3 srdce

Jak jsem slíbila minule, napíšu vám dnes něco k filmu, který jsem viděla při své poslední návštěvě kina.

Francouzský film 3 srdce vypráví příběh zhruba 40letého, ne příliš pohledného Marca, který pracuje na finančním úřadě. Jedna služební cesta ho zavede do malého městečka na francouzském venkově, kde v noci potká Sylvie (Charlotte Gainsbourg). Nevím přesně, jak k jejich setkání došlo, neboť jsme s kamarádkou do kina dorazily se zpožděním, které bylo způsobené tím, že jsme se zapovídaly u večeře, a také tím, že jsme u sebe neměly hotovost a v belgických kinech (nebo tedy aspoň v tomhle) neberou mezinárodní platební karty jako VISA nebo Mastercard, ale pouze nějaké lokální platební karty. Musely jsme tedy přemluvit pokladní, že jí necháme občanku (při té příležitosti jsem si uvědomila, že jsem si zapomněla doklady na hotelu a řídila bez řidičáku) a hotovost si do bankomatu dojdeme vyzvednout až po filmu, jinak by už nemělo cenu na něj chodit. Později jsme toho litovaly, neboť během filmu začalo hustě pršet a banku jsme pak ve tmě a dešti nemohly najít.

Ale zpátky k ději filmu: Marc a Sylvie se spolu celou noc procházejí, diskutují a kouří jednu cigaretu za druhou (hlavně ona). V jednu chvíli se ji Marc pokusí políbit, ale ona nechce, takže mezi nimi k ničemu nedojde. Ráno Marc nasedne do rychlovlaku TGV a odjede do Paříže. Předtím se ale ještě dohodnou, že se v pátek v pět hodin odpoledne setkají v jednom pařížském parku. Ona tam dorazí, čeká dvě hodiny a nakonec celá smutná odejde. On má zpoždění kvůli pracovní schůzce, pak v autě dostane samým vzrušením infarkt, do parku i přesto přiběhne, ale ona už tam není.

Později se ukáže, že Sylvie byla připravená kvůli Marcovi opustit partnera, ale vzhledem k tomu, že Marc na schůzku nedorazil, rozhodne se s partnerem zůstat a odjet s ním do USA, kde má on nějakou práci. Opouští tak svou matku (Catherine Deneuve) a sestru Sophii, se kterou až dosud společně vedly malý obchůdek se starožitnostmi.

Sophie je jejím odjezdem zdrcená, protože je to poprvé, kdy jsou od sebe takto odloučené. A je tak vykolejená, že naseká chyby ve svém daňovém přiznání a musí zaplatit pokutu, na kterou ale nemá. Rozjede se tedy na finanční úřad do Paříže, aby vše vysvětlila, a setkává se tam s Marcem. Tomu je jí líto a rozjede se za ní na venkov, aby dal její daně do pořádku. Zamilují se do sebe, začnou spolu bydlet a plánují svatbu.

Marc netuší, že Sophiina sestra Sylvie je ta žena, se kterou prožil onu významnou noc. Postupně mu to dochází, když Sophie se Sylvií skypuje, ale z nějakého (pro mne nepochopitelného) důvodu Sophii nic neřekne.

Sylvie jim přijede na svatbu, kde se konečně (opět) setkají, ale oba dělají, že se vidí poprvé.

Pak ubíhají roky, během nichž se Marcovi a Sophii narodí malý chlapeček, Sylvie občas přiletí z USA do Francie na návštěvu a ti dva si pořád vyměňují významné pohledy, ale jinak si své malé tajemství nechávají pro sebe.

Jak to celé dopadne, to vám neřeknu pro případ, že byste se na film chtěli podívat. Ale asi už tušíte, že snažit se tu jejich historku ututlat není správná strategie.

V podstatě jsem celý film jen žasla, že je možné se tak dlouho (několik let) zabývat jednou jedinou nocí, během které se v podstatě nic nestalo. Podle mě by bylo daleko jednodušší to prostě říct! Jenže to by nebylo francouzské.

3coeurs

 

 

Advertisements

9 thoughts on “3 srdce

  1. avespasseri 30.9.2014 / 12:49

    To je ovšem velmi zajímavý film. Představa, že po infarktu ještě někam doběhnu, mi přijde dost legrační. Chtít opustit partnera po jednom večeru, kdy ani k ničemu nedošlo (odmítnutý polibek přesto nepodceňuji ani náhodou :-))… to snad ani legrační není….
    Upřímně řečeno, už velmi dlouho jsem v kině nebyla… asi proto, že většinou ty filmy fakt za nic nestojí :-))

  2. Oh My Beautiful Life 30.9.2014 / 13:29

    Teda mně je smutno jen když to čtu. Tyhle nenaplněné platonické lásky, kdy zasáhne osud či náhoda, strašně špatně nesu. 😦

    • avespasseri 30.9.2014 / 13:37

      Tyhle nenaplněné platonické lásky jsou přímo příšerné….

  3. Vanilka 30.9.2014 / 13:54

    No jistě, kdyby tenkrát do toho parku doběhnul, možná by si Sophii nikdy nevzal a jeho životní láskou by byla Sylvie. Ale možná taky ne. Možná by přišel na to, že Sylvie je velmi rozmarná pseudointelektuálka, která moc kouří a se kterou se stejně nedá žít. Ty nenaplněné platonické lásky jsou totiž tak kouzelné jedině proto, že jsou nenaplněné a že pomáhají uchovat si zkreslené představy, které se od reality můžou nebezpečně lišit.

    • avespasseri 30.9.2014 / 14:35

      Přesně tak. Proto je dobré nechat si platonické lásky jen jako ty platonické, které nás ani nenapadnou je znovu otevírat (házet po sobě třeba významné pohledy)… anebo před láskou prostě neutíkat, protože za pár let nás mohou doběhnout. Já o tom kdysi psala: http://zitjak.wordpress.com/2014/04/25/navraty-nejlepsi-opilecka-pisen-a-tanec-na-svete/. Věřte mi, že pro žádnou stranu to není dvakrát příjemné… ani pro tu, která si tenkrát nedala říct, ani pro tu, která by mohla říct „Já jsem ti to říkala, že přesně takhle to jednou dopadne…“. Iluzorní sny jsou vždycky k ničemu…

  4. Sedmi 30.9.2014 / 16:20

    hm… zajimave tema… ale myslim si, ze takovehle veci se stavaji lidem o dvacet let mladsim… resp. ne ze by se to nestalo, ale spis to, ze se pak zaobiraji jedinou noci kdy se nic nestalo x-let… to jsem delala, kdyz mi bylo nact…

  5. KUTlime 2.10.2014 / 14:34

    Neřekl bych, že je to typická záležitost Frantíků.
    Mně se stalo něco podobného. A to hned dvakrát. Jednou se sestrami a jednou se sestřenicemi. To první nebylo zase tak dramatické. Jedna sestra pracovala tam, kde já. Snažil jsem se ji sbalit, ale držela si odstup. Chodili jsme tehdy na stejnou základku (myslím). Pak jsem na jedné diskotéce sbalil o pár let starší holku. Párkrát jsme se sešli, líbali se, bylo i něco více. Pak jsem nás jednou viděl její otec a přestala se ozývat. Když jsem jednou přijel na kole za ní, přímo k jejím dveřím (byt v 3. podlaží paneláku), tak mi otevřela její sestra. Tehdy jsem čuměl jak puk.

    Podruhé už to bylo peprnější. Já byl na střední a s kamarádem jsme dělali doprovod jednomu výletu ze ZŠ, maminka kamaráda byla učitelka z té ZŠ. Šli jsme na horský výlet a přespávali hromadně na chatě. Tehdy jsem ležel vedle velice mladé (tak 6-7. třída), ale velice atraktivní holky. Prokecali jsme se půlku noci, ona se mi svěřila, že už něco s nějakým klukem měla a velice důvěrně jsme se k sobě tulili. Dost na to, aby mne za to mohli zavřít (myslím). Druhý den se mi už spíše vyhýbala. Nějak jsem to neřešil, protože po mně vystartovala o rok starší holka. O 3 roky roky později, kdy jsem byl na Vánoce u tehdejší přítelkyně. Chodili jsme spolu asi 4 měsíce, ale rodiče mne už pozvali k nim. Tehdy měla přijet Markétka – sestřenice přítelkyně, o které se hodně mluvilo, že je rozmazlený jedináček, budoucí modelka a já nevím, co všechno ještě. Přítelkyně na ní dost žárlila. Krve by se ve mně nedořezal, když jsem ji posléze spatřil a pozdravil se s ní. Prohodil jsem: „My se už vlastně známe, ne?“ Okamžitě to popřela a já pochopil.
    S onou přítelkyní jsem měl nejdelší životní vztah a pokaždé, když přijela Markétka na návštěvu, tak jsem měl divný pocit, ale nikdy jsem to nikomu neřekl. Bylo to tak asi jednodušší.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s