Upejpavost

Už skoro týden mám před očima scénku, kdy Motýlek zfoukával své tři svíčky na dortu a pustil se do rozbalování dárků. Jedna věc mě totiž trošku překvapila: ačkoli proběhla oslava pouze v kruhu rodinném, byl překvapivě upejpavý, stydlivý a zaražený. Začal se na své židličce kroutit, podivně se usmíval a bylo vidět, že je na dárky sice zvědavý, ale zároveň se cítí jaksi nepatřičně. Zkrátka a dobře nevěděl, co si se vší tou pozorností, která se na něj soustředila (upíraly se na něj pohledy všech dalších 5 členů rodiny), počít.

Ten pocit dobře znám. Celá léta jsem se učila přijímat dary. Neodpovídat větami typu „To jsi nemusel(a)…“ nebo „Neměl(a) sis dělat škodu.“ Sama takové reakce nesnáším, když někomu dávám dárek. Učila jsem se nemít pocit, že si dárek nezasloužím. Odkud ale tenhle pocit vlastně pramení? A jak je možné, že ho má v sobě zabudovaný i tříleté dítě?! Opravdu mě to překvapilo. Myslela jsem si, že v tomhle věku se děti na dárky spontánně vrhají, oči jim září a žádné společenské normy je ještě nesvazují. Očividně jak které.

Pamatuju si, jak mě vždycky šokovalo, jakým způsobem Motýlovy dcery rvaly papíry a mašle z vánočních dárků, sotva se pak na rozbalenou věc podívaly a už se sápaly po dalším balíčku. A teď se divím, že tohle nedělá můj Motýlek. Už o Vánocích rozbaloval své dárky tak nějak stydlivěji, než jsem očekávala.

Jak dárky přijímají vaše děti? Jsou rády středem pozornosti? Užívají si své oslavy?

7 thoughts on “Upejpavost

  1. avespasseri 15.4.2016 / 22:21

    Tak možná opravdu platí, že člověk nepředává jen geny, ale prostě rovnou sebe sama :-)) Ta moje je také moje zrcadlo🙂 S dárky problém nemá stejně jako ani já :-))

  2. Alinka 16.4.2016 / 08:11

    Tak nasi oba jsou teda spis jako Motylovy holky. Napred vsechno rozbaluji, trhaji papiry na cucky, kdyz to rozbali, tak jen v rychlosti zkouknou, co to je a vrhaji se okamzite zurive na dalsi. Teprve, kdyz je vsechno rozbaleno, vraceji se k jednotlivym vecem a skutecne si s nimi zacinaji hrat a zkoumat je poradne.
    Ale ja teda s prijimamim darku taky problem nemam🙂.

  3. Sedmi 16.4.2016 / 19:38

    U nás taky žádný problém s dárky🙂 zase máme jiné dědictví…

  4. jolana88 17.4.2016 / 09:22

    Jeden kluk – bez problémů, druhý ostýchavě; jedna holka – bez problémů, druhá „bez nadšení“. I když – myslím, že přijímat dárky a být středem pozornosti jsou dvě různé věci. Jelikož „středem“ bývaly (bývají) často – chovají se, dá se říci „bez ostychu“ všechny. Na rozdíl od jiných, ani v dospělosti je neopustilo. Bezprostřední je, naštěstí, většina dětí. Nemají problém mluvit o jakémkoli tématu – to až dospělí je „usměrní“. Oslavy – když už – si užívají, akorát se prostě netváří tak, jak se „čeká“.

  5. K 17.4.2016 / 15:43

    Ve dvou a pul letech rozbalujem dárky jako Motýlovy dcery. Pokud je ale přítomna vzdálenější rodina, tak je tam upejpanost a v podstatě to musím rozbalovat já.

    • dasa 22.4.2016 / 09:07

      no to je aspon slovo do pranice!

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s