Fascinována YouTube

Na tohle téma už se chystám napsat velmi dlouho. Pořád to odkládám, protože se bojím, že se mi nepodaří mé myšlenky správně vyjádřit a že nechtěně někoho urazím. Záměrně nebudu nikoho citovat a zdůrazňuji, že se nechci nikoho dotknout. Snad si to nikdo nevezme příliš osobně.

Už nějakou dobu se někdy (často) večer cítím tak vysátá (doslova), že nejsem schopná číst, i když četba je pro mě ten naprosto nejlepší relax. Padnout před televizi mě také neláká. Ostatně už dlouho se mi nepoštěstilo vidět nějaký film celý. Buď mi ho přeruší pláč některého z dětí nebo usnu před rozuzlením, či dokonce dřív, než se děj stačí zauzlit.

Co tedy dělám? Někdy mezi desátou a jedenáctou hodinou večerní si dám sprchu, převléknu se do nočního úboru a zalezu si do postele. A místo abych byla rozumná a zhasla a spala, dokud to je možné (myslím, že tvrzení o tom, že co člověk nenaspí do půlnoci, už po zbytek noci nedožene, platí obzvlášť pro matky malých dětí), dám si na uši sluchátka (kvůli přítomnosti spícího nemluvněte) a sleduji videa na YouTube.

Výhodou videí je, že jsou obvykle vcelku krátké, takže je můžu dokoukat do konce, a když už mi opravdu klesají víčka, prostě už si další nepustím. A také jsou většinou intelektuálně nenáročné – zkrátka oddych, jak má být. V téhle fázi života mi prostě tento mediální formát, pokud se to tak dá nazvat, naprosto vyhovuje.

Musím říct, že někdy (často) sama nad sebou žasnu, co ve svém předspánkovém vysátém transu jsem schopná nechat před svýma očima plynout. Mám pár oblíbených YouTuberek, které sleduji, jako jiní lidé koukají na nekonečné seriály. Těším se na jejich nové příspěvky, ačkoli – mezi námi – informační (či jakákoli jiná) hodnota je nulová…

Vsuvka: …což mi připomíná, že to samé jsem kdysi dávno během svých vysokoškolských studií napsala do domácího úkolu o jakémsi blogu. Tehdy mi blogy jako takové absolutně nic neříkaly a nechápala jsem, proč někdo blog píše. Ehm. Bohužel ten domácí úkol byl pak také zveřejněn na internetu a autorka onoho blogu si mou kritiku přečetla… No nic, to už je dávno🙂

Se ztěžklými víčky zírám na to, co si pro mě neznámé dívky/ženy nakoupily ve slevách, jakou si za poslední měsíc oblíbily řasenku nebo do jaké, většinou pražské, restaurace nedávno zavítaly. Tedy sleduji cosi, bez čeho by se můj život rozhodně obešel.

O to víc mi vrtá hlavou, do jaké míry jsou videa na YouTube sociologickým fenoménem, a to jak z pohledu autorů/autorek videí, tak z pohledu diváků/divaček.

Občas se totiž proklikám na naprosto neuvěřitelné obsahy. Naposledy třeba jedna mladá dívka uveřejnila „haul“ z nákupu potravin v supermarketu. Ukazovala před kamerou jogurt, šunku, podmáslí atd. a vysvětlovala, proč si to a to zboží koupila, zda bylo v akci apod. Ne, nedokoukala jsem to do konce, ale i tak jsem na to zírala příliš dlouho.

Na YouTube (a teď mluvím jen o obsahu v češtině – mezinárodní měřítko má jistě ještě větší grády) je možné najít úplně všechno. Návody všeho druhu, recepty „live“… porody „live“(!)

Čím to je, že dnešní (nejen) ženy mají potřebu odhalovat různé kusy svého soukromí a sdělovat široké veřejnosti detaily ze svého života? Detaily, které jsou navíc mnohdy zcela bezvýznamné. Koho zajímá, co si nějaká neznámá osoba nakoupila? Nikoho, a přesto na to koukají stovky nebo i tisíce lidí. Takže je to vlastně přece jenom trochu zajímá. Mě taky, i když je těžké si to přiznat. Ale jinak bych na to přece nekoukala?

Napadlo mě, že v dnešní době, kdy je tak snadné být ve spojení s jinými lidmi, se paradoxně spousta lidí cítí osamělých. Není za odhalováním nákupů skrz počítačovou obrazovku obyčejná touha si s někým popovídat o všech těch banálních záležitostech, které všední život přináší? Zvýšený počet maminek na mateřské v YouTube sféře mé tvrzení jen potvrzuje. Maminky se často cítí izolovány, a tak vyhledávají kontakt alespoň virtuálně. Ostatně i já sama, když si koupím nové boty, mám chuť svou radost s někým sdílet. Nejde o chlubení, spíš o tu nutkavou potřebu někomu to říct. Zvláštní. Zajímalo by mě, zda generace žen před námi, které neměly k dispozici YouTube, WordPress, Instagram či Facebook, pociťovaly něco podobného.

Nejvíc mě hypnotizují tzv. vlogy, tedy sestříhané „reportáže“ z nějakých akcí, večírků, pobytů, anebo taky z naprosto obyčejného dne té či oné YouTuberky. Ty „moje“ se často vyskytují na akcích, pořádaných různými kosmetickými značkami, popř. výrobci hraček, plenek apod. za účelem přitáhnout blogerky a YouTuberky a motivovat je k tomu, aby o jejich novinkách napsaly na blog nebo natočily video. I já jsem takových pozvánek a nabídek spolupráce už pár dostala, ale určitě méně, než kdybych žila přímo v Čechách. Některé ty akce vypadají ohromně zajímavě. Blogerky a YouTuberky je navštěvují i s dětmi – bývá tam připravený program i pro ně.  Až mi párkrát přišlo líto, že v Čechách (v Praze) nežiju, protože z vlogů a blogů mých oblíbenkyň nabývám dojmu, že se tam pořád  něco děje, zatímco já tu horko těžko vymýšlím nějaký atraktivní program pro sebe a své děti. Obvykle se ale rychle vzpamatuju a připomenu si, že bych nikdy nechtěla sklouznout ke psaní „na zakázku“, ke kterému je to od takových akcí jen krůček. Vždyť je to všechno jen reklama! A velmi účinná reklama. Osobně už jsem nakoupila několik produktů, o kterých bych bez blogů či YouTube neměla tušení – a můj život by určitě nebyl o nic chudší. Místo toho je chudší má peněženka. A brát s sebou děti na takové akce znamená, že jsou masírovány reklamnou už od nejútlejšího věku.

V hloubi duše ale některé YouTuberky obdivuji. Některé se totiž opravdu snaží. Točení videí je jejich koníček, vášeň. Baví je to a věnují tomu mnoho času, aby jejich videa vypadala co nejprofesionálněji.  Naprosto to uznávám – každého baví něco jiného. Někdo třeba kroutí hlavou nad psaním blogu (jako já kdysi). Úsměv u mě ale vyvolává představa, jak třeba probíhá točení takového „vlogu“ v praxi. Znamená to, že dotyčná YouTuberka musí být připravená vytáhnout svůj foťák či kameru kdykoli a kdekoli, natáhnout ruku, případně takovou tu „selfie tyč“ – nevím, jak se to přesně jmenuje – a něco do kamery říkat. A nevšímat si zvědavých pohledů kolemjdoucích! Anebo už je to v Praze tak běžné, že se nad tím nikdo nepozastavuje? Já zrovna nedávno viděla u nás v Luxu přecházet silnici jakousi asijskou dívku, šla topornou chůzí a něco brebentila směrem do mobilu, který držela v ruce natažené před sebou. A i když nejsem YouTubem neposkvrněná, i já jsem na ni chvíli zůstala zírat, protože to prostě vypadalo dost divně. Tedy v tomto ohledu před všemi YouTuberkami smekám. Já bych se prostě styděla.

🙂

 

9 thoughts on “Fascinována YouTube

  1. avespasseri 5.7.2016 / 10:50

    Youtuberství je fakt zajímavý fenomén. Má dcera má pár oblíbených youtuberů (je jí 9), hlavně minecraft, a touží být sama také youtuberkou. Její spolužačka videa natáčí (třeba Little Pet Shop) a dává je na svůj youtube kanál🙂 Nedávno jich natočily několik i s mou dcerou, zatímco já se vybavovala s její maminkou, se kterou jsem se viděla poprvé v životě. Ale byl to jeden z takových těch zajímavých dlouhých rozhovorů, které nakonec zajížděly do hodně osobních věcí🙂 Můj manžel sleduje anglické (americké) youtubery s různými bushcraftovými věcmi. A někdy nakupuje podle toho, co zrecenzují jako dobré🙂 Mě youtubeři nebaví🙂 Ale asi máš pravdu, chápu tu touhu podělit se o to, co si kdo koupil. Když já toho moc nekupuju… a když jsem koupila trdlojogurt, podělila jsem se o tom na blogu🙂 Každý má prostě asi potřebu sdílet to, co ho nejvíc naplňuje. Snad to ale nejsou jen nákupy, večírky a kosmetika. Doufám🙂 SPíš mám někdy z mladých blogerek i pocit, že to píší (a možná i natáčí) i proto, že je tam ta možnost spolupráce s firmami, získat vzorky zdarma… nebo se třeba dostat k pozvánce na Karlovarský festival, jak jsem nedávno zjistila🙂 Ale youtube mám také často puštěný. Nejen písničky, což je to, nač se koukám nejčastěji, ale nejrůznější videa o věcech, které mě zajímají, učitelů, kteří mě zajímají.Youtube si pochvaluju! Sama jsem tam dala pár videí z vystoupení mé dcery v divadle – byl to jediný způsob, jak to ukázat vzdálenější rodině🙂

  2. MY INTROVERTED KITCHEN 5.7.2016 / 11:14

    Souhlasim. Je to velice zajimavy fenomen, jenom asi proste neni pro me. Nebavi me na to koukat, daleko radsi blogy ctu. No a neco sama natacet, to uz vubec. Zasadne psat, pripadne nekomu vykladat z oci do oci🙂 Dnesni doba asi vice preje Youtube, ale myslim (doufam), ze psane blogy nezaniknou. Obe kategorie maji svoje publikum – nastesti.

  3. Lucie 5.7.2016 / 13:36

    Vanilko, občas to mám úplně stejně. Ač to považuju za obrovskou ztrátu času a říkám si, že bych měla jít radši spát nebo uklízet, tak kolikrát skončím na youtube u vlogů lidí, kteří mi třeba jsou často i strašně nesympatičtí, ale i tak to dokoukám do konce. Nevím, jestli je to lehce zvrácená touha podívat do života/domácností cizích lidí nebo co. Dříve jsem četla strašnou spoustu blogů a dnes už mě to moc nebaví a mám asi 3 oblíbené. U blogu mám opět ráda fotky, což bude zase souviset s tím špehováním cizích lidí nebo prostě s tím, že se mi s těmi lidmi lépe ztotožní. Tvůj blog je vlastně jediný bezfotkový, který ráda čtu. Možná proto, že máš úderný styl, témata, která mě momentálně zajímají, není to dlouhé ani krátké, prostě to vždy zhltnu při udrndávání dítěte v kočárku🙂 Každopádně se snažím na zoutube brzdit. Muž, když vidí jak sleduju nějakou holku, jak popisuje, co si koupila, tak jen obrací oči v sloup😀 A má pravdu! Já nad sebou ty oči totiž vlastně obracím taky!😀

  4. Quanti 5.7.2016 / 15:10

    Já jsem úplně antivideo člověk:/ na YouTube si pouštím jen hudební mixy (a nekoukám, jen poslouchám), případně dětem pohádky nebo když potřebuju nějakou recenzi. Ale youtuberku jsem sledovala jen jednu, čistě z toho důvodu, že jsem ji osobně znala a zajímalo mě, co dělá, a… musela jsem přestat. Stokrát radši si přečtu blog než čučet na to, jak někdo vykládá, jakou se namaloval rtěnkou. Čímž samozřejmě neodsuzuju, taky ubíjím čas u relativních zbytečností, jenom u mě jsou prostě z 95 % čistě textové🙂

  5. Clara 5.7.2016 / 20:28

    Vanilko, zajimavy clanek a trefne postrehy. Myslim si taky, ze ta obliba prameni z potreby pozornosti, moznosti „vypovidat se“. Navic mam dojem, ze tyhle kravinky ala kosmetika nebo nakupy pri beznem kontaktu nazivo tezko vzbudi nadseni, na youtube ale autor s napetim sleduje, kolik pribylo divaku, „lajku“ a pozitivnich komentaru. Je to asi docela navykove. Kazdy muze byt celebrita😉
    Cim jsem starsi, tim vic se mi zda, ze toto hobby ma i znacne negativni stranky, nebo teda hlavne jednu. Asi jsem trochu paranoidni. Ale vadi mi ta nesymetricnosti mezi vypravecem a obecenstvem. Zatimco vypravec / youtuber na sebe kolikrat vyvali vsechno, detaily az zarazejici, ze kterych si jde jen s minimalni snahou vyvodit spoustu skutecne soukromych informaci, divaci a ctenari mohou zustat prakticky zcela anonymni.
    Ja zadne youtubery nesleduji, protoze me to zatim nejak nenapadlo. Spis si ctu blogy a obcas tedy kouknu na nejake tam doporucene video. Ackoli jinam mam ramcove podminky podobne – vecer film nestiham, na intelektualne narocne pociny nemam ani chut ani energii. Vetsinou si ctu nejakou „lehkou“ knihu pred spanim na ctecce. Musim ale rict, ze je ze me pomerne vybiravy ctenar. Nemam chut na zadne psycho knihy, detektivky, ani sladaky. Malokdy me neco zaujme.

  6. Martina 6.7.2016 / 06:48

    May the blogs live forever!

    Zase jsem se dozvedela o necem novem. Diky dvtv o youtuberingu vim, ale netusila jsem, ze je to opravdu tak silne i mezi „nasi generaci“ tj. 30+. Na youtube vetsinou koukam na uryvky ze serialu, ktere jsem milovala na VS.

    Zjistila jsem, ze videa mi nepomahaji usnout, naopak me trochu proberou. V tech deset jsem taky zalezla v posteli a pokud uz nespim, mam na usich sluchatka a posloucham nejakou audioknihu v anglictine. Rada tez posloucham porady z ceskeho rozhlasu, ale kolikrat me to moc zaujme a nespim. Nejlepsi je francouzstina – te rozumim mnohem mene a „le petit chaperon rouge“ jsem slysela uz mockrat😉
    Kdysi to zabiralo do patnacti minut.

    Martina“

  7. Jitka 6.7.2016 / 22:27

    Páni, díky za informace o YouTube, vůbec jsem ani nevěděla, co vše tam lidi dávají a především na co vše se lidi vlastně chtějí dívat. Já si akorát na YouTube dokola pouštěla „Where the hell is Matt?“ a to je tak všechno. Když jsem nemocná nebo mám náhodou spoustu nepřerušovaného času, spíš jdu na svůj oblíbený TED.com a nechávám se překvapit, vyděsit, vybrečím se i pobavím. Myslím, že taje YouTube pořádně poznám, až bude synek starší, když vidím, jak to ty děti asi hodně řeší… jen doufám, že tomu nepropadne příliš, už teď jsem četla nějaké články, že příliš moc času v realitě přes internet (aneb sledovat něčí večírek přes twitter a facebook namísto toho na nějaký reálně jít apod.) je dostane do situace Japonců, kdy mladí lidé prý extrémně trpí osamělostí a nemohou si najít partnery a tak…

  8. jolana88 8.7.2016 / 21:24

    Nejsme rouroví, čehož, rozhodně, nelituji. Synek sleduje recenze nebo tipy her; interprety, co zaslechl a chce se „podívat“ na víc. Já recenze (zřídka), TED (někdy).. Občas pouštíme hudbu.
    Potřeba sdílet radost je stará jako lidstvo samo. Takže ano – měly/i jsme ji i „Před“ (internetem). Pochlubily/i jsme se osobně – přátelům, spolupracovníkům, rodině. Nutno dodat, že v té době nebylo tolik mamin tak „dlouho“ doma, tudíž do „kolektivu“ měly blíž. Stejně mi to přijde paradoxní – čím víc techniky, tím více depersonalizace, a přesto potřeba „být mezi lidmi“ se ozývá víc a víc

  9. Malgi (Hitchdiary) 19.7.2016 / 21:21

    Tak k tomu mám aktuálně také co říct😀 Nějakou dobu se už věnuji svému cestovatelskému blogu (hitchdiary.cz), který je o mých cestách stopem po Evropě. A jednou nás tak napadlo, že by bylo zajímavé tyto cesty místo popisování natočit a hezky sestříhat – abychom svým fanouškům ukázali více, než se dá vyjádřit jen slovy. No a před nedávnem jsme do toho fakt šli. A k tomu tedy patřilo i ono mluvení na kameru před lidmi na ulici. Musím každopádně říct, že mezi lidmi mi to až takový problém nedělalo. O dost horší bylo, mluvit na kameru sama, zavřená někde v místnosti. Vlastně jsem to ani pořádně nedokázala😀 Člověk si tak připadá jako totální šílenec trpící samomluvou😀

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s