Konec šestinedělí

Dnes má miminko šest týdnů. Uteklo to. A já už jsem tedy oficiálně zcela zotavená z porodu, odpočatá a spokojená.

Ha.

Teď už prostě nemám žádnou omluvu/výmluvu pro své občasné záchvaty zoufalství a hysterie.

Je pravda, že během těch šesti týdnů jsem si prošla různými fázemi: krizemi i pocity spokojenosti. Váhala jsem, zda napsat „pocity štěstí“, ale to by bylo asi trochu přehnané. Tedy šťastná samozřejmě jsem. Mám dvě krásné zdravé děti a hodného muže. Ale co si budeme povídat, ty děti jsou obě ještě dost malé a ten každodenní kolotoč dá docela zabrat. Muž je hodný, ale většinu času nepřítomný. Trochu se bojím, že bude hůř (až bude miminko bdělejší a bude vyžadovat víc pozornosti). Ale pak určitě zase líp.

Ke konci šestinedělí si stanovuji několik předsevzetí:

  1. Snažit se si to mateřství víc užívat. Víc se orientovat na ty pozitivní momenty a míň na ty negativní.
  2. Víc číst knihy a míň blogy a zpravodajství na mobilu. I když ten mobil je při kojení ve dne i v noci značně praktičtější. Pokud teda nemám jinou zábavu: jak je možné, že starší sourozenci chtějí na záchod vždycky, když je ten menší zrovna přisátý?
  3. Začít už doopravdy cvičit cviky na posílení pánevního dna. Každý den chvilinku. Nikdy se k tomu nedokopu a každý den (těsně před půlnocí) to odkládám na zítra. Od ledna budu chodit na rehabilitace. Tady se na to doktoři hodně zaměřují – aby se každá žena zrehabilitovala. Není to nic příjemného. Ale asi je to užitečné. Zvlášť když bych na jaře chtěla zase začít s běháním (s tím mým úžasným running kočárkem).

Jak si tak při kojení procházím různé (nejen) mateřské blogy a instagramové účty, napadá mě, zda je u mě všechno v pořádku. Všechny ty blogující maminky mají většinou taky nejméně dvě děti, ale vypadá to, že vůbec nejsou pohlcené tím každodenním kolotočem jako já (i proto bych asi radši měla zase číst knihy místo blogů). Minimálně kromě péče o děti stíhají psát blog, což já stíhám jen horko těžko (a za jakou cenu! Za cenu vlasního spánku!) fotit k tomu krásné fotky, popř. je i nějak upravovat, některé dokonce točí a stříhají videa. Kdy proboha?! A na fotkách samé rozesmáté spokojené děti a sem tam i ty rozesmáté, spokojené, perfektně vypadající maminky. Zajímalo by mě, jestli je to opravdu odraz jejich všedních dnů. Nebo jestli se ty jejich ratolesti taky občas předhánějí, kdo umí víc křičet, jestli na ně občas křičí i ony, jestli se taky někdy cítí jako ta nejhorší matka na světě, když jim ujedou nervy… Jestli taky občas večer odhazují propocená (kojicí) trička a těší se do sprchy…

Samozřejmě obě své děti miluju, jsou tím nejcennějším, co na světě mám a jsem za ně nepopsatelně vděčná. Ale když už hodinu a půl uspávám Motýlka – marně – a z vedlejší místnosti začne kvílet miminko a já měla v plánu si dát před kojením ještě tu sprchu, bývá mi poněkud úzko. Tak mi sem, prosím, někdo napište, že se vám to taky stává, ať se zbavím toho otravného pocitu, že jsem úplně neschopná a že si to doma nedokážu zorganizovat. Děkuji🙂

22 thoughts on “Konec šestinedělí

  1. Martina 9.12.2015 / 16:53

    Každý večer si říkám, že dnes dnes už uklidím tu hromadu věcí, která se nashromáždila přes léto. Udělám aspoň trochu vánoční výzdobu, vymyslím, nakoupím a zabalím dárky pro přátele. Vytrhám si obočí, oholím si nohy. Utřídím fotky z letní dovolené. Budu cvičit doma každý den aspoň 20 minut… Mohla bych v tomto duchu pokračovat dál.
    Dřív (než jsem se vdala) to přece šlo.
    Nestíhám a doma nemám dvě malé děti.

    „Dokonalé“ blogy a videa maminek jsou jen reklama na tu pěknější část mateřství. A třeba mají babičku nebo manžela, který děti pohlídá a ony mohou nastříhat natočená videa či fotit pěkné fotky. A na rozdíl od některých „blogísků maminek mimísků“ má ten Váš skvělou jazykovou a stylistickou úroveň.

    Jsem ráda, že píšete. (A příští příspěvek raději o týden odložte a raději spěte – kvůli nám čtenářům.)😉

    Martina

  2. Calad 9.12.2015 / 19:18

    Ooo…. Ty jsi tak sladká! A myslím to vážně. V pruběhu svého šestinedělí jsem párkrát propadla zoufalství jak jsem nejhorší matka na světě. Někdy i teď se přistihnu jak kvůli nějaké kravině křičím na své milované děti. A přiznávám že blogy jiných matek mi fakt nepomáhaly, na chvíli jsem musela přestat číst.
    A blog píšu když mám čas a nebo když hlídá muž…
    (Btw trochu offtopic, ale dneska mám super den. Nález se nepotvrdil😉 Jsem happy jako těsně po porodu!)

    • Vanilka 9.12.2015 / 22:17

      Tak to jsem ráda, že se obavy nepotvrdily! Musela sis prožít velký stres a úzkost. Tak teď, když to z tebe spadlo, to je důvod k oslavě!

  3. pavla 9.12.2015 / 20:05

    Vydrž, vydrž. Je to těžký, a to hodně. Pozitivní zkušenost dát nemůžu, já zatím marně doufám v druhé dítě, blog už vůbec nestíhám, zdraví se mi nějak rozhodilo – odrovnala jsem se kojením prvního… Ale určitě se to u tebe všechno zlepší a zjednoduší, tyhle začátky jsou nejhorší záhul…

  4. Jitka 9.12.2015 / 20:49

    Já držela svůj zahradní blog první rok po narození synka spíš jen silou vůle a tím, že jsem si spoustu příspěvků na celý rok připravila v posledním trimestru, kdy jsem měla spoustu času🙂 A to jsem měla jen jedno dítě. No ale vypadalo to, že stíhám🙂 Nové příspěvky jsem si psala jako relax při tom, když hlídaly babičky.
    Ale mám kamarádku a ta čeká za chvíli třetí dítě, při těch dvou ještě stíhá studovat, zakládat lesní školku, tvořit nádherné věci a psát blog o stavbě domu. Fakt nevím, kdy spí. Před ní smekám. Ale přiznávám, že se díky ní cítím jako poněkud neschopná a hrozně zhýčkaná matka. Prostě situace, které zvládá ona, bych asi fakt nedávala. Nakonec jsem se s tím smířila a přiznala si, že prostě opravdu jsem taková zhýčkaná matka, co některé věci nezvládá. No ale i takové jsou.

  5. Sedmi 9.12.2015 / 22:32

    Kliiiid🙂 koukni ke mně pár měsíců zpátky… Případně když byla Lilly mimi… To mi připadá i teď těžký, že vždycky, když něco dělám, je to na úkor dvou tří jiných věcí… Dokonalé matky neexistují, ačkoliv některé se tak alespoň virtuálně tváří, tak se na ně vykašli a nečti to… Jo a knihu doporučuju Matka v krizi od S Monyove. Dá se i najít na internetu. Nebo líný rodič, ta je taky fajn…

    • Sedmi 9.12.2015 / 22:33

      Jo ad sprcha, to je luxus největší a ne každý den se mi povede…

  6. K 9.12.2015 / 22:59

    Jsem ráda že jsi to narovinu napsala, mám uplne stejne pocity a to blog nepisu, druhe dite teprv prijde a i tak si po precteni nekterych blogu pripadam jak neschopa. Pravda je, ze nevidíme kdo z blogerů má doma chůvu, babičku, manžela atd. Napr. Mamou stylově – mi přijde že sebe, děti a manžela celé dny jan patlá kosmetikou. Kusanec chodí po výstavách a kulturních akcích – a to i s potomkem a pupíkem, no to si vůbec neumím představit.
    Taky si rikam ze nebudu tolik casu travit na netu, ctenim blogu, ale radsi se zactu to knizky, ale proste si to uz druhy rok jen říkám.

    • Vanilka 10.12.2015 / 09:44

      Já myslím, že je to o tom, jak si to kdo doma nastaví už od začátku. Já jsem se od začátku věnovala jen Motýlkovi v jeho bdělých chvilkách. Všechno ostatní jsem dělala, když spal. Jenže jak rostl, spal čím dál méně. Dnes je kupodivu schopný se zabavit i sám a někdy na docela dlouhou chvíli. Ale i on to má nastavené tak, že mě nechá dělat si moje věci, jenom když ON chce, tedy když mě zrovna nepotřebuje. Jiné mámy to mají možná jinak. Dělají si svoje věci a děti vedle sebe nechají existovat… Tím nechci říct, že si jich vůbec nevšímají. Určitě si s nimi taky někdy hrají🙂 Já se sice Motýlka od začátku snažím zapojovat do obyčejných činností, takže třeba vyklízení myčky je pro něj hra, stejně jako vaření, pečení atd. Ale když jdeme ven, automaticky se snažím program přizpůsobit tak, aby ho to bavilo. Takže chodíme na hřiště, koukat na krávy, ovce, slepice a králíky v okolí apod. Nenapadlo by mě vzít ho na nějakou výstavu, protože si myslím, že by ho to nebavilo. Stejně jako kavárny – to bývá utrpení pro mě i pro něj (nutno říct, že my tady nemáme žádnou kavárnu s dětským koutkem). Na druhou sranu třeba ho to nebaví právě proto, že na to není zvyklý.

  7. magda malovaná 10.12.2015 / 09:01

    Už se mi to nestává, protože nejmladšímu už je jedenáct.Ale zapomenout na ty stavy přežívání se nedá a zpětně je vnímám smysluplně, prostě tomu dáváte všechno a tak to asi má být. A to mi tehdy lidé říkali, jak jsou všechny naše děti v pohodě a usměvavé a jaký je u nás úžasný klid, ha ha.magda

  8. Eli 10.12.2015 / 10:24

    Myslím si, že hodně pomáhá podpora okolí, případně velmi dobré finanční zázemí, nejlépe obojí. Plus hodné dítě také udělá své😀 V mém okolí je známá, co vystudovala dvě vysoké školy, pořídila si dvě děti a oba diplomy i porody krásně zvládla do 27! A nyní rozjíždí kariéru. Vůbec jsem si to neuměla v mém případě představit. Pak jsem se dozvěděla, že nemusela řešit peníze, rodina ji plně podporovala včetně manžela, měla chůvu, měla paní na uklízení, netvrdím, že i tak to bylo jednoduché, ale přece jen se to za těchto podmínek zvládá mnohem lépe. Za těchto podmínek bych si děti už klidně také pořídila, možná i ten druhej diplom, kdybych si nemyslela, že to je k ničemu. Lepší je se s nikým nesrovnávat a říct si, že dokonalá matka prostě neexistuje. Doporučuju knihu Najdětě si svého marťana, Marek Herman, pokud neznáš😉

  9. Alinka 10.12.2015 / 14:33

    Vanilko, bud naprosto v klidu. Vsechny mame takove pocity, vsem nam nekdy ujedou nervy, vsechny nestihame a vsechny si rikame, jak jsme strasne neschopne (tvari v tvar dokonalym blogomatkam zvlast). A kdo ti bude tvrdit, ze ne, tak podle me keca.
    Znam jednu jedinou zenovou matku, je to moje kamaradka a ta si to opravdu uziva, nikdy nezvysuje hlas, deti ma jak z magazinu a nic neni problem. Jenze presne jak uz se psalo vys – ma skvele zazemi v manzelovi a prarodicich v podstate 24/7, navic nemusi vubec koukat na penize za hlidani nebo (a to hlavne) pomoc v domacnosti. Kdyz se potrebuje vyspat, tak spi, protoze manzel nebo babicky pohlidaji. Kdyz nestiha vyprat a uvarit, nic se nedeje, protoze hospodyne se o to postara. To je ale pak cele o necem jinem. A neda se to srovnavat. Krom toho spousta maminek si takhle materstvi neuziva, byt takove nebo podobne podminky maji.
    Nebojuj s nejakym virtualnim obrazem dokonale supermatky. Je to vycerpavajici a frustrujici a nikam to nevede. Pro svoje deti jsi ta nejlepsi maminka, jakou maji, a to i presto, ze jsi jen obycejny clovek.
    Preju hodne sil, pevnych nervu a usmevu na rtech. Ono se to srovna, uvidis. A hrozne rychle to utece😉.

  10. Lucie 10.12.2015 / 14:45

    Připadám si taky často jako špatná matka, příšerná hospodyně a kolikrát i hrozná manželka. A to mám jen jedno dítě (a druhé v břiše). Díky, že ventiluješ svoje pocity – mívám pocit, že jsem jediná, která si neumí svůj život nějak zorganizovat ke spokojenosti všech.

  11. LE 10.12.2015 / 15:39

    já myslím, že hodně velká pomoc je, když ti někdo prostě ty děti na chvíli pohlídá a ty si můžeš odpočinout – u mě je to především odpočinout si psychicky😉. Vím, že takovou možnost nemáš a proto si ani nedokážu představit, jak náročné to musí být. Ale musím ti říct, že i když hlídání občas mám, stejně často propadám pocitům zoufalství a selhání. Bohužel jsem vypozorovala, že čím větší nároky na sebe kladu, jsem nervoznější a tím pádem i mé dítě…Je jak zrcadlo.
    Ale věřím, že se to všechno zase srovná. Prostě jsi porodila druhé dítě – už jen to je neskutečně velký zápřah nejen pro tělo, psychiku… i pro staršího sourozence…pro všechny.
    vidíš tu jiskru v očích tvých dětí – oni tě milují, jsi pro ně nejvíc! Žádná jiná maminka blogerka by nebyla lepší ;-)!!! Prosím, netrap se.

  12. petra 10.12.2015 / 16:08

    Vanilko, připadám si neschopná a nevýkonná, a to mám pouze jedno dítě. O to víc si cením, když někdo jiný přizná, že nestíhá, nezvládá, křičí apod.
    V šestinedelí se mi dost často stávalo, že jsem si odpoledne uvědomila, že jsem si ještě nestihla vyčistit zuby. Když byl partner na služebce, šla jsem spát bez sprchy, protože se řvoucím miminem se to fakt nedalo. Měla jsem miminko hodně plačtivé a kontakt vyžadující. První týdny jsem trávila v posteli nebo na gauči s miminem v náručí. Jakmile jsem ho položila, okamžitě spustil řev, večer co večer mě čekalo několik hodin křiku před usnutím bez ohledu na to, co jsem dělala nebo nedělala.
    Dnes (v téměř 7 měsících) je to podstatně lepší, nicméně sprcha je stále luxus. Bývalo to mých pár minut pouze pro sebe. Do přechodu na zimní čas😦 Bohužel, nyní je syn unavený dřív, než se přítel vrátí z práce, takže se sprchuji za asistence malého nebo se koupeme společně.
    Bohužel stále spí velmi špatně. Často se budí, jakmile se vzdálím, probudí se a pláče.
    Na dobré rady: ‚nech ho plakat a dělej si, co potřebuješ/chceš“ jsem už alergická.
    Jsem ráda, že už zvládám aspoň uvařit, zajet na nákup a občas lehce uklidit.
    Jo, a taky mě štve, kolik trávím času na netu na mobilu, přitom knížek připravených ke čtení mám hromady.
    Se dvěma dětma si to vůbec neumím představit.

  13. skyscraper0801 10.12.2015 / 21:53

    Mám doma sedmiměsíčního Čmeláčka a pořád se cítím jako matka, která věčně nestíhá… jako z toho večerníčku o Včelích medvídcích: „Přátelé chvátám, chvátám, nemám chvíli klid…“😀 Pocity zažívám stejné, občas se cítím jako naprosto neschopná matka… nemám ani paní na úklid, ani babičky blízko (navíc obě ještě pracují), druhou vysokou jsem dostudovávala po porodu během prvních tří měsíců a nenáviděla jsem se za to, co jsem to tomu broučkovi udělala… přestože jsem se učívala po nocích a diplomku dopisovala téměř spící (ve škole mi nepovolili prodloužení, protože jsem JEN PORODILA – slovy asistentky děkanky). Teď nic nestuduji a stejně stíhám jen běžný provoz domácnosti a péči o Čmeldu – čtení knížky jen před spaním, usínám u ní, každý večer jen rychlo-sprcha… ve vaně jsem nebyla už od loňských Vánoc (pak se mi z ní v těhotenství už špatně vylézalo a teď na to nemám čas)… takže Vám rozumím a rozhodně nepatřím k dokonalým ženám, ale v nedokonalosti je největší krása… co je dokonalé, je nudné…
    Chtěla bych ale reagovat na jeden z komentářů, také vyplňuji veškerý Čmeláčkův bdělý čas (nevím, zda se nám druhé dítě podaří), protože si to chci užít… čas hrozně rychle letí a to moje malé miminko půjde za dva roky do školky a nebudu už pro něj jen já… časem se bude víc a víc osamostatňovat, takže já si ty vzájemné chvilky chci opravdu užít a vůbec neposlouchám hloupé řeči o tom, že svoje dítě rozmazluju, když se mu pořád věnuju nebo když ho nosím…😉 Třeba díky mému přístupu mi i za dvacet pět let rádo zavolá jen tak, aby mi řeklo, jak se má, co se mu daří a v době neúspěchu bude vědět, že u mamky a taťky je to zázemí, kde je prostě dobře…

    Mějte se krásně a vězte, že jste pro svoje děti ta nejlepší máma a že to zvládáte parádně!🙂
    Krásné a pohodové Vánoce!🙂

  14. Veronika 11.12.2015 / 10:52

    Vanilko, a jiný úhel pohledu: ti (ty), kdo sledují Váš blog, by Vás bez oka mrknutí zařadili mezi přesně ty absolutní maminky:
    chytrá, krásná, pečlivě ladící život dvou malých prcků, pečlivě ladící život svůj, coby manželky, matky, dcery, ženy, co se chystá jednou ruku na maraton, druhou dělá mamma taxi, třetí rukou uzobne (jen občas!) čokoládu, čtvrtou zvládá domácnost, pátou píše blog,a to ještě samozřejmě nic netušíme o všem dalším, co zvládáte, bez hlídání babiček, bez zázemí sítě kamarádek, bez rodné země. A budete mít dvojjazyčné děti, chytré děti, krásné děti! Snad jen v blogovém CV supermatek nečteme o pochybnostech tak, jako u Vás, což ale nevadí, protože tím se stáváte uvěřitelnější, reálnější🙂.

    Určitě ta hra na ubermatku není u všech; a možná taky jste teď jen „nastražená“ vnímat „dokonalost“ a bičovat se představou, že je skutečná. V reálu uvidíte čouhat nitě, usoplené vzteklé dítě, otlučenou omítku a psí chlupy v talíři. Neuslyšíte řvoucí mámu, neuvidíte líného tátu; ofrky dítěte. Momentálně třeba přesně vidím, co bych v tuhle chvíli mohla nafotit pro svět: a nenafotím, protože blog nemám🙂. Koukněte někdy na http://zita-autismstory.blogspot.cz/.

    Krásný den!

  15. Lucie 12.12.2015 / 11:57

    Haha! Pokud potřebuješ uklidnit, že ne všechny jiné mámy blogerky mají klidné, hodné děti, naklizenou domácnost a neustálou rodinnou pohodu, tak někdy mrkni ke mně na http://www.hadejmatildo.cz a uvidíš pravý opak😀 Zdraví Lucka s Matildou

  16. Quanti 12.12.2015 / 20:43

    Papírovou knížku jsem přečetla za poslední rok snad jednu, ale přesto čtu hodně a čtení je můj jediný koníček, který zvládám. Čtu při kojení na mobilu / Kindlu. Strašně mi to pomáhá udržet se psychicky v pořádku a „v dospělém světě“. Naštěstí mám od prvního dítěte tu vyhlídku, kdy bude líp (s řevem, spaním, obsluhou) a můžu se tím utěšovat🙂 vydrž, uteče to.

  17. Marketa 13.12.2015 / 22:23

    Nedavno jsem v souvislosti se spanim deti narazila na knihu „Kralik, ktery chtel usnout“. Necetla jsem ji, ale slibuje rychle uspani deti. Ta knizka prave vysla i cesky. Treba by na Vaseho Motylka zabrala. Jinak moc dekuji za ctivy blog a nepochybujte o sobe a s nikym se neporovnavejte. 😉

  18. Vanilka 15.12.2015 / 09:52

    Děkuji vám psychickou podporu, mé milé čtenářky. Jste báječné. Odkazy na další úžasné blogy, které bych měla chuť číst, se neslučují s mým předsevzetím číst víc knih a méně blogů… ale podívám se na ně, děkuji.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s