Připadám někomu stará?

Ještě pořád jsem si nezvykla na to, že už je mi třicet. Pořád mi to zní tak nějak zvláštně. A najednou je mi třicet jedna. Připadá mi, že v tom zvykání na svůj vlastní věk začínám mít zpoždění, které se možná bude v příštích letech kumulovat.

Ještě pořád si nepřipadám stará. Připadám si stejná, jako když mi bylo šestnáct-osmnáct-dvacet… Jistě u mě došlo k nějakému vývoji (snad!), ale to jádro se nemění. I moji vrstevníci mi připadají stejní. Když se setkám s kamarádkami z gymplu, bavíme se stejně jako dřív. Témata našich hovorů se postupně mění, ne ale způsob, jakým se bavíme…

Zvláštní je, že za svoje vrstevníky odjakživa považuju i lidi, kteří jsou třeba o deset let starší než já. Možná je to tím, že mám o osm a deset let starší sourozence a teď i o patnáct let staršího manžela. Ani oni mi nepřipadají staří. Když mi ale bylo těch šestnáct-osmnáct-dvacet, všimla jsem si čas od času nějaké „paní“ na ulici, očividně mámy od rodiny ověšené nákupními taškami. Takové „paní“ jsou obvykle dost neurčitého věku. Ale musí jim být taky zhruba těch třicet nebo čtyřicet, kolik je teď mně a mým vrstevníkům. A tyhle „paní“ mi vždycky připadaly děsně staré. Jakpak dnes asi vypadám já, když se upocená plahočím ze supermarketu s kočárkem i rameny ověšenými taškami?

Jak říkám, stará si prostě nepřipadám. Jen ten věk, když se vysloví nahlas… Třicet. Čtyřicet. Většina lidí v mém okolí už má nebo brzy bude mít minimálně jedno dítě. Některé mé kamarádky už jsou matkami dvou nebo dokonce tří dětí. Jsou vdané. Některé už rozvedené.

Jedna z těch mých kamarádek-vrstevnic nedávno vezla někam autem stážistu, který teď pracuje ve stejné firmě jako její manžel. Prý si s ním moc hezky popovídala – jako s vrstevníkem. Ale celou dobu v ní hlodala otázka, jak asi pohlíží on na ni a jejího manžela. Připadají mu staří? (Nezeptala se ho a já myslím, že je to tak správně.)

Často se mi vybavuje jedna důchodkyně (!), kterou jsem viděla někde v cukrárně, když mi bylo asi těch šestnáct-osmnáct-dvacet. Seděla u stolu s dalšími důchodkyněmi, všechny si vesele povídaly a tahle najednou zvolala: „Tak co si ještě dáme, holky?“ Přišlo mi to tehdy trochu legrační, že se v jejich věku oslovují „holky“. A moje mamka, která tehdy v té cukrárně byla se mnou, mi vysvětlila, že se prostě všechny cítíme a budeme cítit jako „holky“. Že uvnitř jsme pořád stejné.

Jak myslíte, že oslovuju svoje kamarádky v mailu, když si dohadujeme termín, kdy společně vyrazíme do kina?

 

Reklamy

6 thoughts on “Připadám někomu stará?

  1. Sedmi 28.7.2014 / 16:21

    mam to podobne. taky si nepripadam, jako by mi melo byt podruhe 18… a s holkama ze zakladky si porad rikame holky, co taky jineho? 😀 i kdyz obcas nekdo nadhodi ze srandy zeny, damy nebo babizny 😀
    Tohle na me dolehlo docela dost, kdyz u nas byl na navsteve nevlastni bracha manzela s pritelkyni, ktera vykladala o rodine a ja s uzasem zjistila, ze mam vekove bliz k jeji mame, nez k ni… uf…

  2. avespasseri 28.7.2014 / 18:46

    No, mně je čtyřicet a ještě jsem to asi nějak nepochopila :-)) To bude tím dlouhým pobytem na VŠ 🙂 Dokonce jsem přišla na výuku k jedné paní a když jsem jí řekla, že mám dítě, tak na mě koukala u vytržení: „Vy už máte dítě????“ :-))) Fakt :-)) Vypadala upřímně překvapená :-)))

  3. Quanti 28.7.2014 / 19:52

    Je mi 32 (musela jsem se zamyslet :D) a to zpoždění ve vnímání vlastního věku mám už tak deset let, teď si připadám tak na 27 😀 ale já byla jako dítě trochu stará mladá, třicátníci mi staří nepřipadali, to až tak padesátníci… tak uvidím, co budu dělat v tomhle věku.

    • vivien 28.7.2014 / 22:25

      Me je 32 nepripadam si stara ani nahodou.. A „maminy od rodiny“ mi taky nikdy nepripadaly stary, mozna proto, ze mam opravdu hodne stary rodice, takze vek, kdy je clovek stary, mam dost posunuty. Mimochodem, s manzelem planujem dite az kolem 40 a pripada mi to uplne akorat.

      • Mariposa 29.7.2014 / 19:26

        Co kdyz uz to v tech 40 nepujde?

      • jolana88 3.8.2014 / 18:07

        vivien – mám otázku. Přemýšlela jste někdy – resp. vy oba – že s přibývajícím věkem se mění priority – a vychovávat v tom věku první dítě není nejednodušší?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s