Být ženou v domácnosti

Zajímavý článek (v němčině): Ich bin Hausfrau – na und?

Moje němčina je silně zamrzlá, ale líbí se mi například pasáž o tom, že být doma s dětmi je náročnější než chodit do práce. To potvrzuju. Zatím svého výběru stále ještě nelituju, ale celkově se večer cítím rozhodně vyčerpanější, fyzicky i psychicky, než po dni stráveném v kanceláři nebo na schůzkách. Nosit 6kilové + poponášet 12kilové dítě, neustále se s tím starším dohadovat o všem možném, krotit jeho i svoje emoce, mrznout venku, když se pohybuje šnečím tempem, lítat za ním s kočárkem z kopce i do kopce, když se zrovna rozjede moc rychle na kole, lézt po zemi a hledat ztracené hračky, stále dokola stavět domečky z Lega, mezitím vařit, prát, neustále uklízet (no jo, pořád mě to nepustilo), řadu činností vykonávat jen jednou rukou, neboť na té druhé visí miminko, nakupovat, kojit a vymýšlet zábavu… Mrzí mě, že spousta lidí tohle všechno nevidí. Matky, které chodí do práce, se samozřejmě musejí taky otáčet, protože po příchodu domů je tam spousta úkolů ještě čeká, takže mají šichty dvě. Ale být „jenom“ doma s dětmi znamená, že ta práce vlastně nikdy nekončí… Těžko se to vysvětluje, musí se to zažít.

 

 

23 thoughts on “Být ženou v domácnosti

  1. Sedmi 8.3.2016 / 12:25

    Kdyby to alespoň nenazyvali dovolenou.. 😀

    • Ela 8.3.2016 / 22:36

      onehdá jsem viděla prima „citat“ rozdil mezi dovolenou a mateřskou dovolenou je stejný jako mezi křeslem a elektrickým křeslem🙂

      • Sedmi 9.3.2016 / 08:57

        Tak to je hustý 😀

    • Quanti 9.3.2016 / 20:35

      A já to říkám pokaždé, když na to narazím, vždyť je úplně stejná etymologie jako anglické maternity leave – prostě odchod z práce, mít „dovoleno“ tam nechodit (s tím, že místo mi zůstává a je mi něco placeno). Že jsme si na to naroubovali význam oddechu na pláži, to už je zase náš aktuální problém🙂

    • Vanilka 10.3.2016 / 11:03

      Ještě mě k tomu napadá, že když člověk chodí do práce a má už jí plné zuby, může si právě vzít dovolenou. Nebo si odpočinout o víkendu. Případně práci změnit😀

    • Milan 11.3.2016 / 11:09

      Však to je dovolená. Máte dovoleno nechodit do práce, aniž by Vám byl zrušen pracovní poměr.
      Slovo dovolená není odvozeno od slova válet se, ale od slova dovolit se.
      Dovolené od plnění pracovních povinností podle pracovní smlouvy jsou různé, například:
      dovolená na zotavenou
      dovolená studijní
      dovolená mateřská
      dovolená rodičovská
      dovolená k stěhování atd. atp.

      • Vanilka 11.3.2016 / 11:25

        Máte pravdu! Slovo dovolená je spojeno s představou odpočinku, ale může mít samozřejmě i jiný účel.

  2. magda 8.3.2016 / 17:49

    Vanilko,přesně takhle to cítím i já🙂 Ve všech bodech souhlas s Váma🙂

  3. avespasseri 8.3.2016 / 23:33

    Pročpak asi slýchávám od spousty kamarádek – spolumatek, že si do práce chodí po mateřské odpočinout🙂 Alespoň do té doby, než zapomenou (protože člověk na to náročné zapomíná), jaké to na té „mateřské“ vlastně bylo a vidí už jen ty 2 šichty. Což je taky dost šichta🙂
    Příjde mi celkově, že se práce hodnotí jen podle toho, co kdo „vyrobil“ a kolik „vydělal“. To, že jsou důležitější práce na světě, které by se měli ohodnotit (ostatně učitel je státní zaměstnanec a učí, proč taková matka není také státní zaměstnanec a nedostává víc peněz?). Nebo já nevím, to asi reálné není🙂 Ale svědčí to o hodnotách společnosti🙂

    • Vanilka 9.3.2016 / 06:23

      Tady v Lucembursku po 9. měsíci věku dítěte matka nedostává od státu už žádné peníze. Pokud chce zůstat doma, tak na vlastní náklady. Že by stát ocenil, že se věnuje výchově dětí, to nehrozí. Na to jsou tu přece jesle. Hlavní je, aby žena neztratila svou hodnotu na trhu práce.

      • avespasseri 9.3.2016 / 10:06

        Já vím. Jsme tu v Čechách taková západní výspa, kde se ještě aspoň trochu bere v úvahu nezastupitelná role matky (rodičů) v prvních letech života. Ono osamostatňování (autonomizace podle vývojové psychologie) tady není až taková modla – spíš jsme na pomezí západu a Východu. Bohužel pod krásnými slovy o „neztrácení hodnoty na trhu práce“, pod které se jistě podepíše každá žena, která ví, jaké to je se vracet z plné mateřské po 3, nebo i 6 letech, se skrývá postupné přecházení na ten západní systém. Dejte děti do jeslí už ve 2 letech a mazejte do práce. Až si zvykneme na 2 roky, lépe si zvykneme na rok i na 6 měsíců. To už přece není velký rozdíl… pro ty u stolu, kteří to vymýšlí :-(((

  4. K 9.3.2016 / 12:16

    Bohužel naše mámy a tetky už na to zapomněli, takže furt slýchám: „já to taky musela zvládat a nepamatuju se že bych pomýšlela o nějakém hlídání…..“ nebo začátek věty:“vždyt jsi celé dny doma….“
    Bezdětní, to je taky kapitola sama pro sebe, chlapi i ženský.
    Já často říkám, jak bych si šla do práce „odpočinout“.

    • Martina 10.3.2016 / 10:28

      Souhlas. Nejvic me to udivuje u zen, ktere si tim prosly. Tchyne si jako sveho celozivotniho konicka vybrala peci o rodinu a uklizeni. A nechape, jak to my mladi dnes nezvladame (mit neustale nablyskanou domacnost, navareno a napeceno, za staleho usmevu).
      Jakoby nase matky nemely (nechtely ci nemohly) mit i svuj vlastni zivot. Ja zkratka nechci za 20 let rikat, jak my jsme se obetovaly (s laskou samozrejme) a zit jen 1 vikend v mesici, kdy prijedou deti domu. Zbytek casu vzpominat na to, jake to bylo a tesit se zase az za 4 tydny.

      Martina

    • Vanilka 10.3.2016 / 11:07

      Já myslím (a částečně i doufám), že člověk prostě na tu únavu a vyčerpání časem zapomene. S odstupem si taky možná budeme říkat, že to nebylo tak hrozné🙂 Naše maminky a tchýně už si to určitě nepamatují. Moje mamka naštěstí takové kritické věty nepronáší. Však taky vím, co bych jí na to řekla. První rok mého života naši bydleli u babičky (tátovy mamky), což pro mou mamku jistě nebylo ideální, ale přece jen byl v domě neustále někdo, kdo mě mohl pohlídat či zabavit, když bylo potřeba. A později jsem bývala často v Praze jen s babičkou a co tehdy dělala moje máma, to už si nevybavuju… Prostě měla čas pro sebe🙂

  5. Jana 10.3.2016 / 22:15

    Mně poslední dobou docela vadí, že ženská s dětma se v čechách stala strašným póvlem a tím nejhorším, co vlastně společnost produkuje. Slýchám stížnosti, jaké jsme pro společnost břímě…to, že mi nikdo nepomůže s kočárkem, neuhne a podobně, na to jsem si zvykla. Taky na to, že je celá tramvaj schopná koukat, jestli doběhnete a pak ještě jestli zvládnete sama hodit dovnitř kočárek i druhé dítě. Ale co mi fakt začalo vadit je fakt, že matku na mateřské nutno nejenom přehlížet a opovrhovat jí, ale když to je jenom trochu možné, tak nejlépe i předběhnout, nebo odstrčit.

    • Milan 11.3.2016 / 11:15

      Za tím je celková nenávist společnosti k rodinám a k reprodukci. Projevuje se v legislativě i exekutivě až nechutným způsobem a samozřejmě se to už projevuje i v chování lidí. Zejména v Praze jsem si toho všiml: rodičům nedovolují sousedé umístit si na schody sjezd pro kočárek, kočárkárny se mění v kolárny a kočárky tam nechtějí pouštět, v inzerátech nabízejících nájem se stále častěji objevuje, že děti nechtějí, a v tramvaji se s kočárkem nepomáhá, v krámech na rodiče dětí prodavačky řvou atd. atp. Takovou atmosféru jsem za svůj život ještě nezažil (a mlaďoch tedy rozhodně nejsem).
      Ti muslimští imigranti, to je Boží trest.

      • avespasseri 11.3.2016 / 16:48

        Týjo, to je to v Praze tak vážné?? Já jsem tohle nezaregistrovala, ale možná to bude tím, že té mojí je už devět a už se v supermarketech neválí po zemi a nedivočí v cukrárně🙂 Jako bývalá arabistka, která chtěla před časem psát disertaci o výchově dětí v islámu (a plánovala stipendium do Sýrie), mám na FB stále ještě mezi oblíbenými stránky islam for kids, tuším. Často se tam objevují posty na téma toho, jak je matka důležitá, jak se mají matky ctít atd. atd. Koukám na to trochu nostalgicky, protože takové příspěvky by u nás vypadaly jaksi nepatřičně.

      • Jana 14.3.2016 / 11:29

        Jsem z toho docela rozčarovaná, určitě si nepředstavuju, že si ze mne každý sedne na zadek, že mám děti. Snažím se neobtěžovat okolí, do restaurací nechodíme. Ale v tramvaji se mi stalo jednou, že mi někdo pomohl s kočárkem a to ještě byla paní v letech. Naopak docela častý jev je nasoukat se dovnitř, na zadní plošině plno a všichni hodí oči dolů jakože ten kočárek nevidí. Občas na internetu narazím na výživné diskuze „mladých slečen“ jak je přece strašný mít děti, jak ony je přece mít nemusí, schází se v těchto diskuzích a navzájem se utvrzují v tom, že my jsme „vykojené mozky“ a když jdeme do obchodu, tak jí tím s tím kočárkem ani neuhnu z cesty! Taky byl super názor, že přece můžu nechat kočárek s miminkem u vchodu. Nevím co se dneska s lidmi děje, to sobectví a ignorace se začíná sakra rozrůstat.

  6. Iva 15.3.2016 / 22:22

    Tak ja si za pojmem materska DOVOLENA stojim. Se tremi detmi a momentalne v pracovnim procesu dokazu ocenit tu svobodu, kterou matka s detmi doma ma. Pohyb a prochazky s detmi versus 8 hodinnove sezeni v open space, zdrava strava, kterou si sama pripravim versus jidlo v restauracich, pracovni schuzky, ze kterych vetsinou plynou dalsi ukoly versus schuzky typu doktor, krouzky, kde si clovek prijemne popovida, cas pro sebe ci cas na domacnost, kdyz dite po obede spi versus sefove ani kolegove si po obede zdrimnout nejdou. Urcite to na materske neni vzdycky idylka, ale alespon plati, jaky si to udelas, takovy to mas.

  7. petra 30.3.2016 / 02:02

    Nevím, jestli znáš blog Osamělé cyklistky, měla nedávno zajímavý post o rodičovské dovolené ve Švédsku. http://a-solitary-cyclist.blogspot.fr/2016/03/materska-otcovska-dovolena-ve-svedsku-v.html?m=1

    Jinak já jsem nedávno nechala paetnera poprvé se synem samotného doma na 5 – 6 hodin. Po návratu jsem se ho ptala, proč něco neudělal (už nevím co, nějakou drobnost doma vyžadující pár minut) a co teda vlastně celou dobu dělal. Po jeho odpovědi: „věnoval jsem se na 100% synovi, jak jistě víš, je dost náročný.“, jsem se spokojeně pousmála. Vypadá to, že konečně pochopil🙂

    • Vanilka 30.3.2016 / 20:14

      Díky za odkaz. Článek velmi velmi zajímavý. Švédsko má u mě zase o bod navíc. Při čtení jsem si uvědomila, že žiju v tom patriarchálním modelu. Muž pracuje a sice mi pak doma „pomáhá“, ale často mi zdůrazňuje, jak je proto výjimečný. Žije v přesvědčení, že jiní muži toho doma tolik nedělají. No… asi jak kteří. Zároveň sám vyčítá své matce, že „akceptuje“, že jí jeho otec např. nikdy nepomůže s nádobím, že se po obědě vždy odkulí od stolu a jde si dát dvacet🙂

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s