V práci jako ve škole

Včera jsem se účastnila prezentace na téma Digitální B2B Marketing. Pořádala ji jedna místní reklamní agentura.

B2B Marketing se mojí práce moc netýká, děláme spíš B2C. Šla jsem tam spíš proto, že jsem chtěla udělat radost té slečně, co mě pozvala, a taky jsem si říkala, že je to příležitost se setkat s pár známostmi z oboru, což se také stalo. Prostě takový malý networking.

Setkala jsem se tam především s jedním pánem, který pracuje jako ředitel marketingu v jedné dopravní firmě, se kterou aktuálně spolupracujeme na jednom projektu. Navázali jsme hovor, který rychle sklouznul k dětem. Má šest dcer! Dvě z prvního manželství a ty poslední tři se narodily všechny ve stejném roce: začátkem roku dvojčata a na konci roku ještě ta poslední… Určitě to tak nebylo plánované a já si teď pořád představuju zděšený výraz jeho manželky, když se to poslední těhotenství prokázalo.

O tom jsem ale psát nechtěla.

Když jsme po uvítací snídani vstoupili do malého konferenčního sálu, všichni lidé automaticky zamířili ke stolku, kde byly volně k dispozici reklamní bloky a tužky. Všichni jsme si vzali blok na poznámky a začali usedat na židle. Spolu s výše zmíněným pánem jsme procházeli uličkou a já už měla tendenci zahnout do jedné z řad zrhuba uprostřed sálu. On mi ale řekl: „Pojďte víc dopředu, jinak ty první řady zůstanou úplně prázdné.“ Uvědomila jsem si, že stejně jako se ve škole málokomu chtělo do prvních lavic, které byly přisouzeny šprtům, i v dospělosti se lidé z nějakého důvodu prvním řadám vyhýbají. Asi v nás pořád zůstal strach z toho, že by nás přednášející mohl nečekaně vyvolat nebo nám položit záludnou otázku, která způsobí, že se ztrapníme… a přitom se na nás upřou zraky všech těch lidí za námi! Ze zadních řad se dá taky mnohem snadněji nepozorovaně „vypařit“. Nakonec jsme si sedli do druhé řady, přičemž ta první zůstala prázdná, což mi přišlo na celé záležitosti asi nejvíc komické.

A vtipné mi přišlo taky to, jak úporně jsme se všichni snažili „něco“ poznamenat do našich poznámkových bloků, které jsme si u vstupu tak nadšeně vzali. Jenže prezentace byla promítaná na velké plátno před námi, přednášející mluvili všichni dost rychle, takže já osobně jsem si žádné poznámky dělat nestíhala a ani jsem to nepovažovala za nutné, protože jsem věděla, že prezentaci nám pak agentura zašle e-mailem. Kromě toho už dobře vím, že k poznámkám z podobných prezentací se nikdy nevracím. V tom případě je ale existence zápisníku na mých kolenou naprosto zbytečná. Měla bych ho tedy na konci prezentace nepopsaný vrátit? Jen jeden pán, který seděl vedle mě přes uličku, si do sešitu něco zuřivě psal – popsal jednu celou stránku až dolů! Ale vsadila bych se, že se jeho poznámky vůbec netýkaly prezentace.

Prezentace byla plná anglikanismů i v případech, kdy by se dalo krásně použít i normální francouzské slovo. Bylo vidět, že se agentura snaží ukázat, jak je moderní.

Moc se těším na svou příští účast na nějaké podobné akci. Jednou udělám vědecký výzkum ohledně chování businessmanů.

Reklamy

5 thoughts on “V práci jako ve škole

  1. Quanti 20.6.2014 / 13:30

    Mně přijde zápisník u vchodu jako slušnost – pořád lepší, když je a není si co zapsat, než kdyby se třeba rozběhla debata se spoustou upřesnění a blok by nebyl. On se vždycky nějak užije… 😉

  2. Sedmi 20.6.2014 / 19:40

    jo tyhle akce si taky pamatuju 😀 dokonce i z pozice prednasejicich… zajimava zkusenost.

  3. Lukas 21.6.2014 / 09:25

    Tak s tím sedáním si dozadu je to přirozené. Máme to v genetickém kódu odpradávna. Kdo byl někdy farmář a měl slepice, tak to ví. Spodní hřady jsou prázdné, protože je to nejblíž k nebezpečí, co přichází odspoda. Naopak, ten horní je plnej tak, že tam ani smítko nepropadne. Mají to tak slepice, máme to tak i my.

    Akorát my si k tomu ještě přidali onu možnost, že se můžeme nenápadně vytratit.

  4. danka 21.6.2014 / 11:41

    Hm, celý život si sadám do prvých radov, ale zrejme je to podmienené mojou krátkozrakosťou. A zrejme ešte skúsenosťou, že vtedy najlepšie vnímam, lebo je okolo mňa málo ľudí, a tým pádom ma nerozptyľujú. A málokedy si robím poznámky, v prípade, že som na školení/prezentácii s ešte niekým, tak si ich nerobím vôbec.

  5. jolana88 21.6.2014 / 15:02

    🙂 dřív byla místa vpředu privilegiem .. zajímavé, že děti to mají obráceně – hrnou se kupředu . pokud mne téma zajímá, nemám problém si sednout i do prvních řad .. odejít mohu vždycky .. proxemika je skutečně vypovídající .. Když vím, že si poznámky psát nebudu – neberu si blok … PS: myslím, že by i organizátoři prezentace měli podobným „maličkostem“ věnovat odpovídající pozornost ..

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s