Tchýně

Zmínka v jednom z mých minulých příspěvků o tom, jak jsem se nechala opečovávat svou 86letou tchýní, nevyvolala žádné extrémně bouřlivé reakce, ale mám pocit, že někteří z vás se nad jejím věkem zarazili. Anebo mám prostě chuť o svojí tchýni napsat něco víc.

Nevím, jak to máte vy, ale když někdo mluví o „86leté ženě“, já osobně si představím shrbenou a seschlou stařenku ve staré zástěře a s šátkem na hlavě, která sotva chodí, velmi špatně vidí, případně je i nahluchlá. To je taková moje stereotypní představa, když se o někom řekne, že „mu táhne na devadesát“.

Moje tchýně ale tomuhle popisu vůbec neodpovídá. Vypadá maximálně na pětašedesát, chodí moderně oblékaná, šátek si neváže na hlavu, ale rafinovaně kolem krku, stále používá denní a noční krém a parfém. Ano, přes léto žije na vrcholku strmého kopce a občas si postěžuje, že jí už dělá potíže vyjít ho pěšky, že se raději sveze autem, protože se snadno zadýchá. A ano, nosí naslouchátko. Ale jinak vydrží celý den na nohou. V létě zpracovává tuny ovoce ze zahrady a dělá z něj marmeládu, kterou nás pak celý rok zásobuje. Aby si pohrála s Motýlkem, klekne si k němu na kolena na zem a vydrží v té pozici třeba čtvrt hodiny, pak se bez problému zvedne a běží zase do kuchyně. Jen pro srovnání: mojí mamce je o nějakých třicet let míň a kleknout si na zem by ji nejspíš ani nenapadlo, protože ji bolí kolena a má strach, že už by se nezvedla.

Jediné, co svojí tchýni vyčítám, je, že tráví příliš času v kuchyni. Pomoct si nenechá. Maximálně mi po dlouhé diskuzi dovolí, abych sklidila ze stolu a naskládala nádobí do myčky. S přípravou pokrmů pomoct nechce, a když už se jí člověk přece jen vnutí, vymyslí tedy aspoň další přílohu nebo salát navíc, aby se nějak zaměstnala. Možná ta generace, která zažila válku, má potřebu své děti a vnoučata hlavně nasytit. Trošku se ale bojím, že si ji vnoučata budou pamatovat jenom v té ponuré kuchyni, kde tráví většinu času. Já si své babičky v kuchyni naopak nepamatuju skoro vůbec. S jednou jsem sedávala na dvorku před domem, vyhřívala se na sluníčku a poslouchala vyprávění historek z jejího mládí, které mě fascinovaly a které jsem si vyžadovala stále dokola. Taky jsme chodily na houby. A s tou druhou, pražskou babičkou jsem zase chodila na dětská představení do divadla a do kina… a potom do cukrárny.

Moje tchýně je ze šesti dcer, z nichž ty dvě poslední jsou dvojčata. Poté už její otec prý zanechal veškerých pokusů o zplození syna. Nejstarší z jejích sester pak porodila sedm chlapců🙂 Ona sama měla Motýla na tehdejší poměry velmi pozdě – ve 39 letech a navíc s o 9 let mladším mužem! O dva roky později pak ještě přivedla na svět mou švagrovou.

Její manželství se mi zdá příkladné. I po těch téměř padesáti letech, co jsou svoji, jsou k sobě neobyčejně milí a pozorní. Vzájemně se neurážejí, respektují jeden druhého, dělají kompromisy. A přitom se nedá říct, že by byli zcela naladění na stejnou vlnu. Ona je spíš městký typ člověka, zatímco můj tchán je nejspokojenější v zahradě nebo ještě lépe v lese, kde může sekat dříví na zimu. Ano, občas se trošku hašteří, někdy na sebe zavrčí, ale většinu času spíše vrkají.

Abych to shrnula: v přítomnosti mojí tchýně je velmi obtížné mít na vědomí, že je jí 86 let. A možná jí je to i na škodu, možná by na ni celá rodina brala větší ohledy, kdyby vypadala trochu víc… sešle. Takhle má člověk pocit, že je vše v pořádku, když se chvíli u stolu zapovídá třeba se švagrem, zatímco ona už sklízí ze stolu, vaří kávu a servíruje dezert. Není na ní vidět, že by pomoc potřebovala, a tak jí ji „my mladí“ občas zapomeneme nabídnout.

Ovšem já osobně se někdy s obavami dívám na její jen o tři roky starší sestru, která byla ještě nedávno také plná energie. Jak dlouho tenhle náboj vydrží mé tchýni? A jak dlouho tu s námi ještě bude? Všichni z ní máme pocit, že ještě alespoň čtvrt století. A já bych jí to moc přála. I sobě.

2 thoughts on “Tchýně

  1. téra 7.9.2015 / 17:39

    Vanilko, you made my day! to se tak krásně četlo a měla jsem z toho husí kůži, popsala jsi ji tak krásně! učím angličtinu a před dvěma lety jsem začala v naší knihovně učit kurzy pro seniory, přihlásilo se jich čtyřicet! mám to rozdělené do třech skupin, a samozřejmě ne všichni letos začali třetí rok, někteří to už vzdali, ale zase se přidali další, takže nás je kolem třiceti. jednou ze studentek je paní, které je také 86 let a rozhodně bych jí tak patnáct let minimálně ubrala, je šmrncovní, elegantní, vitální a srdečná. během jara prodělala rakovinu, její entuziasmus a to, že sama sobě nic neodpustí a je na sebe tvrdá, ji během pár měsíců vyléčil. a zase chodí mezi nás. když byla po operaci, volala mi, abych poslala její dceři materiály, aby se mezitím, než se zcela uzdraví, mohla učit🙂 letos začala chodit třetím rokem a já jsem hrozně pyšná na to, že ji v kurzu mám. vlastně na všechny své seniory, kteří rádi cestují, měli zajímavá povolání, chtějí se stále dovídat nové věci a chtějí se umět domluvit cizím jazykem. chodíme pravidelně společně posedět jednou za čas do restaurace na večeři a na kávu, a já čas s nimi mám moc ráda. Terka

  2. K 7.9.2015 / 20:36

    Moc hezky napsaný, já bych ji brala taky:-)

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s