Snadnější druhé děti

S druhým dítětem je všechno snadnější. Tedy všechno, co se toho druhého dítěte týká. Celková domácí situace je samozřejmě složitější, když jsou děti dvě místo jednoho.

Jak se ale dalo očekávat, s druhým dítětem už člověk spoustu věcí neřeší. Uvědomila jsem si to, když jsem si psala s kamarádkou, která své druhé dítě čeká každým dnem. Psala mi, že se svým prvním miminkem se trápila každou prkotinou, že všechno hrozně řešila, a asi se obává, že i s druhým miminkem bude neustále ve stresu. Tak jsem ji ujistila, že spoustu věcí, které u prvního miminka řešila, už u druhého řešit nebude.

Co už například neřeším já?

  1. Spánek
    Kocourek usíná snadno a rychle. Je to obrovský rozdíl oproti Motýlkovi, který měl s usínáním vždycky potíže. Sice dost brzy prospal celou noc (což u Kocourka zatím asi nehrozí), ale uložit ho do postýlky byl večer vždycky problém. Pravděpodobně si za něj můžu sama. S Kocourkem jsem totiž k uspávání od samého začátku přistupovala jinak. Nejspíš jsme oba ihned pochopili, že s ním se prostě nebudu moct každý večer tak „mazat“. Takže jsme dost rychle najeli na systém nakojit – položit do postýlky – dudlík – plyšák „doudou“ – kolotoč nad postýlkou. A potom… spí. Maximálně mu ten kolotoč musím pustit víckrát, ale většinou usne předtím, než dohraje poprvé. Neuvěřitelné. A zázrak je i to, že jsem toho nedocílila tím, že bych ho musela někdy nechávat vyřvat. On mi naopak ze začátku párkrát brečel v náručí únavou a mně chvíli trvalo, než jsem pochopila, že mi tím říká, že ho mám položit do postýlky, protože chce spát. Možná jsem tak měla postupovat i s Motýlkem. Místo toho jsem ho dlouhé hodiny střídavě kojila a chovala v náručí. Jen tak ho položit do postýlky mě tehdy jaksi nenapadlo. Moje mysl byla zamlžená informacemi o tom, jak moc je pro miminko důležitý fyzický kontakt s matkou. (Tím nechci říct, že miminka fyzický kontakt nepotřebují!)
  2. Příkrmy
    Motýlkovi jsem všechny příkrmy poctivě vyráběla. Nepamatuju si, že bych mu někdy dala „skleničku“. Pro Kocourka se snažím připravovat zeleninové příkrmy také domácí, ale v šuplíku mám zásobu skleniček pro dny, kdy prostě nestíhám. A ovocný příkrm jsem mu zatím nevyrobila ani jeden. Přitom povařit a rozmixovat jablko není nic těžkého. Zabere to pár minut. Ale zrovna těchto pár minut už prostě teď nemám.
  3. Motorický vývoj
    Motýlka jsem neustále porovnávala s jednou moudrou knihou, abych věděla, co má kdy umět a jakým tempem by se měl vyvíjet. Pečlivě jsem s ním nové dovednosti nacvičovala. Kocourek se musí rozvíjet sám na zemi na dece, zatímco já jednou rukou vařím oběd a druhou přendavám prádlo z pračky do sušičky. Ve chvilkách mé nepozornosti se o jeho motorický vývoj stará i Motýlek: občas se po chvilkové absenci nestačím divit, v jaké poloze Kocourka najdu. „Motýlku, tys ho otočil na bříško?“ ptám se vyděšeně. „Jo, já to taky umím!“ hlásí mi pyšně.
  4. Oblečení
    Motýlek reprezentoval, když jsme „někam“ šli – tzn. nakoupit, za kolegy do práce, na sraz s kamarádkou apod. Samozřejmě jsem dbala na to, aby jeho oblečení bylo nejen pěkné, ale i pohodlné. Ale musel ho mít sladěné a hlavně „neteplákové“. U Kocourka točím stále dokola ty samé tepláky a je mi to jedno. A když se při obědě lehce znečistí, neběžím ho hned převléknout. I tak nám koš na prádlo neustále přetéká.
  5. Zdravotní stav
    Jakákoli zvýšená teplota, leckdy i pouhé Motýlkovo kýchnutí, ve mně vyvolávaly záchvěvy paniky. Když se mi poprvé Kocourek zdál podezřele horký, raději jsem mu teplotu neměřila. To nic není, říkala jsem si. To se mi určitě jenom zdá. No, nezdálo. Ale změřila jsem mu ji teprve poté, co i Motýl shledal, že Kocourek nějak moc topí. A sama jsem byla překvapená, s jakým vnitřním klidem jsem mu zavedla jeho první čípek🙂

22 thoughts on “Snadnější druhé děti

  1. Eliska 28.5.2016 / 02:42

    Díky. Každým dnem čekám druhého chlapce. Nějak tak si sebe představuju🙂

    • Vanilka 28.5.2016 / 07:13

      Gratuluju! A vítej v klubu klučičích maminek, je to sranda 😉

  2. Linda 28.5.2016 / 09:54

    U části s motorickym vývojem a u nemocí jsem se úplně nasla. Naše druhá holčička je sice trochu větší raubíř, než byla ta starší, ale je celkově pohodovejsi. Možná proto že už všechno tak neřešíme.

    • Vanilka 28.5.2016 / 13:07

      Ano, taky si myslím, že druhé děti jsou pohodovější, protože i rodiče jsou s nimi víc v pohodě, než byli u prvního dítěte🙂

  3. avespasseri 28.5.2016 / 20:36

    Já jsem asi flegmouš. Spoustu věcí neřeším🙂 Takže druhé dítě by případně asi chodilo kanály a já bych si toho možná ani nevšimla :-)))) Pravda ale je, že motorický vývoj jsem tedy řešila. Také jsem měla ty tabulky a sledovala to. A spoustu jiných věcí. Co by tak asi měla jíst, pít, zda očkovat atd. atd. Ale za prvé jsem si říkala, že je to asi ten můj vědecký přístup – je to spíš hnané touhou vědět než emocemi, obavami. A za druhé, s prvním dítětem se ocitáme v úplně jiném světě, o kterém vůbec nic nevíme, protože nás na to nějak nikdo nepřipravil. Ani na ZŠ, ani na SŠ, ani na VŠ. Nějak se dnes už nepředpokládá, že budeme rodit. Spíš že budeme pracovat????🙂

    • Jitka 31.5.2016 / 16:42

      Navážu na tu poznámku s jiným světem, na který nejsme připravené. Minule mne hodně podpořila kamarádka. Jsem jedna z těch, která si často a pořád hledá různé informace (motorický vývoj, řeč, výchova atd. atd.) a okolí se na mne dívá skrz prsty. Očekává se, že bych to nějak měla vědět, nebo neřešit, nebo intuitivně zvládnout… jenže ta kamarádka dobře řekla, že dnes prostě žijeme v jiném světě.

      Kolik dnešních žen vidělo reálně z blízka miminko až ve chvíli, kdy ho na porodním sále porodily? Divily byste možná, ale je to až neuvěřitelně moc. Patřím k nim. Moje nejbližší vzdálenost k až tříměsíčnímu miminku před porodem byla kousek nad kočárkem známé s větou „jé, to je krásné miminko“. Jedna z mála vzácných chvil, kdy jsem vůbec viděla malé dítě. Natož jej třeba držela… držela jsem poprvé až to svoje. A krapet starší děti jsem tak akorát vídala křičet někde v restauraci. Vidět jinou ženu kojit? To jsem nikdy neviděla. Na vše jsem si musela přijít, zjistit, podívat na internet, na video apod. A třeba moje máma to samozřejmě nechápala. Jenže ona už od mala hlídala maličké sestřenice, vozila kočárky, v jednom kuse vídala malé děti a viděla, co a jak s nimi, protože to měla za celý život hodně odkoukané v rodině a u kamarádek, které měly už kolik dětí, než ona měla mne.

      Takže je to tak, dnešní svět už nějak asi nepředpokládá, že ženy budou rodit a vychovávat děti… spíš jsou připravovány na kariéru.

      • Vanilka 31.5.2016 / 17:01

        Dobře jste to vystihla. Naprosto souhlasím!

  4. jolana88 28.5.2016 / 21:21

    Když jsou druhé děti „snadnější“ – jaké jsou čtvrté a další děti?🙂 Domácí situaci bych taky neviděla jako „složitější“. Potíže si „vytvářejí“ rodiče sami. Jen by mě zajímalo – nemáte čas vyrobit příkrm? Vážně?

    • Vanilka 28.5.2016 / 21:41

      No, nemám. Teda asi bych ho měla třeba teď, ve 21:39. Ale taky chci mít nějaký čas pro sebe. Aspoň večer. I když je to na úkor domácího příkrmu. Protože kdybych šla teď vařit a mixovat ovoce, měla bych možná zítra kvůli tomu mizernou náladu – protože bych se nestihla odreagovat.

      • jolana88 28.5.2016 / 21:46

        čas „pro sebe“ (kam tedy řadím i to, že by si partneři měli najít chvilku sami pro sebe – bez dětí) je, samozřejmě důležitá věc. Taky si nemyslím, že by na „jedině domácí“ stál svět. Na druhou stranu – myslím, že pokud člověk na něco čas chce, může si ho najít, i když je doma s dětmi. Pokud si místo výroby příkrmu vyberete jinou činnost – je to Vaše rozhodnutí. Akorát formulaci „nemám čas“ vidím jinak.

      • Vanilka 28.5.2016 / 22:06

        Jistě. Ale v tom případě formulace „nemám čas“ není platná nikdy. Samozřejmě že když člověk chce, najde si čas vždycky a na cokoli.

      • Martina 29.5.2016 / 17:43

        to je presne. ja „nemam cas“ varit slozita jidla obecne. radsi se vyspim. protoze vim, ze dite bude tezit z toho, ze si mama dala dopoledne slofika a k obedu kuskus se syrem.
        vim, ze jsem vyjimka, ale moc nechapu kult okolo tepleho jidla. zvlast v lete. horka polevka z pytliku je lepsi nez domaci chleba s cerstvym syrem a bylinkami… pro me ne.
        prikrmy bych varit chtela, snad to vyjde.

        ohledne toho casu moc ocenuju darek od meho muze. tablet, ktery v noci uzivam jako lampicku, ve dne jako spojeni se svetem (prave ted cekam az mala vytuhne poradne a pujdu umyt to nadobi. dite na jednom rameni a prstem pisu tento prispevek), a sluchatka uzivam,

        Martina

        kdyz nemuzu usnout. podcastfrancaisfacile jsou moje ukolebavky🙂

      • Vanilka 29.5.2016 / 19:38

        Taky jsem loni k narozeninám dostala od manžela tablet. Využívám ho naprosto stejně a naplno 😀

    • Sona 30.5.2016 / 10:34

      Vanilce rozumim🙂 proc bych mela ted diteti vyvarovat, kdyz zatim kojim? V cr navic zelenina ovoce bezne bio nejsou, ve sklenicce ano. Dceri davam vse ochutnat co varim nam- prijde mi to dostacujici.(jAsne ze ne korenene apod). Ji vse ochotne,polyka kousky, sama si drzi jidlo (7m).

  5. Lucie 31.5.2016 / 08:36

    Ahoj, především díky za tento článek! Já mám dvě děti – 18m kluka a 3m holku. Je fakt, že si kolikrát říkám, co jsem dělala, když jsem měla jen jedno dítě? A pak si říkám, že jen jedno dítě jsem měla cca 7 měsíců, během kterých jsem si zvykala na to, že to dítě mám, že je se mnou pořád a že se musím starat🙂 a pak už jsem byla znovu těhotná (a že to těhotenství tentokrát nebyla zrovna procházka růžovým sadem). Druhé dítě je pro mě mnohem snazší tím, že mám v příliš čerstvé paměti, co s tak malým dítětem dělat. Celkem se vším, cos napsala, souhlasím. Snad jen ten zdravotní stav „řeším“, ale to je asi dáno mou profesí – hned uvažuju, že i banální teplota může být příznak něčeho vážného (a vzácného). No a příkrmy zatím samozřejmě neřeším, ale fakt nevidím problém v té skleničce jednou za čas. Ať si každý dělá všechno po svém, ale ať nekritizuje. Jasně, všechno jde, když se chce. I ty plínky lze prát, však to potvrdily generace žen před námi. To ale nutně neznamená, že nemůžeme mít jednorázové, nebo že to, že když ty jednorázové používám, tak jsem nutně líná, neschopná a ještě hloupá… Možná že jen ten čas, kdy bych chystala zeleninu a maso na příkrm nebo kdy bych prala a skládala plenky, využívám k něčemu pro mě smysluplnějšímu.

    • Matilda 31.5.2016 / 21:39

      Na to mi nedá nereagovat – teď je praní plínek bájo. Používám i na druhé dítě látkové, protože mám pocit, že je to pro jejich zdraví lepší, levnější, ekologičtější a pod. A dát plínky do pračky a zapnout ji mi trvá tak asi minutu. Moje maminka bydlela v domě bez vody, kterou nosila v kýblech ze 150 metrů vzdálené studny, plínky se vyvářely na plotně a pak se musely žehlit. To bych nedala, i když ona neměla jinou možnost.
      Tím nepíšu, že kdo používá jednorázovky, je línej nebo něco podobného, akorát mně ten argument s časem vždy pobaví.

      • Vanilka 31.5.2016 / 22:15

        Moje maminka na tom byla taky tak. A dnes mi s omluvným pohledem přiznává, že zatímco ona vyvářela, prala, sušila a žehlila ty plínky, já řvala v postýlce🙂 To je dnes taky nemyslitelné!

  6. Barbora 31.5.2016 / 10:28

    Super článek! Velice inspirativní.
    Ja jsem máma chlapečka (4m) a to spaní je klasika – nejsem schopna odejít z pokoje dokud nevidím ze spi, takze chovam chovam a chovam. Asi bych si měla projít starší články abych viděla jak to s Motylkem dopadlo🙂
    A hlavne Vanilko pište dal, mam pocit ze vás blog je jeden z mala opravdu „ze života“
    Děkuji

    • Vanilka 31.5.2016 / 17:18

      Děkuju za kompliment. Jak to s Motýlkem dopadlo? Dodnes neusíná sám, stále se v noci budí a volá mámu nebo tátu, protože dle svých slov „nechce být sám“. Ale už nad tím nedumám a beru to tak, jak to je. První děti jsou takoví pokusní králíci. My rodiče se na nich učíme. Tak pak musíme nést následky svých případných chyb🙂

  7. Milan 1.6.2016 / 12:06

    S třetím dítětem je to ještě pohodovější.

  8. Quanti 20.6.2016 / 15:09

    Vanilko, se strašným zpožděním, ale chtěla jsem reagovat na to uspávání – moje děti ani jedno, ani to druhé si dudík nevzaly a samy být nedokázaly. Nemyslím, že bych „udělala chybu“ z nervózního prvomateřství, od začátku jsem plánovala uspávat v postýlce třeba právě kolotočem atd., ale háček byl v tom, že oba chtěli být se mnou a ten druhý ještě víc než ta první. Takže tak ve 2/3 usínali u kojení a ten zbytek při nošení. Cokoli jiného by bylo za cenu strašlivého hysteráku a to jsem nechtěla, tak strašný problém mi to zase nedělalo – navíc ještě tedy u mladšího to nebylo jen u usínání, první asi dva měsíce dokonce nevydržel ani spát, když jsem odešla z místnosti, za pět minut byl vzhůru. Musela jsem se vždycky kolem osmé nějak za pochodu umýt, jít si lehnout s ním a zůstat tam celou noc (z toho naštěstí vyrostl). Dost možná je Kocourek prostě jiný usínací typ než Motýlek.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s