Vzdejte se svých plánů

Nedávno jsem si stáhla do mobilu další audioknihu k poslouchání v autě: Vychováváme děti a rosteme s nimi od Naomi Aldortové (namluveno Jaroslavem Duškem). Ta kniha mě zajímala, protože se na ni odkazuje mnoho lidí, včetně Nevýchovy. Dnes nemám chuť tu rozebírat obsah knihy… Řeknu jen, že jsem byla trochu zklamaná. Přišlo mi, že bych se jako rodič měla od rána do večera (a od večera do rána) šíleně kontrolovat, abych náhodou z úst nevypustila nějakou nevinnou poznámku, která moje dítě poznamená na celý život. Samozřejmě vím, že některé poznámky skutečně můžou zanechat nesmazatelné stopy, ale trochu mi v tom chyběl prostor pro přirozenost a spontánní reakce používané v reálném každodenním životě. Ale to je čistě můj názor. Myslím, že se k téhle knížce v budoucnu ještě vrátím v tištěné podobě a možná na to získám jiný pohled.

Několik myšlenek mě ale v knize zaujalo. Nejvíc asi tato: vzdejte se svých plánů! 

To je něco, co jsem pochopila už dávno: s malý dítětem je lepší nic moc neplánovat, ať už se to týká dlouhodobějších plánů nebo všedních dnů. Když v některé dny nemám žádný určitý plán, anebo jsou mé plány velmi flexibilní, jsem připravená přizpůsobit se Motýlkovi, jeho přáním a potřebám a celý den proběhne v naprosté harmonii. Naučila jsem se tak nelpět na některých svých představách, jak by náš den měl vypadat. Relativizuju. Opravdu na ten nákup potřebuju jet dneska? Opravdu se musíme najíst teď hned? Opravdu je potřeba ho jít zrovna teď přebalit? Když si odpovím „ne“, hned se situace uklidní. Často stačí upustit od svého plánu a uklidnit sama sebe a najednou se všehchno zase nějak obrátí a najednou na ten nákup přece jen jedeme nebo Motýlek sám nakluše do kuchyně nebo k přebalovacímu pultu.

Jindy to ale moc dobře nejde. Máme třeba domluvenou schůzku u doktora a je důležité tam být včas, a v takových situacích mám pocit, že na zdlouhavé „domlouvání“ není čas.

Přes co ale opravdu vlak nejede, jsou nemoci. To je pro mě velká (a opakující se) zkušenost.

To si takhle ke konci roku naplánuju, kdy vyrazím do kterého obchodu koupit poslední dárky, a v práci si vše rozvrhnu na jednotlivé dny tak, abych do konce roku všechno pěkně stihla dokončit. A najednou volají z jeslí, že Motýlek má 39,5°C. Tak všeho nechám, jedu pro něj, zůstanu s ním den doma, navštívím doktorku… Má angínu.

Když jsem byla malá, bylo vcelku běžné, že dítě s chřipkou zůstalo týden doma. S angínou klidně i dva týdny. Nikdy jsem si nekladla otázku, jak to naši rodiče dělali, že s námi mohli zůstat doma tak dlouho. Nicméně si nepamatuju, že bych se někdy vracela do školy třeba s nedobranými antibiotiky.

V dnešní době a v zemi, kde žiju, se dítě považuje za vyléčené, jakmile je bez teploty. Jak dlouho bez té teploty má před návratem do kolektivu být, to je na úsudku každého rodiče. Všichni spěchají zpátky do práce a dítě se prostě MUSÍ uzdravit přes víkend.

Motýlek se přes víkend neuzdravil. Mimo jiné asi proto, že jsem se po domluvě s doktorkou rozhodla vyčkat a zatím do něj necpat antibiotika, které nám pro případ nouze předepsala. Rozhodla jsem se s ním tedy zítra (a nejspíš i v úterý) ještě zůstat doma. Sice už mu je líp, ale kdybych ho strčila do jeslí, bylo by mi zle z výčitek svědomí.

Takhle mi bude zle z toho, co si myslí kolegové, když „už zase“ nejsem v práci. Být matkou znamená mít neustále výčitky svědomí. 

A taky se budu muset vyrovnat s tím, že tu práci, kterou jsem chtěla mít do konce roku dodělanou, do konce roku nedodělám. Ani firemní PFka asi nepodepíšu a nepošlu.

Ale můžu mít snad dobrý pocit z toho, že vím, co je důležitější.

Kdybych už to s tím svým nemocným drobkem v následujících dnech nestihla, přeju vám pro jistotu už teď krásné Vánoce a do nového roku hlavně hodně zdraví 🙂

Advertisements

9 thoughts on “Vzdejte se svých plánů

  1. Sedmi 21.12.2014 / 22:29

    nedej se… drzim palce, at se Motylek brzo uzdravi a uzijete si alespon Stedry den v klidu a pohode…

  2. Calad 22.12.2014 / 08:05

    Také přeji krásné Vánoce a ať se Motýlek brzy uzdraví a vy prožijete krásné svátky! 🙂

  3. veronika 22.12.2014 / 09:45

    Ahoj Vanilko,uplnou nahodou se nam stalo to same…maly nemocny,horecky a kasel..samozrejme neplanovane…co ze si to ty prckove dovoluji 😉 Nastesti,na rozdil od Tebe nemusim do prace..za to mam spoustu nedokoncenych vanocnich veci co jsen.kvuli zkouskam ve skole nechala na posledni chvilku (a ze si je spolecne s malym uzijeme)…no co se da delat,nestihnu to neb bobek nemuze nikam a ja nikoho na hlidani nemam…akorat ten darek pro partnera me teda trapi…:/ preji Tobe,Motylkovi i Motylovi (a cele dalsi rodince) hezke pohodove svatky a hlavne at je malicky zase zdravi a hezky si to uzije 🙂

  4. avespasseri 22.12.2014 / 09:50

    To je zajímavé… já tu knížku nikdy nečetla, je to až tak striktní, že má člověk z toho takový dojem? Pamatuju si, že podobným pocitům ale propadali někteří rodiče po přečtení Respektovat a být respektován… jako by ten seznam správných větiček bylo to jediné, co si z toho odnesli 🙂 A nemožnost tohle zvládnout 🙂 Možná N. Aldort působí stejným dojmem? Jeden můj známý říkává, že nejlepší je zavést dětem kasičku a tam jim střádat na psychologa :-))))) Podle mě nikdo nemůže zaručit, že neudělá někde chybu, která to dítě poznamená… ale copak jsme roboti nebo andělé?? :-))) Já se nejvíc v životě naučila právě tím, že jsem nějak musela pracovat s tím, jak mě v dětství poznamenali ani ne tak moji rodiče jako mí vrstevníci a učitelé….

  5. eva 22.12.2014 / 12:15

    nedavno jsem nekde v nejakem rozhovoru cetla to same: „navratem po materske do prace zacina obdobi spatneho svedomi“. citim to presne tak. a to mi driv ty matky-kolegyne lezly pekne na nervy, kdyz museli pro nemocne dite, ted jsem jedna z nich!

  6. Iva 22.12.2014 / 15:07

    Jééé…Vanilko, to je úžasné, že jsi Motýlkovi nedala antibiotika, tím jen posiluješ jeho imunitu a zvýšená teplota je očistný proces organismu…jeho tělíčko v sobě uklízí a pálí to, co vůbec nepotřebuje 🙂 . A na to , co říkají v práci vůbec nedej !

    • Vanilka 22.12.2014 / 17:23

      Motýkek za svůj první rok života dostal antibiotika asi troje. To mi přišlo jako dost mizerný start do života. Jinak tu angínu zatím zvládáme bez nich. A lepší se to. Jen to zabere víc času. Antibiotika beru jako rychlé řešení pro případ nouze. Ten čas si tady v Lucembursku ale na vyléčení dopřává jen málokdo – platí pro děti i dospělé.
      Ten test na zjištění infekce vypadá jako šikovná pomůcka. Netuším, zda to tady patří k běžné praxi.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s