Už zase běhám!

Měla bych spíš napsat, že už jsem zase jednou byla běhat. Nevím, jestli se to dá považovat za úplný návrat k běhání. Ale určitě je to první krok k návratu k běhání. Bylo to neplánované, spontánní a krásné. Dokonce o něco snadnější, než jsem čekala.

Kdybych počkala do 17. července, byla bych běhat poprvé po dvou letech na den přesně. Myslím, že někdy v půlce července 2012 jsem otěhotněla, a ačkoli jsem to ještě netušila, moje tělo nejspíš ano, a tak jsem od té doby na běhání nenašla sílu ani energii. Když jsem později zjistila, že jsem těhotná, nemohla jsem tomu nějakou dobu vůbec uvěřit. A i když jsem věděla, že je to blbost, možná jsem měla trochu strach, že při běhání bych to svoje miminko „vyklepala“ nebo jinak poškodila, takže jsem to prostě rovnou zabalila a neběhala ani v těch prvních měsících, kdy to ještě bylo možné.

Slibovala jsem si, že se k běhání brzy po porodu vrátím – v rámci shazování těhotenských kil. Jenže nakonec jsem měla úplně jiné starosti. Kila šla dolů sama, Motýlek mě doslova vysával, a tak jsem se dostala do konce i pod svou předtěhotenskou váhu. A nebylo mi fyzicky moc dobře. Cítíla jsem se slabá a unavená a rozhodně jsem neměla myšlenky na to, že bych si šla večer zaběhat.

Teprve před pár měsíci mě začaly trochu svrbět nohy a začala jsem si tedy pohrávat s myšlenkou, že bych zase začala běhat. K opravdové motivaci mi ale pořád chybí možnost běhat pravidelně. To je pro mě opravdu důležité, protože si pamatuju, že ke ztracení těžce vybudované běžecké formy mi vždycky stačila třeba týdenní pauza způsobená nemocí, prací nebo mou leností.

Začala jsem si tedy plánovat, že nejdřív si nechám sednout náš nový pracovně-rodinný systém (můj částečný úvazek) a až Motýl trochu pozapomene, jak obrovskou službu mi v tomto ohledu (v jeho očích) prokázal, začnu si klást nové požadavky. Třeba dva volné večery v týdnu, abych si mohla jít zaběhat. Ideálně tři (ale to je sci-fi).

Motýl ale asi nikdy nezapomene, jak velkou službu mi prokázal. A především asi nikdy nebude schopný dodržet tu – pro mě tak důležitou – pravidelnost v hlídání Motýlka dva večery v týdnu.

V sobotu u nás pršelo, což Motýlovi zcela překazilo jeho víkendové plány, a tak od rána bezcílně bloumal po bytě. Dobře tenhle pocit znám. Úkolů na seznamu úkolů je pořád dostatek, ale většinou se do nich člověku moc nechce. A to, na co by měl chuť, se dělat nedá – třeba kvůli počasí. Motýl se prostě nemohl rozhodnout, jakou činností by tedy ten svůj vysněný program (výlet na silničním kole) měl nahradit. A já té jeho nerozhodnosti využila.

Ideální podmínky to tedy nebyly. Bylo to chvíli po obědě (uf!), venku pršelo, ale mně to bylo jedno. Náhle mě osvítila myšlenka, že když tedy Motýl tak váhá, prostě ho zabavím hlídáním Motýlka a vyrazím běhat.

Po té dvouleté pauze jsem byla připravená na všechno. Na píchání v boku, na nedostatek vzduchu, na bolest nohou… Na to, že se budu muset každých 200 metrů zastavit. Ale nakonec to bylo překvapivě snadné. Běžela jsem hezky pomalu, hlídala si dýchání a lehce zpevněné břicho a ono to šlo. Uběhla jsem sice jen 6 km a už druhý den mě příšerně bolí svaly na nohou, ale nebyla jsem nějak extrémně zadýchaná a ani moje hodinky mi neukazovaly nějak zvlášť vysokou tepovou frekvenci. Bylo jsem se sebou velmi spokojená.

Teď jen si najít čas na další podobné běžecké pokusy. S tou pravidelností už to asi nikdy nebude úplně podle mých představ (ostatně to ani nikdy podle mých představ nebylo). Ale lepší běhat občas, než neběhat vůbec, ne?

A zatím si můžu snít o účasti na lucemburském půlmaratonu příští rok… a o maratonu za dva roky? 🙂

Feet-Running2

Reklamy

3 thoughts on “Už zase běhám!

  1. Tereza 7.7.2014 / 13:55

    Drzim palce!! A lucembursky pulmaraton mam pristi rok v planu taky, i kdyz ted v zari bych teprve mela porodit, ale uvidime, treba se tam potkame :)!

  2. Sedmi 7.7.2014 / 23:59

    taky drzim palce… ja mam ted zase s podobnymi pokusy utrum… ale uz se tesim na tu kolobezku ke kocarku, snad to dopadne a budu jezdit s holkama…

  3. K. 9.7.2014 / 14:03

    Super! Tak ať je takových příležitostí víc a víc! (ne že bych ale Motýlovi nepřála jeho kolo ;-)) to ne.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s