Předsevzetí na rok 2015

Začátkem ledna se téměř na všech mnou sledovaných blozích (nebo blogách? Jak je možné, že slovo „blog“ ještě není v Pravidlech českého pravopisu?) vždycky roztrhne pytel s novoročními předsevzetími a různým bilancováním roku předešlého. Já jsem na předsevzetí specialistka. Dávám si je i během roku (od pondělí začnu…, od příštího měsíce začnu…). Když jsem se ale chtěla vrátit s pomocí blogu k předsevzetím na rok 2014, zjistila jsem, že loni jsem nebilancovala a předsevzetí si nedala žádné. Tedy až na jedno dlouhodobé: být dobrou mámou 🙂

Letos si svá předsevzetí sepisuju už několik týdnů. Tak třeba:

Dělat si opravdové snídaně. V praxi to znamená, že si v našem ranním shonu a zmatku chci najít aspoň pět minut na to, abych si sedla ke stolu, vypila si hrnek čaje (naředěný vodou, aby se dal rychleji pít) a snědla misku müsli s jogurtem, krajíc chleba s marmeládou nebo kus nějakého vlastnoručně upečeného koláče. Ideálně bychom se u té snídaně měli sejít všichni tři, což je ale utopická myšlenka. Nemůžu nutit Motýla, aby se ráno lépe zorganizoval. Ale můžu přinutit sebe a jít tak Motýlovi a Motýlkovi příkladem. Třeba se ke mně připojí. Nechtěla bych, aby Motýlek považoval za normální, že čaj se pije ve stoje v koupelně a snídají se sušenky v autě. Koncem roku jsem si všimla, že už k tomu má trochu nakročeno. Vypije si svoje mlíčko a pak se nadšeně přidává k našemu rannímu zmatku. Z domova odchází se sušenkou nebo piškotem v ruce, protože to tak dělá tatínek. Dnes jsme měli snídaňovou premiéru a tu sušenku si sice nakonec u tatínka vyžádal stejně, ale měla jsem dobrý pocit z toho, že předtím se mnou chvilinku poseděl u stolu a snědl pár lžiček jogurtu.

Jíst víc ovoce a dělat smoothies. K tomu mě trošku inspirovala Pavla z Oh My Beautiful Life, která dělá smoothies často. Období nadšeného mixování už jsem prožila, když jsem měla nový mixér Kitchen Aid Blender. Na ten už se ale v poslední době hlavně práší, jen občas v něm rozmixuju polívku. Je na čase vrátit se k vitamínovým bombám. Ideálně ráno, abych odstartovala den dávkou zdravé energie.

Omezit zírání na obrazovky všeho druhu. Nejsem velký televizní divák. Televizi u nás pouští spíš Motýl, ale ani on to nijak nepřehání. Většinou pouští televizní zprávy a pak nechá televizi běžet a po očku sleduje nějaké krimi seriály. Já jsem před časem začala pouštět Motýlkovi večerníčky na DVD s účelem rozvíjet jeho jazykové schopnosti v češtině. Ze začátku jsem si dokonce trochu zoufala, protože ho to vůbec nebavilo. Pak ho zaujal Maxipes Fík, poté vzal na milost i Krtečka, Boba a Bobka a nově taky Káťu a Škubánka. Teď se naopak bojím, aby se mi to nevymklo z rukou, protože mě o puštění pohádek žádá několikrát denně. Občas mi taky sebere můj mobil a baví se tím, že opakovaně zadává bezpečnostní kód tak dlouho, dokud se mobil nezablokuje. Někdy se ocitne i před obrazovkou počítače, když „nutně“ něco musím udělat a on mi chce sedět na klíně. Nebo když skypujeme s babičkou. Věřím tomu, že přílišné zírání na displeje a obrazovky může způsobit potíže se spánkem, což by zrovna v Motýlkově případě byl opravdu průšvih. A hlavně chci, aby objevoval skutečný svět, ne ten virtuální. Aby si hrál s opravdovými hračkami, abychom trávili čas venku, aby si kreslil nebo něco tvořil. V jeho věku je ještě poměrně tvárný, takže aktivity, které mu nabídnu, si rychle může osvojit a považovat je za standard. Když je ale vyberu špatně, bude považovat za standard civění na iPad nebo na iPhone. Jako to dělá maminka. Můj telefon je opravdu mou velkou neřestí. Musím ho mít po ruce, protože jsem slíbila, že budu k zastižení pro kolegy z práce i poté, co opustím kancelář. Ale asi by bylo lepší si pořádně zesílit zvonění, abych ho slyšela, a nechat ho v kapse kabátu nebo na dně kabelky, abych neměla nutkání si každou chvilku něco ověřovat na internetu, kontrolovat e-maily apod. Nebo bych si měla pro jistotu odinstalovat všechny aplikace?

Dát si víc práce s vymýšlením činností a aktivit pro Motýlka. Je šikovný (asi každá máma si to o svém dítěti myslí), zvídavý a už se dostal do věku, kdy se s ním dá dělat čím dál víc věcí. Některé zábavné činnosti vyplynou z ničeho nic tak nějak samy. Jako třeba když jsem chtěla připravit pohoštění pro kamarády a potřebovala jsem nějak zabavit Motýlka. Nakonec jsem mu svěřila cherry rajčátka a mini mozzarelu a on mi všechny kuličky napíchal na párátka. Jinak mám ale s nalézáním vhodných činností trochu potíže a inspiraci hledám na internetu. Což se příliš neslučuje s předchozím předsevzetím, které mi čas strávený na internetu má omezit. Ach jo, to je začarovaný kruh.

Být milá na Motýla. Někdy obdivuju sama sebe, jak dokážu být trpělivá a nerozčilovat se, i když Motýlek dělá něco, co se mi nelíbí. Nedělá mi probémy na něj nekřičet, ale v klidu mu vysvětlovat, co mi vadí, dělat kompromisy a dohody. Proč mi to nejde s Motýlem? Asi mám mylný dojem, že už by měl mít rozum a že některé věci už mu přece vysvětlovat nemusím. Vím, že děti opakují vzorce chování svých rodičů. Pravděpodobně i proto na Motýla často vrčím… Všimla jsem si toho teď o svátcích, jak často na sebe vrčí moji rodiče i v situacích, kdy se ta samá věc dá říct i milým, nebo aspoň neutrálním tónem. Motýlek určitě taky vnímá, že jsem sice pořád milá na něj, ale ne na tatínka. Nechci se před ním přetvařovat. Spíš se musím naučit své emoce prožívat jinak a taky o nich jinak mluvit. A stejně jako se umím včas zastavit a nevybouchnout, když Motýlek mrští lžičkou s jogurtem na zem, musím se naučit včas zastavit a nevybouchnout, když mě něčím naštve Motýl.

Založit si penzijní spoření. Na to už se chystám dlouho a letos to už určitě musím udělat, jinak to budu odkládat až do důchodového věku!

Naučit se dělat krůtu na kaštanech. Před Vánoci jsem si lámala hlavu s tím, co uvařit na Štědrý večer. Sváteční tabule je dalším z mnoha kulturních rozdílů, se kterými se s Motýlem potýkáme. Já bych chtěla založit rodinnou tradici a vybrat jeden pokrm, který budeme o Vánocích dělat každý rok. Pro Motýla kouzlo Vánoc spočívá naopak v ochutnávání různých delikates, které si během roku nedopřejeme. A tak jsme jedli škeble Saint Jacques, žabí stehýnka (ty už jsme měli loni a byla vynikající, letos se nám ale nějak nepovedla) a dále byl na programu steak z klokana, na který nakonec došlo až 25. prosince, protože už jsme měli plná bříška. Ten klokan nám nakonec stejně moc nechutna, takže si myslím, že by opravdu bylo lepší na Vánoce tolik neexperimentovat a zvolit spíš nějaký už osvědčený recept. Žádné z českých vánočních jídel (kapr, řízek, bramborový salát) mi nepřipadá dostatečně sváteční. Francouzskou tradicí je krůta na kaštanech a je to jediný pokrm, který by prý Motýl byl ochoten jíst každý rok. Tak to asi příští rok zkusím. Bude to určitě dost náročné, takže bych si to během roku měla aspoň jednou otestovat.

Tak to by mohlo stačit.

Advertisements

9 thoughts on “Předsevzetí na rok 2015

    • Vanilka 6.1.2015 / 14:45

      Díky! Já používám už roky pravidla.cz, ale zřejmě je čas si uložit mezi oblíbené i jiné odkazy na Pravidla.

      • Quanti 6.1.2015 / 21:31

        Pravidla.cz nejsou oficiální zdroj, na to pozor. Pokud člověk potřebuje opravdu ověřené a oficiální stanovisko ÚJČ, musí opravdu na stránky zmíněné Příručky.

  1. Sedmi 6.1.2015 / 13:13

    Hezké úkoly 😀 tak si pak po pár měsících napíšeme, jak to jde jo? 🙂

    btw, takže blozích, díky 🙂

  2. Alinka 6.1.2015 / 21:28

    Ten telefon, ten telefon! To je prokleti! Taky ho mam v ruce furt :(. Achjo:(.

  3. jolana88 8.1.2015 / 17:44

    místo vody se do čaje dají přidat kostky ledu. výsledný efekt je stejný ..

  4. Petra 11.1.2015 / 11:06

    Vanilko,
    a s načasováním jídel problém nemáš?
    Já jsem letos trávila své první vánoce ve Francii a ty české mi chyběly opravdu hodně, ani ne tak kvůli kaprovi, jako spíš v tom, že aspoň u nás doma to bývala událost pro úzkou rodinu a všecho bylo tak nějak poklidné.
    Tentokrát nás bylo dvanáct, od 20. hodin aperitiv, pak 3 předkrmy, pak nějaký tanec, o půlnoci rozbalování dárků, ve tři čtvrtě na jednu hlavní chod, který jsem nenápadně předala příteli, protože můž žaludek už dávno spal. A nejen žaludek, i mozek. Nerozumněla jsem už ani nejjednodušším větám. V půl druhé, když začli podávat sýr, se mně příteli zželelo a omluvil se, že společnost již opustíme a nebudeme čekat na dezerty.
    Myslela jsem, že je to čistě vánoční tradice, ale pak jsem byli na večeři u příbuzných ještě jednou a probíhalo to dost podobně, s tím rozdílem, že je přítel předem upozornil, že v jednu odcházíme, tak to trochu urychlili.
    Děsím mě, že chce přítel na oplátku pozvat příbuzné k nám (což chápu a je to fér), ale já tohle asi nedám, připravit tolik jídel (můj vrchol je prozatím polévka, hlavní chod a kupovaná zmrzlina) a několik hodin skákat kolem hostí.

    Jinak, moc pěkná předsevzetí. Omezit obrazovky bych taky potřebovala…

    • Vanilka 12.1.2015 / 14:35

      Milá Petro, dost jsem se u čtení tvého komentáře pobavila. Jako bych viděla sama sebe před pár lety. Nejdřív ten šok, když se člověk po několika hodinách sezení u stolu stále ještě nedopracoval k hlavnímu chodu! Ta únava, bolavá záda, břicho a zadek. Přetažené vřískající děti pobíhající všude okolo, i když už by (v mých očích) měly dávno být v posteli. A pak to rozčarování, když si člověk uvědomí, že pokud přijal tohle pozvání, měl by ho v blízké době oplatit!
      Doporučuju ti vyjasnit si to z přítelem co nejdřív 🙂 Můj manžel například celkem rychle pochopil, že já prostě víc než předkrm, hlavní jídlo a dezert vytvářet nebudu. Že se držím pravidla „v jednoduchosti je krása“ a že se před hosty určitě nebudu pouštět do nějakého velkého experimentování. Že moje jídla na talíři nevypadají jako umělecká díla, ale jenom jako jídlo. A že kdybych měla vařit pro 10 hostů, zřejmě bych se z toho psychicky zhroutila. Pochopil, že pokud chce domů zvát francouzské hosty, bude se muset přípravy jídla chopit on. A dělá to skvěle! Já se pak ráda ujmu role pomocníka, případně udělám předkrm, dezert nebo připravím „apéro“. Ale jinak se raději bavím s hosty a v kuchyni se lopotí on.
      A už se mi taky stalo, že když se u nás nějací francouzští hosté zdrželi déle, než pro mě bylo únosné, prostě jsem si šla lehnout a nechala je, ať za přítomnosti mého Francouze pokračují v zábavě. Prostě žádná křeč. Ale musela jsem se k tomu dopracovat a zažila jsem velmi perné chvilky (někdy kolem druhé ráno, kdy už jsem opravdu nevěděla, jak hostům naznačit, že se mají zvednout).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s