně přeskočili to večerní kojení, cítila jsem, že už mi moc mléka nezbylo. Když se Kocourek v noci probudil a já ho chtěla nakojit, cítila jsem, že si párkrát cucnul a pak už cumlal na prázdno. Tak jsem mu začala připravovat umělé mléko i v noci. Přes den už jsem dlouho téměř nekojila. A tak jsem jednoho dne zjistila, že už jsem nekojila přes 24 hodin. Nic mě nebolelo, žádné pnutí a litry šalvějového čaje jako u Motýlka… Takže konec. Je mi to trošku líto, protože další miminko na 90 procent mít nebudu, a vlastně jsem si ani nikde nepoznamenala den, kdy jsem kojila naposledy. Na druhou stranu jsem ráda, že jsme to zvládli bezbolestně a bez stresu snad pro obě strany. Mám pocit, že čím jsou děti starší, tím je pro ně konec kojení těžší. Až na ty, které se odstaví samy přirozeně, ale těch je, myslím, dost málo.

A ještě jedno pomyslné pouto jsme s Kocourkem přesekli: odstěhovala jsem ho do Motýlkova pokojíčku. Už dlouho jsem přemýšlela o tom, že si doma budeme muset proházet pokoje. Ten Motýlkův mi pro oba kluky přišel moc malý. Myslela jsem, že se tedy budeme muset vzdát naší prostorné ložnice. Výměna pokojů by ale asi bývala poměrně finančně náročná, museli bychom dětský pokoj vybavit, vymalovat a celkově předělat, a i do naší miniložnice bychom museli nejspíš pořídit nábytek na míru. Ale pak mě cosi osvítilo a já vymyslela naprosto jednoduché řešení: z Motýlkova pokoje jsem odstěhovala všechny hračky dolů – do pokoje, kde přespávají Motýlovy holky. A s jejich svolením jsem tam vytvořila celkem pěknou hernu. Tudíž Motýlkův pokoj se stal jejich společným pokojíčkem na spinkání, a na hraní mají tu místnost dole, která je navíc hned vedle obýváku. Motýlek si tam stejně často chodil hrát, takže ho ta změna nijak nezasáhla.

Momentálně naše noci probíhají takto: kolem půl osmé ukládám Kocourka, pak koupu a ukládám Motýlka. Před spaním si ještě potichu v posteli čteme pohádku, což Kocourka kupodivu nebudí. Motýlka zase kupodivu v noci nebudí Kocourkův pláč, když dostane hlad. Jednu lahev umělého mléka pije tedy před usnutím v půl osmé, další kolem půlnoci a třetí mezi čtvrtou a šestou ráno – to je různé. Doufám, že se nám to postupně upraví. Mnoho lidí mi říká, že už je dost velký na to, aby v noci přestal pít. Tak uvidíme. Motýlek se kolem jedné v noci přesouvá k nám do postele. Já se zase po Kocourkově ranní lahvi přesouvám do té Motýlkovy, kde dospávám někdy sama, někdy s Kocourkem. Je to zkrátka veselé.

Jinak Kocourek v jednom roce při každé příležitosti stojí, chodí kolem nábytku a mluví! Teda zatím říká jen jméno svého bráchy, „táta“, nedávno se naučil „máma“ a babičce prý z okna ukázal „ptáček“. Prý mě taky jednou, když jsem nebyla doma, najednou začal hledat, dolezl do kuchyně a křičel „máma, máma“. Velmi rád ukazuje prstíkem různé věci, které ho zaujaly. Umí ukázat, „jak je velikej“, „paci paci“ a „indiána“. Toho dělá velmi rád a krásně se směje, když po něm ty jeho indiánské zvuky opakuju. Jsou období, kdy nesleduju žádné velké změny, a období, kdy se každý den naučí něco nového a dělá velké pokroky. Roste mi před očima, už to není miminko, ale pořádné batole a klukovatí snad ještě rychleji než Motýlek. Chtěla bych si užívat každou chvilinku s ním, ale školkový režim a s ním spojené běhání tam a zpátky jsou nakonec náročnější, než jsem čekala.

Motýlek měl ale ve školce první prázdniny a ty jsme si užili moc pěkně. Přijela nám pomoct babička, která jako vždy hodlala kluky hlídat, ovšem když jsou na ni dva, je to trochu moc. Tak aspoň hlídala Kocourka a já podnikla pár věcí jen s Motýlkem, což bylo taky moc prima. Uvědomila jsem si, jak moc to potřebuje – být se mnou občas sám. Chová se najednou úplně jinak. Dokonce jsem ho s sebou vzala i ke kadeřnici a nestačila jsem se divit, jak byl hodný.

Tento týden už zase chodí do školky – pořád celkem rád, i když ráno má teď trochu větší potíže vplynout mezi ostatní děti. Trvá mu to déle než před prázdninami, ale když si pro něj před obědem přijdu, pěkně s nimi řádí a někdy ani nechce domů.

Kocourek má rýmu a dostal i zánět spojivek. Dnes už je to lepší, ale pro jistotu dál kapeme kapičky, což se mu vůbec nelíbí. Stejně jako odsávání nudlí z nosu. Je neuvěřitelné, kolik v sobě ta 9kilová bytost dokáže sebrat síly, aby mě odstrčila, když mám zrovna odsávačku nebo flakón s kapičkami v ruce. Jsou to velké zápasy, které jsem s Motýlkem nikdy nezažila. Prostě jsou každý úplně jiný. A já jsem za to ráda. Máme to tak doma pestřejší🙂

 

5 thoughts on “Kocourek má rok… a další významné události

  1. Aw_MP (Lenka) 9.11.2016 / 16:00

    Ahoj, nejprve jen malá poznámka: starší děti se obvykle odstavují hůř, protože místo prsa nedostanou jiný příjemný předmět na cucání, natož umělé mléko, ale většinou je žádoucí, aby necucaly už nic.😀

    Jinak samozřejmě: všechno nejlepší Kocourkovi i panu manželovi! Děti opravdu neskutečně rychle rostou.
    A je fajn, že se kluci navzájem v noci nebudí a že vám to funguje. Ať to jde dobře i v dalším vývoji.🙂
    Lenka H.

  2. Zuzana 9.11.2016 / 17:34

    Ahoj, krásně a láskyplně napsáno. Líbí se mi, jaký máte krásný vztah se starším synem. Já mám stejně starého syna jako Vy a v bříšku čekám dalšího. Bojím se, že až po porodu budu víc doma, tak mě ten starší přestane úplně poslouchat, protože už teď jsou situace, kdy poslechne jen tátu, který má nad ním pevnější ruku jak já … Také Vám přeji, ať Vám to funguje i nadále🙂

    • Vanilka 9.11.2016 / 22:01

      Haha, to mě těší, že z blogu všechno u nás vyznívá tak idylicky. Ona to ale zase taková idylka není. Můj „krásný vztah se starším synem“ je často narušený různými bouřkami. Zrovna včera jsem říkala svojí mamce, jak mě narození Kocourka od Motýlka oddálilo. Dřív jsem s ním měla daleko víc trpělivosti a nedělalo mi sebemenší potíže se na něj naladit a rozumět mu. Teď už tak trpělivá nejsem a věřte, že ten náš uplynulý rok byl plný křiku a emocí. V poslední době se to trošku zklidňuje, tak snad jsme na dobré cestě. Moc vám držím palce, abyste to zvládala líp než já. Není to jednoduché, ten první rok (a uvidíme, co nám přinesou ty další) je opravdu náročný. Ale já stále věřím, že si moji kluci vytvoří pěkný vztah a že jim to vykompenzuje všechny ty výchovné omyly a přešlapy, kterých jsem se dopustila.

  3. Martina 9.11.2016 / 19:52

    Gratulace hlavne Vam, Vanilko! Rok s dvema jste zvladla, ted to bude pry (!) uz jen lepsi.

    Nocni zmeny jsou sileny. Pro bezdetnou pro me bylo nepredstavitelne, jak tento nekolikalety teror matky mohou zvladnout… je fakt, ze ted s tim sedmimesicnim prckem nechapu, jak to zeny delaji. Ulozi dite a do pulnoci siji, ctou, pracuji apod. Ja vytuhnu max. do dvou hodin od prtete. Muj cas pro sebe se smrskava na sprchu a kratky cas, kdy jsme s muzem bez ditete.
    Preju, aby nocni mlikovani brzo skoncilo a Vy se konecne vyspala.

    Mimochodem uzil Kocourek tu fajnovou pletenou soupravu na devitimesicni dite?

    Martina

    • Vanilka 9.11.2016 / 22:04

      Teda já zírám, jak pozorné čtenářky tu mám🙂 A ta paměť! Onen kašmírový komplet nosí právě teď. Je trošku větší než uvedená velikost. I když kalhoty už začínají být trochu krátké. Kupodivu zatím není ani moc pocintaný, jen kalhoty už trochu žmolkují, jak v nich Kocourek pořád leze po zemi. Peru na program „ruční praní“ na třicet. Brzy už ho asi vyřadím a schovám do Kocourkovy „vzpomínkové krabice“.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s