Příprava na porod

Motýlek se na můj porod připravuje tak, že sám od sebe (většinou u jídla) listuje knížkou, kterou ode mě dostal ke svým narozeninám. Bohužel ve francouzštině, neboť v češtině se mi nic podobného, adekvátního k jeho věku, najít nepodařilo. Je v ní pomocí obrázků a stručných textů popsáno celé těhotenství maminky, která už má doma dvě starší děti, a pak také porod a co se děje po něm. Je to moc hezky udělané a Motýlek má tu knížku opravdu rád. Mám pocit, že mu skutečně pomohla si některé věci lépe představit.

Ovšem nad jednou stránkou se musím pokaždé pousmát. Je tak typicky francouzská!

IMG_3640

Překlad: 

Maminka si (po porodu) potřebuje odpočinout. Když miminko pláče, je umístěno do speciální místnosti spolu s ostatními miminky. 

Prostě aby maminka mohla po porodu odpočívat, odnesou jí plačící miminko někam pryč, aby ji svým pláčem nerušilo a plakalo spolu s jinými novorozenci někde, kde ho neuslyší. Super.

Naštěstí to v porodnici, kde budu rodit já, chodí jinak. Vím to už díky své první zkušenosti, kdy jsem měla Motýlka neustále u sebe dokonce i po císařském řezu. A jelikož jsem kvůli různým hadičkám a kapačkám první noc nemohla vstát z postele, sestřička mi ho do ní vrzla a ani se mě nezeptala, jestli chci. Ale já chtěla. Sice jsem se moc nevyspala, protože jsem nadskakovala při každém jeho sebemenším zavrnění nebo pohybu, ale byla to nejkrásnější noc v mém životě (ještě že tohle nečte můj muž).

A připomněla jsem si to také v sobotu, kdy jsem šla do porodnice „na exkurzi“. Pořádají pravidelné prohlídky porodních sálů a pokojů, a protože během těch dvou let, které mě dělí od mé minulé zkušenosti, stihli mou porodnici zavřít a vedle ní postavit zbrusu novou a modernější, byla jsem zvědavá a hlavně jsem chtěla vědět, co mě zhruba čeká. A během té prohlídky nám jedna z porodních asistentek také připomněla, že tato porodnice hrdě nese titul „Hôpital Ami des Bébés“, což znamená, že se starají především o pohodlí miminek. Takže pokud vše půjde dobře a přirozeně, miminko mi ihned po narození nikdo nikam neodnese, naopak ho okamžitě dostanu na prsa, kde první dvě hodiny svého života zůstane, a TEPRVE POTOM ho za asistence tatínka (a mojí, budu-li toho schopná) zváží, lehce očistí a oblečou. Pediatr ho uvidí až následující den (opět samozřejmě jen pokud nic nenasvědčuje tomu, že by ho měl prohlédnout dřív), neboť dýchací cesty se stejně musí nejdřív pročistit, takže ihned po porodu je u miminka vždycky slyšet jakýsi šelest, a je tedy zbytečné miminko stresovat, když ho pediatr stejně musí prohlídnout a poslechnout ještě druhý den, aby ověřil, že šelest zmizel. První koupel se bude konat nejdříve třetí den po narození, aby mohlo co nejdéle využít ochranných bakterií, které si s sebou z mámina břicha přineslo.

Tak doufám, že se nám tentokrát poštěstí a budeme moct této vstřícnosti k přirozenosti opravdu využít. Minule se to bohužel zvrtlo, ale i tak jsem s poporodní péčí byla velmi spokojená.

10 thoughts on “Příprava na porod

  1. Happy 19.10.2015 / 22:41

    jééé, to je nádherné… přeju, ať to vyjde!

  2. skyscraper0801 20.10.2015 / 09:41

    taky přeji hodně štěstí!!! ať vám všechno vyjde!!!🙂

  3. Hanka 20.10.2015 / 09:48

    Jé tak to je super, to ti přeju. Škoda, že u nás taková vstřícnost ještě není zvykem… Mně to čeká v únoru a z postupů porodnic, různých recenzí a zkušeností jsem dost překvapená, nechápu třeba že ta dvouhodinovka u maminky není standardem! Ale třeba si alespoň něco vydupu😀

  4. kusanec | baby blog 20.10.2015 / 09:52

    Popravdě, mě se taky v Podolí sestry ptaly, jestli chci Erwína u sebe nebo odvézt, abych si odpočinula. Ovšem tím „u sebe“ bylo míněno vedle sebe v té jejich postýlce, protože v posteli jsem ho kromě kojení stejně mít nemohla. Přístup, který popisuješ je úžasný a tak ráda bych taky takhle rodila. Užívej poslední předporodní dny a finále zvládni podle svých představ!

  5. Sedmi 20.10.2015 / 10:21

    drzim palce🙂 a tebe nechaji po prvnim cs rodit normalne, pokud bude vse ok? v cr takovy postup neni moc obvykly a musela jsem o to dost bojovat…

    • Vanilka 20.10.2015 / 14:01

      Ano, nechají, samozřejmě pod podmínkou, že se nic nezkomplikuje. Třeba kdyby se porod musel vyvolávat, asi bych musela na císaře znovu, protože vyvolávané porody bývají delší a kontrakce silnější, takže větší zátěž na dělohu a na tu jizvu. Ale jinak tomu nechají volný průběh.

    • Quanti 20.10.2015 / 16:45

      Já myslím, že už se situace taky mění a po jednom SC, pokud nejsou další komplikace (tenká jizva, přenášení…) nechávají.

      Jinak Vanilko, kdyby byl zájem o zamyšlení po necelých osmi měsících dvoudětnosti… http://quanti.net/2015/10/proc-jsem-rada-ze-mam-dve-deti/ psala jsem i s myšlenkou na některé tvoje příspěvky.

  6. petra 21.10.2015 / 16:48

    Taky moc držím palce.
    Mám nyní pětiměsíčního chlapečka, tak jsem se vrátila ke starším článkům týkajícím se porodu, mateřství apod., které jsem v době, kdys je publikovala, přeskočila jako nezajímavé. Zato nyní jsem měla chuť komentovat každý z nich, ale došlo mi, že pro tebe už nejsou aktuální.
    Taky jsem rodila ve Francii (I když teď vlastně nevím, jestlis nerodila v Luxu), taky to skončilo císařem a miminko mi nikdo kvůli odpočinku brát nechtěl. Na pokoji mi ho dali hned prsu, pak ho přišli uložit do postýlky a řekli mi, že pokaždé, když ho budu chtít podat/uložit, mám prostě zazvonit. Do postele mi ho teda nedali, ale asi bych ani nechtěla, bála bych se, že spadne nebo ho zalehnu. U druhého dítěte už bych nejspíš tyto obavy neměla.
    Teď mě ale tak napadá, že jsem možná měla v porodním plánu něco o non-separation, proto mi ho možná dali rovnou na pokoj.
    Ještě jednou mnoho sil a štěstí při příchodu dalšího člena rodiny.

    • Vanilka 21.10.2015 / 18:40

      Já rodila (a zase budu) v Lucembursku, ale ráda slyším, že i ve Francii, která pro mě má trochu „cejch“ země, kde matky nekojí a celkově si miminka tolik „nepiplají“, je možné mít takový přístup.

  7. Calad 22.10.2015 / 18:15

    Přeju ti, ať se vše podaří podle tvých představ a vše proběhne správně rychle a hlavně v pořádku!!!

    A k té společné posteli, nám to v porodnici taky zakazovali a v noci když si toho sestra všimla tak miminko vzdy vratila do postylky.
    Ja se vzdy zdesena vzbudila kde je moje dite a zase si ho brala k sobe. (No zase, ja ho u sebe mela jen tu prvni noc pak uz byl chudak stale na solarku kvuli te novorozenecke zloutence.)

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s