Neříkat mužům NE

Před časem mě pobavila moje rozprava s jednou kamarádkou. Svěřila se mi se svým rozhodnutím odstavit svého chlapečka – je mu rok a kousek. Její partner prý ale nesouhlasí. Myslí si, že by ho ještě nějakou dobu měla kojit. Je to jejich druhé dítě, ta kamarádka už se vrátila do práce (jak je to v našich končinách zvykem), noční kojení ji vysiluje.

„Víš na co jsem ale přišla?“ řekla mi kamarádka. „Že o některých věcech je s muži lepší nediskutovat. Naučila jsem se raději zamyšleným tónem říct ‚Možná máš pravdu’… a pak si to udělat po svém.“

Kdybych se i já naučila některé naše debaty s Motýlem uzavřít touto na první pohled uspokojující větou, jistě bych předešla mnoha zbytečným rozepřím. Ostatně i babička mojí maminky prý rozdávala rady jako: „Musíš dát muži pocit, že rozhoduje, i když rozhoduješ ty.“

Co vy, milé čtenářky? Umíte své muže takto snadno obalamutit? A vy, milí čtenáři, poznáte, kdy jste obalamucováni?  (Je to správný tvar slova obalamutit?)

22 thoughts on “Neříkat mužům NE

  1. avespasseri 7.5.2016 / 11:09

    Tak taky nemám ráda, když mi partner řekne rovnou: „To je blbost“, ale nejdřív se zamyslí nad tím, co říkám. Jestli to náhodou není pravda. Dělám partnerovi stejnou službu🙂 A pak si to každý uděláme tak, jak to považujeme za správné :-))

  2. Vero 7.5.2016 / 11:50

    Nevidím smysl v tom mít vztah, nebo snad i dítě s někým, kdo mi nestojí za čistou hru bez obalamucování. Nemám ráda tyhle spiklenecké s prominutím kecy o tom, jak žena zase vyzrála na svého manžela (nebo samozřejmě naopak). Značí to jediné – v takovém páru jde vlastně o „válku“ a ne o spolupráci, ať si to jednotlivé strany lakujou na růžovo sebevíc. Je to věc, kterou pravděpodobně přebíráme od svých rodičů a oni zase od svých, ale někde se to už musí zastavit. Je na čase, aby lidé začali ve vztahu svého partnera považovat za naprosto rovnocenného. Přestat se balamutit navzájem a začít si opravdu naslouchat.

    • MY INTROVERTED KITCHEN 7.5.2016 / 13:24

      Presne, taky mi je to totalne proti srsti. Pokud bych byla nucena k takove manipulaci, asi z toho vztahu radsi odejdu:-/

      • jolana88 7.5.2016 / 19:48

        Dotaz – jak dlouho žijete ve vztahu?

    • Vero 7.5.2016 / 20:10

      Pro Jolanu88 – nevím, jestli se ptáte jen My introverted kitchen, nebo všech, co jsme vyjádřily tento názor. Za sebe ale – 9 let. Chtěla jste tím naznačit nějakou korelaci mezi délkou vztahu a mírou manipulace?🙂

      • jolana88 7.5.2016 / 23:27

        Ne. To si každý každý může najít. Mě spíše zajímalo, když vše „řešíte“ společně, co v případě, kdy se prostě neshodnete? Protože jsou situace, kdy člověk ví, jak je to třeba a druhý „v dobré vůli“ prosazuje opak. PS: za mě – co Vanilka popsala je hezký příklad jak se bezkonfliktně vyhnout (nenápadné) manipulaci.

      • Vero 8.5.2016 / 11:37

        Je těžké se bavit takto hypoteticky, protože co mi sahá paměť, my jsme asi za celou dobu neměli situaci, kdy bychom se „prostě neshodli“ a tečka.

        Nemyslím, že by to bylo tím, že bychom byli tolik naladěni na stejnou vlnu, koneckonců měli jsme za tu dobu několik záležitostí, u kterých bylo potřeba vše probrat a hodně moc porozumět. Právě to, je pro nás asi tím klíčem – nedovedu si představit, že v situaci, kdy spolu oba chceme být a navzájem se milujeme a respektujeme, by nás vůbec napadlo se nějak obcházet.

        Proto když máme nějaký spor, tak si to prostě vysvětlíme – já svoji stranu, on svoji a z toho pak vyvodíme nějaké řešení. A zároveň s řešením oba chápeme, co toho druhého k tomu vedlo, na co si příště dát pozor atd.

        Celý náš vztah prostě bereme jako takové poznávání toho druhého a dělání kompromisů (bez jakýchkoliv negativních pocitů) tak, abychom byli oba ve vztahu spokojení. Pro mě by to totiž opravdu pak nemělo cenu, kdybych věděla, že ho nějak obcházím a manipuluju – nebo on mě. To by mi značilo, že jsme jeden na druhého rezignovali a nesnažíme se už žít spolu, ale prosazovat si bezhlavě jen tu svoji individualitu. A po těch 9 letech (a jasně, ne vždy bylo všechno dokonalé, ale vyřešili jsme) fakt můžu říct, že takový vztah by neměl smysl.

        Ale nechci tím říct, že ten, kdo to tak nemá, by se měl ihned se svým partnerem rozcházet. To právě naopak. Věřím tomu, že tohle vzájemný porozumění se dá nastartovat kdykoliv, když oba chtějí. A fakt to stojí za to. Někdo tu psal, že takové hry využívá v práci – je mi to proti srsti i tam, ale chápu, k lidem v práci nemám takový vztah, abych to tolik „hrotila“ a prostě někdy je to nejjednodušší. Ale když potom přijdu domů, tak chci tam chci mít pohodu, být sama sebou a rozhodně nevymýšlet další manipulace.🙂

        Snad jsem tedy vysvětlila svůj pohled na věc. Doufám, že to třeba někoho inspiruje🙂

        A ještě dodatek – nemyslete si, já jsem strašně tvrdohlavý a egoistický člověk. Takže to není o tom, že někdo holt je už takový. To vůbec. Tohle všechno jsem se naučila až s tímto partnerem, protože mi za to prostě stojí.

  3. Eliška 7.5.2016 / 12:33

    Až do manžela jsem s muži musela hrát tyhle hry.
    S mým životním partnerem cítíme hranice našich přirozených rolí a …. funguje to bez her.
    Ale vim, že to je ojedinělé.

  4. Quanti 7.5.2016 / 17:54

    Já to tak nemám, na druhou stranu – třeba to odstavení by mělo být výhradně její rozhodnutí a partner by ji v něm měl podpořit. Jakou volbu on jí dává? Taky jsem před nedávnem odstavovala a neumím si představit, že bych v něčem, co mě psychicky i fyzicky už doslova vysávalo, pokračovala jen kvůli přání partnera. On v mém těle není.

  5. Eliška 7.5.2016 / 19:02

    Normálně jen blogy čtu, ale nepřispívám na ně. Teď mi to ale nedalo🙂 Musím říct, že v partnerství takovéto hry nehrajeme, ale v práci už mě tato poučka zachránila mnohokrát. Vyslechnout a udělat věc po svém, toď postup, který neurazí. Naopak bývám často oceňována za diplomatické chování😀

  6. jolana88 7.5.2016 / 19:46

    je správný (i když nezvyklý). Vhodnější by (snad) bylo „balamuceni“.

  7. Sedmi 7.5.2016 / 21:04

    No… Dříve jsem byla na straně neoblbovat.. Ale s postupem času, příchodem dětí a úbytkem sil na vyjednávání a vysvetlovani věcí, které stejně mužům nevysvetlis, začínám po cca 15 letech manželství a třech dětech přicházet na to, že někdy takový přístup může ušetřit spoustu sil, času a nervů, které jsou potřeba jinde…

    • Martina 8.5.2016 / 06:21

      Ja jsem taky pro neoblbovani. A rovnez jsem v pokuseni s vami souhlasit, ze to usetri spoustu sil, casu a nervu.

      Na druhou stranu tento princip praktikovala dokonale moje mamka. Krome dulezitych veci proste nechala tatu byt, jen pro klid v rodine. Oba je mam rada, ale od puberty jsem proti mamcine pristupu revoltovala. Tata prohlasoval, ze az se mnou si uvedomil, jak dobre se ozenil. Zadnou diplomacii jsem vuci nemu neuznavala a hned mu vse dala sezrat. Nastesti jsem po stredni odesla na kolej a navzajem jsme se nezabili. Behem vejsky jsme k sobe nasli lepsi vztah a navzdory tomu, ze velkou peci nam venovala behem zivota mamka, az do narozeni diteti jsem vetsi respekt chovala k nemu. Mamku jsem milovala vic, ale tata pro me v dospelosti byl ten, ktery neztratil sam sebe (v zajmu deti, zachovani vztahu apod.)

      Jinak tata dnes lituje meho muze, protoze me zna a vi, ze jsem neohebny strom.🙂
      Snazim se vyslechnout, diskutovat, nemluvit ze vzteku, pro vazne diskuse byt oba vyspani (haha s miminem). Taky muz vi, ze do mych osobnich veci by mi kecat nemel (ja mu to samozrejme taky nedelam). Nekdy si hazeme korunou a ten druhy hlas nahody zkratka bez vyhrad respektuje.

      Teprve cas zhodnoti muj pristup (a hadam, ze i ten se bude vyvijet). Doufam, ze moje deti ve triceti budou moci rict, ze si nas obou vazi a maji nas radi.

      Btw. kojeni povazuju vic za vec zeny. Muze bych vyslechla, ma pravo na svuj nazor, ale po roce kojeni uz diteti zase takova ujma nevznikne. A za ten rok uz bude telo pekne nevyspane a znicene. Clanky v novinach pisi jen o pozitivech kojeni, ale ma to i sva negativa (a ted vubec nemam na mysli estetickou stranku veci, kdy prsa meni svuj tvar a pruznost).

      Martina

      • Sedmi 8.5.2016 / 07:57

        Chápu. No uvidíte časem🙂

  8. avespasseri 7.5.2016 / 22:25

    Tady je otázka, co je oblbování a manipulace. A co je prostě jen přiznání si, že jsou věci, o kterých je zbytečné sáhodlouze diskutovat a dohadovat se. Kolikrát stačí partnera prostě vyslechnout a nechat tomu čas. Ten můj často přijde sám s tím, že mu došlo, že mám pravdu. Kdybych to do něj tlačila, jen bychom se zbytečně pohádali a nejspíš by se zabejčil…

  9. MY INTROVERTED KITCHEN 7.5.2016 / 23:41

    Pro Jolanu88: V poslednim necely rok, ale nemyslim, ze by tohle az tak uplne souviselo s delkou vztahu. V nekterych vztazich – a dikybohu i v tom soucasnem – jsme proste na stejne vlnove delce a manipulace neni treba. Ale kazdy to ma nastavene jinak, to je jasne vec. Mne by treba vadilo tohle, ale zase snesu neco jineho, co by nekoho ve vztahu mohlo stvat. Ale kdovi, treba budu za 10 let mluvit jinak😀

    • jolana88 8.5.2016 / 00:03

      jak už jsem napsala výše – jsem zvědavá jak se řeší problémy v situacích, kdy prostě může důvody pro svoje rozhodnutí (žena-muži a obráceně, samozřejmě) být nejen těžké, ale mnohdy nemožné vysvětlit.

  10. Witch 8.5.2016 / 08:18

    Ve vztahu lze ustoupit, aniž byste měly pocit, že z muže děláte blbce. Někdy potom zase naopak může ustoupit on. Někdy taky manipuluju, asi, ale to je tak málo, že si to ani nepamatuju. S mužem je vhodné jednat na rovinu (s mým), i když v počátcích jsme se museli slaďovat. Vzala jsem si zarytého jezevce a byla jsem v lecčems poddajná. zatímco on si myslel, jak nemám navrch😉 Ona se ta strategie taky musí proměňovat, to je jasné. Určitě pomáhá, když jsou jasněji vymezené role. Na vsi se chlap stará o barák, já o vnitřek a když udělám baštu…🙂

  11. Jitka 9.5.2016 / 15:00

    9 let, neoblbování. U opravdových dlouhodobých vztahů v mém okolí pozoruji, že oblbování není v módě, spíše porozumění a respektování druhého a domluva a snaha najít řešení (což ne vždy znamená najít kompromis😉 ).

  12. Milan 18.5.2016 / 09:44

    Nejlépe to popsal pan Werich: naše názory se v debatě postupně sbližují, až ten její nabude vrchu.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s