Přečteno

Od začátku mateřské, tj. od začátku září, jsem přečtla z kupičky vedle nočního stolku (na něj už se to nevejde) už tři knížky. A jsem za to na sebe patřičně pyšná.

Tou první bylo Vyhnání Gerty Schnirch od Kateřiny Tučkové, kniha tak působivá, že jsem bezprostředně po jejím dočtení o ní nedokázala napsat, i když jsem moc chtěla. Asi ale ani není potřeba tu knížku nějak sáhodlouze popisovat. V Čechách se o ní po jejím vydání určitě psalo a mluvilo dost. Aspoň doufám! Protože ta knížka si to zaslouží. Příběh o vyhnání Němců z Brna a pohraničí na konci druhé světové války. Dnes už všichni víme, jak nespravedlivé je vtahování „obyčejných lidí“ do vyřizování účtů mezi jednotlivými národy. Přesto se to pořád děje. A ta válečná generace u nás pak ještě navíc „schytala“ všechno to, co přišlo potom v 50. letech, další rána v šedesátém osmém… A tak dál až skoro do současnosti. Pořád mi v hlavě zní poslední věty, ve kterých se píše, jak smutný a zbytečný život hlavní hrdinka prožila. Takových zbytečných životů asi bylo…

Kniha Pod sněhem od Petry Soukupové byla úplně z jiného soudku, ale veselé čtení to taky nebylo. Ale to už u Petry Soukupové ani nečekám. Pro mě velmi aktuální téma sourozeneckých vztahů: jak se nespravedlnost a křivdy z dětsví přenášejí až do dospělého věku. A rodiče si toho nejspíš ve většině případů vůbec nejsou vědomí. Děj celé knihy je soustředěný na strastiplnou cestu tří sester na rodinnou oslavu a později na oslavu samotnou. Celé mi to připadalo velmi výstižné a báječně čtivé, ačkoli kostra příběhu zůstala velmi jednoduchá. Tak jednoduchá, že jsem jen trochu zalapala po dechu na samém závěru… Jako by tam žádný nebyl. Přece jen jsem čekala nějaké vyústění, nějakou pointu nebo prostě „něco“. Místo toho jsem měla pocit, že mi na konci pár stránek chybí. Měla jsem takovou chuť číst dál, ale už nebylo co.

 Potom jsem sáhla po knize Pravda a láska od Claire Legendreové. Ze začátku jsem měla velký problém se začíst a opět se mi zastesklo po té lehkosti Petry Soukupové. Přitom téma knížky bylo samo o sobě daleko  zajímavější a chytlavější: Francouzka žijící v Praze a její pohled na Čechy. Začne pracovat jako soukromá učitelka francouzštiny, což je asi pro manželku úředníka velvyslanectví jediné možné uplatnění. Hodně jsem přitom myslela na svou učitelku francouzštiny, když jsem ještě žila a pracovala v Praze. Některé postřehy měly podobné: nedostatek světla, jakousi pražskou ponurost, kterou my Češi asi tolik nevnímáme, nekončící zimu, nepřátelskost Čechů (aspoň ze začátku) a s tím vším spojené lehké sklony k depresi. Kromě jisté „nečtivosti“, která by mohla být způsobená i českým překladem (čímž ale práci překladatelky nechci soudit, originál jsem nečetla), mi vadila i přehnaná vulgárnost, trochu zbytečná pro děj… Jako by se autorka snažila být výstřední a žádný lepší způsob nenašla. A na závěr už jsem obracela oči v sloup; možná je tedy lepší číst knížky, které žádný závěr nemají🙂
Teď se chystám zase na trochu méně odpočinkové a více vzdělávací čtení: Sourozenci bez rivality😉 Tak mi držte palce, hlavně ať mi to pak je k něčemu dobré v praxi… Už brzy!

5 thoughts on “Přečteno

  1. Sedmi 27.10.2015 / 14:57

    sourozenci jsou super, jdi do toho, jedna z mala knih o vychove, ktera mi k necemu byla…

    • Calad 27.10.2015 / 16:00

      Dneska jsem mela poprve moznost se zacist a Sourozenci se mi zdaji super! U tech pribehu ale vzdy pofnukavam. Nevim jestli hormony a nebo uz me do konce zivota budou deti a jejich trable dojimat…

  2. Alinka 27.10.2015 / 21:08

    Dekuju za shrnuti. Na Gertu se chystam v nejblizsi dobe a tu Soukupovou asi taky zkusim. Uz jsem na ni cetla dobra hodnoceni i jinde.

  3. Kristýna Neuls 29.10.2015 / 14:15

    Četla jsem jen Gertu….a přidávám se k tomu, že je to velmi, velmi silná kniha….se silným příběhem. Ležela mi v hlavě dlouho a leží dodnes…..ta životní tragédie….No, nebudu se moc rozpovídávat. Jen toto, asi jde jen o slovíčkaření, ale nemyslím, že byl její život zbytečný, spíš promarněný, bez opory, jistot, obyčejného štěstí.

    • Vanilka 29.10.2015 / 16:38

      Já myslím, že výraz „zbytečný“ byl v závěru knihy opravdu použitý (Gertinou dcerou Barborou). Ale jinak souhlasím🙂

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s