Jak jsem si nenalakovala nehty

Při své „shopping fever“, kterou jsem si doma jednou v sobotu dopoledne vydupala (a to jsem původně chtěla mít pro sebe odpoledne, protože to mi vždycky připadá delší), jsem si koupila mimo jiné krásný lak na nehty. A k němu i zpevňovač, co slouží zároveň jako podkladový lak a údajně je BIO. A taky tzv. top coat. Tedy výbavičku se vším všudy.

Ten zpevňovač je bezbarvý, takže ten jsem si na nehty zvládla nanést hned první večer. Pro správný účinek jsem ho měla nechat na nehtech tři dny, ale už druhý den se mi začal loupat, tak jsem ho radši odlakovala, abych si s tím loupáním moc nehrála…

V tom týdnu před odletem na Mallorcu jsem na svém „to do listě“ měla kromě dalších položek také „nalakovat si nehty“. Týden ubíhal a mně tato stále neodškrtnutá položka na seznamu začala způsobovat stres. Pak jsem si řekla, že se přece nebudu stresovat kvůli lakování nehtů! A naplánovala jsem si, že si je nalakuju až na dovolené. Tam přece určitě nebudu mít nic jiného na práci.

Předposlední den dovolené jsem si nalakovala aspoň nehty na nohou. Udržet v klidu nohy se mi dařilo snáz, než udržet v nečinnosti ruce.

Po návratu z dovolené jsem hned neměla žádné konkrétní plány a přišlo mi zbytečné si lakovat nehty, když se chystám akorát tak na dětské hřiště nebo krmit kačenky. Bohužel zrovna to krmení kačenek se stalo osudným pro dva z mých nehtů. Jeli jsme autobusem, aby měl Motýlek záživnější odpoledne, a při cestě zpět byla volná jen sklápěcí sedadla. Jedno z nich bylo nějak zaseknuté, a jak jsem za něj zabrala, sklouzla mi ruka a šup – nehet odletěl. Jak jsem přišla o ten druhý, už si ani nepamatuju. Každopádně od té doby není co lakovat.

Opravdu nechápu, kdy si maminky malých dětí lakují nehty. 

Ne že by to byla nějaká katastrofa. Mít na rukách barevný lak se mi stalo jen párkrát v životě. Ale jde mi o princip. Jak je možné, že si ani za několik týdnů nenajdu chvilku času na to, abych si nalakovala nehty? Co dělám špatně? Co se pořád tak zoufale snažím stihnout? Proč si jako jiné ženy prostě občas nesednu a nekouknu se na nějaký film? U toho bych si snad mohla nalakovat nehty… a počkat, až lak zaschne. V tom zaschnutí je samozřejmě kámen úrazu.

Lakování nehtů je totiž nutně spojené s nečinností. Přemýšlím, zda jsem něčeho takového vůbec schopná. Můj „to do list“ nikdy nekončí, neustále si na něj přidávám nové a nové položky. A občas – jako třeba dnes – mě z ničeho nic přepadne myšlenka, že naprosto nutně musím vyčistit troubu a vytřít schody. Ty schody jsem teda ještě nevytřela. Raději jsem se pustila do jiného úkolu ze seznamu: napsat na blog.

14 thoughts on “Jak jsem si nenalakovala nehty

  1. avespasseri 20.6.2016 / 22:06

    Hmm. To neřeknu. Matně vzpomínám, kdy jsem měla na prstech lak🙂 Ale chvilka nicnedělání pro mě byla vždycky naprosto zásadní, i když byla dcera ještě malá. Možná právě v těch chvílích ze všeho nejvíc. Odpočinout si, nabrat sil. Nechápu, jak někdo jde radši čistit troubu nebo mýt schody??? :-)))))))))))

  2. Lucie 20.6.2016 / 22:41

    Naprosto chápu. Já si je nenalakovala už přes rok a zhruba 3/4 roku se chystám nabarvit si hlavu. Jenže to je proces, který vyžaduje delší čas, spící dítě, chuť strávit dvě hodiny v koupelně a nepadat únavou v osm večer. A takové konstelace se prostě nikdy nesejdou… Takže si ty šedé trhám a nehty stříhám na krátko.

  3. lenny 20.6.2016 / 22:51

    quick dry kapky – po nalakovani nakapes a vse je za chvili jako kamen;) a rozhodne se nepovazuju za linou, vsechno je jen otazkou priorit;)))) (btw. i blog se da psat s cerstve nalakovanymi nehty;)))) tvemu lakovani zdar!

  4. A. 21.6.2016 / 08:23

    Ono já třeba v té krátké chvilce, kdy prcek spal nebo šli s manželem ven, právě odreagovávala lakováním nehtů (samozřejmě něčím rychleschnoucím a co vydrželo alespoň 4 dny v koukatelném stavu). U toho jsem prostě vypla, vyčistila hlavu a odpočinula si a kochala se výsledkem.

  5. K 21.6.2016 / 10:10

    Je to o prioritach, nekdo pise blog, jiny lakuje nehty:-) Jak psal někdo výše, toto mám s barvením hlavy. Když děti spěj, bojím se že se probudí v nejnevhodnější chvíli, když nespěj tak to vůbec nejde a když nejsou doma, tak to nějak vždy rychle uteče…..

  6. Sedmi 21.6.2016 / 16:59

    Já miluju barevný nehty🙂 takže většinou večer, lakuju a pak koukám na seriál se Lvem, nebo při tom. U nohou to je jednodušší, to se dá třeba když jsou děti ve vaně. A to do list mám jen na důležité věci, ostatní moc neřeším.. Nebo jak to přijde.

  7. Calad 21.6.2016 / 20:28

    Já si při koupaní nehty nalakovala, ale už tři týdny!!! se je snažím odlakovat. Takže ono je lepší to domyslet úplně, ne jen to nalakování ale co ta následná péče.

  8. Alinka 22.6.2016 / 21:42

    Nelakuju😉. A zily si tim netrham.
    Momentalne jsem prepnuta do modu „prezit“ a jeste minimalne tyden v nem budu. Pak se snad svet zase vrati do normalnich koleji😉.
    Jinak uz to tu zaznelo … Nestresuj se troubou a schodama. Ty nikam neutecou. Ja si pres den rikam, co vsechno musim vecer (az deti usnou) udelat. Kdyz v pul desate konecne padnou, nechce se mi uz samozrejme nic. A pokud to neni otazka zivota a smrti, a fakt se mi nechce, tak na to proste dlabu. No a co?
    Zehleni pocka, kdyz je nejhur, neco z toho kose vylovim a vuzehlim rovnou. Okna jsem neumyla, mame furt Vanoce (chces fotku jako dukaz?), juch. A tak dale. A zijem. Manzel obcas brbla, ale ja se nehodlam zcvoknout😉.
    Pevne nervy😉. A odpocivej😉.

  9. Jitka 22.6.2016 / 23:00

    Ono je to celé o prioritách. Pro moji kamarádku je důležité mít nalakované nehty a dobře vypadat, takže si zařídí, aby jí manžel nebo babička hlídali dítě a ona jde „na nehty“ (tj. nechá si je udělat, nelakuje sama). Jiná využívá hlídání dítěte na to, aby si zašla na masáž a nějaké nalakované nehty jsou jí jedno. Já využívám veškeré hlídání dítěte na to, abych mohla pracovat a nebo řešit něco na zahradě, což je priorita pro mne. Tím pádem ale nemám umytou troubu a nalakované nehty. A třeba pro Tebe je právě důležitá víc ta umytá trouba. Myslím, že je někdy super si říct, co pro člověka je a není ta priorita a s tím, co není „to důležité“ se prostě smířit (u mne nenalakované nehty). Pak je spousta věcí jednodušší.

  10. Martina 24.6.2016 / 11:31

    Milá Vanilko,

    už dlouho hledám čas, abych Vám napsala něco delšího než jen krátký komentář. Teď po narození potomka si teprve uvědomuju, jaká to je fuška všechno zvládnout.
    Dříve jsem Vaše příspěvky četla s pochopením, ale nikoliv s porozuměním.
    Jak teď Vám rozumím a máte můj velký obdiv.

    Ano, zjistila jsem, že nesnáším dětský pláč.
    Ano, po narození dítěte jsem si s hořkostí uvědomila, že máme s mužem na pár důležitých věcí jiný názor.
    Ano, mužovy nápady na cestování s dítětem občas zavánějí rodinnou krizí🙂 (Děsím se to, kdy dojde na tu Mallorcu.)
    Ano, na rodiče zejména malých dětí nepohlížím vůbec kriticky. Říkám si, kdoví proč to tak je.

    A tak bych mohla pokračovat dál a dál.
    Chci Vám poděkovat, že vtipnou, čtivou a často velmi stručnou formou (psát blog já, jsou to šíleně dlouhé grafomanské výlevy) se s námi dělíte o své postřehy k mateřství a životu vůbec.
    Zejména ten partnerský život po narození malého je školou tolerance. Navíc s člověkem, který už rodinu má z předchozího vztahu. A do toho vstupují kulturní rozdíly. Inu, život máte pestrý a určitě Vás nenechá zakrnět.

    Abych nebyla úplně offtopic k příspěvku. Ponoukla jste mne k tomu, abych se koukla na matky ostatních malých dětí, jak jsou na tom s nehty. Je to tak půl na půl. Jinak souhlasím s Jitkou, že prostě vše zvládnout nejde a jde o ty priority. A kdo zvládá všechno, má buď hodně spavé dítě nebo báječné hlídání.
    (Při svých ranních procházkách často potkávám staršího pána o holi, který vozí kočárek. Tuhle jsem jej potkala bez kočárku a jak už se tak zdravíme, zeptala jsem se, kde má vnouče. Odvětil, že vozí každý den až od půl desáté. Tj. maminka má hlídacího dědečka, který jí každý den dítko vezme. Pokud doma nemá staršího, čas na nehty/troubu/zahradu… se najde🙂

    Zdraví z jihu Moravy Martina.

    P.S. Přeju, co nejmenší vedra. Uff, jsem ráda, že teď nemám před porodem.

    • Vanilka 26.6.2016 / 22:21

      Milá Martino, moc děkuji za milý komentář, velmi mě potěšil. I já spoustu věcí ohledně mateřství a dětí pochopila (a určitě ještě pochopím) až zpětně. Už několikrát jsem to musela přiznat manželovi, který už dvě děti z prvního manželství má a pro jehož chování jsem někdy neměla pochopení, dokud jsem neměla vlastní děti. A nedávno jsem i před jeho dcerami uznala, že jsem na ně v některých ohledech nahlížela příliš kriticky a přísně. Jsou už teď větší a myslím (doufám), že to pochopily.
      Jinak vedry v Luxu zatím moc netrpíme – tento týden jsme měli jen dva horké dny a teď předpověď hlásí zase max 20 stupňů a každý den déšť nebo apsoň přeháňky. Teplota by mi vyhovolala, jen kdyby se to obešlo bez toho deště. Loni v létě jsem si užívala teploty nad 30 stupňů několik týdnů v kuse v 7. měsíci těhotenství. Nezapomenutelné!
      Jo a gratuluji k miminku!

  11. Hanka K. 24.6.2016 / 20:33

    Je to tak, koukám na své nehty a lituju, že jsem si je vůbec lakovala… Dostala jsem se k tomu asi po dvou měsících od první myšlenky. Teď už je mám oloupané dva týdny:/ není to má priorita… ačkoliv jsem si vždy říkala, že nechci být zhuntovaná matka, nikdy mě ta péče o sebe moc nebavila, nesnáším lakování nehtů, mytí vlasů (natožpak nějaké foukání a styling), mazání se krémem po každém koupání… ale brala jsem to dřív jako čištění zubů, prostě to udělám ať to mám z krku. A teď to prostě nedělám, sedím tu vedle spícího dítěte a jsem ráda, že si můžu přečíst blogy a pak možná napsat svůj článek a udělat si pití, to je pro mě příjemnější. Ale ty vlasy si umýt už musím😀

    • Vanilka 26.6.2016 / 22:24

      Já taky nesnáším mytí vlasů a tu „ztrátu času“ s tím spojenou. A mazání krémem po koupání je pro mě taky povinnost, kterou dost flákám. Ale bojím se, že budu jednou litovat – stejně jako jsem asi měla začít dřív řádně pečovat o svou pleť na obličeji. S touto myšlenkou se tedy po koupání občas namažu.

  12. LE 28.6.2016 / 07:17

    taky to tak mám.
    Moje období péče a nepéče se dost střídají. Spíše vítězí nepéče. Ale zjistila jsem, že někdy mi taková drobnost jako upravené nehty pomůže cítit se trochu lépe.
    Protože když pak potkám nějakou ženu/slečnu s pěknými nehty, je to detail, který mě zaujme a líbí se mi.
    Takže jsem se na mateřské zásobila jen ověřenými (které vydrží) a rychleschnoucími bezbarvými laky… Můžu doporučit Maybelline🙂 A samozřejmě, že se ty děti vzbudí okamžitě, jakmile si dolakuji poslední nehet a ráda bych ještě poseděla, vyčkala.. ale tyto laky to zvládnou🙂

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s