6 let

Narozeniny mého blogu mám v diáři vyznačené stejným způsobem jako narozeniny svých přátel a rodinných příslušníků. Už když jsem si to dnešní šestileté výročí do diáře koncem roku zapisovala, napadlo mě, že by to mohl být vhodný moment k tomu, abych své čtenářské obci oznámila, že se psaním blogu končím. Důvody jsou dva:

  1. Se dvěma dětmi už nemám tolik času jako dřív.
  2. Okruh témat se jaksi zúžil.

Právě ten druhý důvod je ten hlavní. Čas se najde vždycky, i když v poslední době se ke psaní hodně nutím a občas se (zcela zbytečně) stresuju tím, že už jsem dlouho nic nenapsala.

Dříve jsem psala o přečtených knihách, o filmech, které jsem viděla v kině, občas o kosmetice a nákupech, a především o různých zajímavých nebo úsměvných historkách, které mi přinesl život v zahraničí. A často taky můj profesní život.

Jenže teď jsem ženou v domácnosti. Do práce nechodím a ačkoli se od svých dětí den co den učím a jsem díky nim neustále překvapená, externí pozorovatel by zřejmě mezi mými jednotlivými dny nenašel mnoho rozdílů. Jeden druhému se nápadně podobají. V kině jsem byla naposled před rokem a půl – to se dá díky blogu velmi rychle zjistit. Jednu knihu mám rozečtenou od Vánoc a ještě nejsem ani v půlce. Kromě potravin, oblečení pro děti a nějaké nezbytené výbavičky pro miminko už téměř nenakupuju – a nebudu, dokud se nevrátím na svou původní váhu (což bude snad už brzy) a dokud nezačnu mít zase vlastní příjmy (to bude asi trvat o něco déle). S kosmetikou už raději neexperimentuju, maluju se den co den tím samým (a hlavně rychlým) způsobem – pokud to vůbev stihnu a pokud uznám, že to má cenu – a večer jsem ráda, když si stihnu obličej bleskově odlíčit a namazat.

Ale nestěžuju si. „J’assume,“ říkají Francouzi. Znamená to něco jako: „Beru to tak, jak to je.“ Je to prostě taková životní fáze. Starám se o dvě malé děti, naplňuje mě to a baví mě to. Ano, jsem unavená, leckdy zoufalá, ale vím, že to přejde. Děti rostou rychle – vždyť tomu staršímu už jsou skoro tři roky! Za další tři roky bude všechno jinak… Pak se zase vrátím do (nějaké) práce a náplň mých dnů se změní. A za další tři roky mě už budou potřebovat ještě míň, budou si hrát sami nebo spolu a já budu zase mít čas na čtení, chození do kina apod.

Jen mě mrzí, že se můj blog stal blogem čistě mateřským. Pokaždé, když publikuju nový příspěvek, musím zaškrtnout „kategorii“, do které ho chci zařadit, a skoro vždycky to je kategorie „…mamikou“. Štve mě to. Zoufale hledám jiná témata, o kterých bych mohla napsat, ale momentálně mě prostě nic nenapadá.

Takže proto jsem se rozhodla se psaním blogu přestat.

A pak jsem si to zase rozmyslela…

Strašně se bojím, že mi pak psaní bude chybět a že svého rozhodnutí budu litovat.

A kromě toho někteří čtenáři (ano, dokonce i muži!!) jako by v poslední době něco tušili a sešlo se mi tu pár komentářů a v e-mailové schránce pár mailů, které mi zase dodaly chuť pokračovat. Píšete mi, že můj blog čtete rádi, děkujete, že jsem napsala o tom či onom, často se ocitáte v podobných situacích jako já. Děkuju vám za tuto odezvu. A děkuji i za tu občasnou kritiku – i ta je pro mě důležitá a přínosná, protože mě pošle zase zpátky na zem.

Kdybych blog „zavřela“, přišla bych o kontakt s řadou z vás, se kterými jsem se prostřednictvím blogu spřátelila. Je to takový zvláštní druh přátelství… Ale o tom možná ještě někdy napíšu🙂

Takže, můj milý blogu, přeju ti (a sobě) krásné šesté narozeniny! Následující rok bude asi náročný. Občas se možná na delší dobu odmlčím. Ale pokusím se vydržet, abych se za rok dopracovala ke svému oblíbenému číslu sedm.

6th_birthday

21 thoughts on “6 let

  1. Andre 24.2.2016 / 15:40

    Uff, už jsem se lekla, že budeš končit!
    Prosím dál piš. Přesto, že se mě mateřské téma ještě netýká, ráda o něm na tvém blogu čtu. Píšeš o dětech a rodičovství velmi poutavě a bez obalu. Děkuji za každý tvůj příspěvek, který s námi čtenáři sdílíš.
    A přeju ti, aby si měla víc času pro sebe a dočetla knížku😉

  2. Oldrich Horak 24.2.2016 / 16:22

    Hezké výročí! Gratuluji. Piš, píšeš moc hezky a jsme na podobné vlně. Kdysi s Andym cca pár měsíců před Motýlkem, avšak teď „druhým“ jsi už na úpně jiném levelu🙂

  3. Lucie 24.2.2016 / 17:48

    Už když jsem četla první věty o tom, že končíš, tak jsem si říkala, že do komentářů musím napsat, aby sis to rozmyslela. Strašně mě zajímá, jak se mají jiné maminky, jak jim děti rostou, s čím se musí vyrovnávat a tak. U nás velmi brzy bude aktuální i sourozenecká tematika, sžívání batolete s novorozencem a tak, takže já si zde vždy najdu své a na nový článek se vždy moc těším. Jsem ráda, že budeš pokračovat, moc si toho cením. Sama se vždy těžko dokopávám k nějaké blogerské aktivitě, takže chápu, že je to někdy obtížné. Ale vydrž! Patřím mezi pravidelné čtenáře🙂

  4. Petra 24.2.2016 / 19:23

    Normálně jsem se lekla! Já děti (zatím) nemám, ale jako vystudovanou nepraktikující pedagožku mě zajímá raný vývoj dětí a právě vliv rodiny v současné době, o čemž si tady vždycky pěkně počtu.🙂

  5. Calad 24.2.2016 / 20:24

    Já se utěšuju, že až děti povyrostou budu mít zase trochu větší okruh témat.🙂
    Jsem ráda, že jsi se rozhodla vytrvat. Myslím si, že takhle tvůj blog zaznamenává hezky tvůj život, jak doopravdy jde. To že je pro tebe teď život s dětmi to hlavní, to je podle mě jedině správně a zaznamenávat mezikulturní rozdíly, to mužeš i dál😉
    Těším se na další článek!

  6. VeruM 24.2.2016 / 21:15

    Snad jsem to tady nikdy nekomentovala, ale musím se přiznat, že jste moje první blogerka, kterou jsem začala „sledovat“. Bude to zhruba rok a už jsem se začínala prokousávat životem před Kocourkem i Motýlkem a najednou bych měla mít jen to? Neee, já bych chtěla číst dál. To i z toho důvodu, že mám dcerku. Ale nebudu lhát, líbí se mi Váš život a líbí se mi občasné francouzské fráze, neboť jsem se na střední francouzštinu učila a tohle je, jako bych nakoukla k němu s větší odvahou, jít si za svým snem🙂

    Čtu Vás ráda!

  7. Quanti 24.2.2016 / 22:38

    S těmi tématy – jako bych slyšela sebe! Já mám tohle bilancování vždycky na přelomu kalendářního roku. 2014, když byl starší rok, jsem si dávala předsevzetí napsat každý měsíc na blog jednu krátkou fikci. 2015 mít měsíčně aspoň jeden článek, který by se netýkal mateřství, a teď mám prostě už jen ambici vydržet psát, ale o zavření jsem nikdy neuvažovala – já bych to bez blogu nevydržela :)) určitě piš, a když budeš potřebovat, dej si klidně i delší pauzu, ale nezavírat!🙂

  8. Anyyzek 25.2.2016 / 06:45

    Jsem ráda, že jste si to rozmyslela. Za chvíli budu v podobné životní fázi jako Vy (za tři měsíce porodím druhé dítě), takže tak trochu chápu, jak to s blogem a tématy cítíte. Ale věřte, že Vaše maminkovská témata nejsou nezajímavá, ba naopak🙂 Myslím, že spousta žen si raději přečte něco o dětech, než o nejnovějším filmu nebo kosmetice, protože takové věci zrovna v dané chvíli neřeší a moc ji nezajímají. Holt to chvíli bude mateřský blog, však ono se to po čase opět promění. Držím palce a gratuluji k výročí🙂

  9. Sedmi 25.2.2016 / 10:13

    no tys me vydesila teda😀
    jak jsi na to prisla, ze je nuda psat jen o materskych starostech a ze musis psat nutne jako milion dalsich frikulin blogerek jen o nakupech a liceni atd.?

    • Vanilka 25.2.2016 / 12:07

      Já přece netvrdím, že bych chtěla psát jenom o nákupech a líčení! 😉

  10. VeRa www.mujherbar.cz 25.2.2016 / 11:54

    Milá Vanilko, prosím, pokračuj v psaní. Blog je krásná tvůrčí činnost, která nás naplňuje a léčí. Je to terapie pro autora i pro ty co příspěvky čtou. Sdílíme radosti a starosti. Sama píšu blog: http://www.mujherbar.cz Také se mění témata…Více tvoření a méně pečení…:o)

    Držím palce a těším se na další příspěvky! V.

  11. Jitule 25.2.2016 / 12:39

    Mila Vanilko,proste z tveho luxusniho zivota se stal bezny a obycejny zivot,ktery ale neni o nic mene krasny a pestry.
    Sama jsem byla se svyma dvema detma doma deset let a ted (uz jsou davno dospele)vim, ze to byly nejkrasnejsi roky naseho spolecneho zivota.
    Zas mam cas a penize na vsechno,co mi tehdy chybelo, ale je to (a bude vzdy) uz jine.
    Preju hodne trpelivosti, dobre nalady a obcas sem kouknu,zda je neco noveho🙂.
    Tvuj blog totiz neni poza a pretvarka a predvadeni materialnich veci, ale ZIVOT a pekne postrehy.

  12. knihomilka 25.2.2016 / 14:56

    Tak teď jsem málem dostala infarkt, bála jsem se, že opravdu budeš, milá Vanilko, končit. I když budou příspěvky přibývat sporadicky, pořád se na ně budu těšit, víc a víc.

  13. Dandula 25.2.2016 / 18:35

    Milá Vanilko pište dál…… i kdyby ne pro nás, čtenáře, kteří Vás sledují, tak pro sebe. Víte, jak to bude úžasný, až si za pár přečtete tyhle všechny Vaše články. Když je mi v práci nejhůř, otevřu náš rodinný blog a dojímám se tím, jak byly děti malé🙂 nejsem sice typická „kvočna“, ale děti jsou prostě děti🙂 držím pěsti a vy se držte🙂

  14. Miska 26.2.2016 / 11:27

    Uf… To jsem se lekla. A rychle se zas raduji. Jste prvním blogem, který jsem začala pravidelně číst. Teď o to víc, že jsem taky maminkou dvou malých dětí a Vaše témata jsou pro mě velmi aktuální. A nejsem na ně sama. Držte se!!

  15. Zofka 26.2.2016 / 12:11

    Ahoj Vanilko. Je mi 25 a ackoli bych nekdy do budoucna deti chtela, aktualne mi cokoli kolem deti vubec nic nerika. Ted se tedy nabizi otazka proc vlastne ctu tvuj blog, kdyz je matersky. Protoze se mi libi tvuj pristup k zivotu, jsi stylova a moderni zena s dobrym vkusem a prijemnym projevem. Jsi pro me inspiraci a jestli budu nekdy na materske, chci byt jako ty.🙂

  16. Erika 26.2.2016 / 14:47

    Mila Vanilka,
    pripajam sa k ostatnym, piste, Vas vsedny zivot vobec nie je vsedny!
    A mam este druhy argument: tento blog to je zlaty poklad a najvacsie dedicstvo, ktore mozte zanechat svojim synom a ich detom.
    Ked sa nam narodilo prve dieta, zacali sme s manzelom pisat do zosita nase zazitky a pocity, ale vydrzali sme len rok a teraz to lutujeme, lebo je to fantasticke citanie. Bolo to ako Vas blog, pisali sme o vsetkom moznom a az teraz si uvedomujeme, kolko zazitkov sme casom proste zabudli, lebo ich vytlacili zazitky nove…

    A ked uz pisem, tak by som sa este chcela vyjadrit k predoslym dvom blogom…myslela som sa Vas, ale nemala som moznost ihned reagovat (casto totiz citam blogy na smartphone, kym strazim spiace deti v skolke…). Napadlo mi, ci sa Vas syn proste doma nenudi, kedze vo fr. kolektivnych zariadeniach maju deti nabity program a ak si na to zvykol ako aj na pobyt v kolektive, tak klud domova ho mohol zaskocit🙂 Okrem toho su deti, ktore su radcej v kolektive (moj syn) a ine, ktore sa vyhraju doma same cele hodiny (moje dcery). Nemate tam u Vas Halte garderie? Je to nieco medzi jaslami a skolkou pre deti do 4 rokov pre mamicky na materskej. Vyhoda oproti jasliam je, ze tam dieta nemusi chodit pravidelne.

    A este by som Vam doporucila aj babysitting, aby ste mali aj svoj cas pre seba a vybrali sa napriklad do kina. Tuna je to velmi rozsirene a urcite sa na Vas nebude nikto divat ako na krkavciu matku. Osobne som nikdy nesla cez agenturu, kedze byvam v dost velkom lotissement, takze sa vzdy naslo v susedstve nejake dievca, ktoremu sa dalo doverovat a ktore sa potesilo vylepsenemu vreckovemu.

    A este posledna rada – ked sa neda ist s detmi von: detom som do vanicky nasypala lacnu zltu krupicu semoule, aby si to presypali ako piesok. Vysava sa to ovela lepsie a rychlejsie ako plastelina a nemate vsetko mokre ako ked sa hraju s vodou.🙂

  17. K 26.2.2016 / 16:06

    Uff, to se mi ulevilo, první půlku článku jsem křičela Néééé a druhou půlku ufff. Já jsem matka jako vy a zajímají mě i vaše pocity, klidně můžete psát recenze dětských knih, ráda čtu o vašich cestách, dovolených, o srovnání jak to mají francouzi, jak to chodí v Luxu. Knížky si taky ráda a málokdy přečtu. Možná více časopisy a blogy, tak i o tom můžete psát. A o hračkách…..děkuji.

  18. kusanec | baby blog 28.2.2016 / 16:50

    Mila Vanilko, jako vsichni prede mnou jsem rada, ze ma tvuj vyrocni clanek happy end a ze s blogem nekoncis!!! Nemam ted moc casu na tvoje posty reagovat, ale s chuti kazdy novy ctu. Jsi jedna z tech, se kterymi jsem si utvorila to zminovane blogove pratelstvi, a moc by me mrzelo o nej prijit! Takze pis prosim te dal! Blog je odraz tebe a deti jsou proste to, co te ted nejvic zamestnava. Casem se to zmeni a urcite se budes k soucasnym zapiskum rada vracet a vzpominat na to, jake to bylo. Mej se moc hezky a tesim se na dalsi zapisky!

  19. Vanilka 29.2.2016 / 13:42

    Díky vám všem za krásné komentáře. Přesně proto s psaním blogu prostě přestat nemůžu🙂

  20. Oh My Beautiful Life 16.3.2016 / 15:12

    Ahoj! Gratuluji k šestiletému výročí a prosím, nepřestávej!
    Já ti rozumím, v jaké jsi situaci, ale je to prostě život a Tvoji čtenáři sem chodí právě kvůli tomuhle. A taky pro Tvůj názor a pohled na situaci.
    Držím palce, ať z toho máš pořád radost😉.

    K tématům bych se radši nevyjadřovala… můj krásný život se momentálně taky točí jen okolo dětí a přestal nějak cestovat a číst… ale co, zase to přijde. Beru to jako přechodné období, včetně recenzí plínek a odrážedel😀. Za rok to zase bude jinak. :-))

    Měj se hezky! P.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s