Zase to francouzské stolování

Včera došlo na akci, ze které už jsem měla asi 2 měsíce třesavku. Byli jsme pozvaní k jedné Motýlově sestřenici „na oběd“. Ta sestřenice žije 138 km od nás, což je celkem zanedbatelná vzdálenost, když za mými rodiči jezdíme 900 km. Bohužel ale celá cesta nevede po dálnici, ke konci se jede po malých klikatých silničkách a se sněhovou nadílkou nám ta cesta zabrala skoro 2 hodiny tam a 2 hodiny zpátky. Navíc jsme s sebou brali holky, které jsme cestou domů museli vysadit u jejich maminky. Nás tedy bylo celkem pět a Motýlova sestřenice pozvala i jeho sestru s rodinou: tedy dalších 5 osob. Motýlova sestřenice má manžela a dvě dospělé děti. Celkem nás tedy u stolu bylo čtrnáct. Když se vžiju do role hostitelky… Ne, já se do role hostitelky za takových podmínek vžívat nemůžu, protože já bych si domů tolik lidí (a dětí) prostě nikdy nepozvala. Ale Francouzi to takhle mají rádi.

Trochu překvapením pro mě bylo, že moje švagrová s sebou vzala i svého psa, italského ohaře, ačkoli věděla, že její sestřenice bydlí v bytě, ve kterém má dvě kočky. O zábavu pro děti tedy bylo postaráno. Motýlek jejího psa zbožňuje, ale teď musel rozdělit svou pozornost mezi něj a ty dvě kočky, které pro něj byly nové. Kočky byly zavřeny do ložnice, ale jelikož se na ně děti (včetně toho mého) neustále chodily dívat, několikrát došlo k situaci, kdy kočky uprchly z ložnice a pes se na ně hladově vrhnul. Dětem se jejich honičky moc líbily a mám podezření, že na důkladné a rychlé zavírání dveří občas zapomněly schválně.

Třesavku jsem ale měla proto, že jsem se obávala o to, jak se taková akce podepíše na Motýlkovi. Hodně lidí (a zvířat) pohromadě vyluzuje nutně určitý hluk, pro malé dítě je to spousta vjemů, navíc v cizím prostředí. K tomu připočítám ty 4 hodiny v autě a pozdní návrat domů. Motýl sice tradičně tvrdil, že nejpozději v 5 vyrazíme na zpáteční cestu, jenže ačkoli jsme se na oběd dostavili výjimečně včas, aperitiv nám byl naservírován teprve ve 13 hodin, tedy v době, kdy Motýlek obvykle s plným bříškem uléhá k odpolednímu spánku. Tentokrát měl bříško prázdné a začínal být tou dobou už pěkně ospalý. Mě ale v tom mumraji ani nenapadlo snažit se ho uložit ke spánku – to by bylo naprosto zbytečné. Rozhodla jsem se, že to musíme vydržet – on i já.

V jednu odpoledne se tedy začal cpát pamlsky, které bych mu za normálních okolností nikdy nedopřála, jenže jsem neměla na výběr, protože nic jiného v tu chvíli k dispozici nebylo. Ve 14 hodin přišel na řadu předkrm – výborný salátek z quinoa, avokáda, krevet a cherry rajčátek, která Motýlek snědl, ale zbytek odmítnul. Pod přísným pohledem hostitelky (žena v domácnosti, avšak původně učitelka!) pak kroužil kolem stolu a chodil se dívat na kočky, zatímco já do sebe házela obsah svého talíře, abych ho mohla co nejrychleji následovat v obavě, že pokud mi zmizí z dohledu, spálí se v kuchyni o zapnutou troubu nebo v obýváku o krbová kamna. Nevím, jestli někdo očekával, že 2leté dítě bude spořádaně sedět u stolu… celé odpoledne. Já tedy ne. Dezert se po hlavním chodu následovaném sýry podával v 17 hodin. Domů jsme vyrazili krátce po šesté. Motýlek usnul okamžitě a probral se až doma.

A pak došlo na to, čeho jsem se obávala nejvíc: hysterický záchvat z přetažení. Křičel, kopal a házel sebou tak, že mi ho Motýl musel pomoct držet, abych ho bez poranění dokázala převléknout do pyžámka. Bylo mi ho tak líto, že jsem se málem rozbrečela taky. A ptala jsem se sama sebe: stálo nám to opravdu za to? Motýlek si to odpoledne jinak asi docela hezky užil. Odnesl si spoustu nových zážitků (hlavně ty kočky) a byl nadšený ze svého věrného psího přítele. Ale já si to moc neužila, protože jsem tušila, jak to večer skončí. Anebo to tak dopadlo právě proto, že jsem to předpokládala? V poslední době mám trochu zmatek v tom, co je příčina a co důsledek. Možná kdybych dokázala být v pohodě a trošku se uvolnila, k žádnému hysteráku by nakonec nedošlo. Těžko říct. Spíš jsem názoru, že bych se situacím, ze kterých jsem ve stresu před, během i po nich, měla snažit vyhnout.

28 thoughts on “Zase to francouzské stolování

  1. téra 26.1.2015 / 15:45

    nejsem matka, nemám děti, ale ráda k Tobě chodím a čtu si Tě… a připadá mi, že se ze všeho příliš stresuješ a lámeš si hlavu, první věc, která mi blikla, když jsem dočítala Tvůj post, zda na něho svůj stres a obavy nepřenášíš… a Ty jsi na konci sama toto předložila.

  2. jolana88 26.1.2015 / 18:35

    víte – nevím – ptám se:“Proč si prostě jen neužijete setkání?“ vždyť se NIC nestane, když jednou nebude spát a jíst přesně. Kolem jsou lidé, co mají děti – evidentně na ně dávali pozor, když „odrostli“ (ano, dělají to jinak než Vy) – proč se tak bát, čeho? Dopřejte malému (i sobě) zážitek, dobrodružství, nevšední den … Věřte mi, že jednou z toho budou hezké vzpomínky

    • Vanilka 26.1.2015 / 22:36

      Hodně nad tím přemýšlím. A docházím k závěru, že já sama prostě nemám moc ráda, když je příliš mnohoh lidí pohromadě. Nedokážu se soustředit, nedokážu se uvolnit a užít si to. Je mi lépe v menší společnosti.

      • jolana88 27.1.2015 / 15:18

        jednak – dole jste napsala, že „vlastní“ vás tak moc nestresují – můžete se tedy přestat „bát“, co vašemu počínání kdo řekne. Další možnost – absolvovat i věci, které „já“ moc nemusím – a snažit se o prožitek místo stresu .. na oplátku příště oni budou sdílet zážitek se mnou. jistě najdete „svoje“ řešení.

  3. K. 26.1.2015 / 19:07

    taky mívám z velkých rodinných sešlostí obavy, ale poslední dobou se snažím to moc neprožívat. Stejně to dopadne pokaždé jinak, někdy líp, někdy hůř. Muž takovéto situace zvládá lépe než já, takže po celém dni stresování, jak to večer bude s malým doma vypadat, raději přenechám péči tatínkovi, protože je klidnější a tedy i dítě😉
    I odpolední spánek jsme už kvůli několika oslavám buď posunuli, nebo zrušili…

    • Vanilka 26.1.2015 / 22:37

      Však já jsem si s Motýlem taky už předem vyjednala, že Motýlka po návratu od sestřenice uloží do postýlky on. Tušila jsem, že pro mě to bude náročné. Nakonec jsem ho ale ukládala stejně já, protože mi ho bylo tak líto a vím, že když mu není dobře, chce být u mámy.

      • K. 27.1.2015 / 11:04

        Tomu rozumím. Člověku je to líto, když vidí své dítě nešťastné.
        A nemyslím si, že bys to na něj přenášela, prostě měl pěkný ale náročný program a byl unavený…

  4. Sedmi 26.1.2015 / 19:58

    Jak tomu rozumím… Přesně tam jsem byla taky, před cca šesti lety. May byla přecitlivělá, přetažená dost často, protože jsem to neuměla včas odhadnout a byl to mazec. Já na nervy a ona pak taky. Nebo naopak, čert ví… Zpětně bych si poradila, abych nechala věci víc plynout, byla víc v klidu a nesnažila se to mít pořád pod kontrolou… Jenže to se dobře radí, to zvládám až teď, když musím, protože nemám tři ruce a musela bych se jinak zbláznit…
    Chce to sourozence🙂

    • Oh My Beautiful Life 26.1.2015 / 22:21

      Napsala bych to samé. Dřív jsem si z toho taky dělala noční můry a stresovala se dopředu, ale když jsem se snažila tohle odbourat, nedělala jsem dusno, na nikoho to nepřenášela a bylo víc klidu. Drž se.😉

  5. avespasseri 26.1.2015 / 21:16

    Já nevím… asi bych se takové sešlosti s malým dítětem asi ani zúčastnit nechtěla. Pořád mám potřebu se takhle malým dětem přizpůsobovat v jejich režimu. Na druhou stranu ale není to často a jedno porušení bychom ustáli…
    Ten pláč bych přisoudila spíš tomu, že byl přetažený…
    Pokud by byl nervózní během návštěvy, tam bych to možná viděla na přenášení nervozity z matky na dítě…

    • Vanilka 26.1.2015 / 22:38

      On během návštěvy nervózní nebyl. Jen já. A já byla nervózní z toho, že bude večer přetažený. Což byl. Otázkou je, zda byl přetažený skutečně kvůli tomu, že toho na něj bylo moc, nebo proto, že jsem předpokládala, že bude přetažený.

      • avespasseri 26.1.2015 / 22:55

        V tom případě si myslím, že ta jeho nervozita spíš vyplývala za přetažení. Tak, já když jsem unavená, tak jsem taky děsně otrávená🙂 A pokud jsi předpokládala, že bude přetažený, tak jsi už zkušená matka… a víš, co tvůj syn potřebuje a co ne… a snažíš se mu to dopřát. Občas se ale, pravda, nezadaří, protože rodina… a taky naše zájmy a tak.
        A pokud pochybuješ, poptej se francouzských matek, zda jsou jejich děti někdy přetažené, a jak v tom případě reagují. Možná to ony neřeší… jako spoustu věcí, které řešíme my… a obzvlášť je řešíme, pokud se ocitneme mezi mlýnskými kameny dvou kultur a zvyklostí, co…??

      • Vanilka 27.1.2015 / 09:32

        No tak děti mojí švagrové, která je ještě v rámci francouzských matek dost výjimečná (kojila, nosila děti v Manduce atd.), jsem viděla přetažené mnohokrát. Prostě ve Francii, když je nějaká rodinná sešlost (Vánoce, svatba atd.), je nutné se bavit a všechno ostatní jde stranou, včetně potřeby spánku malých dětí. Takže děti lítají třeba do půlnoci, včetně těch nejmenších kolem dvou let, dokud někde neodpadnou. Některé děti jsou na to možná už zvyklejší a tudíž nedělají scény. Ale náš Motýlek, když je opravdu hodně unavený, začne být prostě protivný. Udělá „gumáka“, tzn. že se nedá ani postavit, ani položit, ale ani držet v náručí. Křičí a vzpíná se a já si s ním v takových chvílích opravdu neumím poradit. A nemůžu to ignorovat, jak by mi asi poradily francouzské matky.

      • avespasseri 27.1.2015 / 22:51

        Hmm… možná jsou zvyklejší, možná prostě jiná nátura. Nicméně to, co bych já sama snášela špatně, bych nikomu jinému nedělala… kdyby mě můj manžel třeba nutil být někde do 2 do rána, protože se chce pobavit, i když já budu pak únavou celý další den protivná, tak – upřímně řečeno – bych si myslela, že je můj manžel trochu sobecký… takže pak už je jen otázka toho, že si člověk musí nalézt do party někoho, s kým si i v těchto věcech sedne. Nebo to prostě čas od času přežít :-)))

      • Vanilka 28.1.2015 / 09:49

        Motýl ví, že tyhle akce mi moc nesedí. Na druhou stranu, když jedeme k mým rodičům do ČR, kde ničemu nerozumí, taky se asi dvakrát dobře nebaví🙂

  6. Iva 26.1.2015 / 22:39

    Taky mi to neda nereagovat. I u nas k obdobnym situacim doslo. U me plati toto… Byvam nervoznejsi, kdyz se tyhle seslosti tykaji manzelovy casti rodiny a hledam duvody, proc nekam nejet nebo se nezdrzet na noc apod. Kdyz jedeme za mymi, at uz kamarady ci rodinou, na akci se tesim a komplikace si nepripoustim a jsem ochotna primhourit oci i nad vybocenim z rezimu, zkratka jsem vic v pohode a deti taky.

    • Vanilka 27.1.2015 / 09:27

      To je zajímavý postřeh. Když se nad tím zamyslím, je pravda, že sešlosti v mojí rodině nebo s mými přáteli mě zdaleka tolik nestresují :-))

      • kusanec | baby blog 27.1.2015 / 13:41

        Možná to s tím opravdu trochu souvisí. Mezi svými bys totiž mohla uprostřed odpoledne třeba na chvilku jít jenom s Motýlkem na chvilku ven, aby zklidnil motor, aniž bys měla pocit, že tě za to někdo odsoudí. Erwín je parťák do nepohody a občas mu taky trochu přehodím režim, ale má to své meze. Prostě takhle malé děti jsou nastavené tak, že v určitou chvíli potřebují jíst a odpočinout si a pokud se to ignoruje, nastává pěkný tóčo. Na druhou stranu zase ta jejich frustrace brzy přejde a přetrvává spíš u tebe. Podobné rodinné sešlosti jsou pro něj určitě veliké dobrodružství, na které bude rád vzpomínat.

  7. lucisko 28.1.2015 / 12:24

    Neda mi nereagovat,kedze podobnu situaciu riesim dost casto,s tym rozdielom,ze dcera ma este len 8 mesiacov.Do cca 4-5 mesiacov bolo vsetko ok,ak bola nakojena,tak jej bolo viacmenej uplne jedno kde je a s kym.No potom to zacalo.Zacala sa bat ludi,ani nie ze vzdy a vsade,na nakupoch,u lekara,kde na nu nikto nehovori,necumi na nu je v pohode,ale ked niekto pride k nam,alebo my niekam,tak plac a strach.Ked pridu „moji ludia“ tak si proste poviem,nehovorte na nu,nechajte ju,ona sa osmeli,mam si ju na rukach a postupne sa priblizujeme,az Saska ani nevie ako a hra sa s mojou segrou a pod.A vsetko je ok.Len ked sme u svagrovej,alebo svokry,tam to akosi neviem povedat a este k tomu mi ju hned beru z ruk,chcu si ju potulit,vybozkat a robia na nu tutu nunu,Saska reve,im to je dobre ze nie smiesne,mna posielaju,az si dam pri stole vinko,nech si pokecam so zvyskom rodiny a pod.Len ja sa proste nemozem uvolnit ked pocujem a vidim ze ma moje dieta strach! Uz ked viem,ze tam pojdeme,tak som v strese,cely cas tam som v strese a dcerka to iste.Taktiez neviem,kde tento bludny kruh zacina😦 a o rozhadzani rezimu ani mehovorim,navsteva na hodinku sa ani nepocita,to tam aspon na 3 hodiny aby sme boli.sice nemame rezim uplne pevny,snazime sa ho nejak budovat,obcas nam dni rozhadzu zubky,skarede pocasie,teda nemoznost ist von,ale podobne vylety u nas zanechavaju ko u vas,pretazenie,caste nocne budenie,plac.A to trvaju na tom,aby sme sa prisli ukazat aspon raz za dva tyzdne.A to u svokry sa zvykne vzdy stretavat cela rodina takmer kazdy vikend,s nami cca 10-15 ludi ako kto pride.A ked si nieco poviem,tak som hysterka.Uff,ale mi to dobre padlo takto si to vyrozpravat🙂 PS: ze jej tam este zvyknu davat olizovat cokoladu,kolace,korbaciky..

    • Vanilka 29.1.2015 / 13:45

      Ach ty tchýně🙂 Ta moje je úžasná, milá a má mě ráda. Ale taky jí dlouho trvalo, než pochopila, že nemá cenu se na Motýlka hned vrhat, jakmile k nim dorazíme. On potřebuje chvilku na rozkoukání. Ona si asi ze začátku myslela, že na svém dítěti hrozně visím a nechci ho nikomu půjčit, nikdo jiný si ho nesmí pochovat. Tak to není. Ale nechci mu vědomě způsobovat nepohodlí.

      • lucisko 29.1.2015 / 23:09

        ja tu moju mam tiez vo vseobecnosti rada a myslim,ze je to vzajomne. Len ako hovoris,deti sa potrebuju najskor porozhliadnut,oznamit sa s prostredim,ludmi a potom to uz ide.Ale to nejde,ked sa hned na nu vsetci vrhnu a len putuje z ruk do ruk.

  8. dolce vita 30.1.2015 / 22:05

    Ciao Vanilka, ja žijem v Taliansku, kde sa o nejaký spánkový režim dieťata nikto nezaujíma. Môj syn má 16 mesiacov a zaviedla som mu (viac-menej) slovenský režim. Chodí spať večer o ôsmej, čo však nechápe ani svokra, ani známi, a skôr si myslia si, že chudáčika ukracujem o zážitky z nočného života. Podobnej rodinnej „sešlosti“ ako ty sme sa zúčastnili na Vianoce, kde obed trval od jednej do piatej a okolo siedmej večer sa začali schádzat rodinní príslušníci na aperitív a na večeru, ktorá trvala do polnoci. Obed som nejak „vydržala“, synček po ňom okamžite zaspal, ale na večeru som ho tam už neťahala. Záleží mi na tom, aby spal vtedy, keď je zvyknutý, lebo viem, že keď nespí, tak vystrája (čo však Taliani neriešia, veď je to také roztomilé, detské🙂. Zatiaľ sa mi darí odmietať aspoň pozvania na večere, ktoré nikdy nezačínajú skôr ako o ôsmej, ale vidím, že všetci vidia nádej v tom, že čím viac rastie, tým ho KONEČNE začnem začleňovať aj do večerných a nočných aktivít rodiny.
    PS: kedy chodia deti spať vo Francúzsku?🙂

    • Vanilka 2.2.2015 / 14:51

      Já vůbec nevím, jak odpovědět… Mám pocit, že francouzské děti nemají přesně stanovený čas, kdy chodí do postýlky🙂 Náš Motýlek chodí spát v osm a hodlám to tak dlouho udržet. Jsem názoru, že i větší děti (minimálně tak do 10 let) by měly být kolem té osmé v posteli. Až na výjimky jako jsou Vánoce apod. Ale Motýlovy dcery (9 a 12 let) jsou i během týdne obvykle vzhůru tak do 22 hodin. A ráno vstávají do školy. O Vánocích a Silvestru se zase „chlubily“, že šly spát ve 3 a v 5 ráno. To mi i na svátky připadá moc.

  9. Bosorka 1.3.2015 / 19:48

    Vanilko, nabizim jeden tip navic – dite pred odjezdem smer domov obleci do pyzamka, kdyztak na cestu prikryt lehkou dekou, vycistit zuby, event. alespon dat jablko, zapit sladkosti. Pak ho jen pred domem vyndat z auta, odnest rovnou do postele a nechat dal spat. Pro jednou se nic nestane. Rano se zuby dozenou. A i kdyz se pri vyndavani z auta probudi, zustanou ospale a pri klidne manipulaci za chvili zase usnou, obvzlast, kdyz je rodic chytne pri usinani za rucicku apod.

    • avespasseri 1.3.2015 / 22:00

      Jo, jo… nám se to také osvědčilo. I bez toho převlečení, prostě pokud usnula v autě, opatrně jsem ji vynesla do toho našeho třetího patra a i když se trochu probudila, brzy zas usnula. Ona celkově nesnáší buzení, tak rychle zas usíná. Podobně jsme ji převáželi i přímo z baletního vystoupení 3 hodiny k našim (vlasy stále vyčesané), odkud jsme druhý den ráno letěli na dovolenou. Usnula a spala až do rána, to přenesení pomalu ani nezaregistrovala. Zuby a převlékání jsme neřešili, jen sundat boty a kalhoty a chrnět :-))))

      • Bosorka 2.3.2015 / 13:28

        JJ, a mezireseni je takove, ze se diteti na unavnou navstevu da pohodlne obleceni bez spodniho pradla – leginky a dlouha tunika z bavlny je muj hit – a v tom pak i spi, az ma hluboky spanek tak ji sundam ponozky, ktere byvaji spinavejsi a je hotovo🙂 Zuby se pra kazi az 3 den bez udrzby, takze dam pred usnutim aspon napit nesladky napoj a je to.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s