Kojící krize a období vzdoru

Potořebuju si zafňukat, což se tu jednou někomu nelíbilo, tak prosím, kdo nemáte rád mé ufňukané příspěvky, tenhle radši nečtěte.

U Kocourka (miminko) se asi začaly projevovat některé jeho povahové rysy. Jakmile nemá na jídlo klid, spustí usedavý pláč, který postupně přejde do pláče vzteklého. Myslím, že pláče i hlady, ale napít se v tu chvíli odmítá. Pěkně si počká, až si s ním zalezu někam, kde budeme jen my dva. Když se to stalo poprvé, trvalo mi skoro 16 hodin, než jsem na to přišla. Napil se v noci a pak celý den plakal, jakmile jsem si rozepla kojicí podprsenku. Byla jsem zmatená a zoufalá. Nakonec jsem přivolala naštvaného Motýla z práce a poslala ho s Motýlkem na nákup, zalezla si s Kocourkem do postele a najednou bylo po  problému. Ovšem od té doby se situace opakuje a já jsem zoufalá dál, neboť když je Motýlek doma, klid tu prostě není a nebude. Ani po něm přece nemůžu chtít, aby se Xkrát za den na deset či dvacet minut přestal projevovat…

Je ale pravda, že se u nás teď často křičí. Křičí Motýlek, vzteká se, odporuje, je drzý. Nepoznávám ho. A když pohár mé trpělivosti přeteče, křičím i já. Chudák miminko to tedy nemá jednoduché.

Dle absolventů kurzu Nevýchovy období vzdoru neexistuje. Vše se dá prý řešit dohodou, popisováním pocitů a hledáním společného řešení. Nám tohle ale teď nějak přestalo fungovat. Samozřejmě že mi často prostě tečou nervy… Už nedokážu být tak trpělivá jako dřív. Ale i když se moc snažím a zůstanu v klidu, Motýlek má občas „záchvaty“, se kterými si nevím rady. Dokud jsem žila v přesvědčení, že období vzdoru neexistuje a že je tedy u nás něco špatně, bylo mi z toho velmi úzko. Od té doby, co jsem si připustila, že období vzdoru existuje, už je mi trochu lépe. Když Motýlka chytne amok, opakuju si, že si jen neví rady se svými emocemi, což mi pomáhá zvládat ty moje.

Ale stejně mi to momentálně připadá velmi těžké, být dobrým rodičem. Cítím, že obě moje děti by teď potřebovaly víc mé pozornosti, ale já už jim jí víc prostě nedokážu dát.

A tak se aspoň modlím, ať tohle období brzo přejde.

20 thoughts on “Kojící krize a období vzdoru

  1. Martina 17.1.2016 / 17:09

    Vanilko milá, jak ráda bych Ti pomohla! Budiž Ti útěchou, že toto období je přechodné, dočasné, že brzy přejde… Miminko ještě nemá zralou vyšší nervovou soustavu, neumí zvládat moc podnětů a emocí najednou, má právo na klid… Jsou i děti které v jeho věku v jednom kuse pláčou z tohoto důvodu….Motýlek zas byl sesazen z trůnu a neví si s tím rady navíc má věk, kdy si teprve uvědomuje sám sebe – to je to období vzdoru…. Ty za to nemůžeš, neobviňuj se, ber to jako přirozený tok věcí, chce to čas, trpělivost…..svaté nervy. Radši než křikem to ze sebe dostaň pláčem, nebo nějak jinak – cvičením? – křik všechno jen zhoršuje… Moc Ti držím palce a určitě si klidně zase postěžuj, to ti taky pomůže, nedus to v sobě…

    • Martina 17.1.2016 / 17:18

      A ještě k tomu kojení – hlavně nezačni přikrmovat, to je začátek konce. Čím častěji budeš přikládat k prsu, tím víc se bude tvořit mlíko. Kdyby mu to nestačilo, bude mít „podvyživené“ hovínko – zelenou kašičku a i tak jsem to rozkojila – týden jsem nutila své miminko, aby cucalo, brečela jsem vysílením a bolestí a povedlo se rozkojit se!

      • Vanilka 18.1.2016 / 23:04

        Já vím, že to chce co nejvíc přikládat. Ale ten den se odmítal přisát, což celou situaci jen zhoršovalo…

  2. Jana Kovandová 17.1.2016 / 17:27

    Dobrý den, úplně Vás chápu. Mám totiž doma to stejné. Co se nám narodilo miminko je starší syn uvztekaný, dělá naschváli a je hrozně hlučný. První měsíc měl navíc úplně šílené záchvaty vzteku. Vůbec jsem nevěděla co s ním. Nic nepomáhalo. Ty naštěstí přešly (klepu na dřevo). Hrozně mě mrzí, že tak reaguje na nového člena rodiny. Snad bude brzy lépe.

  3. pavla 17.1.2016 / 17:43

    A nepomohla by ta školka přece jen? Máme stejně staré dítě a to, když je pár dní doma kvůli nemoci nebo prázdninám, je nesnesitelné, jakmile začne chodit do školky, všechno je lepší.. některé děti prostě potřebují víc zážitků s jinými lidmi, aby se naplnila jejich zvědavá kapacita…

    • Vanilka 18.1.2016 / 23:08

      Do školky (jesliček) chodí 2x týdně do 14 hod., a je pravda, že pak obvykle strávíme poněkud harmoničtější odpoledne, neboť jsem trošku odpočatá po dopoledni stráveným jen s miminkem. Jenže Motýlek teď do jesliček nechodí moc rád, když ví, že jsem doma, tak mám pocit, že kdybych ho tam teď začala dávat častěji, vzal by to špatně.

  4. Jitka 17.1.2016 / 17:53

    U Motýlka nejspíš nejde o období vzdoru, ale o klasickou reakci na sourozence. Hezky je to popsané v jedné kapitolce v knize Vychováváme děti a rosteme s nimi od Aldortové, myslím jste někdy psala, že ji nakonec máte, i když Vás zrovna nevzala. Možná pomůže si přečíst, jak se vlastně Motýlek cítí, přirovnáno na dospělého, no a třeba ho alespoň více pochopíte.
    U toho kojení bych si možná raději pozvala na radu i laktační poradkyni, může to souviset s hlukem, ale podle mne vůbec nemusí. Může být problém s tvorbou mléka apod. Jestli chcete kojit, tak to raději nepodceňujte. Pokud si chcete něco přečíst, jedny z nejlepších stránek byly rozhodně tyto: http://kojim.webnode.cz/. Může jít třeba o bojkot kojení: http://kojim.webnode.cz/nejcastejsi-problemy/jak-prekonat-bojkot-pri-kojeni/ Může hrát roli stres, který máte z Motýlka. Osobně si myslím, že miminku by u prsu ani hluk ani nic jiného vadit nemělo.

    • Vanilka 18.1.2016 / 23:14

      Na Naomi Aldortovou se snažím myslet. Konkrétně ta pasáž o sourozencích (přirovnání k druhé manželce) se mi zrovna líbila. Akorát když se dítě začne vztekat třeba kvůli barvě rukavic, obvykle mi hned nedojde, že to může mít spojitost s příchodem sourozence🙂
      Laktační poradkyni jsem volala, a kdyby problémy přetrvávaly, určitě si ji pozvu domů. Nerada bych s kojením skoncovala tak brzy. Teď to ale vypadá, že se vše vrátilo do normálu.
      Díky za odkazy, na ty stránky se podívám.

    • Vanilka 19.1.2016 / 09:34

      Tak jsem si přečetla o tom bojkotu a sedí to na nás od A do Z. Díky!

  5. Jitka 17.1.2016 / 17:53

    U Motýlka nejspíš nejde o období vzdoru, ale o klasickou reakci na sourozence. Hezky je to popsané v jedné kapitolce v knize Vychováváme děti a rosteme s nimi od Aldortové, myslím jste někdy psala, že ji nakonec máte, i když Vás zrovna nevzala. Možná pomůže si přečíst, jak se vlastně Motýlek cítí, přirovnáno na dospělého, no a třeba ho alespoň více pochopíte.
    U toho kojení bych si možná raději pozvala na radu i laktační poradkyni, může to souviset s hlukem, ale podle mne vůbec nemusí. Může být problém s tvorbou mléka apod. Jestli chcete kojit, tak to raději nepodceňujte. Pokud si chcete něco přečíst, jedny z nejlepších stránek byly rozhodně tyto: kojim.webnode.cz. Může jít třeba o bojkot kojení: kojim.webnode.cz/nejcastejsi-problemy/jak-prekonat-bojkot-pri-kojeni/ Může hrát roli stres, který máte z Motýlka. Osobně si myslím, že miminku by u prsu ani hluk ani nic jiného vadit nemělo.

  6. Erika 17.1.2016 / 20:06

    Mila Vanilka,

    velmi rada citam Vase pribehy. Myslim na Vas a prajem Vam, aby tato etapa netrvala prilis dlho a aby ste si pomaly na seba vsetci zvykli🙂
    Ked som pracovala ako assistante maternelle, tak som deti majuce zachvat hnevu ci opozicie nekompromisne odviedla do detskej izby s tym, ze toto nie sme ochotni pocuvat a a ked sa ukludni, moze prist. Naozaj to zaberalo. Ked sa tam dieta „zabudlo“ a zacalo sa hrat, tak som ho nechala a prisla zavolat, az ked sme sli von alebo nieco ine robit spolocne. Po navrate z izby som uz neviedla ziadne siahodlhe diskusie, len som sa ticho opytala, ci uz je v poriadku a nech sa paci pridat sa k nam.
    Moja najmladsia este dost dlho potom, co som prestala opatrovat doma deti, ked ju doma nieco nahnevalo, tak sa proste vybrala do izby sama s tym, ze „nechajte ma, idem sa ukludnit“🙂

    Pracujem v skolke vo Fr. a tato metoda je tu velmi rozsirena. Ako pises, nema zmysel trestat dieta, ktore zapasi so svojimi emociami, ale nemoze ani vyrusovat zvysnych 29 deti v triede, tak sa ho snazime odviest mimo skupinu a dopriat mu cas upokojit sa.

    • Vanilka 18.1.2016 / 23:19

      Ano, i já jsem k této metodě už párkrát dospěla… Je pravda, že ve vyhrocených situacích je možná lepší izolovat dítě nebo sebe, což nám oběma pomůže uklidnit emoce.

  7. Sedmi 17.1.2016 / 21:40

    Nám hrozně pomohla knížka sourozenci bez rivality. A pak už jen vydržet… Zapojit víc tatínka, aby si starší našel tu jistotu o kterou teď přišel u něj. A nevychova je hezká teorie, jenže v praxi to má autorka vyzkoušeno Na jednom dítěti a to opravdu nestačí…

    • Vanilka 18.1.2016 / 23:20

      Spurozence bez rivality už jsem přečetla. Moc se mi to líbilo, stejně jako Jak mluvit, aby děti poslouchaly. Jen si na ty správné reakce vzpomenout, když je to potřeba🙂

  8. jolana88 17.1.2016 / 22:24

    Vanilko, nebojte … Takovéhle krize máme všechny. Trpí jimi dokonce i otcové. Jsou naprosto v pořádku. Přirozené a lidské. I to, že občas „vybuchnete“, i to, že máte pochyby o všem včetně sebe. Přejde to. (a zase časem objeví😉 ) Všude pomáhá něco jiného, jistě se Vám povede to doladit. U nás (například) pomohla kombinace výše popsaného (školka + klidně si křič, Ale ve svém pokoji) PS: jo – ty kurzy Nevýchovy mě (ne)pobavily. Právě proto, že pak je z podobného povídání, které se neslučuje se skutečností, hodně rodičů příliš zmatených.

  9. Anna 17.1.2016 / 22:26

    Mila Vanilko, jak uz bylo zmineno tez v predchozich komentarich, taky si myslim, ze jde u Motylka o reakci na sourozence. Mam taky dva chlapecky, starsi je stejne stary jako Motylek, mladsimu byl ted rok. Zive si to z lonska pamatuju, starsi strasne zarlil, neustale se vztekal a kricel, vzdy jakoby kvuli sebemensi zamince, bylo to peklo. Nejhorsi to bylo vzdycky na prochazce, to se seknul a odmital jit dal nebo chtel schvalne vzdy na opacnou stranu nez jsme potrebovali jit. Taky jsem hodne kricela a nevedela si rady. Nastesti to pak nejak samo preslo. Nejsi v tom sama, bude brzy lip! Oni za to nemohou, ale je to fakt pak na bednu.
    Co sře tyce kojeni, to bohuzel neporadim, s mladsim v tomhld nastesti zadny problem nebyl. Taky si myslim, ze nejaky hluk neno ruch koldm by vadit ndmdl. Mozna spis tve rozpolozeni… Ja mela problemy s kojenim u toho mladsiho, ze zacatku hrozne spatne pribiral, ja byla nanervy a tak, ale pak jsem se nejak zklidnila a najednou to slo dobre a zacal vsechno rychle dohanet. Taky bych radsi vydrzela a neprikrmovala, on zas bude pit!

  10. E. 18.1.2016 / 00:08

    Vanilko, u nás byly první měsíce zvykání si na miminko peklo, ale postupně se to zlepšovalo (http://klokanigulas.blogspot.cz/2015/08/o-prichodu-sourozence.html). Ačkoliv se dvěma dětmi snaha o respektující výchovu docela bere za své, v tom tě úplně chápu…
    A na to, aby se mladší v klidu nakojila mi hodně pomohlo naučit se kojit v šátku/nosítku za pochodu, ušetří to i dost času:) Držím palce, ať je to brzy lepší!

  11. Calad 18.1.2016 / 08:11

    Kéž bych ti mohla dát nějaký osvědcěný recept, jak to přežít. Musím říct, že po narození Faníka jsem na Eliho taky hodně křičela. A bylo to zbytečný vytvářelo to hrozný prostředí.
    Mě pak pomohlo vzít si Eliho k sobě. Kojit co nejvíc v klidu a povídat si při tom s Elim. Nechat ho miminko pohladit a hned po kojení se pomazlit. Vysvětlovat mu co se děje.
    Bude to dobrý, uvidíš!

  12. Witch 18.1.2016 / 19:47

    Milá Vanilko, Tohohle jsem se vždycky bála a proto jsem promyšleně rozdělovala pozornost mezi děti. Uspokojit potřeby každého. Určit pravidla, nastavit meze. i v dobách, kdy si dítě uvědomuje sebe a své potřeby nebo „práva“, jsou meze určitým prostorem, o který se může opřít a také jsou orámováním bezpečného prostoru. Jéžiš, to zní šíleně, ale pokud dítě ví, že se zaškaredíte a nebudete ho hladit, ví, že narazilo. Tím pádem dokáže zareagovat, když ho u silnice čapnete a nedovolí si dovádivě vhopkat pod náklaďák. No, pod osobák jsem viděla prcka skočit osobně, mělo to legraci z máminy hrůzy.
    Chvíle kojení? Nejsou jen krmením a to Vy v době klidu jistě cítíte. Jste spojení i pocitově. Proto potřebuje prcek víc klidu, chce si Vás užít. Ty chvíle Vám časem umožní vycítit na dálku, že je v nějakém maléru. Prostě budete jenom pro něj a možná se podaří i bez zalézání do kouta, že kolem sebe vytvoříte ůbublinu“, kde budete jen Vy a dítě, byť třeba v davu. Starším kojencům už to tolik nemusívadit, když si budete s někým ještě povídat, ale pokud Vás maličký tolik potřebuje teď, dejte se mu🙂
    Já to dělala tak, že (do 3.let prvního byly tři děti) jsem využila spánku miminka a zabavila ty dva, dala po obědě spát prcky a koupala a víc se věnovala miminku. Neměli potřebu na mimi žárlit, zapojili se do pomáhání (tahat prádlo z pračky, podávat něco…) a na oplátku dostávali zabrat, tehdy doktorky dost sledovaly, co už dítě umí a třeba barvičky nebyly sranda. Jo a prootže nejmenší dítko bylo postižené, pilo 12x a přes dvacet minut… Později i vojtovy cviky, zvládala jsem 8-10x. Skutečný vztek (ADHD) jsem hlídala až u toho miminka. Dítě nesmí do hysterického oblouku, aby nebyly problémy neurologické, bezvědomí atd.

  13. Quanti 19.1.2016 / 16:37

    Soucítím. Taky jsem hodně řešila, vysvětlovala… a ta počáteční vlna žárlivosti dopadla vcelku dobře, ale mám tu teď druhou, navíc oboustrannou, a tu zvládám o dost hůř, zvedám hlas, jsem kolikrát proti svý vůli sarkastická… ale ono to přejde, časem se začnou objevovat chvíle, kdy si spolu začnou hrát, a to stojí za všechno. Přeju hodně síly.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s