Co mě mateřství naučilo

Neustále sama sebe překvapuju. Dokud jsem neměla dítě (nebo děti… nějak už v tom 8. měsíci nevím, jestli mám počítat jedno nebo dvě), nikdy by mě nenapadlo, že mi dětské, leckdy nesrozumitelné žvatlání bude připadat roztomilé nebo že mi nebude nějak zásadně vadit, že je moje dítě chvíli upatlané od jídla. Také jsem si myslela, že úlohou rodiče je své děti vychovávat a učit novým a novým věcem. Místo toho se dnes a denně učím já. A ze všech těch překvapujících odhalení ohledně mé vlastní osobnosti bych ráda citovala tyto:

1. Umím zpívat

Zpívání nikdy nepatřilo k mým silným stránkám. Chodila jsem sice do hudebky, záměrně jsem si ale vybírala dechové nástroje, které mi ucpou pusu🙂 Abych nezpívala falešně, musím se pekelně soustředit. A stejně se mi můj hlas prostě nelíbí a mnou interpretovaná píseň je takové tahání kočky za ocas. Nicméně Motýlek má rád, když mu zpívám. Je to můj jediný, avšak zatím velmi oddaný fanoušek. Asi to začalo tím, že se mi nedařilo ho uspávat, a ze zoufalství jsem zkusila i zpěv. Stále dokola jsem střídala Černé oči a Vyletěla holubička, neboť kromě protivného Halí belí koně v zelí neznám žádnou ukolébavku. I ty poslední sloky Černých očí jsem si musela vyhledat ve zpěvníku a znovu se je doučit. Pak se nám zpívání osvědčilo ještě u čištění zubů jako jediný způsob, jak ho donutit nechat pusu otevřenou. Dnes si Motýlek u mě písničky objednává nebo spíš poroučí tímto způsobem (stále motá francouzštinu a češtinu, ale je vidět, že význam slov je mu v obou jazycích jasný):

Soleil = Sluníčko sluníčko

Oči = Černé oči jděte spát

Letí = Vyletěla holubička

Pes = Skákal pes přes oves

Chat = Kočka leze dírou

Pán = Jede jede poštovský panáček

Prší = Prší prší jen se leje

Bum = Pec nám spadla

2. Dokážu být velmi trpělivá

Dnes ráno jsme měli naspěch. Na devátou do jeslí, v 9.15 jsem měla být u doktorky, v 10.40 u anesteziologa, ve 12 na obědě s kamarádkami a ve 2 znova v jeslích. Ve skutečnosti jsme teprve v 9 vycházeli z domu… Jsem ráda, když Motýlek šlape pěkně po svých a nemusím ho nosit. Jenže cesta od dveří  k autu někdy trvá… prostě moc dlouho. Pětkrát zopakuje, že prší/neprší/pršelo. Desetkrát zopakuje, že se nám vedle dveří vykakala sousedovic kočka a že by měla chodit na nočník. Pak prochází kousek dál kolem odkvetlých levandulových keřů a ke každému si musí přivonět. No a když do toho začne bimbat železniční přejezd… A já slyším samu sebe, jak taky OPAKUJU pořád dokola: „Pojď, pojď… Pospěš si… Pojď… Ano, voní, tak už pojď…“ Ale zrovna u těch levandulí mi došlo, jak on si ten život užívá a přestala jsem ho popohánět. Stejně jsme pak v autě museli čekat, až přejede ten vlak. A takhle dokážu být trpělivá i u stolu nebo při oblékání. Ano, někdy to ve mně bublá, ale rozdíl je v tom, že u svého dítěte nevybouchnu. Což je s mojí povahou opravdový zázrak!

3. Obejdu se i bez svých seznamů

Ve psaní seznamů, jinak řečeno „to do listů“, jsem bývala přebornicí. Nedokázala jsem bez nich existovat v práci ani o víkendu. Psala jsem si je s obavou, že na něco veledůležitého zapomenu: poslat e-mail, někam zavolat, nebo třeba vyprat ručníky, zalít kytky, číst si nebo jít běhat. Po narození Motýlka se tahle moje diagnóza trochu zhoršila. Nevěděla jsem, jak si ten obyčejný den na matařské zorganizovat. Až jsem konečně pochopila, že moje pokusy si cokoli naplánovat jsou naprosto zbytečné a daleko efektivnější je improvizovat. A starosti, jako abych si třeba o víkendu nezapomněla chvilku číst, už teď opravdu nemám. Jediné seznamy, které si dělám stále (protože musím) jsou ty nákupní.

4 thoughts on “Co mě mateřství naučilo

  1. hajinka 25.9.2015 / 10:05

    K tomu zpívání. Emma, od té doby co zpíváme Prší, Prší, vždycky když venku prší, hlásí „Pršíjenseleje“.🙂

  2. avespasseri 25.9.2015 / 15:01

    Co se člověk o sobě nedozví, že? Zdá se, že často pravý opak toho, co si o sobě myslíval🙂 Já třeba vždycky myslela, jak jsem nebesky trpělivá🙂 Zapomněla jsem na své vzteklé výstupy z dětství :-))) Na druhou stranu jsem se zase naučila vyprávět pohádky aniž bych xkrát přemýšlela, co chci vlastně říct :-))))

  3. Lucie 25.9.2015 / 21:34

    To je vtipné s těmi „to do listy“. Já jsem na to taky trpěla a od té doby, co jsem máma, píšu taky jen ty nákupní. Tam jsem ovšem naopak ještě důslednější, než jsem bývala – s dítětem si hodně rozmyslím, jestli se mi vyplatí letět pro zapomenutou potravinu do obchodu nebo ne. Nákupní seznam je tedy vždy pečlivě promyšlený a jako bonus slouží dítěti na hraní během nákupu.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s