Zase jeden luxusní den

… nebo spíš týden!

Uběhl zase rychlostí blesku a na mě dnes doléhají chmury z toho, jak neustále nestíhám. Včera večer jsem jedné známé tvrdila, jak moc mi ten zkrácený úvazek v práci pomohl a jak si neumím představit mít malé dítě a pracovat na 100%.  A dnes mám pocit, že ani ten zkrácený úvazek není řešení. Mít malé dítě, starat se o domácnost a k tomu pracovat je prostě vyčerpávající.

Včera večer jsme navíc měli doma hosty. Jen jeden pár bývalých kolegů z práce, kteří teď spolu čekají miminko. Večer to byl moc příjemný. Jenže Motýlek celý týden kašle a občas se z toho kašlání poblinká. Zvlášť když si nacpe břicho cherry rajčátky a zapije to čtvrtlitrem mlíka. Takže jsem při uspávání musela řešit čištění koberce. Mezitím se mi v troubě sušila kuřecí roláda.

Naše konverzace se točila kolem dětí, práce a taky cestování. Hosté odcházeli v půl jedné ráno. Obvykle po takových akcích hned začnu likvidovat veškeré stopy po večírku, tentokrát jsem udělala jen to nejnutnější: dát poblinkané prádlo do pračky, nádobí seskupit na kuchyňskou linku, sprcha, pyžamo a spát. Nestihla jsem si ani umýt vlasy. Dnes musím jít na ambasádu s mastnou hlavou.

Ráno jsem při příchodu do kuchyně málem omdlela. Hory špinavého nádobí. Myčka plná špatně umytého nádobí, takže tak polovinu bude třeba umýt ručně. V pračce vyprané prádlo, které by se potřebovalo přestěhovat do sušičky. Je ale třeba ho napřed protřídit, protože ne všechno do sušičky smí.

Do práce jedu jako každé ráno se zpožděním. Odpoledne zase pojedu s černým svědomím příliš pozdě do jeslí. Tam vyzvednu Motýlka, kterému by s tím jeho kašlem bylo určitě lépe doma. Musím mu přes den někde koupit mlíko a stavit se v lékárně pro sirup na kašel, který mi poradila sestra naší pediatričky. Jenže nemám u sebe žádnou hotovost, protože jsem se tento týden nestihla stavit v bankomatu. Musím tedy ještě projet kolem banky. Ani nevím, jestli u ambasády budu mít dost drobných na zaplacení parkovného.

No nic, musím běžet. Omlouvám se za překlepy. Přečíst si to po sobě dnes taky nestihnu.

15 thoughts on “Zase jeden luxusní den

  1. erdeco 16.1.2015 / 10:30

    Sice to není asi úplně k tématu, ale nevím, jestli bych si nechala návštěvu v bytě do půl jedné ráno, když mám malé dítě. Osobně bych se jako host ani u nikoho s malým dítětem do půl jedné ráno takto nezdržela.

    • Alinka 16.1.2015 / 11:47

      Proc ne? U nas navstevy casto i prespavaji a mame male deti dve. Priznam se, ze je mi milejsi uzit si o dve hodiny dele duchaplnou prijemnou dospelackou konverzaci a osidim spanek, nez mit po vecirku vzorne naklizeno a jit spat vcas. Nejak nerozumim tomu, bych mela omezovat sve styky s prateli jen proto,ze mam deti.
      Pokud se dobre pamatuju, uz to tady jednou Vanilka nakousla, pri komentovani nejakeho posezeni s kamaradkami, kdy ty, co mely male deti, vydrzely nejdele.
      Jinak Vanilko, preji pevne nervy. Me navrat do prace stale teprve ceka a jeste je cas, ale uz ted se toho desim jak cert krize.

    • Vanilka 16.1.2015 / 12:50

      No, ne každý umí návštěvu šetrně vyhodit. Mně to teda moc nejde. Tudíž už jsem se v takové situaci ocitla mnohokrát, že už jsem sotva udržela oči a naši hosté pořád seděli… Taky už jsem se párkrát zvedla a šla prostě spát a nechala je, ať se baví (s manželem). Včera to bylo ale jiné. Včera jsme všichni na čas totálně zapomněli a v půl jedné se hodně divili, že už je tak pozdě.

  2. mirka 16.1.2015 / 10:34

    to doverne poznam. pracujem na plny uvazok, k tomu 3r dieta v skolke, domacnost a pes🙂, manzel casto sluzobne mimo republiku. tahala som to od aprila a pred Vianocami som po 7rokoch chytila teplotu a chripku, ktora presla do bolesti chrbta a neskor do drazdiveho kasla. po 3 tyzdnoch som na ATB … v praci . uvazujem nad skratenim uvazku, lebo cas pre seba je pre mna nepredstavitelny luxus🙂 a fyzicky to prestavam zvladat. moj nazor je, ze treba niekde ubrat… ale kde? tento vikend ide manzel s malym na hory aj s kamaratom so synom, cize panska jazda a ja sa tesim na nedelne vylihovanie v posteli s dobrou knizkou🙂

  3. Quanti 16.1.2015 / 11:48

    V lékárně neberou karty?

    • Vanilka 16.1.2015 / 12:47

      Berou. Ale parkovací automaty ne. Teda ne všechny.

      • Karel 29.3.2015 / 19:03

        Na hodně místech se už dá platit i smskou.😉

  4. Calad 16.1.2015 / 12:48

    Já s prací končím úplně – dvě malé děti, domácnost a ještě řešit zákazníky? To bych psychicky nezvládla a než abych něco zvorala, raději zůstanu doma.

    Obdivuji to jak celý ten kolotoč zvládáš. (I když ti někdy přijde, že to tak není.)🙂 Drž se!

  5. avespasseri 16.1.2015 / 13:10

    Nemusíme stíhat všechno a pokud se to někomu nelíbí, ať nám pomůže, nebo si trhne….🙂
    Sedět na třech židlích naráz (práce, domácnost, děti) a navíc dokonale prostě není v silách jednoho člověka. Obvykle to bývalo tak, že na práci byl jeden, na domácnost a na děti druhý.. a někdy i na tu domácnost a děti byl i pomocník, stejně jako na práci jsou spolupracovníci. Já vím, že se mi to vykládá, ale když už člověk byl okolnostmi do něčeho takového dohnán (a ještě si vydobyl zkrácený úvazek), přimlouvala bych se aspoň za to nemyslet na to, že „nestíhám“, nemyslet na to, že „tohle musí být a tohle taky“ (jediná důležitá věc je dítě, to je živý tvor, všechno ostatní jsou jen věci), prostě na sebe ještě navíc v hlavě netlačit, že jsem neschopná a nedělám nic pořádně, a čas od času si alespoň všimnout, že dýchám… a zhluboka, hodně zhluboka. Hodně často si všimnout. Hlavně výdech člověka aspoň uklidní… a přijede třeba o 2 minuty později. Protože, jak jsem teď psala v tom článku o mrtvici, člověk vypadá ok, ale stačí jeden větší nápor, může v tom lítat ani neví jak. Protože to, co se děje v organismu, už má založeno na vážný problém, a stačí jedna neočekávaná pořádná kapka a rozjede se to hopem. A pak už člověk neřeší, že přijíždí pozdě, protože leží v nemocnici. Fakt bych to nepodceňovala… vlastní zkušenost…

  6. Iva 16.1.2015 / 21:22

    Tak tyhle stavy duverne znam, nastesti jiz jen z minulosti. Mezi prvnim a druhym ditetem jsem byla rok v praci na plny uvazek. Syn sel taky jeste pred druhym rokem do soukrome skolky. Rok to byl desny, ale moc dobry na to, abych si uvedomila, jak bajecne mi bylo na “ materske dovolene“. Ted uz vim, ze to dovolena opravdu je. Neumim delat veci napul a na 100 % jsem praci, domacnost a deti nedavala. Tak jsem si vybrala to druhe, ale pristupuji k tomu jako k praci, snazim se to delat na 100 %. Deti ted mame tri, nejstarsi syn je v prvni tride, pribyl dalsi rozmer rodicovstvi a k tomu pozorujeme pokroky rocniho batolete. Byt doma s detmi neni nuda. Je na case poridit Motylkovi sourozence!

    • Sedmi 16.1.2015 / 21:51

      souhlasim s Ivou😛

      a kliid… nekdy mame pocit, ze to nedavame asi vsechny… potrebovala bys mozna na chvilku vypadnout z kolotoce zabehanych dni…

      • Vanilka 17.1.2015 / 13:45

        Vypadnout z kolotoče? 2 týdny po vánočních prázdninách? :-)))

      • Sedmi 17.1.2015 / 18:00

        No tím spíš🙂 dámská jízda třeba, na víkend. Bez dětí

      • Vanilka 17.1.2015 / 23:39

        To jsem si užila v září. Bylo to super. Ale teď mi skoro přijde jako lepší východisko ten případný sourozenec. No, hned asi ne, ale uvidíme, jak dlouho vydržím😉

  7. K. 16.1.2015 / 21:43

    Tak ti přeju, ať je alespoň víkend odpočinkový!

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s