Sousedské vztahy

Dnes se dozvíte o temných stránkách mé osobnosti… A o tom, jak důležité je mít dobré sousedské vztahy. Maminka mi to vždy kladla na srdce. „Když máš za souseda debila, může ti to velmi zkomplikovat život,“ říkala (nebo něco v tom smyslu). Bohužel sousedy si člověk tak úplně nevybírá.

Já s většinou našich sousedů vycházím velmi dobře. Dokonce bych řekla, že teď naše sousedy znám a oceňuju víc než kdykoli předtím, což je logické, neboť teď trávím doma víc času. Mezi sousedy máme typickou lucemburskou rodinu se třemi malými dětmi, od jejichž maminky čerpám informace ohledně místních školních zařízení a vypadá to, že si k nim Motýlek půjde brzy hrát (v lucemburštině!). „Pod námi“ bydlí jedna svobodná (či rozvedená) matka estonské národnosti, kterou téměř nevídáme (ale je moc milá). Naproti přes ulici bydlí italská rodina se dvěma dětmi, chlapeček o něco mladší než Motýlek, kluci spolu občas bagrují písek na hřišti, zatímco my maminky konverzujeme. Velice milá je i německá rodina, také dvě děti, z nichž mladší holčička půjde s Motýlkem v září do školky. Do včerejška jsme měli v naší čtvrti také bělorusko-francouzskou „hroší rodinku“. Asi tušíte, odkud pramení jejich přezdívka. Tatínek trochu hlučný, neboť pracuje z domova, prodává cosi přes Amazon a je neustále na Skypu, v letních měsících si kancelář přesouvá do zahrady, odkud se jeho „send me my fucking money back“ rozléhá hodně daleko. Nicméně včera se odstěhovali na Floridu a musím říct, že už teď se mi po nich trošku stýská. Nad nimi bydlí dost diskrétní rodina s už větším chlapcem. Jeho otce vídám každou neděli dopoledne, kdy před garáží leští své auto.

No a pak tu máme ještě jedny Lucemburčany, s nimiž si vzájemně tak trochu koukáme do oken – od nás z kuchyně a z Motýlkova pokoje. A především máme z těchto místností přímý výhled do jejich zahrady… Je to rodina se dvěma chlapci a dvěma psy. Před nějakým časem u nich proběhly podivné změny, myslela jsem, že se stěhují, ale nedávno mi bylo jinou sousedkou vysvětleno, že se odstěhoval pouze tatínek, neboť maminka si našla nového přítele. A po jeho příchodu si pořídili také ty dva psy. Fenku rhodéského ridgebacka, která se tváří flegmaticky a mírně. A pak takového malého černého čoklíka, který je jak na baterky a má velmi vysoký, nepříjemný hlas.

Tušíte správně. Kamenem úrazu je tento malý černý pejsek. Pravidelně totiž dochází k situacím, kdy se rodina kamsi vypaří a oba psi zůstávají v zahradě. A ten malý štěká a štěká, kdykoli se někdo mihne v okolí, a leckdy i když k tomu nemá žádný objektivní důvod. Jejich majitelé jim nechávají pootevřené dveře do obýváku a zřejmě také do suterénu, nicméně v jejich nepřítomnosti oba psi tráví většinu času v té zahradě. Ve dne, když jsou obyvatelé jejich domu nejspíš v práci a ve škole, ale i v noci, když jdou dospělí asi někam pařit a děti jsou u tatínka nebo u nějakých kamarádů (to si domýšlím). Prostě dům je prázdný a v zahradě dva psi, z nichž jeden neustále ječí.

Ten jekot mi už mnohokrát značně zkomplikoval už tak náročné uspávání Motýlka. Když jsem byla v 8. měsíci těhotenství, moje nervy na pochodu mě dohnaly k tomu, že jsem si onoho souseda jednou „ochytla“, když zrovna před jejich garáží nakládal něco do auta. Je to zvláštní člověk. Celkem mladý, i pohledný, ale z nějakého důvodu se vyhýbá očnímu kontaktu. Když jdu proti němu po chodníku, raději přejde na druhou stranu. A když jde po druhém chodníku než já, záměrně kouká jinam. Na pozdrav odpoví, pokud ho na něj zahalekám. Ale sám od sebe nepozdraví. Neberu si to osobně. Opravdu si myslím, že takto nejedná jenom se mnou.

Takže jsem sebrala odvahu, zhluboka se nadechla a dala si záležet na tom, abych zněla přívětivě a přátelsky. Přesvědčená, že každý problém se dá přece vyřešit lidsky, jsem se ho slušně zeptala, zda by večer mohl zavírat své psy, protože nás ruší jejich štěkání vzhledem k tomu, že máme okna namířená na jeho zahradu. Jeho odpověď mě ale naprosto odbourala: „To neštěkají MOJI psi.“ Zůstala jsem na něj zírat. On pokračoval: „To jsou psi té paní, která bydlí támhle v tom domě v přízemí,“ nasměroval mě. Já ale VÍM, který pes dělá rámus. Ta mladá slečna od naproti má sice taky dva pejsky, ale ti neštěkají. Vídám ji je pravidelně venčit, po zbytek času je má zavřené doma.

Takovou reakci jsem vůbec nečekala a značně mě vykolejila. Myslela jsem, že jednoduše uzná, že mě jeho psi můžou rušit, a slíbí, že na ně dá v budoucnu pozor. On ale svedl vinu na někoho jiného takovým způsobem, že jsem dokonce zablekotala jakousi omluvu z křivého nařčení a odkráčela pryč. Samozřejmě jsem se pak na sebe zlobila. Vždyť přece vím, že mám pravdu! Měla jsem trvat na svém.

Na několik měsíců byl ale od štěkotu klid. Měla jsem radost, že ačkoli rozhovor se sousedem neproběhl podle mých představ, měl aspoň nějaký efekt. Bohužel dočasný.

Od té doby jsem strávila několik bezesných nocí. Jednou jsem byla vzhůru do půl druhé ráno – ne kvůli kojení, ale kvůli tomu malému černému psovi. Druhý den ráno jsem u těch sousedů zazvonila, abych si to s nimi vyříkala, ale… nebyli doma. Nebo se tak aspoň tvářili.

Naštěstí nejsem sama, komu štěkot vadí. V onu noc, kdy jsem byla vzhůru do půl druhé ráno, nás z balkónů a rozsvícených oken koukalo víc. Všichni jsme hledali toho rušiče nočního klidu. Italská sousedka se mi jednou svěřila, že její syn za ní v noci, když ten pes štěká, chodí do postele s pláčem, protože se psů bojí.

Naposledy nás ten pes rušil opět minulou sobotu. Jak ručička postupolvala po ciferníku hodin, vnitřně jsem se opět úplně vynervovala. A začala si v hlavě psát scénáře, co bych tomu sousedovi mohla provést…

  • Zavolat policii. O tom už ostatně mluvila Italka odnaproti. Čekám, kdy konečně přejde k činům. Bohužel si nejsem jistá, zda by policie psa skutečně umlčela, když nikdo není doma.
  • Napsat jim dopis. Nebo aspoň vzkaz. Hodit jim ho do schránky a připsat čas (23:25… 0:48… 1:15).
  • Zazvonit u nich v pět ráno (pokud budou doma) a vzbudit celý dům.
  • Upéct koláč a ráno jim ho donést se slovy (a s úsměvem samozřejmě): „Upekla jsem koláč. V noci. Nemohla jsem spát, tak jsem si řekla, že udělám něco užitečného.“
  • Otrávit ten koláč! Nebo jim aspoň místo koláče donést tiramisu ze zkažených vajec.
  • Nebo hodit tomu psovi párek naplněný prášky na spaní.
  • Motýl má v plánu si z chaty jeho rodičů přivézt prak, který používal v dětství. Toto řešení samozřejmě zavrhuji. Jsem si vědomá toho, že to nebohé zvíře za nic nemůže. Psy mám ráda. Nemám ráda jen toho souseda.
  • Dokonce mě napadlo (a to je ta temná stránka mojí osobnosti) propíchnout tomu sousedovi pneumatiky u jednoho z jeho tří obrovských aut. Něco tak ohavného bych samozřejmě neudělala. Jen mě to napadlo.

Motýl nakonec začal z našeho kuchyňského okna do jejich zahrady házet vlašské ořechy. Po čtyřech ořeších psi utekli do suterénu a ten večer už se neobjevili. Nevím, jestli některého z nich trefil. A hlavně si nejsem jistá, že s tímto řešením můžu počítat i příště.

9 thoughts on “Sousedské vztahy

  1. Eliška 31.5.2016 / 22:23

    Štěkající psi. Neverending story. My tu v Praze máme s pejsky i jiné, smradlavé potíže. Ale to je nic proti tomu, když pes štěká a štěká.

  2. avespasseri 1.6.2016 / 06:29

    Znám. Sousedé také měli dva takové prťavé psy s šíleným hlasem a navíc extrémně „hysterické“🙂 Bylo to poprvé, co mi psi lezly na nervy. Naštěstí se brzy zase odstěhovali…

  3. VeVe 1.6.2016 / 08:07

    Soucítím s tebou, znám. Sousedi mají nesmírně uječeného grifonka. Kdykoliv je venku (ráno ho vyhazují na zahradu fakt brzy), ječí. Pořád. Né na všechno, co jde kolem. Prostě pořád ječí… Jsem z něj na mrtvici…
    Na opačné straně domu sousedíme s veterinářkou. A ještě dál, nad jejím domem bydlí zase jiný malý raťafák… ten prý štěká přerušovaně, ale taky pořád… tuhle mi říkala, že mu snad začne házet přes plot neurol🙂
    Samozřejmě to neudělá, ale tou představou se bavím. A to jsem velký milovník psů. Možná by byl řešením ten neurol pro mě😀

    • Vanilka 1.6.2016 / 11:50

      Haha, včera, když jsem to do psala, jsem si přesně říkala, že jsem si prášek na spaní měla vzít spíš já. Pak by spal i Kocourek a všichni bychom byli spokojení🙂

  4. K 1.6.2016 / 09:39

    Dobrý den, nejste v tom sama, bydlíme na novém sídlisti, s predzahrádkami. Nedávno se do bytu s predzahrádkou pristehovala slecna s pejskem, to bylo dobré, pejsek milý dokonce jsme ho litovali ze je cely den venku. Ted k němu ale přibyl další pes, bojové plemeno a ten štěká furt, na vše. Když fouká vítr a na balkonech se hýbe prádlo, když si někdo naproti kýchne, nebo když jen otevřu okno. Vše ho nervuje a stresuje. Myslela jsem si že si zvykne, ale je to už víc jak měsíc a stále hlídá, zas si říkám, že to odradí zloděje. Předzahrádky do bytových domů to je neštěstí, když se tam někdo baví, je to slyšet v bytech, když kouří, je to cítit v bytech, když grilují taky to cítí všichni kdo zrovna nemají zavřená okna. Po zkušeností s psí smečkou si říkám, že si tam klidně někdo může postavit kurník nebo kozí chlívek a nikdo nebude moci nic říci….

    • Vanilka 1.6.2016 / 11:49

      No, my to máme podobně. V naší čtvrti jsou bytové domy i řadovky a všichni máme takové miniaturní zahrádky, které spolu sousedí. No a přesně, když někdo griluje, kouří, štěká atd., „vyžerou“ si to všichni.

  5. Milan 1.6.2016 / 12:08

    Pořiďte si antištěk.
    Kdyby se dalo se sousedem domluvit, mohli byste mu pořídit protištěkací obojek, ale když je takový sociofobik, bude lepší ultrazvukový antištěk.
    To si snadno vygůglíte.

    • VeVe 1.6.2016 / 21:15

      To je dobrý🙂 to jsem neznala… ovšem, jak by k tomu přišel ten druhý pejsek na zahradě? U nás by to taky nešlo kvůli naší fence. Ta totiž štěká jen velmi selektivně, když se fakt něco děje, nebo se jí někdo hodně nezdá. Což je, myslím, fajn🙂

  6. Sedmi 2.6.2016 / 09:24

    U nás v paneláku jsou přímo pod námi sousedi, co jim pes vyje, kdykoliv jsou pryč. Což je dost často… No ale nám zase řvou děti, tak se vzájemně tolerujeme😀

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s