Nalezenec

Knížku Nalezenec od Kateřiny Janouchové jsem dostala, tuším, někdy k Vánocům. Hned jsem si autorku spojila s pořadem Show Jana Krause, kterou jsem dříve sledovala přes internet. Kateřina Janouchová v něm byla jako host (myslím, že dokonce už dvakrát). Zaujala mě, ačkoli nemůžu říct, že mi byla úplně sympatická. Ale poznamenala jsem si, že si od ní určitě někdy něco přečtu.

nalezenec

Knížka mi dlouho ležela na hromadě knih k přečtení u nočního stolku. Přibalila jsem si ji do kufru na Mallorcu a moc jsem nepočítala s tím, že ji tam otevřu. Nakonec jsem tam přečetla skoro polovinu, zbytek jsem zvládla po večerech doma, tedy asi 360 stran za 3 týdny – to je nejspíš můj rekord za poslední tři roky🙂

Četlo se to dobře. Základní děj byl dostatečně poutavý, aby se mi stále chtělo číst dál. Téma pro mě navíc bylo celkem aktuální. Hlavní hrdinka je porodní asistentka, která jednoho dne najde na parkoviště před porodnicí, kde pracuje, čerstvě narozené miminko. Někdo ho tam odložil. Postupně se dozvídáme, kdo a proč. Paralelně s tím se odvíjejí osudy dalších hrdinů knížky. Napětí stoupá klasicky ke konci kapitoly, aby měl čtenář chuť se hned pustit do další.

Udivilo/překvapilo/vadilo mi jen pár detailů.

Především některé jazykové obraty mi přišly jako zbytečná klišé. Ale to mohlo být i překladem – autorka je sice českého původu, ale píše ve švédštině. V každém případě jsem při čtení některých pasáží obracela oči v sloup. Chuť číst dál mi to ale nesebralo.

Taky mi přišlo trochu líto, že autorka nechala svou hlavní hrdinku – tu porodní asistentku – čekat páté (!) dítě a zároveň koketovat s jakýmsi policistou. Celkově mi připadalo zbytečné, že ji nechala mít tolik dětí. Pro mě jsou už matky tří dětí „zasloužilé matky“! Tři děti by podle mě pro vykreslení charakteru postavy bohatě stačily🙂 Ale pět? Kdo má v dnešní době pět dětí? Trochu mi spadla čelist, když jsem si na konci knihy přečetla autorčino poděkování, ze kterého je zřejmé, že ona sama má pět dětí! Tedy klobouk dolů! Ale zpátky k hrdince: ta má tedy to své páté dítě na cestě, ale nechá se svádět a olíbávat policistou, pak z toho má samozřejmě černé svědomí a půl knihy se chystá o tom říct manželovi. Pravděpodobně se pletu, ale myslela jsem si, že když už někdo má tolik dětí, musí se jednat o perfektně fungující pár, ve kterém se žádné takové úlety nedějí. Ještě bych si dokázala představit matku dvou dětí, která nečekaně otěhotní s manželem, zatímco si pomýšlí na někoho jiného. Ale od čtyř dětí výš si nic takového představit nedokážu. A pak si ještě nedokážu představit, proč by o tom manželovi měla říkat! Ale (ne)přiznávání nevěry (a také to, kde ta nevěra vlastně začíná – u myšlenky, u polibku nebo u postele?) je zcela jiné, velmi obsáhlé téma.

Je ale možné, že jsem některé věci nepochopila z důvodů kulturních rozdílů. Například jsem žasla nad tím, jak se v knize řešil problém pití alkoholu, což je možná pro Švédsko typické… Hlavní hrdinka se ohromně pohoršila, když zjistila, že její matka si dala večer sklenku vína, zatímco hlídala dvě z jejích dětí. Jak může PÍT, když hlídá děti??? Okamžitě mě napadlo, co by si pomyslela o mně a většině mých kamarádek. My všechny doma večer pijeme! Naše otázka by spíš zněla: jak někdo může NEPÍT, když hlídá děti??? Samozřejmě s nadsázkou. Já teď nepiju, protože kojím. Občas jsem se nechala Motýlem přemluvit a dala si půl sklenky, ale už to nedělám, protože Kocourek jako by to tušil, a ačkoli obvykle mezi osmou večer a půlnocí spí, jakmile jsem si dala pár loků vína, hned byl vzhůru a chtěl (taky) pít…

Jinak ale knížku můžu doporučit jako letní odpočinkovou četbu, obzvlášť vhodnou pro relativně čerstvé maminky.

7 thoughts on “Nalezenec

  1. Martina 26.6.2016 / 22:22

    Vanilko, já mám 5 dětí :o) V dnešní době… Máš pravdu, že k takovému počtu je nutný harmonický vztah, ale já si koketování s policistou (ani s žádným jiným chlapem, než s tím mým) neumím představit.

    • Vanilka 26.6.2016 / 22:25

      Bravo! Já to nemyslela zle – to „v dnešní době“. Měla jsem spíš na mysli, že rodina se dvěma dětmi je taková klasika, tři děti už budí obdiv… No a víc dětí už je jen pro odvážné🙂

  2. Quanti 27.6.2016 / 13:26

    Jak může nepít, když hlídá děti? – přesně! Půlskleničku vína jsem si občas neodpustila ani při kojení, bez toho to nějak nešlo… teď se sice neplánuju v nejbližší budoucnosti nějak zbořit, kocoviny jsou dost strašné i bez péče o děti, ale jsem VELMI ráda, že už nekojím😀

    • Vanilka 27.6.2016 / 18:29

      Já mám zase pocit, že mám neustále kocovinu, i když nepiju. A to je dost k vzteku.

  3. Sedmi 29.6.2016 / 10:21

    Svedi mají k alkoholu dost zvláštní vztah. Na jednu stranu je ok se každý pátek nebo sobotu zpit do bezvědomí a na druhou si nesmíte před dětmi dat ani pivo – to je na socialku a v poledne po obědě vínko, protože přece se nemůžete opijet v práci…

  4. Jana 4.7.2016 / 13:03

    To jste mě trochu překvapila tím pohoršením nad počtem dětí. Vždyť právě v dnešní době je potřeba dětí. Třeba také proto, abychom je přestali adorovat a začali je brát jako normální osoby. Nebo protože stárneme a jinak než dětma se to prostě dohonit nedá. A co můžete udělat pro své děti lepšího než jim dát více sourozenců. Znám rodiny s průměrně sedmi až jedenácti dětmi a všichni jsou moc šťastní. Ale máte pravdu, že to chce stabilní manželství.

    • Vanilka 4.7.2016 / 13:09

      Já se nepohoršuji. Jen mi to připadá neobvyklé. Ve svém okolí mám jen rodiny se 2-3 dětmi. Víc považuju za raritu. Jinak s vámi ale ve všem souhlasím. Děti jsou velký dar.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s