Chůvou od 5 ráno

V sobotu večer jsme měli domů pozvané hosty: Motýlovy ex-sousedy. „On“ dělá starostu v obci, kde Motýl dřív bydlel a kde stále žijí jeho dcery. „Ona“ pracuje jako „assistante maternelle“, tzn. má povolení  k tomu, aby mohla u sebe doma hlídat malé děti. Ve Francii je tento způsob hlídání dost častý. Je to taková alternativa k jeslím, kterých je pro malé Francouze, jejichž maminky se vracejí do práce obvykle od 3 měsíců věku miminka, nedostatek.

Vyprávěla nám o svých současných svěřencích. Mezi nimi i teď už asi roční holčička, kterou označila jako to nejproblémovější miminko, o které se za celou svou kariéru starala, protože prý hodně pláče. Maminka té holčičky je zdravotní sestra a do práce se vrátila 6 měsíců po porodu. Na Francii tedy luxus. Potíž je v tom, že jako zdravotní sestra někdy začíná pracovat v 5 hodin ráno. A tak své dítě zhruba ve 4.30 probudí, oblékne a odveze k té „cizí paní“, která se o ni stará, dokud si ji maminka zase nevyzvedne.

Prohlásila jsem, že mi připadá nelidské budit 6měsíční (i starší!) miminko tak brzy ráno a někam ho vozit a že se nedivím, že to dítě potom celý den pláče. Motýl i jeho ex-soused s ex-sousedkou sborově odvětili: „Ale co má dělat, když je zdravotní sestra?“

Byla jsem odzbrojená. No… nevím, co má dělat tahle francouzská zdravotní sestra. Myslím, že zdravotní sestry v Čechách jsou na tom stejně jako ostatní české maminky: vybírají si mateřskou a rodičovskou dovolenou minimálně do dvou let věku dítěte. Často déle.

Zřejmě se opakuju, ale pořád mi nejde do hlavy, jak je možné, že ten francouzský přístup k malým dětem nikomu nepřipadá nezdravý a dlouhodobě škodlivý. Oni to mají ale už tak hluboko zaryté pod kůží, že jim vůbec nepřipadá divné, že zdravotní sestra je nucená budit několikaměsíční nemluvně a odkládat ho k cizí ženské, aby se o něj postarala, zatímco ona bude pracovat.

Ach jo.

Reklamy

38 thoughts on “Chůvou od 5 ráno

  1. blogerkka 8.10.2014 / 23:27

    Víš, že jsem někde četla, že francouzi jsou nejdepresivnější národ na světě? A nejvíc sebevražd? Že by tohle…? Neviděla bych to černobíle, že (haha), ale něco na tom být může!

  2. Calad 9.10.2014 / 08:32

    Můj téměř švagr (Francouz) se ptal, když čekáme to druhé, jestli uvažuji o nějakém hlídání. Když jsem mu řekla, že jsem se rozhodla skončit s prací úplně, abych se o děti mohla starat, téměř se vyděsil… Pak ale dodal, že to pro děti bude lepší, když se o ně budu starat sama. Tak nevím, jestli mu to švagrová vysvětlila a nebo sám prohlédl 😀

  3. Jitka 9.10.2014 / 08:46

    Prostě u nich je to takto normální. Jsou prý někde národy, které posílají své sedmileté dítě k jiné rodině v kmeni a přijde jim to normální. Pokud něco dělají všichni kolem vás, tak vám to přijde, že to tak má být. Není to tak dávno, co i u nás putovaly děti často do jeslí, nebo je už od půl roku hlídaly doma babičky (které byly dříve v důchodu) a maminky musely do práce, aby měla rodina z čeho žít. Třeba moje babička šla do práce velmi brzy a maminku dostala na starosti její matka. A nikdo se nad tím nepozastavoval.

    Osobně si myslím, že (skoro) každá žena má na výběr. Ta zdravotní sestra může být s tím dítětem doma, jen se musí uskromnit, nebo s tím počítat dříve a najít si muže, který ji uživí. Třeba moje maminka se rozhodla být s námi dětmi doma o rok déle (tedy ne 2 roky, které dříve myslím byly, ale 3 roky), nechtěla nás dát do školky, ani nebylo pořádně, jak nás tam vozit z malé vesnice. A byla celý rok naprosto bez finančních prostředků a prostě nás živil jen táta. Výmluvy na systém, na to že někde ženy nemají mateřskou, rodičovskou apod. jsou často jen alibistické.

    Takže tu zdravotní sestru nikdo nenutí budit své dítě takhle brzy. Prostě si to sama vybrala a vyhovuje jí to tak.

    • Quanti 9.10.2014 / 09:02

      To je strašný alibismus, zvlášť s tím bohatým mužem – toho si taky nemůže „najít“ každá. Žádná kultura na světě neopouští tříměsíční miminka a v prvním roce vzniká nejvíc deprivací, čím je dítě větší, tím spíš se s tím dokáže poprat, ale miminko mámu prostě potřebuje. Taky mi to připadá zvrácené, až zločinné, a taky s tím nesouhlasím.

    • Eva 9.10.2014 / 09:07

      Nemyslím si, že jsou to výmluvy. Pokud ve Francii nemají už od tohoto věku dítěte nárok na placenou rodičovskou dovolenou, tak zdravotní sestra by musela dát v práci výpověď a při současné nezaměstnanosti ve Francii (a nejen tam) by jí hrozila nezaměstnanost. Takže ti lidé často jednají z nutnosti, ne z pohodlnosti.

      • Jitka 9.10.2014 / 10:37

        Podle mne ty ženy nejsou prostě nuceny (státem) se vracet do práce. Mohou si to zařídit tak, aby byly s dítětem doma (a holt nebudou mít na novou kabelku, luxusní boty a třípokojový byt a musí se spokojit s garsonkou a malým rozpočtem na jídlo). A ano, přijdou o to „jisté“ místo. Ale mohou, fakt je nikdo nenutí, aby se po třech měsících do té práce vracely, stejně jako je nikdo nenutil, aby to dítě měly, i když asi tedy nemají dostatek peněz na to, aby ho a sebe uživily a zároveň s ním mohly být doma.

        Jak říkám, třeba moje mamka se vzdala jistého místa a peněz a byla s námi déle doma. Byla to její volba a prostě se s tátou uskromnili.

        Očividně ten systém, co mají, Francouzkám nevadí, když proti němu nijak neprostestují.

      • tina 9.10.2014 / 12:08

        to neni pravda maji prispevek na dite do tri let pokud zena nepracuje a zavisi vyse od celkovych financi v rodine, pro me to dela asi 600 euro a to ma manzel vysoky plat,ale samozrejmne pokud nekdo vydelava 3000 euro tak jde radsi do prace a omezit se nechce ale moznost tu je jen se to nejmenuje rodicovsky prispevek

  4. avespasseri 9.10.2014 / 09:30

    Proto kdykoliv slyším, že se u nás začne debatovat o „návratu žen do zaměstnání“ (aby nebyly diskriminované, aby neztratily kontakt s prací, abychom se vyrovnaly západnímu standardu atd., atd.), tak si vždycky vzpomenu na to, jak dobré úmysly dláždí cestu do pekel, když si člověk nedá velký pozor. Pak tu ovšem máme ten druhý extrém a to kultury, kde představa, že by žena měla odejít od dětí, a to vůbec někdy, a jít do práce, vzbuzuje pohoršení. Možná bychom měly poctivě udržovat právě tuhle naši střední cestu… protože, přesně tak, první rok se vytváří různá traumata a dítě potřebuje jednu osobu, která se mu věnuje. A kdysi jsem četla, že od té jedné osoby se odděluje až během druhého roku… takže min. by měla být dvouletá mateřská. Ovšem co pak s dítětem? Mrsknout do jeslí, do školky? Upřímně řečeno, já byla velmi ráda, že nás to školy ve 3 letech nevzaly, protože ten přechod do kolektivu byl akorát tak čas až o něco později… jak po psychické, tak po imunitní stránce. Možná je to má ta moje tak prostě od přírody. Ale fakt je, že umí být jak sama, tak si užít kolektiv. A věřím, že spousta dětí, které tam rodiče museli „strčit“ předčasně kvůli práci (společnost dává přednost víc vydělávání peněz než zdravému vývoji dětí???), si vytvoří vůči takové socializaci „nasilu“ jen vzdor…

    • Jitka 9.10.2014 / 10:57

      Přesně tak, ty debaty o návratu do zaměstnání a boj za právo pro ženy je takový dvojsečný. On totiž ten systém, co máme, už podporuje, aby se ženy mohly vrátit do práce. Po mateřské dovolené (28 týdnech) se žena normálně může vrátit do práce a navíc jí musí zaměstnavatel vyhovět, pokud si požádá o snížený úvazek. Může si při mateřské přivydělávat, může si přivydělávat i při rodičovské dovolené. Jen si spousta žen neuvědomuje, že jsou prostě práce, které jdou s péčí oděti a částečným úvazkem a prací z domu třeba jen velmi těžko skloubit.

      Znám docela dost maminek, které pracují. Některé se rozhodly podnikat, rozjely internetové obchody, pečou vánočky do bedýnek, tvoří věci a prodávají je přes Fler.cz, jiné píší články, dělají účetnictví, stavební spoření, finanční poradce. A zároveň tráví spoustu času se svými dětmi, často pracují doma, po večerech a když hlídají babičky apod. Jde to. Nevím, jak by měl stát v tomto nějak více pomáhat.

  5. arwen 9.10.2014 / 09:56

    Teda, mě to přijde vážné divné a nedivím se, že to dítě brečí, když ho někdo takhle nelidsky budí…

  6. Monika Dolejsova 9.10.2014 / 10:57

    Ahoj Vanilko,
    dat miminko ve trech mesicich k cizi pani na hlidani, musi byt dost tezke pro maminku i pro dite. Ale jestli to ve Francii takhle funguje a francouzke mamy nechteji prijit o zamestnani (ktereho, dle medii, je ve Francii malo), tak ja bych na jejich miste jednala stejene. Dle meho nazoru je porad lepsi, kdyz i mama vydela nejake penize a ma na to vzit dite na dovolenou k mori, na hory…kupovat mu kvalitnejsi jidlo atd, nez s nim doma sedet 24 hodin a brecet, ze nema penize. To je zase bezne pro ceske mamy. V italii davaji mamy deti v 6 mesicich do jeslich a neznam nikoho z meho okoli, kdo by s tim mel problemy. Pracuji v Nemecku a mam v praci kolegyne, ktere tez brzo rano vodi deti do jesli a jdou do prace. A nakonec ze vsech tech francouzu, italu a nemcu vyrostou normalni, mili a sympaticti lide:-) hezky den

  7. Vanilka 9.10.2014 / 11:27

    Já také úplně nesouhlasím s názorem, že každá žena má na výběr. Některé na výběr mají, ale ne všechny mají to štěstí. Konkrétně ta zdravotní sestra, o které píšu, doma žádného fungujícícho tatínka nemá, jestli jsem to správně pochopila. I to se stává. Ne vždy je po ruce bohatý muž, schopný sám zajistit rodinu. A ne vždy se žena zrovna do takového zamiluje.
    Motýlova ex-sousedka se také zmínila o tom, že téhle mamince opravdu nečiní žádnou radost k ní tak brzy ráno své dítě vozit a že to ta holčička určitě cítí, a i proto pláče. Z toho si vyvozuji, že kdyby měla možnost si najít jiné zaměstnání nebo svou situaci řešit nějak jinak, jistě by to udělala.
    Francouzský stát zkrátka maminky vůbec nepodporuje v tom, aby zůstaly doma. Mnoho z nich to bere tak, jak to je, a moc nad tím nepřemýšlí. Je jisté, že jenom kvůli tomu, že stát nezajišťuje delší mateřskou, se přece nevzdají možnosti mít děti. Ale celkově mě strašně mrzí, že se téhle problematice nevěnuje větší pozornost.

    • Jitka 9.10.2014 / 12:22

      Nezlobte se na mne, ale to potom nemůže čekat zázraky. A taky, kdo tady mluví o bohatém muži? Spíše je problém v tom, že ženy chtějí zároveň mít dítě, stále nakupovat spoustu oblečení pro sebe, spoustu věcí pro to dítě, bydlet ve velkém domě se zahradou a každý rok jezdit na dovolenou a tak nějak čekají, že jim to (stát) poskytne jen tak za nic.

      Nevím, proč nějakého fungujícího tatínka doma nemá, ale pokud je vdova, tak na ty stát nějak přispívá a snad ještě někde funguje dávno zažitý systém s kmotrami a kmotry a zázemím v rodině. Pokud je rozvedená, měla by dostávat alimenty. Pokud si pořídila dítě a nebyla vdaná a nějak zajištěná, tak je s prominutím nezodpovědná a nevím, proč by pak stát měl za ni řešit její životní kotrmelce. A taky nevím, co jí brání v tom se odstěhovat k rodičům a bydlet u nich, prát látkové pleny, vařit a jinak šetřit a najít si jen nějakou brigádu po večerech, když bude babička hlídat – pak může být s dítětem doma. Neříkejte, že fakt nemá jinou možnost, podle mne má. Vždyť kolik našich rodičů vypráví, jak bydleli u rodičů i s dětmi, než se jim podařilo zajistit i bydlení… nevím, kde se vzala představa, že každá mladá rodina má mít automaticky vlastní bydlení a státe, starej se.

      Jsou třeba ženy, které toho pravého muže najdou až v padesáti letech. A to by jim stát měl zajistit, aby mohly mít s tím mužem v padesáti dítě?
      Pokud se žena zamiluje do muže, který nedokáže zabezpečit rodinu a ona si s ním dítě pořídí, tak je to s prominutím už její problém.

      A pokud je ten francouzský systém tak šílený, proč se ve velkém Francouzky nestěhují do ČR?

      • Eva 9.10.2014 / 14:33

        Nesouhlasím Jitko s tím, co píšete („Spíše je problém v tom, že ženy chtějí zároveň mít dítě, stále nakupovat spoustu oblečení pro sebe, spoustu věcí pro to dítě, bydlet ve velkém domě se zahradou a každý rok jezdit na dovolenou a tak nějak čekají, že jim to (stát) poskytne jen tak za nic.“) V řadě těch případů nejde vůbec o to, že by si ženy chtěly nakupovat hromady oblečení a jezdit na dovolenou, ale o to, aby vůbec jako rodina mohli zaplatit běžné životní náklady – bydlení a jídlo. V ČR zůstává řada maminek s nižším příjmem doma i z toho důvodu, že pro řadu z nich není rozdíl mezi rodičovskou ve výši 7 600 Kč a platem (při započtení nákladů na dopravu) tak markantní. Ono pokud někdo vydělá 10 tisíc čistého a dostane rodičovský příspěvek 7 600 Kč, tak se rozhoduje snadněji, zda být či nebýt doma. Jenže jde i o budoucnost. Nejde o to, že by ty francouzské maminky teď nevyžily, ale jde o to, že si stíží svoji situaci na trhu práce do budoucna.

      • Eva 9.10.2014 / 14:35

        A ta Vaše poslední otázka „A pokud je ten francouzský systém tak šílený, proč se ve velkém Francouzky nestěhují do ČR?“ je přece nesmyslná, to snad vidíte sama. Co by ty Francouzsky v ČR dělaly, jak by se u nás uplatnily? To je argumentace na úrovni, proč se všichni Češi neodstěhují do Lucemburska, když je tam nejvyšší životní úroveň z celé Evropy…

  8. eva 9.10.2014 / 12:56

    ahoj, musim rict, ze kdyz jsem cetla nadpisek, cekala jsem uplne jiny prispevek: nam by obcas strasne chybela „chuva od 5 rano“ – ktera by k nam prisla v 5 rano domu a postarala se rekneme do 10 dopoledne o naseho chlapecka, abychom se mohli oba s partnerem konecne jednou poradne vyspat:))) ono je sice fajn, odskocit si vecer na veceri nebo kino nebo drink, to pohlidaji kamaradi, ale pokud pak clovek vstava v 6, tak si to zas az tak neuzije… (zadne prarodice nemame) hahaha, ono to ale bylo o necem jinem…:))

    • Vanilka 10.10.2014 / 09:12

      🙂 To je pravda, taky jsem si už měla příležitost uvědomit, že dostat doma „propustku“, vyrazit večer někam ven a nechat doma hlídat tatínka, je sice hezké, ale to ráno je potom krušné.

  9. Jitka 9.10.2014 / 15:43

    Milá Evo,

    a to je právě ten problém, že lidi dnešní doby chtějí více, než na co mají. Pokud má žena takto nízký plat (a muž jsem pochopila taky), tak prostě nemůžou mít vlastní bydlení a zároveň dítě. Buď mají jedno nebo druhé. Stačí se optat našich rodičů, kolik z nich bydlelo i s miminy u rodičů, kolik se jich tísnilo v jednom pokoji, než se jim podařilo si zajistit za pomoci rodiny vlastní bydlení, často až v době, kdy dítě šlo do školky a žena zpět do práce. A prostě žili. Nevím, kde všichni berou představu, že mladá rodina musí mít vlastní bydlení hned a státe, starej se. Taky bych si mohla stěžovat, že se svou mateřskou/rodičovským příspěvkem si nemůžu postavit dům za 8 milionů a jak je to hrozné, že musím bydlet v malém bytě a malý dům („jen za 3 miliony“) si postavíme někdy, až bude dítě chodit nejspíš do školy… a vyznělo by to stejně, jako ta maminka, co píšete. Každý člověk by si měl zhodnotit, na co má a na co nemá.

    A ta poslední otázka s tím stěhováním do ČR byla myšlena ironicky 🙂 Je snadné kritizovat jeden systém a vyzdvihovat jiný, ale pak se často přijde na to, že jinde by si člověk stejně vlastně nepolepšil.

    • Eva 9.10.2014 / 16:14

      Jitko, já jsem ročník 1977 a žádný z mých vrstevníků jako děti nežily v bytě společně s rodiči, pokud žili společně, tak ve vícegeneračních domech. A neřekla bych, že mladí dnes chtějí vše a hned. Splácet vlastní bydlení po dobu 20-30 let má od „hned“ myslím dost daleko…A pokud jeden plat padne jen na nájem či hypotéku, tak bohužel musí pracovat oba rodiče.

      • Jitka 9.10.2014 / 16:28

        Jé, to máte štěstí. Já jsem ročník 86 a znám jen samé lidi, co vyrůstali tak, že nějakou dobu bydleli s rodiči u jejich rodičů a o vícegeneračním domě si mohli nechat zdát. Někteří se k němu nakonec dopracovali, po třeba 5 letech přestavby domu rodičů na „vícegenerační dům“ 🙂

        A zase, ty rodiny s malým příjmem se prostě musí rozhodnout. Buď budou hned platit hypotéku a mít tedy svoje vysněné bydlení a pak třeba nemohou mít děti, protože na to nebudou mít. A nebo si nejdřív pořídí děti, budou bydlet u rodičů/v garsonce apod. a teprve, až děti půjdou do školy, tak si pořídí vlastní bydlení, protože už na to se dvěma platy budou mít. Fakt nejde mít oboje, když na to prostě nemají. A žádat peníze od státu? To by bylo nefér k ostatním, kteří to i s malými platy zvládají (a jsou takoví… prostě se uskromní a nemají přehnané nároky).

    • Vanessa 14.10.2014 / 16:17

      Jitko, ne každý rodič v důchodovém věku je zvědavý na to, aby mu v bytě žili mladí s dětmi.! Navíc spousta bytů to z kapacitních důvodů ani neumožňuje! Opravdu si nedovedu představit, že bych se s přítelem nastěhovala k mým rodičům, oni se tísnili v malé ložnici a já s manželem a dcerou v bývalém dětském pokojíčku. To jsme opravdu někde 30 let pozadu, když tady nefungovala možnost vlastního bydlení.

  10. Jitka 9.10.2014 / 16:01

    Milá Vanilko,
    podle tohoto článku: http://www.mamavpraci.cz/mama-zin/zaujalo-nas/serial-mamou-v-evrope–francie to v té Francii nevypadá tak hrozně. Spíše jen ženy jiných možností nevyužívají, možná pro to, že by příliš spadly s penězmi. Českým ženám ten propad (žena, co vydělává cca 20 000Kč, má po dobu mateřské – 28 týdnů- cca 15 000Kč a potom 3 roky má 7 600Kč) nevadí a nebo se s ním prostě smíří. A nebo se mýlím a není to podobné jako u nás?

    Určitě mají české ženy výhodu v tom, že jim zaměstnavatel 28 týdnů drží stejnou pozici a 3 roky musí držet „nějaké“ místo, ale ne nutně stejnou pozici. Takže se mají „kam vrátit“, i když po těch 3 letech mohou schytat pozici, která jim nevyhovuje.
    Ale prakticky už to tak růžové spousta maminek nemá. Znám spoustu vysokoškolaček, které nastoupí do práce a velmi brzy chtějí mít dítě a mají samozřejmě smlouvu na dobu určitou, znám holky, které jdou na místa jako zástupy za mateřskou a také mají smlouvy na dobu určitou. Učitelky taky často mají smlouvy na dobu určitou a spousta míst vznikla díky projektům EU a tam jsou taky smlouvy na dobu určitou. A samozřejmě zaměstnavatel sice drží místo, ale jen po dobu trvání smlouvy, takže mnoho těchto žen se pak stejně nemá, kam vrátit, a stejně si musí hledat nové místo.

    • Eva 9.10.2014 / 22:03

      To společné bydlení s rodiči zní sice hezky, ale jaksi každý nezůstane žít v rodném městě či vesnici, že? Vždyť se neustále mluví o tom, jak je nutné být flexibilní a stěhovat se za prací. Většina lidí jde za prací do větších měst, zůstane v místě, kde studovala apod. Pokud máte rodiče někde v místě s vysokou nezaměstnaností, tak zřejmě nebudete chtít v této oblasti zůstat.
      Myslím, že lidé přehnané nároky vůbec nemají. Ono není jednoduché hledat si při vysoké nezaměstnanosti práci s tím, že jste byla několik let v domácnosti a pečovala jste o děti. Je to velký handicap a stáváte se v podstatě nezaměstnatelnou a z prodeje zboží na Fleru nebo jiných Vámi uváděných aktivit se asi neuživíte. Není to tím, že by lidé chtěli něco od státu, spíše je to dáno fungováním trhu práce, kde se v případě delších mezer v životopise stáváte pro firmy nezajímavou. Navíc reálné mzdy stále klesají, i v západních zemích EU a v USA. Dříve tam byly často ženy v domácnosti a muž uživil celou rodinu, dnes musí k zachování stejné úrovně pracovat oba. Navíc dříve nebyly na trhu práce takové nejistoty a hledání práce bylo snadnější, teď je to čím dál horší. Pokud jde o Lucembursko, tak zde by ženy delší rodičovskou dovolenou uvítali a dokonce se o jejím prodloužení už začíná diskutovat.

      • Jitka 9.10.2014 / 23:55

        Ono je to docela jednoduché:

        * Pokud mi stěhování nepřinese výrazné zlepšení životních podmínek, nestěhuji se.

        * Pokud nemám na to, abych „utáhla“ vlastní bydlení, nepořizuji si ho.

        * Pokud nemám na to bydlet ve čtyřpokojovém bytě v centru města, zajistím si bydlení v garsonce na okraji města.

        * Pokud si chci zachovat stejnou životní úroveň a z ničeho neslevit, nepořizuji si dítě.

        A co se týká životopisu, tak pokud je žena schopná a něco umí, zaměstnavatel ji vezme. V mnoha ohledech je pro něj výhodné zaměstnat ženu a dobří personalisté to vědí. Když mi ale na pohovor přijde žena, která několik let pečovala o děti a ani trochu se nezajímala o svůj obor a nemá mi co nabídnout a navíc je otrávená už jen z toho, že kvůli práci nebude stíhat pokecy s kamarádkami u kafe apod., tak pak ano, vezmu místo ní třeba muže. Ale to je opět o dané ženě, o tom, co umí, neumí, co chce a nechce. Ženy, které chtějí pracovat a něco pro to dělají, si práci po skončení rodičovské najdou. To, že mezera v životopise znamená, že je pro firmu nezajímavá, neplatí. Obvykle se tím spíše uklidňují kamarádky mezi sebou, když nějaká žena dlouho nemůže najít práci, obvykle protože fakt nic neumí a ani pracovat nechce (ano, generalizuji, ale často to tak je).

  11. Alizia 9.10.2014 / 22:45

    Mne ten francouzsky system celkove prijde padly na hlavu, ale u nas to taky neni idealni, clovek si proste nevybere, holcicky je mi lito 😦

  12. Barb 9.10.2014 / 23:29

    To, co je popsáno ve článku, bývalo celkem normální i u nás – maminky se vracely do práce hodně brzo a děti (některé) musely do jeslí, školek, vstávaly zároveň s těmi maminkami. Takže opravdu nic nového pod sluncem. A z těch dětí fakt nevyrostli defektní jedinci, ale normální zdraví lidé s normální psychikou, znám takových hned několik. Možná bych byla taky tak outlocitná, kdybych byla matkou, ale vidím to zatím spíš pragmaticky. Někdy se prostě člověk musí přizpůsobit podmínkám, když nemá na výběr a pokud to prostě není v moci člověka zrovna změnit.

    • Vanilka 10.10.2014 / 08:51

      Barb, já nerada argumentuju stylem „nemáš dítě? tak o tom nic nevíš“. Ale zrovna v tomhle případě si troufám tvrdit, že až budete mít dítě, váš pohled na věc se změní. Vím to z vlastní zkušenosti. Já se taky na spoustu věcí koukala úplně jinak – dokonce ještě v těhotenství. A teprve když se miminko narodilo, začala jsem řešit spoustu věcí, nad kterými jsem se doposud vůbec nepozastavovala.

  13. Eva 10.10.2014 / 08:52

    Jitko, jsem o něco starší a mé zkušenosti jsou jiné. Nevím, jestli máte děti a jaká je Vaše profese, ale vidíte to podle mě moc jednoduše – když na to nemám, nepořizuji si byt, když na to nemám, nepořizuji si dítě, apod.

    Ženy s malými dětmi často ani nemají možnost své schopnosti prokázat, protože pokud zaměstavatel dostane na jednu pozici přes 30 žádostí, na některé chodí i 100 (většinou se jedná právě o administrativní pozice, které řada žen preferuje), tak nemá důvod zařazovat do užšího výběru matku s dětmi nebo s jedním dítětem, proč by vůbec riskoval, že si pořídí další dítě nebo bude na OČR, když má dostatek jiných uchazečů? A stává se to i kvalifikovaným ženám. Moji známé auditorce například ve firmě po návratu z rodičovské místo přímo zrušili.

    Ty velmi úspěšné ženy, na vysokých postech z tohoto důvodu na rodičovskou dovolenou právě vůbec nenastupují, potom jsou často označovány za krkavčí matky, ale asi vědí, že by to znamenalo pro jejich práci konec. Tak to prostě dnes chodí. A každý rok mimo trh práce je opravdu velkou přítěží. Zaměstnavatel dá totiž přednost tomu, kdo v současné době práci má než tomu, kdo ji nemá. Taková osoba se ani nedostane na pohovor, takže ani nemá příležitost nějak prezentovat své schopnosti. Kdybyste hledala účetní a přihlásilo by se Vám 10 uchazeček, co právě jako účetní pracují, a 10 žen, co bylo tři roky na rodičovské, tak pochybuju, že byste na pohovor pozvala i ženy na rodičovské, když si můžete vybrat z těch, které práci aktuálně vykonávají. Proč riskovat, že?

    Až bude nezaměstnanost kolem 5 procent, tak se to možná změní. Asi jste měla štěstí nebo jste se v podobné situaci nikdy neocitla, když Vám to připadá tak lehké. Škoda, že se k naší diskuzi nevyjádří i ostatní diskutující nebo Vanilka. Já se domnívám, že čím déle je žena dnes doma s dítětem, tím se zvyšuje její riziko dlouhodobé nezaměstnanosti.

    • Vanilka 10.10.2014 / 10:02

      Já jsem se dnes už vyjádřila. Můj komentář je asi trochu níže.

      • Eva 10.10.2014 / 10:10

        Už jsem si všimla, děkuji. Souhlasím s Vámi.

    • Jitka 10.10.2014 / 11:18

      Spíše vidím situaci realisticky.

      Co se týká toho hledání místa, chápu dobře, že výběrová řízení a pohovory znáte pouze z pozice člověka, který hledá zaměstnání?

      Bohužel se nepíše lidem, proč se nedostali do užšího výběru, nebo proč nebyli vybráni a to nahrává mnoha zajímavým spekulacím a „zaručeným pravdám“. (Vím, proč se nepřijatým uchazečům toto neodepisuje, jsou k tomu dobré důvody.)

      Vezmu situaci, kterou nastiňujete: administrativní pozici (bývá více než 100 žádostí… 80-100 se kolikrát dostaví i na odbornou pozici), na kterou se hlásí především ženy (nepřítomnost mužů mi hodně zjednodušuje následnou argumentaci). Žena, která hledá místo, a má již například dvě malé děti, je pro mnoho zaměstnavatelů mnohem výhodnější volbou ve srovnání s mladou ženou, která ještě děti nemá. U mladé ženy bez dětí opravdu všichni čekají, že je velmi brzy bude chtít mít, u zkušené účetní kolem 35 let bez dětí je riziko, že hned půjde na mateřskou ještě mnohem větší. A každé výběrové řízení a zaučování nového zaměstnance stojí firmy opravdu velké peníze. Firmy, které si umí spočítat, jak šílené částky je to stojí, se snaží kolikrát získávat zaměstnace i jinými způsoby (takové akce typu „přiveď dobrého člověka, kterého znáš, a pokud jej přijmeme, dostaneš jednorázovou odměnu… nevím, zda to znáte) a dbají na to, aby neměli příliš velkou fluktuaci zaměstnanců, která je stojí nemalé peníze.
      Proto je v mnoha situacích mnohem výhodnější vzít matku, která má již dvě děti, byla několik let na rodičovské dovolené a pokud si teď hledá práci, tak je pravděpodobné, že další dítě nechce. Vhodnými nenápadnými dotazy se to případně dá zjistit na pohovoru, aniž by se personalista musel přímo zeptat (a to nesmí).
      Časté OČR (a vím, že bývá fakt časté…) ještě není kolikrát tak problematické jako neustálé výdaje na nová výběrová řízení a zaučování.

      Problémem maminek, které hledají práci po dlouhé době bez kontaktu s tím oborem, prací atd. je spíše ten, že oproti ostatním uchazečkám nemají zaměstnavateli co nabídnout. Obvykle je nenapadne si na rodičovské sledovat, jak se mění zákony a co je nového třeba v tom zmíněném účetnictví. A to se na pohovoru pozná. Někdy se to pozná už v motivačním dopise (pokud je součástí výběr. řízení). Pak ano, na pohovor bych si pozvala raději starší ženu, která se v účetnictví orientuje a už děti mít nebude. Ale také bych si pozvala ženu, která byla klidně 5 let na rodičovské, ale bude mít v životopise zmíněno, že byla 4x v poslední době na školeních a kurzech k novým zákonům, předpisům a tak. A věřte tomu, že takové maminky jsou, které si umějí užít rodičovskou se svým dítětem, ale zároveň neztratit úplně kontakt s oborem. A právě tyto maminky se bez problémů dostávají do úžšího výběrového řízení.

      K větě: „Taková osoba se ani nedostane na pohovor, takže ani nemá příležitost nějak prezentovat své schopnosti.“ Věřte tomu, že zkušený personalista již z životopisu a motivačního dopisu opravdu pozná, že mu daný člověk těžko na pohovoru zaprezentuje nějaké své schopnosti, když to nezvládl ani v životopise. Jen to ti personalisté poznají z jiných částí životopisu, než si uchazeči obvykle myslí. A taky v dnešní době, pokud na to má personalista čas a vyplatí se to pro tu pozici řešit (pro účetní ne), občas použijí i Google a najdou si daného člověka a jeho prezentaci na internetu a takový Facebook kolikrát ukáže hodně věcí, které uchazeče celkem rychle posunou do kategorie „nevyhovující“. Aneb, nepozvu si např. člověka s lehce rasistickými výroky vůči Slovákům na internetu do týmu, kde by se Slovákem pracoval… (ať dávám reálný příklad ze života…).

      Co se týká manažerských pozic, tak opravdu většinou nejde, aby se žena vrátila na stejnou pozici po 3 letech rodičovské. Je to práce s lidmi, řešení projektů, spousta vazeb, zodpovědnosti… ty 3 roky se to stejně musí naučit někdo jiný a pak se často ukáže, že je výborný a tu pozici prostě má on. Proto se manažerky vrací už po mateřské (po 28 týdnech). 28 týdnů mnoho projektů a týmů ještě nějak přežije „bez vedení“ a s dodatečným zástupem. Ale na to prostě řešení neexistuje, každá žena si musí rozmyslet, jestli chce dítě nebo kariéru, mít obojí a nezbláznit se z toho, se poštěstí jen málokteré. Z pozice firmy je například dát manažerskou pozici ženě, která ještě nemá děti, velmi riskantní krok a mnohdy může ohrozit nějaké důležité projekty ve firmě a prakticky platy a peníze pro desítky jiných lidí. Můj obdiv mají firmy, které do toho jdou a umí si poradit s tím, že jim ta žena pak odejde na mateřskou a rodičovskou.

      Takže asi tak.

      Mám za sebou jen pár výběrových řízení (spoluvybírala jsem zaměstnance), takže nemám tak velkou zkušenost, ale něco o tom vím. A sama za sebe mohu říct, že pro mne nebyl problém pozvat si na pohovor matku dvou dětí, která navíc nesplňovala dokonce jednu podmínku danou výběrovým řízením (znalost jednoho systému). Byla v konkurenci mladých kvalifikovaných žen po vysoké škole a především ve velké konkurenci mužů (šlo o odbornější pozici, technickou). Ale zvládla velmi dobře dílčí úkol ve výběrovém řízení. A vzali jsme ji. A vím, proč jsme ji vzali a přesně vím, proč se naší firmě vyplatí ji tam mít, i když je opravdu často na OČR.

  14. Vanilka 10.10.2014 / 09:09

    Jitko, váš názor respektuji, ale připadá mi velmi černobílý a zjednodušený. Ne všechno se dá v životě naplánovat. Mít děti by nemělo být elitní záležitostí, kterou si můžou dopřát jen ti, kteří mají dostatek úspor a financí. Mít děti by ale ani nemělo znamenat, že bude celá rodina živořit. Myslím, že většině „normálních“ žen na mateřské nejde o to, aby si mohly kupovat luxusní kabelky, vykecávat se s kamarádkami a jezdit na drahou dovolenou. Snad každý člověk počítá s tím, že s příchodem dítěte se spousta věcí změní – především žebříček priorit. A nikdo nechce po státu, aby financoval maminkám válení se na gauči s nohama nahoře. Ve Francii se platí dost vysoké daně a předpokládala bych, že „na oplátku“ stát pak zajistí například to, aby ženy měly možnost se starat o vlastní dítě… pokud možno déle než první tři měsíce. Bez toho, aby se musely vzdát jistoty zaměstnání. Ve Francii zaměstnavatelé „hlídají“ pracovní místo jen ty 3 měsíce, a jak už tady bylo několikrát zmíněno, současná situace na fr. pracovním trhu je dost mizerná. V Čechách mohou maminky zůstat doma 2 až 4 roky a zaměstnavatel jim garantuje „aspoň nějakou“ práci. Vím, že některé maminky se nemohou vrátit na svou původní pozici, ale mají se kam vrátit. Vím taky, že český systém má taky spoustu děr a chyb. Ale pro ty děti, o které by mělo jít především, mi připadá přece jen prospěšnější.
    Na co se v téhle debatě totiž trochu zapomnělo, je ta malá holčička, kterou maminka v pět ráno předává chůvě. Možná ta maminka udělala v životě chyby. Pokud je svobodná matka, je to skutečně její problém, jak píšete. Akorát že se ten problém přenáší na to dítě, které je v tom nevinně.

    • Jitka 10.10.2014 / 11:31

      Všechny děti, které si matky neuváženě pořídí, aniž by měly na zajištění základních potřeb pro to dítě, jsou v tom nevinně. Rozdíl je v tom, že Vy označujete za viníka situace stát a systém. Já označuji za viníka tu ženu, Vy ty rodiče.

      Mít děti je vždy záležitostí peněz a záležitostí priorit.

      Stále nevím, jestli by opravdu pro tu zmíněnou maminku bylo tak nepřijatelné řešení odejít ze zaměstnání zdravotní sestry a plně se věnovat dítěti. I za cenu odstěhování se do menšího bytu/ případně k rodičům. Pokud jsem to dobře pochopila, od státu by nějaké peníze na péči o to dítě získala a zároveň by s ním byla doma. Vždy je to záležitost kompromisů a podle všeho ona tu možnost být s dítětem doma má. Jen by to pro ni nejspíš znamenalo pokles životní úrovně (nedokážu posoudit, zda nutně živoření) a nutnost si později hledat nové zaměstnání (a stres s tím spojený). Podle mne pro ni není prioritou trávit čas se svým dítětem, ale je prioritou vydělávat tolik peněz, co předtím a nemuset se uskromnit. Je to celé o prioritách.

      • Eva 10.10.2014 / 11:48

        Ještě bych se vyjádřila mimo téma k práci personalistů. Takový personalista, který dělá často první selekci životopisů, často nedokáže ani schopnosti uchazeče sám posoudit. Kdo sedí často v personálních agenturách a dělá tam první předvýběr ? Jsou to často mladí absolventni škol s humatnitním zaměřením, kteří v životopise hledají jen klíčová slova typu zkušenost se systémem SAP, apod. Zkušení odborníci, zvláště z technických oborů, musí potom těmto osobám odpovídat na nesmyslné otázky typu jaké jsou vaše silné a slabé stránky a kde se vidíte za pět let vyčtené z příruček z 80. let, protože o odborných tématech s těmito „personalisty“ ani dikutovat nelze. Nebo se musí účastnit pohovorů formou assessment centra. Někdy je to poněkud směšné. No ale nic s tím nenaděláme.

        Ta zdravotní sestra podle mě šla do práce z toho důvodu, protože na trhu je asi více zdravotních sester než je poptávka po nich a ona může nabídnout pouze práci zdravotní sestry. Myslela do budoucnosti i s vědomím, že je to na úkor dítěte. Ten strašák nezaměstnanosti je totiž velmi velký, i kvalifikovaní lidé mají problém najít novou práci. Říkáte, že každý schopný se uplatní. No ale pokud máte více zájemců o práci než pracovník nabídek, tak je matematicky jasné, že i kdyby byli všichni jen vysoce kvalifikované, tak pro každého práce nebude. A i ti méně kvalifikované musí z něčeho žít. Jak jsem psala, je to problém celého vyspělého světa a bude to jen horší a horší. V ČR se situace také zhoršuje, ale ve Francii je situace ohledně nezaměstnanosti dlouhodobě velmi špatná a vůbec se nelepší. U nás to bude ale za chvíli to samé.

      • Jitka 10.10.2014 / 15:19

        Ještě k tomu tématu práce personalistů (nedovolí mi to tady odpovědět přímo na příspěvek, který jste k tomu psala).

        Nemám osobní zkušenost s personálními agenturami, to těžko posoudím. My si hledáme lidi sami. A taky mám za sebou jen pár výběrových řízení, kdy jsem se spolupodílela na výběru člověka. Každopádně zrovna otázka „kde se vidíte za pět let“ je v rukou zkušeného personalisty skvělým nástrojem, jak zjistit, zda mu šikovný uchazeč za pár let uteče jinam nebo zda má ambice jít na manažerskou pozici a nebo to není nic pro něj.

        Ach, je půvabné, že tyto nenápadné a nesmyslné otázky ještě spousta lidí neprohlédla, tolik se toho s nimi dá zjistit. Každopádně mladý personalista, který se na to jen zeptá bez kontextu dalších věcí, z toho obvykle nic nezjistí.

        Navíc spousta firem potřebuje, aby ten „zkušený“ odborník z technického oboru byl schopen normálně komunikovat s ostatními lidmi ve firmě, s nadřízenými a mnohdy i se zákazníky. Právě proto se jim někdy kladou takové nesmyslné otázky, protože na nich se pozná, že odpovídat na ně je pod úroveň těchto lidí a stejně tak budou následně jednat s kolegy, zákazníkem atd. Opravdu ta výběrová řízení nejsou jen „kolik toho člověk umí v oboru a jaký je odborník“. Mnoho firem si své lidi raději zaučí, hledají jen lidi s dobrými předpoklady a vhodnými povahovými vlastnostmi. Pokud je extra super odborník zároveň tzv. travičem studní, tak ho zkušený personalista rozhodně nevezme. Nebo pokud spolkl „všechnu moudrost světa“ a myslí si, že je „nenahraditelný“, tak ho taky nebudou chtít.

        Takže přesně člověk, který napíše „o odborných tématech s těmito „personalisty“ ani dikutovat nelze“ a „účastnit pohovorů formou assessment centra.. je poněkud směšné“ a „personalista… nedokáže ani schopnosti uchazeče sám posoudit“ je přesně ten, který není obvykle schopen komunikovat s ostatními lidmi v týmu ani zákazníky a proto ho často nechtějí. 😉 Já bych takového povýšeného a namyšleného člověka taky nevzala, s takovými jsou jen problémy 🙂 a nikdo ve firmě pak s nimi nechce spolupracovat. Takový člověk najde uplatnění na místech, kde se nevyžaduje kontakt s dalšími lidmi, to potom jo, ale jinde ne. 🙂

      • Eva 10.10.2014 / 16:14

        Já se s těmito otázkami personalistů vyrovnám a nějak zvláště je neřeším, nechystám si na ně odpovědi z nějakých příruček.

        Na otázku, jaké máte slabé stránky stejně každý druhý řekne, že je až příliš pečlivý nebo něco podobného. Pozitivní stránky jsou také velká pečlivost, ochota učit se novým věcem a komunikativnost či flexibilita. Jak nápadité.

        Přijde mi, že tyto otázky se kladou často u pozic, kde nejsou žádné znalosti potřebné a aby vůbec na pohovoru bylo o čem mluvit. A starší lidé se nemusí cítit dobře, když jim podobné otázky klade personalista ve věku jejich dětí, to bych i pochopila. Stejně Vám nikdo popravdě neřekne, kde se vidí za pět let, asi málokterá žena řekne na mateřské, že? A ještě když firma stejně nabízí smlouvu na rok na dobu určitou.

        Lidi se potom snaží různě stylizovat, nevědí, jestli mají říct, že se vidí na vedoucí pozici nebo naopak nikam nepostupovat. Je to takové velké divadlo pro obě strany, řekla bych. Mladší generace k tomu přistupuje jako Vy, tyto otázky považuje za vhodné, protože dnes často nejde o znalosti (které ani mladá generace dle firem nemá a na řadě míst typu call center či center sdílených služeb nejsou až tak důležité), ale hlavně o komunikaci a prezentaci a aseritivní chování.

        Starší generace je na tom zase naopak, znalosti má, ale nemá možná komunikační dovednosti amerického střihu, tj. nepoužívá fráze typu je to pro mne velká výzva apod. Někdy jim přijde, že mladí mluví úplně jiným jazykem a jako by prošli hromadně nějakým brainwashingem. Oni se ti technici už nějak domluví, není nutné je tak podceňovat 🙂

        Tyto otázky opravdu vycházejí z manažerských příruček z USA a VB z 80. let a už se i doporučuje od nich ustupovat, protože nikam nevedou – bylo mi sděleno na jednom školení určeném vedoucím pracovníkům. Ještě lepší jsou dotazy, kterým zvířetem byste chtěl být? To si potom zkušený inženýr opravdu musí říkat, že svět se zbláznil. Ale chápu, že ani nejde o to, co uchazeči řeknou, ale spíš o formu, jak rychle reagují, jak jsou schopni se vyjadřovat apod.

      • Jitka 10.10.2014 / 16:44

        Milá Evo,

        už teď lépe chápu Vaše komentáře, narážky na nezaměstnanost, těžkou situaci a tak. 🙂 Zapomněla jsem v minulém příspěvku ještě zmínit problémy uchazečů s autoritami, mladšími šéfy, zaškolováním nováčků a problémy vyrovnat se s generačními rozdíly či uznat existenci jiných oborů, starších metod a tak 🙂

        Starší generaci jsou v dnešní době znalosti celkem na nic, když máme Google. Spíše se cení zkušenosti 🙂 No a ty otázky u pohovoru jsou prostě pouhý nástroj. V ruce zkušeného personalisty dokáží zjistit o uchazeči opravdu hodně, v ruce nezkušeného personalisty jsou jen hloupou výplní času.

        Mohly bychom tu diskutovat do nekonečna. Já se loučím. Mějte se hezky.

        Vanilko, omlouvám se za zahlcení diskuze dlouhými příspěvky mimo téma.

  15. K 13.10.2014 / 08:57

    Zdravotní sestra se v Čechách často nevrací na pracovní místo na směny, ale do ordinace, aspon na první roky školky a školy. I kdyby se chtěla vrátit na směny do práce, tak často má doma tatínka, který holt např. v 7 ráno dítě do školy/k chůvě vypraví. Takže bych těm francouzům řekla, ať zapojej i tatínky:-)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s