Můj pochybný hudební vkus

Tahle historka je ještě z prázdnin.

Ztratila jsem kontaktní čočku. Po jediném dni stráveném s dioptrickými brýlemi na nose místo slunečních jsem došla k závěru, že to do konce prázdnin nevydržím. V nejbližším městečku jsem vyhledala optiku a objednala si tam dvě krabičky kontaktních čoček, jednu pro každé oko,  neboť po kusech je neprodávají.

Druhý den jsem si tam pro ně jela. Sama. Motýl zůstal s Motýlkem a já mohla jet SAMA do městečka pro kontaktní čočky! Cítila jsem se ohromně svobodně. A oslavila jsem to ještě vynikající mátovou zmrzlinou. Ale to je mimo děj.

Půjčila jsem si Motýlovo auto, které je na mě moc… velké… a taky moc… chytré. Takže jsem se nenamáhala vyhledáváním jiné rádiové stanice než té, kterou tam měl Motýl zrovna nastavenou: NRJ, rádio pro teenagery s velmi mizernými a trapnými moderátory, kteří by mi určitě připadali ohromně cool, kdyby mi bylo o patnáct let míň. A především s hudbou ve stylu „tuc tuc tuc“ a „bum bum bác“, která mi neuvěřitelně leze na nervy.

Jen cestou zpátky jsem najednou zaslechla chytlavou melodii, která mě přiměla k tomu, abych lehce zvýšila hlasitost. Hned jsem z kabelky vyštrachala mobil a spustila aplikaci Shazam (něco málo z moderních technologií přece jen ovládám), abych věděla, kdo tu písničku zpívá.

Později večer jsem tu písničku zaslechla znova z vedlejší místnosti, kde byla zapnutá televize. A moje téměř pětačtyřicetiletá švagrová okamžitě obrátila oči v sloup a v rytmu melodie se začala různě pitvořit a směšně se kroutit. Okamžitě jsem pochopila, že přiznáním, že se mi tato písnička docela líbí, v očích této bývalé violoncelistky, která celá léta pracovala na konzervatoři ve Štrasburku, klesnu hodně nízko. Nicméně jsem to opatrně přiznala.

Okamžitě se přestala pitvořit a zarazila se. A pak to zahrála do autu tím, že její třináctiletá dcera tuhle písničku poslouchá stále dokola, tak asi proto se jí tak zprotivila.

Dnes jsem si k ní vyhledala videoklip a pravda… Je to trapárna pro puberťáky. Ale stejně se mi líbí🙂

4 thoughts on “Můj pochybný hudební vkus

  1. avespasseri 15.9.2015 / 14:37

    Taková Lucka Vondráčková zamlada :-))))
    Nedivím se, že mezi tuc tuc bum bác se ti to zalíbilo… takové osvobození🙂
    Chytlavá melodie… poslechla jsem si ji skoro až do konce… hlavně tedy kvůli tomu, abych zjistila, do jaké míry jsem vůbec schopná rozumět tomu francouzskému textu. :-)))

  2. Lucie 15.9.2015 / 22:17

    Jéé, super! A docela dobře srozumitelné, jsem ráda, že jsem si tu francouzštinu mohla oprášit. Zítra si písničku pustím zas, dnes jsem ji slyšela poprvé🙂

  3. Veronika 19.9.2015 / 12:30

    Ahoj, mně se náhodou ta písnička moc líbí a pochybuji, že to bude tím, že je mi 21. Písničku jsem si zamilovala, stejně jako čtení tvého blogu. A myslím si, že se není proč stydět, že posloucháš takovou píseň. Já kupříkladu ráda poslouchám instrumentální skladby, např. Prokofiev – Dance of Knights, což také zrovna není hudba mé generace.🙂

  4. Iva 23.9.2015 / 12:12

    Mne se taky libi. Pripomina mi doby, kdy se moje lasky taky pocitaly na dny…

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s