Jóga

S jógou už jsem během svého života začala několikrát. A vždycky jsem s ní také rychle skončila. Nebavilo mě to. Delší dobu jsem vydržela chodit akorát na „power jógu“, když jsem ještě žila v Praze. Připadala mi dynamičtější a líbilo se mi, že víc kombinuje posilování, protahování a relaxaci. Klasická jóga na mě vždycky byla relaxační až moc. Prostě jsem se při ní většinou nudila.

V poslední době se mi zdálo, že „chodit na jógu“ je v mém okolí takový staronový trend. A jelikož nerada dělám to, co dělají všichni, vůbec jsem o józe neuvažovala. Přimělo mě k tomu až zjištění, že ve fitcentru, které se nachází u nás přes ulici, je jednou týdně od 19 hodin kurz jógy. Těch 19 hodin je takový ideální čas. Motýl se sice za normálních okolností vrací z práce ještě o něco později, ale dostat ho domů jednou týdně „už“ na sedmou není zase takový problém. A zatímco já hodinu cvičím, on zatím doma obě děti vykoupe a uloží do postele… A za to bych byla jednou týdně ochotná dělat i něco méně příjemného než hodinu cvičit jógu🙂 Navíc lehce po osmé jsem zpátky, takže kdyby byl teoreticky doma nějaký problém – např. kdyby některé z dětí bez mámy nechtělo usnout – můžu se snadno do večerního rituálu zase zapojit.

To ale zatím nebylo potřeba. Musím říct, že žasnu, jak Motýl večerní chystání dětí do postýlek zvládá – snadno a rychle. Když jsem s dětmi večer sama doma já, „čas pro sebe“ mi začíná až tak kolem deváté. Rychleji to prostě nezvládám a štve mě to. I proto, že si myslím, že Motýlek potřebuje chodit spát dřív, protože bývá ze školky přece jen dost unavený, a ráno se mu pak nechce vstávat. Ale nějak se mi ten náš večerní proces nedaří urychlit. Večeři podávám mezi šestou a půl sedmou, v sedm jdu koupat Kocourka a Motýlka usadím před televizi (to se nám bohužel osvědčilo jako nejjednodušší řešení). Když je Kocourek vykoupaný a v pyžámku, sejdeme dolů dát Motýlkovi dobrou noc, necháme ho ještě koukat na pohádky a jdeme do ložnice, kde Kocourka ještě kojím a pak dám do postýlky. Naštěstí většinou usíná okamžitě, ale to už bývá skoro osm hodin. Pak jdu dolů pro Motýlka, vykoupu ho a teprve kolem půl deváté čteme v posteli pohádku a on pak usíná.

Ale zpátky k tématu. Přiznávám, že jsem na tu jógu do fitka naproti začala chodit taky trošku na truc. Motýl má totiž také svůj pravidelný „kroužek“. Nadchnul se pro filipínské bojové umění „lapunti“. Naprosto mu to schvaluji. Je to celkem mírumilovné, jde spíš o memorizaci správných gest sebeobrany, ne o útočení a „rvaní“. Třeba momentálně velmi populární „krav maga“ mi připadá daleko agresivnější. Akorát že Motýl mluvil o tom, že by chtěl začít chodit na nějaký bojový sport (tehdy citoval nejčastěji karate a právě krav magu), celá ta dlouhá léta, co ho znám, a rozhodnul se k tomu měsíc předtím, než se nám narodilo druhé miminko. Což mi nepřipadalo jako zrovna vhodná doba k tomu, aby mě hned začal nechávat jednou týdně večer doma samotnou… A někdy dokonce dvakrát týdně! Ze začátku jsem ho kvůli tomu mnohokrát zlostně proklínala, protože než jsme si doma našli výše zmíněný systém (zahrnující Motýlkovo civění na televizi), zažila jsem doma s dětmi mnoho perných chvil. Teď už mi to vlastně tolik nevadí, když není večer doma. A rozhodně jsem raději, když se věnuje sportu, než kdyby třeba vysedával někde v baru🙂 Jenže on se pořád snaží se mnou vyjednávat, aby tam mohl chodit dvakrát týdně, k tomu se přidávají různé jeho večerní pracovní akce (teď je sezóna v plném proudu) a občas nějaká služební cesta, a mně mrzelo, že on je pořád někde pryč a já nechodím nikam. A když chci čas od času vyrazit s kamarádkou třeba do kina, Motýl kvůli tomu má spoustu řečí. Můj požadavek ohledně jógy ale skousnul bez problému. Dokonce prohlásil, že naprosto chápe, že chci také dělat něco pro sebe. Až na to, že jóga je ve stejný den, jako jeden z jeho pravidelných kurzů lapunti…

Abych se ale dostala k pointě: nevím, jestli je tenhle kurz jógy nějak výjimečný, jestli jsem k józe prostě potřebovala dozrát nebo jestli jsem ve stavu, kdy jsem opravdu vděčná za cokoli, ale mě ta jóga začíná neuvěřitelně bavit. Opravdu se na ni každý týden těším a jdu tam s radostí, ne s přemáháním jako kdysi. Zdá se mi, že si tělo i mysl přijdou na své. V některých pozicích musím zatnout svaly, celkově se tělo krásně protáhne a uvolní a mysl si odpočine. Během té hodiny se mi vcelku daří vytěsnit všechny myšlenky a soustředit se na tělo a na dýchání.

A ještě pro pobavení na závěr: předminule jsem při závěrečné relaxaci slyšela jednu paní velmi silně oddechovat, skoro chrápat. Nechápala jsem to. Copak ona snad vážně usnula??? No a minule jsem se na konci tak báječně uvolnila já, že když cvičitelka najednou promluvila, uvědomila jsem si, že jsem asi taky na chvilku usnula🙂 Jen doufám, že jsem u toho nechrápala!

6 thoughts on “Jóga

  1. Calad 21.10.2016 / 17:03

    Já jógu miluju, pomohla mi od bolestí zad a líbilo se mi, že mám nějaký čas pouze sama se sebou. Bohužel kurzy jsou od 19:30 a trvaji hodinu a půl… Naprostá nestíhačka takže ještě tenhle rok budu cvičit doma a na jógu z domu se dostanu až příští rok. (Doufám!!)
    Jen otázka a co koupat oba kluky dohromady? U nás je pláč když je jdeme koupat jednotlivě….

    • Vanilka 24.10.2016 / 22:02

      Na společné koupání brzy dojde. A taky na společné spinkání🙂 Nemáme vanu. Motýlka sprchuju od té doby, co sám bez držení stojí. U Kocourka na tohle ještě čekám. Zatím se vejde do vaničky a velmi si to v ní užívá, tak mu to ani ještě nechci kazit. Ale taky už se těším, až je budu moct zahnat do sprchy oba najednou!

  2. Terka 21.10.2016 / 19:53

    Také jsem chtěla napsat, proč nekoupete oba zároveň? To by myslím dost pomohlo.

  3. veronika 21.10.2016 / 20:03

    A tak jsem treti😉 Nam spolecne koupani a nasledni pohadka hrozne pomohlo k lepsimu vztahu mezi detmi a lehcimu usinani obou.Dokonce to ted vyzaduji jako ritual a sup hned mame rezim,ktery jsem ja vzdy zavrhovala ….ale hrozne mi to ulehcilo Vykoupu je spolu a pak starsi kouka na pohadku a mladsi u te pohadky kojim a po pohadce si vsichni tri jdeme lehnout…Od 7 cas sama pro sebe taky good😉

  4. Martina 21.10.2016 / 20:42

    Co se tyce jogy, mam velmi podobne pocity. Cvicit chodim cca 7 let, protoze mi ji doporucil kolega na bolesti zad a ono to vazne pomohlo vyresit vlekle potize.

    Za cele ty roky to ale stale chapu jako cviceni a zpivani „om“ (schvalne pisu o s malym, tuhle nam povidala lektorka, ze to „m“ je delsi v tom zpevu) ve mne nic neotevira. Ten duchovni rozmer nebo cestu ci jak to nazvat v tom zkratka nevidim.
    Mam par oblibenych pozic, par vylozene nesnasim a zbytek neutral.

    Ted zase chodim cvicit a muz hlida, ovsem ukladam ja po navratu domu. Je to sice muj temer jediny pravidelny cas bez potomka, ale zase si ho az tak neuzivam. Je to pro me trochu jako cisteni zubu, moc me to nebere, ale je to dobra prevence dalsich potizi, navic po hodine mam pocit, ze jsem neco udelala proti hruskovateni. Ale obcas si rikam, jestli jsem radsi nemela zalezt do kavarnya u neceho horkyho si ty dve hodiny krasne procist. (dite vypada, ze zabralo, vylezam zpod periny a jdu si cistit ty zuby)

    uzivani jogy ale preju.

    Martina

  5. Sedmi 21.10.2016 / 23:47

    Jo…jóga je fajn a nějaký čas na sebe potřebuješ. A doma to není ono, protože máš stejně pořád zapnutý režim pohotovost… Já si užívám i cestu do práce 😀

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s