Školní povinnosti

V Lucembursku dnes začíná nový školní rok.

V některých školách – například ve francouzské nebo v evropské – se už děti učí dva týdny. Ale většina malých Lucemburčanů nastoupila do školy dnes, Kolem té budoucí „naší“ už týden brousím s kočárkem a pozoruju přípravy. Nevím, proč mě to ke konci prázdnin ke školám tak přitahuje. Jako dítě jsem na konci prázdnin a během prvních dní školy cítila úzkost, nervozitu a bolest v břiše. Jako dospělá s potěšením nahlížím skrz okna do tříd, na čisté a prázdné tabule, židličky úhledně zavěšené za hrany lavic, různé školní pomůcky, mapy a didaktické plakáty.

Jsem zvědavá, jak budu začátek školního roku prožívat, až bude i Motýlek školou povinný. Což bude možná už za dva roky! Nevrátí se mi ta úzkost z dětských let? To asi záleží na přístupu pedagogického sboru. Pevně doufám, že Motýlek bude mít to štěstí a natrefí na nějaké moderní a osvícené učitele, zastánce výuky pomocí her a praktických příkladů.

Dát Motýlka do jeslí pro mě znamenalo velkou změnu. Oba jsme si museli zvyknout a najít si ten správný rytmus. Je mi jasné, že takových změn náš čeká ještě spousta.

Čtyřletý syn mojí kolegyně nastoupil do školy dnes. Ano, povinná školní docházka tu začíná už tak brzy (dokonce je možné zapsat děti do školy už o rok dřív do takové přípravky – syn mojí kolegyně ale místo do přípravky chodil o rok déle do jeslí). První dva roky povinné školy tu ale prý odpovídají spíš naší mateřské školce – děti si hlavně hrají, tvoří a občas se naučí napsat nějaké to písmenko nebo číslici. Moje kolegyně dnes ráno přišla do práce uplakaná. Kupodivu ne dojetím, spíš rozčilením a stresem. Myslím, že pro ni byl první školní den daleko více stresující než pro jejího syna. „Bylo tam moc lidí, moc dětí… a nikdo je nehlídal!“ stěžovala si. „Kdyby se sebral a někam odešel, nikdo by si toho nevšimnul.“ Jinými slovy má zatím asi trochu potíže s předáním důvěry a zodpovědnosti, což naprosto chápu.

Minulý týden jsem poobědvala s jednou francouzskou přítelkyní, jejíž desetiletý syn pro změnu letos nastoupil na collège, což je ve francouzském systému něco jako náš druhý stupeň základní školy. I ona to prožívala jako velkou životní změnu. Dosud chodil do školy v jejich vesnici, teď musí jezdit autobusem do několik kilometrů vzdáleného města. Sám! Aby ho mohla několikrát denně kontrolovat, rozhodla se pořídit mu mobil. První den od něj ale nedostala žádnou zprávu, protože se ten starý model Nokie styděl před spolužáky vyndat z batohu. Musela mu pořídit smartphone. Chlapec je spokojený, ačkoli na něm nemá připojení k internetu a plní tedy stejné funkce, jako ta stará Nokia. Také se změnila míra školních povinností, má daleko víc domácích úkolů a musí se naučit si večer připravit učebnice a pomůcky na další den (doteď si mohl nechávat věci ve škole). Moje kamarádka říká, že celá jejich rodina je momentálně absolutně dezorganizovaná, protože ona tráví čas nad domácími úkoly a nestíhá nakupovat ani vařit. Její syn totiž doma čeká, až se ona vrátí z práce a začne domácí úkoly řešit s ním. Kladu jí na srdce, ať to nechá na svém synovi. Musí se naučit dělat úkoly sám. Ona je pak může jen zkontrolovat. I školní tašku si musí umět připravit sám. Párkrát se splete, něco mu bude chybět a příště si na to dá pozor.

Ale vím, že se mi to teď dobře radí… Za pár let budu určitě plašit stejně. Možná i víc.

Kdo dělá domácí úkoly u vás doma?

Tuhle fotku si jeden můj známý dnes pověsil na Facebook. Jsou rodiče, kteří se na začátek školy těší, protože jim tím začínají prázdniny 🙂

back_to_school

 

Reklamy

4 thoughts on “Školní povinnosti

  1. Y. 15.9.2014 / 16:45

    Milá Vanilko :), zaprvé jsem moc ráda, že jsem objevila tvůj blog, jednak protože zrovna o Lucembursku jsem hodně silně uvažovala při volbě univerzity (nakonec to kvůli oboru vyhrála Belgie, ale Luc. bylo hned druhé :D), takže si o něm moc ráda počtu z první ruky, a jednak mám skoro pocit, že čtu svůj blog :D, úplně se vidím v tvojí lifestory a také jsem původně uvažovala o vanilkovém názvu blogu (něco jako La vie a la vanille). A zadruhé, moc se mi líbí tenhle článek, fotka super 😀 a moc příjemné počtení. Y.

  2. Sedmi 15.9.2014 / 17:02

    To je fakt brzo teda… Já jako dítě učitelů vnímala začátek školy trochu jinak… A teď jsem na sebe taky teda zvědavá, sotva jsme se stihli nějak zajet, bude zase všechno vzhůru nohama…

  3. avespasseri 16.9.2014 / 12:51

    Ha, ha… zrovna před pár dny si mé dítě utíkalo dělat domácí úkoly samo, protože nechtělo čekat, až se vrátím z nákupu. Já to pak jen zkontrolovala. Dokonce si, chudinka, měřila sama rozpětí rukou :-)) Tak jsme to přeměřily 🙂 Jinak úkoly dělá s malou zrovna ten, kdo je večer doma. Někdy já, když neučím, někdy babička, někdy manžel, když je z práce brzo doma. Ale spíš si je dělá ona a my kontrolujeme (druhačka). Ale není to tragédie. Netrvá to moc dlouho, nejsou u toho žádné excesy (většinou). To horší je to s tím ranním vstáváním 🙂 Já se té změny celkem obávala, ale nakonec se ukázalo, že nejtěžší je sehnat třeba po začátku školního roku jarmilky :-)))))

  4. jolana88 19.9.2014 / 21:12

    jelikož jsou to „školní“ povinnosti – tak školák. já kontroluji – namátkově.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s