Motýlek na pohovoru

Po návratu z letních prázdnin na nás doma čekala pozvánka do „Audiofonologického centra“ na přezkoušení Motýlkova sluchu a řeči. Je to součástí systému pravidelných zdravotních prohlídek. Museli jsme vyplnit dotazník, který bral v úvahu místní jazykovou komplikovanost, a já se začala těšit, protože mi to celé přišlo velmi zajímavé. Přesné datum a čas nám bylo oznámeno v dalším dopise a už to vypadalo, že tam s Motýlkem bude muset zajít Motýl. Myslela jsem si totiž, že to akorát vyjde na můj pobyt v porodnici. Nakonec jsme se z ní ale vrátili včas, a výpravy na sluchové a řečové přezkoumání jsem se tedy mohla zúčastnit. 

Motýlek se na akci vybavil svým červeným náklaďákem a několika zvířátky Schleich (dárek od mladšího brášky). V čekárně navíc byla spousta dalších hraček, na které se nadšeně vrhnul. Nevím, proč mi připadalo samozřejmé, že místnost, kde se bude konat samotné „přezkoušení“, bude podobně zařízená jako ta čekárna. Omyl! 

Do čekárny si pro nás přišla rozložitá, na první pohled sympatická paní. Pobídla jsem Motýlka, aby si posbíral svoje hračky – osudová chyba, jak se později ukázalo. Myslela jsem si, že se s nimi Motýlek bude cítit jistější. Paní si nás odvedla dlouhou chodbou do místnosti, ze které mě zamrazilo v zádech: byla téměř prázdná, podél zdí stály jen zavřené zažloutlé skříně, na kterých byly všehovšudy asi čtyři nálepky zvířátek. Uprostřed místnosti seděla na židli jakási stážistka, která měla našemu pohovoru přihlížet. A pak tam byl prázdný psací stůl, za který si ta paní sedla, zatímco pro nás byly připravené židle (pro Motýlka vysoká jídelní židlička) z druhé strany. Rázem jsem si připadala jako na pohovoru do zaměstnání nebo na koberečku v ředitelně. 

Paní se mě začala vyptávat, jakými jazyky doma mluvíme a co všechno už Motýlek umí. Popravdě jsem jí popsala stav věcí: že mám pocit, že se v obou jazycích vyvíjí velmi dobře a přiměřeně svému věku, že jsem u něj neregistrovala žádné zpoždění ve vývoji řeči, jaké u bilingvních dětí prý bývá běžné, a že jen občas míchá oba jazyky dohromady, což je ale, myslím, také naprosto normální. Zatímco jsem mluvila, Motýlek si postavil náklaďák a zvířátka na psací stůl, ale v podstatě s nimi nic jiného nedělal. 

Jenže paní pak vytáhla malou obrázkovou knížku, otevřela ji před Motýlka a chtěla, aby jí pojmenoval obrázky uvnitř. Motýlek s rukou na nakláďáku trošku zaváhal – prostě se styděl. To byla ostatně moje hlavní obava: doma pusu nezavře, ale s cizími lidmi potřebuje více či méně (dle sympatií) dlouhou chvíli na rozjezd. Tušila jsem, že toho moc nepoví, a to podle mě Motýlek nepatří k těm nejstydlivějším dětem. Jenže paní si jeho mlčení vyložila jako chybu v soustředění a prohlásila: „Dej mi ten náklaďák, musíme ho dát na stranu, teď si s ním hrát nemůžeš, musíš koukat do knížky.“ Zůstali jsme na ni s Motýlkem zírat oba dva, protože nikdo z nás nechápal, proč mu chce vzít ten náklaďák. Motýlkova reakce byla předvídatelná: křečovitě své hračky popadnul a začal se opravdu soustředit výhradně na jejich ochraňování. Bylo mi jasné, že dále už spolupracovat nebude. 

Paní obrátila list v knížce. Na další dvoustraně byly čtyři obrázky: oko, nos, pusa a ucho. Motýlek měl ukázat pusu, já viděla, že se na ni dívá, nicméně na otázku „Ukážeš mi, kde je pusa?“ odpověděl: „Ne!“ 

Paní si povzdychla, zašilhala na nástěnné hodiny a začala bubnovat prsty do stolu. Atmosféra houstla. Opět zopakovala svůj pokus o zcizení náklaďáku. Motýlek na mě bezmocně pohlédnul. Zastala jsem se ho a řekla té paní, že si myslím, že náklaďák může klidně zůstat před Motýlkem na stole, že problém je spíš v tom, že ji Motýlek nezná a potřeboval by víc času. 

Paní odvětila, že na nás má dvacet minut. Opět obrátila list, ale ani obrázky vlaků a aut už Motýlka neoblomily. Ušklíbla se, naštvaně zaklapla knížku a vytáhla dvě krabičky, na každé byl velký knoflík a každá vyluzovala určitý zvuk. Postavila jednu před Motýlkovu pravou a tu druhou před jeho levou ruku. Jeho úkolem bylo rozlišit, ze které krabičky zvuk vychází a zmáčknutím knoflíku ho zastavit. Tenhle úkol Motýlek zvládnul s nadšením. Když ale paní opět vytáhla svou knížku, zamračil se a popadl náklaďák. 

Nakonec mi paní řekla, že kdyby nezvládnul ani ten úkol s krabičkami, museli bychom se k ní vrátit někdy jindy. Takhle se vracet nemusíme, jen jsem dostala vizitku s telefonním číslem, na které můžu zavolat, kdybych ohledně Motýlkova řečového vývoje měla nějaké pochybnosti. 

Odešli jsme a mně bylo smutno. Cítila jsem ten obrovský tlak a hustou atmosféru, ale jako dospělák jsem se s tím dokázala vyrovnat. Jak to celé ale asi mohlo působit na dítě? Byla jsem přístupem té paní velmi zklamaná. Myslela jsem, že to bude probíhat víc v rámci nějaké hry, v nějaké pěkně vyzdobené baby-friendly místnosti. Zajímalo by mě, které 2,5leté dítě jim tam z fleku začne na otázky odpovídat. Podle mě jich moc není. Já sama byla jako dítě velmi stydlivá a takováhle situace by pro mě byla spíš traumatickým zážitkem. 

10 thoughts on “Motýlek na pohovoru

  1. Aw_MP 8.11.2015 / 14:47

    Vanilko,
    nejdřív bych ti chtěla moc pogratulovat k miminku. Přeju, ať si novou situaci všichni užíváte a ať se sourozenci mají rádi.

    K tomuhle článku jsem se chtěla zeptat: jak se dozvím, že mám vzít malou na nějakou takovouhle prohlídku? Jsme registrováni u rodinného lékaře a byli jsme tam dvakrát, protože byla Tina nemocná, ale nikdy nám nebyla navržena žádná preventivní prohlídka, žádné očkování (to mi ani nevadí), takže nemám vůbec informace o tom, jak to v Luxu chodí a nevím, jak se k nim dostat.

    Jinak si myslím, že Motýlek reagoval naprosto normálně. Divím se, že někdo, kdo by měl mít s dětmi nějaké zkušenosti, neví, jak s dítětem komunikovat tak, aby vlastně nedělal svou práci zbytečně.

    Lenka H.

    • Vanilka 9.11.2015 / 02:22

      Ahoj Lenko, my dostáváme pozvánky na vyšetření automaticky zřejmě proto, že se kluci v Luxu narodili, tudíž jsou „v systému“. V porodnici nám dali zdravotní průkaz, podle kterého chodíme na „povinné“ preventivní prohlídky… a očkování (které povinné není, jen doporučené). Jak ale do toho systému dostat dítě, které se sem přistěhovalo až po narození, to netuším. Možná skrze zdravotní pojištění? Je dcerka pojištěná tady (přes manžela) nebo v ČR? Asi bych zaúkolovala manžela, ať se poptá v práci: na personálním oddělení nebo u kolegů, kteří mají děti. V tak mezinárodní firmě s tím někdo musí mít zkušenosti…

      • Aw_MP 10.11.2015 / 14:25

        Děkuju, tak to tedy zaúkoluju muže, ať se zeptá.
        Pojištění jsme tady všichni tři, ale zatím po nás nikdo nic nechtěl.🙂

  2. Lucie 8.11.2015 / 18:31

    Přijde mi to teda maximálně drsné, takovýto zážitek by nebyl pro žádné dítě OK. Je zvláštní, jakým způsobem to probíhá. Ještě zvláštnější mi přijde, že švagrová, která bydlí „kousek od vás“ v Německu a jejíž dítě ještě ve 3 letech pořádně nespojilo dvě slova, na žádnou prohlídku nemusela. Řekla bych, že taková prohlídka pro normálně se vyvíjející dítě je úplně zbytečná a naopak pro dítě s nějakým řečovým problémem by z ní mohlo profitovat, pokud by ji ovšem vedl fundovaný odborník v patřičném prostředí…

  3. jolana88 9.11.2015 / 00:02

    Zřejmě tady budu za tu zlou, ale napadlo Vás třeba, že místnost není určena výhradně a pouze pro děti? Že se jedná o jakýsi „první stupeň“ kontroly? Že v přeplněné místnosti se nese zvuk jinak než v zaplněné? Vyšetření hlasu je stejně důležité jako vyšetření sluchu, i když si to mnoho rodičů neuvědomuje. Že přemíra podnětů při podobné „akci“ způsobuje větší zmatek, ruší soustředění (kterého děti už tak moc zatím nemají)?
    Nepodezřívala bych paní hned z toho, že je „špatná“, protože se k synovi nechovala podle Vašich představ. … btw: v ČR se podobná vyšetření provádí kolem 3 roku a je na něj mnohem méně než 20 min., a to za zcela jasně daných podmínek a parametrů. A vyšetřovny, kam následně – při podezření na vadu – pacienti jdou, by se Vám taky nezdály „friendly“ – jsou zařízeny pro účel, nikoli pro efekt.

    • Vanilka 9.11.2015 / 04:08

      Ale mně přece nejde o efekt, ale o to, aby dítě bylo ochotné spolupracovat. A přizpůsobení prostředí by tomu podle mě mohlo pomoct. Možná ta místnost ale skutečně nebyla určená výhradně dětem. A dokážu pochopit i argumenty ohledně rozdílu zvuku v plné nebo prázdné místnosti. Pořád si ale myslím, že osoby, které pravidelně vyšetřují děti, by měly být proškolené i z psychologického hlediska tak, aby si jejich pozornost uměly získat. Tahle paní se „odstřelila“ hned na začátku a svými arogantními gesty situaci pak rozhodně nezlepšía.

      • jolana88 10.11.2015 / 18:59

        Dovolte mi dotaz. Naprosto praktický: Jak konkrétně byste si představovala „umění získat pozornost“. PS: nevím, jak v Luxu, ale je vcelku běžné až povinné, že lidé, kteří „pracují“ s dětmi, i když třeba jen občas – proškoleni jsou. Problém je, že ačkoli je postup profesionální a správný – přesto se nemusí rodičům líbit.

    • K 9.11.2015 / 19:42

      Taky mě napadlo, že by to děti rozptylovalo, nadruhou stranu, kdyby si prirozene hraly a rikaly co drzi v ruce, nebo co delaji, tak by se rec poznala. V ČR mi to připomíná rehabilitace v nemocnici – kdyz mimino není dle tabulek co se motoriky týče, tak pošle pediatr. Deti tam obvykle nepredvedou vůbec nic, sterilní ordinace rehabilitace, cizí ženská, často dítě slíknou…..nakonec jsme si pozvali a zaplatili fyzioterapeutku domů, mohla díte pozorovat v domácím prostředí a pak s ním pracovat, stačila hodinová návštěva, dítě si na paní zvyklo a mohly jsme řešit, v nemocnici jsme si ani neškrtly.

  4. eliskajazyky 28.3.2016 / 21:05

    Uf, vůbec jsem netušila, že to takto u bilinguálních dětí probíhá? Takové prohlídky jsou povinné? Kontrola, že rodiče zvládají dvojjazyčnou výchovu? Hrozně moc mě to překvapuje … a jelikož by se mi to také mohlo stát (myslím dvoujjazyčná výchova případného potomka), hrozně moc mě to zajímá!
    Navíc mě hodně baví jazyky a jejich výuka:
    https://naucsejazyky.wordpress.com/2016/03/14/jak-se-naucit-rychle-anglicky/🙂
    A musím přiznat, že z toho, jak to vyprávíte, mě to také dost děsí …

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s