Cukrátka pro batolátka

Mám problém s jeslemi a nevím, jak si s ním poradit. Třeba mi poradí moje čtenářská obec.

Granita
Granita

Před časem se na informační nástěnce u vstupu do jeslí objevil plakátek s následujícím sdělením: v rámci zpestření letních aktivit bude pro jesličkové děti k dispozici nafukovací hrad (ok…), stroj na cukrovou vatu (eh?), stroj na popcorn (eh??) a na tzv. granitu (nevím, jak se tomu říká česky… dřeň?… raději přidávám obrázek pro ilustraci).

„No to si snad dělají pr…!“ prolétlo okamžitě hlavou mně, která slovo „pr…“ už celá léta nepoužila. Neměla jsem k tomu příležitost.

Hned jsem se zeptala jedné z vychovatelek z Motýlkovy skupinky, zda je to nějaký vtip. S omluvným úsměvem pravila, že nikoli, avšak ujistila mě, že těm nejmenším to samozřejmě dávat nebudou. Ovšem patří Motýlek ve 14 měsících k těm nejmenším, když tam berou miminka už od 3 měsíců?

Abyste mě nepochopili špatně. Nejsem tak naivní, abych si myslela, že dokážu svoje dítě uchránit před všemi potravinovými ohavnostmi. Ani nejsem tak zlá, abych mu chtěla definitivně a navždy odepřít obyčejné dětské potěšení v podobě sladkostí. Už měl příležitost objevit kouzlo dětských piškotů i různých domácích koláčů a buchet. Jenže když něco doma peču, vím, co do toho dávám. A zkrátka si nemyslím, že je objevování nezdravých pochutin rolí jesliček, které mě jako klientku nalákaly řečmi o tom, že dětem připravují čerstvé pokrmy z bio potravin.

vataVychovatelka mě odkázala na paní ředitelku, jak jinak. Vyčkávala jsem na vhodnou příležitost, která se mi naskytla minulý týden. Moc jsem se snažila o asertivní přístup… Bohužel marně. Sice jsem jí na rovinu řekla, že se mi to nelíbí a že by v budoucnu měla podobná rozhodnutí nejdříve konzultovat s rodiči, její reakce mě ale zaskočila. Nevím, proč jsem si myslela, že prostě uzná, že mám pravdu a že cpát dětem chemicky barvený rafinovaný cukr je blblost.

Paní ředitelka mě opět ujistila, že toto originální letní zpestření není určeno pro ty nejmenší. Nezbývá mi než doufat, že tím má na mysli celou skupinu batolat, kterým se mimochodem shodou okolností říká „Motýlci“. Potíž je v tom, že ani za rok nebo za dva svůj názor nezměním. Pořád si budu myslet, že by tohle děti v jeslích prostě dostávat neměly. Samozřejmě můžu říct, že to mému synovi nemají dávat. Nerada bych mu ale způsobila nějaké trauma… Stále vidím před očima obrázek mého syna, jak smutný a opuštěný stojí se svěšenými rameny někde v koutě, zatímco ostatní děti se ládují popcornem a cukrovou vatou a zapíjejí to granitou.

Dále mě paní ředitelka chlácholila tím, že se tyto aktivity nebudou provozovat každý den. To je teda útěcha! A děti prý dostanou jen velmi malé porce – na ochutnání. Hlavním účelem je totiž ukázat dětem proces výroby.

Zůstala jsem z toho rozpačitá. Tím procesem výroby mě totiž zmátla. Bohužel teprve cestou z jeslí domů jsem si uvědomila, že existují i jiné procesy výroby, jejichž výsledek není zdaleka tolik závadný. Třeba výroba jogurtů. Nebo ovocných milkshaků. A možná i výroba marmelády by mi vadila méně, i když je v ní ten cukr taky. Podle mě jsou malé děti vděčné za každou novou zkušenost. Výrobu jogurtů by sledovaly s naprosto stejným zaujetím jako výrobu popcornu.

glaceŘeditelka mě dorazila doplňovací informací, že tento týden – jen tak mimochodem – do jesliček zavítá zmrzlinář. Ovšem tentokrát se jedná o opravdu kvalitní produkt z mléka (jako by přítomnost mléka ve zmrzlině omlouvala nesmyslnost celé akce) a pravou ITALSKOU zmrzlinu (paní ředitelka je Italka). I rodiče si mohou přijít pochutnat.

I když se tato letní akce (snad) mého syna letos netýká, trápí mě to. Vážně si myslím, že čím později děti sladkosti objeví, tím lépe. Pokud můj syn v jeslích ochutná zmrzlinu, zcela určitě o ni začne projevovat hlasitý zájem, jakmile někde projdeme kolem stánku se zmrzlinou. A pak mu bude úplně fuk, jestli se jedná o „kvalitní produkt z mléka“ nebo o chemickou prasárnu. Dnes a denně se v médiích probírá závažnost civilizačních chorob jako hyperaktivita či dětská obezita. Copak paní ředitelka neposlouchá rádio, nedívá se na televizi, nečte noviny? A co na to ostatní rodiče?

Bohužel se jich na to nemám příležitost zeptat, protože ráno vozí Motýlka do jeslí Motýl a odpoledne si ho teď vyzvedávám trochu dříve a žádné rodiče tou dobou nepotkávám. A bohužel ve mně dřímá temné tušení, že to těm ostatním rodičům bude fuk.

Asi vás moc nepřekvapí, že i Motýl (sám velký konzument čokolády a jiných sladkostí) je v této otázce tolerantnější než já. Sice mu taky přijde zvláštní, že se dětem v jeslích nabízejí takové věci, ale samozřejmě má pocit, že kolem toho dělám zbytečný cirkus.

Já bych ale naopak chtěla udělat daleko větší cirkus! Jenže mi to vůbec nejde. Včera jsem na ředitelku v jeslích natrefila znovu. Zeptala se mě, jestli nazítří (tedy dnes!) přijdu ochutnat tu jejich zmrzlinu. Úplně ve mně hrklo. Zablekotala jsem, že nepřijdu, a na otázku, pročpak ne, jsem odvětila, že si nepřeju, aby můj syn tak brzy jedl zmrzlinu. Ona mě ubezpečila, že si na ní přece můžu pochutnat jen já, a já pro změnu opáčila, že Motýlek teď touží po všem, co mě vidí jíst, a proto si tu zmrzlinu raději odpustím. Doma jsem si rvala vlasy na hlavě, že jsem propásla tak úžasnou příležitost jí pěkně od plic říct, jak mi její přístup připadá stupidní.

Co teď? Samozřejmě můžu tuto a další podobné akce, které v budoucnu jistě budou následovat, jednoduše bojkotovat. Motýlka vyzvedávám kolem půl čtvrté odpoledne a v případě nouze ho můžu nárazově vyzvedávat dřív, abych ho ušetřila pohledu na nezdravé dobroty. Ale já mám chuť udělat něco víc, než bojkotovat. Mám chuť se vzbouřit. Vždyť ty jesle platím!

Jak byste se v podobné situaci zachovali vy? A jaký máte přístup ke sladkostem?

CandyBaby

 

Advertisements

31 thoughts on “Cukrátka pro batolátka

  1. Alizia 25.6.2014 / 14:44

    Vanilko, jak ja ti rozumim! Toto by mi taky strasne vadilo, uz ted mi vadi, ze dceri vsude davaji ruzne bonbony a lizatka za odmenu. Ve skolce jakbysmet. Jasne, jsou to deti a kdy jindy si uzit vsech tech sladkosti a dobrot, my sami jsme v detstvi byli prolezli cukrem, ale jako rodic to vnimam jinak. Vidim, co s ni udela kousek cokolady a jak je pak jak kralicek natazeny na klicku a hlavne pak odmita bezne potraviny. Takze vseho s mirou, trochu ochutnat, aby si nemysleli, ze jim neco zakazujeme a udelat z toho spis vyjimecnou udalost, nez pravidelny zlozvyk. A v tech vasich jeslich… snad to ucitelky samy vyhodnoti, ze neni uplne optimalni ty sladkosti davat detem kazdy den, asi bych taky nechtela delat dusno, nejlepsi by se bylo domluvit i s jinymi maminkami, treba svtim nektere taky nesouhlasi 🙂 Kazdopadne drzim pesti a stuj si za svym!

  2. Pastelka 25.6.2014 / 14:47

    Děti zatím nemám, ale soucítím s Tebou… také by se mi to rozhodně nelíbilo.. já mám takovou představu, že ideálně budu chtít aby se moje děti co nejdéle vyvarovaly cukru, protože myslím, že když člověk není na cukr zvyklý, tak mu dostatečně sladké připadá ovoce. Takže taky by mě rozhodně štvalo, kdyby se ke sladkostem dítě dostalo už v jeslích.. kdyby to aspoň byly nějaké zdravé sladkosti..

  3. Quanti 25.6.2014 / 15:00

    Granita je ledová tříšť… A stran přístupu jeslí, já myslela, že francouzská kultura si na pamlsky moc nepotrpí? Docela mě to překvapuje. Osobně nevím, jak bych se k tomu postavila, moje tolerance ke sladkostem je docela velká, ale tohle by se mi nejspíš taky nelíbilo.

  4. Lucie 25.6.2014 / 15:21

    Milá Vanilko, úvodem svého komentáře musím přiznat, že děti ještě nemám a sama velmi miluji sladkosti (a ač bych chtěla, nemám dostatečně silnou vůli je nejíst, ale snažím se to alespoň kompenzovat jinde). Přesto plně sdílím tvůj názor. Učit děti již v tak nízkém věku na tyhle „prasárničky“ mi přijde velmi nevhodné. Od instituce jeslí bych to opravdu nečekala. To rodiče dítěte by si přeci měli rozhodnout, zda tyhle nezdravé potraviny budou svému potomkovi dávat a kdy. A je jasné, že pokud všechny děti ve skupině sladkost dostanou a ono jedno ne, bude ho to mrzet a o to více lákat. Myslím si, že dokud dítě danou věc neochutnalo, neví o co přichází, tudíž mu nijak nechybí. Doufám, že se mi jednou podaří své dítě před podobnými laskominami alespoň nějakou chvíli trochu „skrývat“. Obávám se ale, když vidím potenciální tchýni jak krmí svého prozatím jediného vnuka Brumíky, sušenkami a podobnými věcmi od velmi útlého věku, že se mi to příliš nepodaří. Ale co já vím, co bude. Každopádně ti moc držím palce, máš moji plnou podporu!

  5. Sedmi 25.6.2014 / 16:30

    chápu tě… v jeslích mi to taky připadá brzo… jenže… tuhle kontrolu nad tím, co dítě jí, máš jen u prvního.. U toho druhého (a dalších) už to prostě neohlídáš. Lilly ochutnala poprvé čokoládu asi v 9 měsících, May dostala od babičky a chtěla se s Lilly podělit… všimla jsem si toho, až když Lilly hlasitě mlaskala a měla čokoládovou pusu… a tak bych mohla pokračovat. Navíc mám zkušenost z druhé strany. Můj otec makrobiotik a vegetarián dosáhl toho, že jsem v sedmi letech neměla v puse bílý cukr ani mouku (ani červené maso a velmi málo jiného masa). Vodu tahal ze studánky a sladilo se maximálně medem nebo sladěnkou ze sladu, co svářel sám doma. Ideál co? Jen do té doby, než jsem ve škole zjitila, o co jsem přišla… a začala si to při každé možné příležitosti vynahrazovat. Takže dodneška miluju sladné a domácí koláče z bílé mouky (jedla jsi někdy opravdu dobrý koláč z celozrnné mouky a bez cukru?) a dlouho jsem měla problém to srovnat…

    • Sedmi 25.6.2014 / 16:36

      ještě mi to nedá, dám ti konkrétní příklad. kafe sladím dvěma vrchovatýma lžičkama cukru doteď. Je to úspěch, začínala jsem na 4-5…

      • Vanilka 25.6.2014 / 16:58

        Já vím, už jsi o tom psala a často na tebe myslím. Jsi pro mě živým důkazem, že nic se nemá přehánět.

      • Sedmi 25.6.2014 / 18:15

        😉

      • avespasseri 25.6.2014 / 17:45

        To mě zajímá, jestli jsi to někdy chtěla a otec ti to zakazoval, nebo jsi prostě netušila, že něco takového existuje a zjistila jsi to až v těch sedmi letech (což mi přijde ve srovnání s věkem mé dcery vlastně strašně málo na to, abych si to pak začala vědomě vynahrazovat až takhle moc). Jestli sis to nezačala vynahrazovat hlavně později a ze vzdoru… kvůli jiným problémům s otcem??? Mně se totiž moc nezdá, že by to bylo jen kvůli cukru… s takovou razancí. Ale kdo ví .-)))

      • Sedmi 25.6.2014 / 18:20

        hmmm…. už si to moc nepamatuju… mlhavě si vybavuju, že jsem moc do kontaktu s ostaníma dětma nepřišla (školka asi půl roku dost sporadicky) a tak jsem nejspíš nevěděla. Konflikty jsem měla s mámou, s tátou jsme byli vždycky spíš na stejné vlně a až tak kolem 16 jsem si musela vyřešit takové to sesazení z piedestalu… s tím cukrem to možná souvisí tak, že prostě mám doteď hrozně ráda sladké (ale sýry ještě víc :D)… jenže to bych nejspíš měla tak jako tak… excesy typu slazení čaje na návštěvě tak, že mi v něm stála lžička, jsem opustila ještě před pubertou 🙂 navíc mám citlivé zuby na sladké, takže do toho nemůžu kousat, to taky pomohlo 😛

      • avespasseri 25.6.2014 / 18:25

        Téměř bych si tipla, že můžeš být otci vděčná za to, že tě před sladkostmi tak dlouho uchránil :-))))) Podle mě tohle asi není dáno výchovou, ale prostě těmi geny… nebo prostě člověkem. někdo na sladké je a někdo není. Důvody mohou být různé.

  6. avespasseri 25.6.2014 / 16:37

    Přelož do francouzštiny, lucemburštiny, i třeba italštiny ten můj článek o cukrech (http://zitjak.wordpress.com/2014/05/24/11-x-proc-je-lepsi-se-vyhnout-pridanym-cukrum/), někde ho vyvěs (třeba i paní ředitelce pod nos)… třeba se někdo zamyslí 🙂 Ale asi spíš ne 😦
    Já nejsem žádná velká bojovnice, asi bych to řešila bojkotem. Tedy pokud by to mělo být víc jak jednou za to léto. Ale v tomhle věku možná úplně. Už si nepamatuju, kdy ta moje dostala poprvé něco sladkého, ale během prvního roku určitě ne. Občas nějaký ten bonbón neřeším, řeším pořád něco i tak, ještě tohle 🙂 Ale cukrová vata???????? Proboha! Nebo ledová tříšť?????? Jedno větší, s prominutím, sajrajt než druhý. Nevhodné ani pro starší děti, natož pak pro mrňata v pravidelnějších dávkách.
    A přesně tak, čím později to ty děti vyzkouší, tím líp. Protože do té doby je ani nenapadne, že by to mohly chtít. A o tolik měsíců, nebo roků, míň sladkostí snědí. Jejich organismus jim za to bude vděčen.
    A upřímně řečeno, už nehraju moc ani na ty řeči, že „když jim to nedám, tak pak toho snědí fůru naráz“. Cukr sám o sobě vyvolává touhu po dalším… každý, když si dá kousek, chce víc a víc. Je to jak alkohol… a je to fyziologicky dáno. Jen toho možná nespořádaj naráz tolik. Ale co je lepší? Spořádat toho naráz kopu, pak mi je možná špatně, nebo ne, a pak zas dlouho nic. Anebo pravidelně jít víc, než je zdrávo, jen proto, abych toho náhodou někdy nesnědl o něco víc. A ještě si myslet, že je to tak správně… a ještě to pak strkat svým dětem… nebo dokonce dětem v mých jeslích….

  7. zarox21 25.6.2014 / 16:41

    Tak kdyby to bylo v Čechách (což si opravdu nedokážu představit), napadlo by mě, že obchodní zástupce firmy distribuující zmrzlinu, cukrovou vatu … třeba paní ředitelce nabídl nějakou protislužbu nebo dáreček. Nebo třeba nějaký příbuzný… Je to ode mě asi ošklivé, ale jsem deformovaná místním prostředím a byla to první myšlenka, která mě při četbě vašeho článku napadla. 😦

    • Vanilka 25.6.2014 / 16:59

      No byla to i moje první myšlenka. Taky si myslím, že z toho musí těžit nějaký prospěch, jiný důvod opravdu nevidím.

  8. Sororessa 25.6.2014 / 18:12

    Asi nebudu sdílet úplně názor většiny zde v diskusi, ale pamatuji si z dětství hodně dětí, co to měly podobně jako Sedmi. Byly u nás na návštěvě a cpaly do kapes veškeré sladkostí, co viděly kolem. Zatímco my se sestrou si daly bonbón/čokoládu a neměly potřebu to přehánět, protože.. my jsme to prostě neměly zakázané.
    A druhý příklad. Většina matek v mém okolí již má druhé dítě. A říká – u prvního to hlídaly, aby alespoň do 3 let (apod.) první dítě nemělo cukry… Jenže druhý dítě již vidí u staršího sourozence, že prostě jednou za čas ty cukry má. A chtějí taktéž. Takže u dalších dětí to moc nejde dodržet. A přijde mi hodně nespravedlivé, že jedno dítě „muselo“ čekat a ty další ne.
    Konkrétně moje dítě jednou za čas (častější čas 🙂 má sladkosti. Nemám pocit, že by kvůli tomu pak nejedla oběd / večeři. Na čokoládu si vzpomene pouze, když ji vidí. A zmrzlinu ochutnala a ta ji zrovna nechutná (nemá ráda studené).
    Chápu, že každá matka dělá pro své dítě to, co považuje za nejlepší, tak zde jen uvádím jiný pohled 🙂

    S.

    • Vanilka 25.6.2014 / 20:07

      Díky za ten jiný pohled! I když zase tak moc jiný od toho mého není. Já nejsem proti sladkostem zase tak extrémně vysazená. Jen bych jejich požívání mým dítětem chtěla mít pod kontrolou. Můj manžel třeba říká, že i hranolky od McDonalda by dítě „mělo“ ochutnat. A je úkolem rodiče dítěti vysvětlit, že i když mu to možná chutná, je to špatná a nezdravá strava a stručně mu taky povědět o tom, kam by to vedlo, kdyby se jí živil často. Já jsem spíš názoru „co oči nevidí, to srdce nebolí“, ale v praxi to moc nejde.
      Mně prostě vadí, že ty sladkosti rozdávají v jeslích. Tohle má zůstat rozhodnutím rodičů, jestli je dítěti chtějí dávat nebo ne.

      • Sedmi 26.6.2014 / 08:02

        Taky jsem to mela tak, ze na navstevach jsem se cpala jak nezavrena… a btw ve Svedsku maji pravidlo, ze sladkosti se smi jen v sobotu… mistni deti, jakmile zjistily, ze u nas to tak nemame, tak prijdou a prvni, co udelaji, jdou do kuchyne a ptaji se May, jestli mame sladkosti… nakonec, ac nerada, jsem musela taky zavest soboty (krom zmrzliny teda) protoze k nam zacaly deti sousedu chodit jak do cukrarny… a snedly vsechno, i takove ty nekvalitni sladkosti, co nam nacpala na cestu babicka a pak nam to akorat tvrdne ve spajzu, protoze holky to nejedi… Rekla bych, ze diky tomu, ze to nebylo tabu, ted umi vic vybirat kvalitni, treba Lilly si da nejradsi horkou 70% lindtku a da si ctverecek, misto pulky tabulky neceho s 15% kakaa…

      • Sororessa 26.6.2014 / 12:06

        Myslím, že to může fungovat (to rozhodnutí na rodičích) opravdu jen když jste s dítětem doma. Já také chodím do práce a mně dítě hlídají rodiče. A i když něco dodržují, co jim řeknu (DOUFÁM!), tak zrovna u sladkostí to nefunguje… Řešila jsem to možná první týden, a pak jsem akorát dala zubní kartáček, aby po jídle měla čisté zoubky 🙂 (což malou strašně baví, takže je vše ok (čistí samozřejmě rodiče)).

    • rivkele 25.6.2014 / 21:30

      Ono i to druhé dítě může čekat… Jo, nedělám s ním takové ciráty jako s prvním, ale některé věci dostává jenom starší – každý věk má své výhody. Mladej nebude stíhán za to, že (třeba) rozházel složené prádlo, anžto nechápe, co činí, starší má zase právo na lentilku. Taková jsou pravidla. Zatím mi to prochází, vzhledem k tomu, že mladšímu jsou skoro dva, vypadá to, že to tak šťastně doklepeme do věku, kdy starší pochopil, co jsou to sladkosti po obědě (školka, bohužel).

  9. clara 25.6.2014 / 19:45

    My taky resili ruzne veci ohledne skolky (nelibili se nam caste zmeny personalu, mesice trvajici „prechodne“ umisteni jedne skupiny deti do telocvicny atd.) a jako celkem vyhodny postup se osvedcilo spojit se s vice rodici, kteri maji stejny nazor, a poslat stiznosti zrizovateli skolky (u nas je to mesto). Museli na to nejak reagovat a pri vetsim mnozstvi stiznosti se to pak skutecne zacalo resit. Nebo – pokud ma skolka nejaky Elternbeirat /conseil des parents?/, tak to nekteremu z nich rict, at se odstraneni tech kravin na sezenich projedna.

    Jinak ja sladkosti detem davam a dostavaji je i ve skolce, ale z takovych automatu bych teda nebyla taky vubec nadsena. Jednorazovou navstevu zmrzlinare nebo (kdyz by tedy chteli ukazovat detem postupy), tak u nas treba cokoladoveho muzea bych brala, ale aby tam cele leto stal kram na cukrovou vatu, to je preci nesmysl.

    • Vanilka 25.6.2014 / 20:14

      Bohužel jesličky jsme zvolili soukromé (těch je tu většina) a žádný conseil des parents nemáme. Ale samozřejmě sondovat, co si myslí ostatní rodiče, je určitě moudré. Pokusím se.

      • Sedmi 26.6.2014 / 08:04

        a neslo by to proste obejit s tim, ze ma Motylek zakazana umela barviva kvuli alergii nebo hyperaktivite a hotovo? Tady na tohle docela slysi…

  10. Sedmi 26.6.2014 / 08:05

    jo a jeste k tomu, ze by ti vadilo, kdyz ostatni deti budou bastit a Motylek smutne koukat… musis se obrnit, pokud vis, ze to takhle je pro nej nejlepsi, protoze tomu se nevyhnes…

    • Vanilka 27.6.2014 / 10:55

      Mně se nechce vymlouvat na alergii apod. Jde mi o princip.

  11. Barbora 26.6.2014 / 11:37

    Vanilko, deti taky jeste nemam, ale hned me napadla jedna vec.
    A co na to paneboze rikaji zubari?!? Ziju ve Svycarsku a tohle je tady tematika cislo jedna, zubni pece je zde strasne draha (nevim jak v Lucembursku)
    Nedovedu si predstavit, ze by tady nekdo deti ladoval cukrem ve skolce nebo jeslickach z tohoto duvodu! Mozna by toto slo pouzit jako argument pro debatu s ostatnimi rodici. Obecne mam nazor, ze se z zadneho jidla nema delat tabu aby ses z toho nestala o to vic zadana zalezitost, podle me je ale evidentni, ze ladovat deti v nepritomnosti rodicu cukrdlaty, je hloupost.
    Zkusila bych to po dobrem, rozhodit site jednak mezi rodici a jednak zkusit “vypatrat“ jestli z toho reditelka nema nejaky profit.
    Preji ti hodne sil!

  12. Monika Dolejsova 26.6.2014 / 12:09

    Dobry den vanilko!
    sama jeste deti nemam, ale naprosto Vam rozumim, nelibilo by se mi, aby me dite v jeslich nebo ve skolce dostavalo sladkosti. Jeste bych pochopila jednou za cas navstevu italskeho zmrzlinare v letnich mesicich nebo kousek narozeninoveho dortu po obede. Ale granitu plnou cukru nebo popocorn, to mi prijde silene. To bych zakazovala i starsimu diteti. Nejsem zadny bio clovek, ale neuznavam dostavat do tela cukry v podobe limonad, lizatek apd. Jak rikate, do domaci buchty vim, co davam nebo kousek kvalitni cokolady jeste nikomu neublizil. Moje kamaradka mela stejny problem v privatnich jeslich v Buenos Aires. Jeji syn tam dostaval ke svacine susenky a sladke limonady….ona se domlouvala s ucitelkou a ostatnimi maminkami, aby deti svacili chleba s maslem, ovoce a k tomu vodu a obcas tu domaci buchtu. Nedosahla dlouho trvajiciho uspechu.

    Vanilko, bojujte, moc Vam fandim. Reditelka by nemela delat takove rozhodnuti bez souhlasu rodicu!!

    Preji Vam hezky den!!!

    Ps. Lucemburske stravovani ma asi blize k tomu nemeckemu nez francouzkemu:-)

  13. Marcela 27.6.2014 / 14:49

    Milá Vanilko, žiji v Irsku, děti tu nemám, už jsou dávno dospělí, ale mám tu pár známých od nás a Ti mají děti ve škole. V Irsku chodí děti do školy od 4 let. Tady se mi moc líbí, že ke svačinám mají celou školní docházku- i později na vyšším stupni školy -až do konce zakázané sladkosti ke svačině. Každý začátek roku mají třídní schůzky, kde na to ředitelé a i učitelé rodiče upozornují. Nesmí oplatky, čoko tyčinky, čokoládu ani různé sladké míchané koktejly nebo džusy s přidaným cukrem. Svačiny občas kontrolují a pokud najdou u dítěte sladkost na svačinu, seberou mu ji a dostane poznámku v lepším případě a nebo když se zjistí, že o tom rodiče nevědí-okamžitou sms poslanou, dokonce může být dítě po škole, za trest, že si sladkost donesl bez vědomí rodičů. Tento přístup se mi líbí, protože jinak se většina rosin mladých krmí pokrmy z Take away a je to na té populaci znát! Moc zdravím a nedejte se! Pokud platíte nemalé peníze, oni musí se podřídit Vašemu přání ohledně Motýlka. Hodně štěstí v boji a krásné léto. Marcela

  14. jolana88 27.6.2014 / 19:32

    Vylétlo mi obočí – v době, kdy se v Česku zavádí „zdravé“ automaty a svačiny u Vás vata a tříšť – v jeslích? Vaše rozhořčení naprosto chápu. Kromě toho jsem cynický pragmatik – takže by mě zajímalo, kdo jak bude tuhle příšernost platit? z nákladů jeslí? rodičům naúčtují porce? Jak psaly čtenářky výše – bojujte. Rodiče mají rozhodovat o tom kdy a v jaké formě se ke sladkostem dítko dostane, zvl. když má každé jinou konstituci, dispozice…. Mám, zřejmě, štěstí. Dětem sladké nechutnalo – ani nejmladšímu nejede. Pravdou je, že doma byly (a jsou) sladkosti běžně k mání – bez zákazu. Kvalitní. Naučily se vzít si čtvereček čokolády, bonbon. Místo nich (ti dospělí) občas zobnou sušené ovoce atp. Raději. Věřím, že vyhrajete.

  15. KUTlime 4.7.2014 / 16:34

    Jak bych v podobné situaci reagoval já…? Hmm, asi emigroval zpátky do ČR nebo kamkoliv jinam, kde nemají tolik v hlavách pííííp. Nebo bych vzal to největší lízátko a nacpal to ředitelce tam, kam slunce nesvítí.
    Jinak držím palce v boji zdravý rozum vs. tamní zvyky. 😉

  16. K 3.11.2014 / 11:57

    my zatím (1,5 roku) díteti sladké, slazené, cukrové věci nedáváme. Začali jsme dávat sušenky slazené agávovým sirupem, jenže malá samozřejmě poznala, že je to o 100% lepší než kukuřičné křupky. když ji dám sušenky, odmítá pak vše, oběd, kaši, jablko, křupku, čeká prostě na sušenku. Dost známých to dělalo jako my a ted říká, že je je jich dítě po sladkém jako pominuté a využije každou možnost do sebe něco dát. Radí, abychom občas něco sladkého dali, aby se pak dítě nechovalo jak blázen.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s