Jaké to bude doma se dvěma dětmi

U Alinky na blogu jsem dneska objevila krásný článek! Díky za něj!! Přesně tohle jsem si teď potřebovala přečíst! Neboť jsem si doma vyjednala taky takovou „českou mateřskou“, tedy zůstat s druhým dítětem minimálně tři roky doma. K tomu jsem Motýlka od srpna odhlásila z jeslí (ale po zralé úvaze ho tam z různých níže popsaných důvodů hodlám od září přihlásit zpátky na dvě dopoledne v týdnu) a zmítám se mezi rozporuplnými pocity. Jaké to bude, být doma se dvěma malými dětmi? Připravuju se na to, že začátky budou náročné. Navíc bude podzim, pak zima, bude hnusně, nebude se dát chodit ven… Jak proboha Motýlka doma zabavím, zvlášť jestli se druhé dítě bude chtít kojit taky vždycky tak dlouho, jako chtěl on?! Ale vím, jak rychle tohle období zase uteče a těším se na to, až oba trošku povyrostou a budeme dělat stany z peřin a horolézt po skalách v zoo.

Na konec mateřské zatím nemyslím. Netuším, co pak budu dělat, jen vím, že cesta zpátky do mé současné práce už nepovede. Už těch návratů bylo prostě moc. A abych řekla pravdu, aniž bych chtěla vypadat jako nemakačenko, vůbec si neumím představit, že bych pak měla pracovat na plný úvazek. I když už budou děti chodit do školy, nechci se z práce domů vracet v sedm večer a jen jim v rychlosti klohnit něco k jídlu, stresovat je s domácími úkoly, na které není čas, zahánět je do koupelny a do postele. Nechci pro ně před školu posílat někoho cizího, chci tam na ně čekat já a pak se s nimi cestou domů zastavit třeba na hřišti. Nechci je nechat do sedmi trčet v družině. Chci si s nimi povídat a něco s nimi za těch pár hodin odpoledne ještě zažít. A těmi zážitky může být i občasný společný nákup potravin nebo jiné všední záležitosti. Důležité je být spolu a komunikovat (jinak navíc hrozí, že se pořádně nenaučí česky, když bych neměla čas na ně česky mluvit).

Ještě k těm jesličkám: přece jen se trochu bojím, že budu na konci těhotenství vysílená a nemobilní. S Motýlkem jsem ostatně strávila začátek 8. měsíce v nemocnici a pak doma v poloze ležmo. Vědomí, že budu mít dvě dopoledne týdně „pro sebe“, mi určitě pomůže. Jinak se bojím, že by toho na mě bylo moc a nakonec bych na Motýlka byla ještě nevrlá. Po porodu budu mít zase dvě dopoledne v týdnu jenom na miminko, což mi určitě taky prospěje. A taky si říkám, že když už je Motýlek teď v jesličkách tak zvyklý, je škoda ho z nich vytrhnout úplně. Má tam kamarády, se kterými si, myslím, velmi rád hraje. Hlavně jména Valentina a Bob slyšíme doma velmi často🙂 A od září by pak měl nastoupit do lucemburské školní „přípravky“, tak bude možná lepší, když do té doby v dětském kolektivu zůstane aspoň částečně.

No, obavy se u mě pořád mísí s radostí. Čekají mě velké změny. Nikdy bych si nepomyslela, že dobrovolně přijmu roli ženy v domácnosti. Ale s dětmi se život obrátí naruby a člověk najednou dochází k závěrům, které by nikdy předtím nečekal. Věřím, že ty tři roky, které hodlám strávit výhradně s dětmi, budou těmi nejbohatšími a nejsmysluplnějšími roky mého života.

8 thoughts on “Jaké to bude doma se dvěma dětmi

  1. blogerkka 30.4.2015 / 13:24

    Ahoj Vanilko, dlouho jsem nepsala, protože blogování vůbec nestíhám (kromě jiného i zdravotní důvody plynoucí z níže popsaných důvodů), ale teď musím! Je to sranda, jak ten svět funguje. Já se nemůžu dočkat, až mi malou vezmou do jeslí a teď už stříhám metr, jak se to blíží.. Musím říct, že si na tebe velmi často vzpomenu a říkám si, že nakonec to, jak jsi to měla doteď nastavené, by bylo pro mě ideálem.. Mít část dne klid v práci a část dne být s dítetem. Asi bych dceru do jeslí v ideálním světě dala až kolem roku a půl, kdy je podle montessori taky ideální „senzitivní“ fáze na bezbolestný přechod do kolektivu (samozřejmě u každého trochu jindy, ale rozhodně spíš v tomhle věku to bude fungovat líp, než pak ve třech letech, jak je českým zvykem). Já jsem si v prvním roce libovala, jak je to úžasný, že máme v čr ty tři roky, kolem roku a půl mě to začalo zmáhat a teď – po druhém roce jsem už úplně mimo a jak jsem psala, nemůžu se dočkat až vydechnu.. Je to určitě způsobené i tím, že naše malá stále v noci nespí, resp. budí se až 5x, večer usíná po 22hod, čili nemáme ani minutu „volna“ a do toho období vzdoru.. V tom už vůbec nejsem spokojená, takže jsem se rozhodla proti svým původním představám zrychlit nástup do dětské skupiny.. A když čtu tenhle tvůj příspěvek tak si zase říkám, že já bych si Motýlka domů nebrala, když se mu tam líbí:) Každá chvíle klidu vyvážená zlatem:) Ale je jasné, že každá situace a maminka má rozdílné potřeby a nejde to absolutně nijak paušalizovat.. Taky se mi zdá, že děti, co chodí do jeslí, jsou trochu líp zvladatelné – přece jen od sebe hodně okoukají (i kdyby jen chuť k jídlu – naše malá doma vůbec nejí, na montessori dílnách s ostatníma ano apod.) a na učitelky si nedovolí tolik, co na maminku a jsou tak víc zvyklé poslouchat resp. přizpůsobit se.. Ale nevim, já už vůbec nevim, já už po těch dvou vysilujících letech chci jen spát:)

    • Vanilka 30.4.2015 / 14:17

      Přesně tohle jsem si vždycky říkala: že po 2 letech na mateřské toho každá máma musí mít plný brejle. Pro mě byl ten Motýlkův „nucený“ nástup do jeslí v 9 měsících vážně šok a způsobilo mi to trauma, které mám potřebu si teď s druhým miminkem kompenzovat🙂 Na druhou stranu dnes vidím věci s odstupem a nadhledem a souhlasím, že Motýlkovi jesličky v mnoha ohledech prospívají. Je zvyklý na dětský kolektiv, je zvyklý se přizpůsobovat jiným dětem, je zvyklý si „vyjednávat“ hračky, učí se prosadit. No a taky, jak sama píšeš, se v jeslích aspoň pořádně nají – prý tam vždycky sní všechno (včetně hrášku, špenátu, okurky a jiných potravin zelené barvy), zatímco doma dělá cavyky. Myslím, že ideální by pro nás bylo, kdyby tam chodil jen o trošičku méně, třeba opravdu jen na půl dne nebo jen některé dny v týdnu. Takhle nám toho času na sebe zbývá málo, ale zase lepší, než ho nemít vůbec jako jiné maminky v Lucembursku. No uvidíme, jak to budu zvládat s tím druhým dítětem doma. Možná si pak novou práci začnu hledat dřív, než si teď myslím🙂 Rozhodně jsem ale názoru, že dřív, než před rokem a půl věku, jesle pro dítě smysl nemají.

  2. Calad 30.4.2015 / 13:30

    Musím říct, že ke konci těhotenství bych ty jesle pro Eliho potřebovala. Večer my vždy bylo špatně z toho, že jsem na něj byla protivná.
    Nezbavovala bych se možnosti si odpočinout, obzvlášť když první těhotenství jsi měla tak krušné a Motýlek je na jesle zvyklý.😉
    A s rozhodnutím gratuluju, jen mě zajímá jak to vzal Motýl?🙂

    • Vanilka 30.4.2015 / 14:19

      Motýl k tomu přistupuje prakticky. Zaprvé je mu jasné, že se nemůžu rozčtvrtit, takže bych stejně chtěla svůj už tak zkrácený úvazek v práci zkrátit ještě víc. Jenže v mojí práci by nemělo velký smysl chodit tam jen na půl dne – nic bych neudělala. A zadruhé si spočítal, že kdybychom nějakou dobu měli platit jesle dvakrát, stejně by můj plat šel téměř celý na zaplacení těch jeslí! Tak to už můžu zůstat doma a věnovat se dětem sama.

  3. Martina 30.4.2015 / 14:54

    Sleduji tenhle blog už nějakou dobu a dnes mě sem zavál odkaz na Alinčině blogu a nedá mi to nereagovat. S prvním dítětem jsem začala „pracovat“ velmi brzy. Měla jsem práci z domova, takže 3 odpoledne v týdnu 3 hodiny – hlídal manžel a já byla ráda, že si můžu „odpočinout“ od miminka. Pak jsem se postupně vracela do práce víc a víc, až jsem dělala v jeho půl roce asi tak cca poloviční úvazek, hlídala babička a švagrová. Když jsem otěhotněla podruhé a musela v půlce těhotenství být 3 dny v nemocnici, taky jsem nějak přehodnotila a rozhodla se už se do práce nevrátit. Od té doby jsem byla doma a ohromně si užívala první dítě a společně jsme se těšili na miminko. Teď jsou druhé holce 2 roky a 3 měsíce a do práce jsem se už za celou dobu nevrátila, ač mě lanařili a lákali, aspoň na pár hodin… A musím říct – nelituju! Nakonec jsme se rozhodli ještě pro 3. dítě, takže každým dnem se nám narodí 3. brouček a já jsem rozhodnutá se do původní práce nevracet a být doma s dětmi, co to půjde, i když se mi naskytla malá práce opět z domova, po které jsem před 2 měsíci sáhla (ale bude to opravdu nárazově pár hodin týdně po dobu, kdy děti spí, nebo večer). Všechny v tom podporuju, protože vidím ten rozdíl, kdy jsem od prvního dítka „utíkala“ k práci a u druhého byla s dětmi pořád. Pravda, prvnímu je už 5 a chodí teď na půl dne do školky (což je velká úleva pro mě a obrovský rozvoj pro něj!). Druhou tam ale dám až za rok, v jejích 3,5 letech – byť bude náročné to sladit – hlavně v létě, kdy je tu školka zavřená a budou doma všichni 3. No nějak jsem se rozepsala, ale chtěla jsem všechny moc a moc povzbudit, že čas věnovaný dětem má cenu!

  4. Sedmi 30.4.2015 / 21:06

    Ahoj, držím palce ať se vám daří🙂 je to fajn, ale chce to mít čas i na sebe… Klidně bych nechala Motýlka v jeslích i čtyři dopoledne… Uvidíš, ale je lepší začít na delší době před miminkem a pak ubrat, než naopak…

  5. Linda 30.4.2015 / 21:32

    Když byly Pikolínce necelé dva roky, začala jsem pracovat na částečný úvazek a manžel s nadsázkou říká, že nám to zachránilo manželství:) Teď po roce doma se už do práce, opět na částečný úvazek, těším. Přijde mi to jako ideální řešení, i když vím, že do budoucna to moc nepůjde.
    Každopádně vám přeji hezké těhotenství a hezké sourozenecké sžívání.

  6. Veronika 5.5.2015 / 22:37

    Ahoj Vanilka, ja som si zas potrebovala precitat prave Tvoj clanok! Je fajn vediet, ze su aj ine maminky, ktore preferuju travit cas s detmi pred karierou. Tieto chvile utecu strasne rychlo, tak preco si ich neuzit? Prednedavnom som tiez celila rozhodnutiu, ci sa vratit do prace a syn do jasli alebo ostat este doma s nim. Nejak sa to vyriesilo samo, lebo jasle zvladal velmi tazko, tak som sa rozhodla ostat mamou na plny uvazok. A momentalne tiez neviem, co bude potom. Ale niekedy su potrebne aj obdobia, kedy nie su ziadne plany. Uzi si to Vanilka, caka Ta krasne obdobie! Velmi rada citam Tvoj blog!

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s