Předsevzetí na rok 2016

Předsevzetí si dávám každý rok, ale letos nevím, jestli to má vůbec cenu. Ta loňská jsem vypustila z hlavy nejspíš ve stejném momentě, kdy jsem si je tady na blogu sepsala. Některá se mi přece jen podařila splnit: opravdové snídaně jsem si v rámci možností dopřávala a často jsem si k snídani dělala smoothie, což je ideální způsob, jak do sebe dostat pár vitamínů a zároveň spotřebovat přezrálé ovoce, které by jinak už možná letělo do koše. Když jsem v září nastoupila na mateřskou, až do porodu jsem se důsledně věnovala vytváření různých aktivit pro Motýlka. Bohužel teď už na ně máme trochu míň času. Penzijní spoření jsem si nezaložila, ale aspoň jsem se informovala… a došla k závěru, že raději budu žít přítomností. Asi mi v tom bankovním světě něco uniká… No a krůtu na kaštanech jsem se sice dělat nenaučila, ale aspoň kapouna ano. A myslím, že z něj uděláme náš tradiční vánoční pokrm. Je dostatečně snadný na to, abych ho zvládla, a zároveň dost složitý na to, abych ho dělala jen jednou v roce.

Letos si dávám daleko méně předsevzetí:

  1. Opět chci omezit čtení na telefonu či iPadu a naopak zvýšit počet přečtených knih.
  2. Začít znovu běhat. Na jaře.
  3. Nějak tenhle rok přežít a prožít. Slovo „přežít“ zní negativně, ale já ho tak nemyslím. Jen si prostě jsem vědomá toho, že to bude náročný rok. Ale chtěla bych si ho užít co nejlépe a hlavně to všechno intenzivně vnímat, protože další miminko už nejspíš mít nebudu. Už teď mě občas chytá nostalgie z toho, jak ten náš Kocourek rychle roste. Za dva roky bude tak velký jako teď Motýlek a já už si zase možná vůbec nebudu pamatovat, jaké to bylo, mít malinké miminko.

Jinak svátky jsme taky „přězili“ celkem v pohodě. Na Štědrý den jsme se bohužel s Motýlem pohádali a já už myslela, že budeme mít Vánoce totálně zkažené. Ale asi jsme oba potřebovali jen upustit páru. Udobřili jsme se a Vánoce zachránili. Motýlek se letos poprvé na Ježíška opravdu těšil a z dárků pod stromečkem začal samou radostí hopsat. Nějakou dobu nám pak trvalo, než jsme mu vysvětlili, že všechny dárky nejsou pro něj, neboť se vrhnul na první, který mu přišel pod ruku, a začal ho rozbalovat.

Už teď se těším na příští Vánoce, až nám pod stromkem budou hopsat kluci dva. Snad mi Motýl dopřeje i příští rok strávit Štědrý večer doma a ne u tchýně nebo u švagrové… Obě jsou báječné, ale tak nějak mám chuť si Vánoce užívat opravdu jen s těmi nejbližšími a s nikým se o ně nedělit.

 

 

 

9 thoughts on “Předsevzetí na rok 2016

  1. jolana88 4.1.2016 / 22:59

    Tak ať Vám to vyjde – přeji hlavně zdraví. PS: Vašemu přání („soukromé“) Vánoce se nedivím, mám to stejně. Třeba je to dané částečně i tou „českou kotlinou“. Nevím – ačkoli jsem přizpůsobivá – tohle jsem si vydobyla i při pobytu „mimo“ ..

    • Sedmi 5.1.2016 / 22:30

      Vy mi dáváte… Já chci taky, ale po skoro patnácti letech to nejde prosadit…

  2. petra 6.1.2016 / 10:54

    Milá Vanilko,

    Přeju, ať si všichni tento rok co nejvíce užijete, ať je plný radosti, smíchu a pohody.

    Ach, Štědrý den v nejužším rodinném kruhu, to je sen. No dobře, letos se mi splnil, jen já, partner, náš sedmiměsíční syn a partnerova dcera. Naštěstí jsme tentokrát „nemuseli“ k bratrovi nebo sestře, přesto ty dlouhé večeře moc nedávám. Syna se mi mezi jednotlivými chody uspat nepodařilo, tak jsem s ním poskakovala kolem stolu v šátku, protože z únavy začínal být celkem nevrlý, ale usnout se mu nedařilo. Trvalo pár dní, než se dostal do normálu.
    Bohužel jsme byli pozváni na Silvestra k sestře a dost jsme se s přítelem pohádali, když jsem odmítla jet, protože mi takovéto akce připadají pro malé děti nevhodné.
    A zanedlouho jsme pozváni na narozeninovou oslavu. Jak jinak, večer. Navíc, my nemůžeme na návštěvě přespat, protože pro nás nemají místo, tzn. někdy ve dvě, ve tři v noci ještě absolvovat cestu autem domů. Ale co s tím malým teda? Já to nechápu a nelíbí se mi to.
    Já tam prostě nechci chodit, navrhla jsem, ať jde partner sám a jeho rodinu někdy pozve k nám, ale na oběd! S tím, že tedy nebude pět chodů, ale maximálně tři.
    No, moc se mu to nelíbí, že prý nám dítě nemůže bránit žít. A já zas si myslím, že my nemůžeme dítěti bránit v naplnění základních potřeb jako je spánek. Navíc ani já sama si tedy ty předlouhé večeře trvající do časných ranních hodin neužívám.

    Vanilko, chtěla jsem se zeptat, jak zvládnul Motýlek nástup do jeslí? Chtěla jsem s malým zůstat 2 – 3 roky doma. Za přítelem do Francie jsem se stěhovala těhotná, takže jsem tu nikdy nepracovala. Jenže teď mi nabízejí u partnera v práci moc dobré místo, jako zástup za mateřskou. Být to o rok dva později, jásám radostí. Ale teď, neumím si představit dát devítiměsíční dítě do jeslí nebo na hlídání. Vždyť mě ještě potřebuje, neumí sám usnout, stále kojím, chci ho vidět objevovat svět, dělat pokroky, smát se a ne ho vidět večer a o víkendu. Nechci, aby trávil většinu dne z cizí ženskou.
    Partner to nechápe, prý jsou na tom miliony dětí stejně a jsou v pohodě, že prý v devíti měsících je už dost starý na to, aby se naučil samostatnosti a že kontakt s dětmi se mu bude líbit. Já nevím, myslím si, že v tomhle věku potřebuje víc mámu a laskavou pozornost než společnost dětí. Jen při představě, že ho šoupnu na celý den do jeslí nebo k paní na hlídání, se mi svírá srdce a obrací žaludek.
    Omlouvám se off topic k článku i za to, že vás zahlcuji svými problémy.

    Ještě jednou přeju úžasný nový rok.

    • Vanilka 7.1.2016 / 15:51

      Milá Petro, vidím, že se vaše rodinné rozhovory velmi podobají těm našim🙂 Můj manžel taky trpí tím, že nemůžeme přijímat večerní pozvání a že si i večer odmítám zvát lidi domů. Jenže já si to prostě neužiju, když Motýlek kolem osmé začne být unavený a protivný. Řešili jsme to tak, že jsme si k němu občas zavolali paní na hlídání, která mu dala večeři a uložila ho do postýlky, zatímco my jsme byli někam pozvaní. Nenapadlo by mě vláčet dítě s sebou.
      Jesle… Motýlek šel v 9 měsících a asi to bylo náročnější pro mě než pro něj. I když i pro něj to muselý být tvrdé. Musela jsem ho odstavit (nedařilo se nám kombinovat kojení a lahev), musel se naučit pít z lahvičky, což se mu ze začátku vůbec nechtělo. Ale naučil se to a během pár týdnů si zvyknul. Nikdy tam nechodil s pláčem, ale ani s velkým nadšením. Myslím, že víc si to začal užívat tak od roka a půl, kdy už si víc hrál s kamarády. V těch 9 měsících ta interakce s vrstevníky ještě moc nebyla. Pozitivní bylo, že se mu díky jeslím trošku upravil režim, především spaní po obědě. Do té doby pospával přes den pokaždé jinak a bylo těžké s tím nějak pracovat. Každopádně své druhé dítě tak brzy do jeslí dát nechci, hodlám zůstat doma déle. Jesle beru jako nevyhnutelnou variantu pro ty, kdo se do práce vrátit musí. Pokud ale máte dobrou pracovní příležitost teď, je jasné, že ji nechcete propásnout. Sehnat si ve Francii práci pro cizince není jednoduché. Musí to být těžké rozhodování. Ideální by bylo, kdybyste mohla začít pracovat na částečný úvazek. V tom případě bych na vašem místě asi neváhala. Ale pracovat na plný, vysadit ráno dítě v jeslích a přijet si pro něj až večer, doma ho jen nakrmit, vykoupat a dát spát, to už bych zažít nechtěla.

      • petra 10.1.2016 / 14:20

        Děkuju, Vanilko, za podporu.
        Na poloviční úvazek to bohužel nejde, to bych brala bez váhání, no, téměř bez váhání.
        Nakonec jsem to odmítla, snad se později opět vyskytne nějaká příležitost. Jedno vím jistě, kdybych to teď vzala nebyla bych šťastná.
        Ještě jednou děkuji a přeji, ať vám to jde se dvěma dětmi co nejvíc pohodově.

      • Vanilka 10.1.2016 / 18:56

        Milá Petro, dala jsi na svou intuici a ta nám vždycky radí správně. Přeju hodně štěstí, aby se nová pracovní příležitost naskytla v ten správný čas!

  3. Alinka 8.1.2016 / 14:15

    Vanilko, koukam, ze to je s temi Vanocemi podobne vsude. Taky jsem nejradsi doma jen s manzelem a detmi. Dalo trochu praci si to prosadit a dodneska manzel brbla, ze to je pak stedrovecerni vecere jako kazda jina. Ale me to nevadi.
    Drzim palce k „prezivani“ (vim jak to myslis, nas ted taky ceka hodne narocny rok a moc si neumim predstavit, jak ho prezijeme) i prozivani! Hlavne v klidu …

    • Vanilka 26.1.2016 / 10:03

      Ano, mám i zahraniční přátele: kolegy (bývalé) z práce, lidi ze sousedství nebo Motýlovy přátele, kteří se stali našimi společnými. Ale je pravda, že nejčastěji se setkávám se svými českými kamarádkami🙂 Ale třeba dnes ke mně přijde na oběd francouzská kamarádka, kterou jsem poznala díky své práci.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s