Matka v domácnosti

Když jsem se v Motýlkových devíti měsících vracela do práce a začala ho dávat do jeslí, velmi špatně jsem to nesla. Nicméně lucemburský systém je takto nastavený, je to tady naprosto běžné a v té době se mi zdálo, že prostě nemám na výběr.

Reakce okolí mi k lepšímu pocitu nepomáhaly. Ze strany rodičů jsem při každé skypové konverzaci poslouchala, jaký je ten Motýlek chudáček, a ve svém blízkém (lucemburském) okolí jsem měla spoustu (českých) kamarádek, které si svou mateřskou/rodičovskou nějak dokázaly protáhnout nebo které se zatím prostě rozhodly zůstat doma. A přišlo mi, že si všichni klepou na čelo, proč já se do práce vracím. Proč si to neodkážu zařídit nějak jinak? A ano, připadala jsem si jako krkavčí matka.

Když jsem otěhotněla podruhé, hned jsem věděla, že si Motýlka nechám doma, jakmile mi začne mateřská. Později jsem usoudila, že budu přece jen vděčná za nějaký ten čas pro sebe (před porodem) a výhradně pro miminko (po porodu), a tak jsem Motýlka nechala v jeslích zapsaného na dvě dopoledne v týdnu. S Motýlem jsem se dohodla, že z mnoha různých důvodů nemá cenu se pokoušet kombinovat mou práci v novinách s rodinným životem se dvěma malými dětmi. A svému okolí jsem mohla s radostí oznámit, že tentokrát si dopřeju ten luxus zůstat s dětmi tři roky doma. Ty tři roky odpovídají nástupu toho mladšího do lucemburské škol(k)y. Pak se do pracovního procesu hodlám vrátit. Cesta zpět do novin už však nepovede – tak zní naše dohoda a já přijímám všechna rizika s tím spojená.

Reakce okolí mě ale překvapily i tentokrát. Kamarádky v domácnosti jsou najednou překřičeny hlasy těch, které svou kariéru a rodinný život dokážou perfektně spojit. Prohlašují, že „ony by tedy doma tak dlouho zůstat nemohly, protože potřebují i jiné podněty a žít svůj dospělý život“. Moje vlastní matka udiveně zvedla obočí, když jsem jí pověděla, že Motýlek bude chodit do jeslí jen na dvě dopoledne v týdnu a naše druhé dítě nebude možná do jeslí chodit vůbec. Najednou jí jesle připadají pro dítě ohromně prospěšné a já takto své děti připravím o možnost rozvíjení různých dovedností.

Jiné kamarádky (a také některé čtenářky na blogu) mě pokládají za šílenou, že si chci Motýlka nechat víceméně doma, když se budu potřebovat zotavovat z porodu a soustředit se na miminko. Dvě dopoledne v týdnu mi prý rozhodně nemůžou stačit. Argumentuju tím, že české maminky mají většinou své starší děti také doma, když se jim narodí mladší sourozenec. Na to slýchávám odpověď, že české maminky nemají na výběr, zatímco já ano.

Zkrátka docházím k závěru, že ať se rozhodnu jakkoli, vždycky je to špatně🙂 Patrně to souvisí i s tím, co chci a nechci slyšet. Mám sklony ke vztahovačnosti, takže kritiku, která možná ani není míněná jako kritika, slyším zřetelněji.

Nicméně tentokrát se na reakce okolí zase tolik nesoustředím. Motýlka chci mít doma co nejvíc možná proto, že mu potřebuji vynahradit ten čas, který jsem mu nedokázala dát, když jsem se vracela (na plný úvazek!) do práce. Taky nechci, aby se cítil odstrčený. Proč by měl trávit den v jeslích, když máma bude s miminkem doma? Už tak to pro něj bude velká změna a myslím, že je důležité, abych mu právě v tomto období věnovala maximum své pozornosti. A vím, že to bude náročné. Někdy se i Motýl diví, že jsem Motýlka nenechala zapsaného v jeslích na víc hodin nebo víc dnů v týdnu. Já ale věřím, že to zvládneme. A když to nepůjde, vždycky můžu v jeslích požádat, aby tam mohl zůstávat déle nebo tam chodit častěji. Zvýšit to jde vždycky, ale snížit pak hůř, neboť jesle tak přicházejí o výdělek.

A ráda bych zmínila, proč vlastně chci teď ty tři roky být doma. Takže:

  1. Moje práce v novinách se prostě s rodinou kombinuje těžko. Noviny se dělají především odpoledne a večer, takže není zase tak důležité být v kanceláři brzy ráno, ale je lepší tam zůstávat déle večer. Jenže malé děti je večer potřeba nakrmit, vykoupat a uspat. Podařilo se mi přemluvit Motýla, aby mi udělil výjimku v podobě 80% úvazku. Chodila jsem z práce domů ve tři odpoledne. Cesta autem mi trvala půl hodiny, stavovala jsem se doma převléknout nebo jsem cestou vyzvedla objednaný nákup a pak pádila (většinou pěšky) pro Motýlka. Stejně jsem pak odpoledne neustále kontrolovala e-maily, odpovídala na urgence a zvedala telefon. Pořád jsem se cítila pod tlakem a stále jsem měla zpoždění – ráno v kanceláři, odpoledne v jeslích, večer s večeří a tak pořád dokola.
  2. Ani ty dvě nebo tři hodiny k dobru, které jsem tím 80% úvazkem získala, mi nepřipadají dostatečné k tomu, aby Motýlek přišel dostatečně do kontaktu s češtinou. A to je pro mě ten hlavní důvod, proč zůstat doma: moje děti se češtinu jinak než ode mě nenaučí. Neuslyší ji v jeslích ani později ve škole. Neuslyší ji od táty ani od dětí na hřišti. To já musím zajistit, aby se jim dostala pod kůži. A pokud je budu ráno odkládat do jeslí, kde se mluví francouzsky, a vyzvedávat je ve čtyři odpoledne nebo dokonce později, moc času na komunikaci v češtině nám nezbyde. Pokud s nimi zůstanu doma, budu na ně moct celý den mluvit česky a také se mi snad podaří je častěji dostat do kontaktu s jinými českými dětmi.

Tak snad jsou teď moje důvody jasnější🙂

13 thoughts on “Matka v domácnosti

  1. avespasseri 30.8.2015 / 15:12

    Jo, jo, zdá se, že se nezavděčíš🙂 Nebo je to prostě tím, že každá věc má svoje pro a proti a že každý si nachází tu svou cestu a považuje ji, oprávněně, za tu nejlepší. Jistě, protože pro něj nejlepší (nejvíc možná) v dané chvíli je🙂
    Však uvidíš. Jak říkáš, změnit se dá všechno :-))))
    A s tou češtinou máš pravdu….

  2. kusanec | baby blog 30.8.2015 / 15:29

    Já jsem z toho minulého článku pochopila, že do toho chceš skočit rovnejma nohama.🙂 U nás mi totiž přijde škoda, že není moc možností, kde do určitého věku vystavit staršího sourozence na pár hodin týdně kolektivu a jiným podnětům. Samozřejmě se najdou, ale není to úplně běžné a spousta českých maminek je raději strhaná a vystresovaná, což se samozřejmě do jejich vztahů a výchovy promítá. Ostýchají se ale dítko na pár hodin týdně někomu svěřit, protože se to prostě nedělá a „máma má být s dětmi doma.“ Já naopak vidím, jak to Erwínka posunulo a jak ho školka baví. I já jsem pak víc v pohodě a když jsme spolu, jsme opravdu spolu. Dvě dopoledne „v klidu“ s mimiňákem a pak společný čas je podle mě hezký balanc. Taky mám v plánu Erwínovi školku časem zkrátit a svoji druhou mateřskou si užít s oběma dětma společně. Jak jsem psala v předchozí reakci, rozhodně jsem nechtěla znít jako radílek, a doufám, že tě můj komentář nemrzel. Každá si to musíme zařídit podle svého srdce. Možnost být mámou máme jen na velmi krátkou dobu a musíme se zavděčit především sobě a svým dětem a ne nikomu jinému! Měj se hezky a jestli jsem se tě dotkla, tak se moc omlouvám!

    • Vanilka 30.8.2015 / 15:43

      Ale ne, nedotkla ses mě vůbec🙂 Já se nad tím pousmála, protože to v poslední době slyším ze všech stran – jestli to ještě nechci zvážit, že to bude náročné atd. Je pravda, že i mně teď pro Motýlka připadají jesle celkem přínosné. Například včera jsem zjistila, že umí malovat vodovkama, což jsem mu já osobně nikdy neukazovala. A on jen zasedl ke stolu, vzal štětec, namočil ho do vody, pak do barvy a maloval… protože už to asi dělal v jeslích. Já to ani nevím. Na spoustu aktivit, které tam s dětmi dělají, nejspíš ani nepomyslím. Ale řekla bych, že ten kontakt s jinými dětmi si začal užívat tak v roce a půl. Do té doby to pro něj opravdu nemělo moc smysl. Možná i druhý synek v jeslích nakonec skončí. Ale určitě ne tak brzy jako Motýlek, a určitě ne hned každý den nebo na tak dlouho.

  3. K 30.8.2015 / 18:08

    Ahoj, asi jsi na to citlivá, ale myslím že okolí jen povídá aby řeč nestála. Já jsem s prvním doma a mám to naopak, co se druhého týče, chci dát tatínka na rodičák, nebo nějakou soukr. školku. Zatím mám stejnou strategii jako ty, prvního potomka budu vodit na dve dopoledne v týdnu do školky – kvůli kolektivu, jeho rozvoji a taky kvuli sobe.

  4. Sedmi 30.8.2015 / 19:23

    Jojo, všichni vědí všechno nejlíp co🙂 uvidíš sama, jak ti to bude vyhovovat…. Já říkám, že člověk míní a děti mění😀

  5. Lucie 30.8.2015 / 20:27

    Taky jsem nyní změnila priority ve prospěch dětí a rodiny a nelituju. Až se jednou vrátím do práce, tak to bude fakt mazec. Každopádně moc držím palce s tou češtinou. Mám švagrovou v Německu, která je na tu češtinu taky sama, a její dvě děti umí asi 5 slov. Nám to s manželem přijde líto, protože jednak by se jim mohla čeština do budoucna hodit a jednak je to prostě neštěstí, že se to nikdy nenaučí.

  6. Quanti 30.8.2015 / 20:54

    Já zas od začátku plánovala malou někam do soukromé… a září klepe na dveře a zatím se nic nerýsuje. Teď jsem doma s miminem už půl roku a zatím to víceméně zvládáme, v loňském školním roce tu byla dopolední „školička“ v místním mateřském centru, jestli to budou zase otevírat, ráda bych to využila, doteď to byla pohoda, ale až se mimino rozpohybuje, nevím nevím🙂

  7. Ina 30.8.2015 / 22:23

    Dobry vecer, uplne s Vami suhlasim, netrapte sa tym,co hovoria druhy, urcite to na zaciatku bude narocne,ale akonahle si vytvorite svoj rytmus,bude to fajn. A Motylik si to zasluzi, uzivat si maminu aj ked mimi mu je bude trochu brat … Drzim Vam palce. Ozaj,vsetky rozhodnutia,ktore sa robia srdcom,aj ked by boli neviem ako narocne,sa casom ukazu ako spravne.

  8. Alinka 30.8.2015 / 22:30

    Vanilko, hlavne se netrap tim, co kdo rika a pise. Ty sama nejlip vis proc, jak a na jak dlouho Motylka do jeslicek (ne)davat. Kazda to muzeme mit nastavene jinak a co vic, tyhle predatavy se mohou menit i v prubehu materske.
    Ja nastupovala na materskou s tim, ze se po dvou letech urcite vratim, protoze co bych jako s tema detma doma delala?? Dneska jsem doma pet let. A nelituju. A nenudila jsem se snad ani minutu :))).
    Ceka te obdobi, ktere je nejen krasne a narocne, ale taky desne kratke. Drzim ti palce, at si to hlavne sama v sobe srovnas a deti maji spokojenou maminku.

  9. simi 2.9.2015 / 13:58

    Kariéra neuteče…příležitostí se pro schopnou ženskou najde vždycky dost…ale děti vyrostou tak rychle… a to, co pro svůj zdravý a sebevědomý vývoj potřebujou- na rozdíl od zbytečných krámů a privátních drahých školek- je rodina a máma, co má dost odvahy a sebevědomí vystoupit kvůli nim z kariérního i společenského vlaku- aspoň na chvíli být zcela nesobecky jen pro ně! Pokud to taky tak cítíte- pak není co řešit. Být Vaší matkou- byla bych na Vás moc pyšná!!!

  10. ela podnikatelová 2.9.2015 / 21:22

    Milá Vanilko, se dvěma dětma to zvládneš úplně v pohodě🙂 před tím než se nám narodilo třetí dítko, byl syn měsíc nemocný, po narození miminka už byl v pořádku, ale nechtěla jsem ho vyšoupnout z kruhu rodinného a tak jsem zůstala doma se třema dětma celkem čtyři měsíce. Vůbec nejtěžsí pak bylo nebýt sobec a synka poslat zpátky do školky, protože přece jen čtyřletýmu dá školka víc než pobyt doma, ale byly to asi nejlepší čtyři měsíce s dětma🙂 hlavně se báječně sžily a užily se i navzájem

  11. ZuzkaC 15.9.2015 / 13:47

    Ať śe rozhodneš jakkoli, bude to dobře-protože to bude tvoje rozhodnutí a jsou to tvoje (respektive vaše) děti. Tvůj život za tebe nikdo nežije a v podstatě okolí je do toho prd.Držím palce, aT´všechno klape,jak si představuješ.

  12. Milan 29.9.2015 / 16:10

    Moje milá paní byla s našimi dětmi (3) doma deset let. Z mateřské se vrátila do úplně jiného světa, než z kterého na mateřskou šla, protože mezitím proběhla ta „revoluce“. Bylo to nejlepší období v životě pro mne i pro ni. A děti? Jsou z nich skvělí lidé. Teď, jako babička a dědeček na to rádi vzpomínáme a ujišťuji Vás, že má paní těch let ztrávených na mateřské rozhodně nelituje. Práce počká, ale děti rychle vyrostou.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s