První den ve školce

O tom jako matka nemůžu nenapsat.

Motýlek mě velmi překvapil. V poslední době, když jsem mluvila na téma školka, se tvářil dost záhadně a moc na to nereagoval. Nechtěla jsem tlačit na pilu, jen jsem se občas zmínila, aby nezapomněl. A pokoušela jsem se mu trošku nastínit, co se v té školce vlastně bude dít.

Teď pár dní zpátky, když jsem o tom mluvila, to vypadalo, že se opravdu začíná těšit. Občas prohlásil, že tam chce „hned teď“. Já se ale pořád bála, že v Den D se nějak zasekne a nebude tam chtít.

Ovšem on se včera ráno probudil a zakňoural (on ráno prostě vždycky kňourá): „Chci do školky.“ A já byla moc ráda, že mu můžu odpovědět: „Chceš do školky? To je dobře. Protože dneska tam jdeš!“

Snad poprvé v životě se bez cavyků obléknul, rychle se nasnídal a byl připravený jako první. Do krabičky na svačinku si objednal své oblíbené kukuřičné chlebíčky a nakrájenou mrkev.

Na parkovišti jsem musela z auta vyložit kočárek a strčit do něj Kocourka, ale Motýlek na mě ani nechtěl počkat a táhnul Motýla ke vchodu do školky, protože tam viděl jednoho kamaráda z jesliček. Uvnitř si to hned nasměroval ke krabici s auty a okamžitě si nás přestal všímat.

První den jsme tam všichni měli být v 8:05 ráno. Tak jsme všichni čekali, že nám učitelky něco sdělí. Všichni rodiče tam postávali a vyčkávali. Bylo nám tam horko. Když se pořád nic nedělo, zeptala jsem se jedné z učitelek, jak to bude probíhat. Odpověděla mi, že můžeme zůstat tak dlouho, dokud to budeme považovat za nutné. Až uvidíme, že je naše dítě v pohodě, můžeme jít. Tak jsem na Motýla kývla a šli jsme. Motýlek se na sekundu zarazil, když jsem mu to oznámila, ale hned pokračoval ve své hře – zrovna cosi vařil v kuchyňce.

V poledne jsem si pro něj přišla. Čtvrtek je krátký den, takže odpoledne jsme se tam už nevraceli. Přístup učitelek mě trošku zarazil. Minimálně ten první den jsem čekala, že mi některá z nich popíše, co dělali, jak se Motýlek choval atd. Ale dozvěděla jsem se jen, že „nebyl žádný problém“. Tak jsem se snažila vypáčit pár informací aspoň z Motýlka. „Co jste dělali?“ zeptala jsem se. „Já nevím!“ zněla odpověď. Ale pak se rozpovídal: že si hráli nejdřív uvnitř a pak venku. Že jedli svačinu u stolečku. Že jeden kluk křičel a pak na něj křičel nějaký jiný kluk, ale nakonec se uklidnili. Že prý ten kluk chtěl maminku. A že Motýlek namaloval sluníčko, a proto má na prstech ještě trošku modré (?) barvy. A že zítra půjde do školky  zase.

Dnes jsem ho tam zavedla už bez Motýla, ale opět naprosto bez problému. V poledne jsem si ho vyzvedla, doma mu dala oběd a on se pak chtěl chvilku dívat na pohádky. Když byl čas vyrazit zpátky do školky (pátek je dlouhý den), samozřejmě se mu od televize moc nechtělo. Ale zvládli jsme to.

Tak doufám, že mu to relativní nadšení vydrží dlouhodobě.

A co jsem během doby, kdy byl Motýlek ve školce, dělala já? Starala se o nemocného Kocourka.

Noc před prvním školkovým dnem byla snad moje nejhorší noc v životě. Kocourkovi se spustila rýma, která mu bránila ve spánku. Je zvyklý spát s dudlíkem, ale ten mu pořád vypadával, jak se snažil dýchat pusou. Takže se mu vůbec nedařilo zabrat.

Slyšela jsem, že existují rodiče, kteří svá miminka vozí v autě, dokud neusnou. Vždycky jsem si myslela, že takhle zoufalá nikdy nebudu. Nicméně v 1:45 ráno jsem ho řvoucího naložila do auta a do 2:30 jezdila po městě duchů. V Lucemburku v tuto noční hodinu absolutně nikdo není. Potkala jsem všehovšudy čtyři auta, z toho dva taxíky. Ulice prázdné, nikde nikdo. V ulicích, kde se přes den nedá zaparkovat, nestálo jediné auto. Ale musím říct, že nakonec to byl docela pěkný zážitek. Zajela jsem se podívat na místa, kde jsem se vyskytovala často, když jsem se do Lucemburska přistěhovala. Zavzpomínala jsem za zvuku dětských ukolébavek a nakonec to byl vlastně hezký výlet.

Po příjezdu domů jsme všichni asi dvě hodiny spali. To byl ostatně taky můj účel – větší ambice jsem neměla. Ráno jsem si kladla na srdce, že nesmím své únavě dovolit, abych Motýlkovi zkazila ten jeho první školkový den. Že musím být trpělivá a ustát všechny jeho eventuelní scény. Díky bohu se nakonec žádné nekonaly. A po Motýlkově návratu domů jsme si užili i krásné odpoledne. Kocourek v postýlce doháněl probdělou noc a my s Motýlkem jsme zatím dlouho plácali modelínu, pak si četli knížku a nakonec sám vytáhnul velký šanon s těmi mými Montessori aktivitami! Udělalo mi to radost.

Mezitím se venku zatáhla obloha a nejspíš nám tu skončilo léto. Ochladilo se a vrátily se černé mraky.

Dnes jsem vzala Kocourka k doktorovi a má zánět středního ucha.

Vítej, podzime!🙂

vybavicka
Výbavičku do školky jsem měla už pár týdnů – pro jistotu. Motýlek potřeboval mj. nepromokavé kalhoty a holinky do lesa, přezůvky, boty na tělocvik, plavky, koupací čepici, ručník, kelímek na pití, látkový (!) ubrousek, krabičku na svačinku (tu ve školce nedostávají, jen odpoledne nějaké ovoce), polštářek, náhradní oblečení,… Vše musí být podepsané. Na fotce je sotva polovina všech věcí.

7 thoughts on “První den ve školce

  1. T. 16.9.2016 / 21:24

    Obdivuju Motýlkovu výřečnost, naše starší na otázku co ve školce odpovídá buď „Nic“, „Dobré“ nebo „Nechci o tom teď mluvit“, tolik podrobností jsem z ní nikdy nevytáhla. A upřímně žasnu, že nějaké dítě má rádo kukuřičné chlebíky a mrkev, u nás se představy o zdravém jídle dost rozchází🙂 Jinak jsem pro pokračování blogu, reaguju až teď, ale čtu už dlouho, styl psaní je super🙂

    • Vanilka 19.9.2016 / 21:10

      Ano, musím říct, že v poslední době žasnu, co všechno se od Motýlka dozvídám…🙂 Je celkem upovídaný. Alespoň se mnou teda. Jakmile je v neznámém prostředí, dělá, že je němý. A ano, můj Motýlek má rád kukuřičné chlebíčky, mrkev, spoustu druhů ovoce, bílý jogurt… Ale také buchty a koláče všeho druhu, lízátka, gumové medvídky apod., za které by byl schopný se bít hlava nehlava, samozřejmě hlavně těsně před obědem.

  2. K 17.9.2016 / 16:15

    My v ČR se ale od učitelek ve státní školce nic nedovíme, ani se nesmíme ptát, prej kdyby se měli s každou maminkou vybavovat….je to šok, po soukr školce toto.
    Naše mimčo mělo taky zánět stř. ucha, je to z rýmy, nateče jim tam a dělá paseku, nicméně se to právě pozná tak že když leží, řve, když se chová je ok, takže dát ho do vajíčka, je vysvobození pro všechny – aspon do rána, než se dojde k doktoru.

  3. Sedmi 18.9.2016 / 15:35

    Tak hlavně ať je brzo ok. A vy si berete motýlka na oběd domů a pak jde zpátky do školky? To musí zabrat půl dne ne?

    • Vanilka 19.9.2016 / 21:37

      No co ti budu povídat, moc praktické to není. Ale v úterý a ve čtvrtek se do školky po obědě už nevrací. Ty další dny jsem ho chtěla zapsat na obědy, ale dostala jsem odpověď, že když nepracuju, nemáme nárok. Ve finále mi to zase tolik nevadí. Aspoň mám ještě nějakou dobu přehled o tom, co jí a kolik…

      • Sedmi 20.9.2016 / 18:24

        Tak to máte zvláštní systém… A co ho tam už nevracet
        ?

  4. sagiti 22.9.2016 / 00:01

    Už je to dost let,kdy jsem nevyspalá a unavená v noci naložila řvoucí mimino do kočáru a jezdila s ním liduprázdnými ulicemi Brna.Ty zvláštní pocity si vybavuji ještě dnes.
    Dceruška v první školkový den zase nechtěla jít domů.Ještěže nás ve školce znali od prvního dítěte,že nejsme krkavčí rodiče.:-)

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s