Ranní vytírání

Ne, toto nebude nechutný příspěvek o ranních nehodách, které by se s miminkem snadno mohly přihodit.

Bude o ženách, které časně ráno vytírají schody, a já jim to závidím.

Musíte si myslet, že jsem se úplně zbláznila. Pokusím se vám svůj myšlenkový pochod vysvětlit.

differdange5Pracuju ve třetím největším městě Lucemburska. Má něco málo přes 20 000 obyvatel, kteří pocházejí ze zhruba 90 různých zemí světa (tak je to uvedeno na oficiálním webu města). Největšími národnostními menšinami (nebo spíš většinami) jsou Portugalci a Italové. Ačkoli to město není nijak zvlášť pěkné (taková lucemburská Ostrava – Ostraváci prominou), ti Portugalci a Italové jeho atmosféru dost vylepšují. Je to jediné město v Lucembursku, kde je i v neděli odpoledne relativně živo. Lidé tu nezůstávají zabednění za stahovacími roletami svých domů, ale jsou venku. Děti pobíhají po ulicích a nikdo se tu neklepe, že je přejede auto. To je v ostatních částech Lucemburska neslýchané. Lidé, obzvlášť ženy, tu chodí oblékaní do pestřejších barev. S prvními letními teplotami se na ulicích vyrojí statné černošky v krásných barevných šatech ostrých barev a neuvěřitelně jim to sluší! A barevnější jsou tu i fasády domů. Některým mým kolegům to připadá lehce nevkusné, ale já jsem za ty barvy, které tak pěkně kontrastují s kouřem valícím se z komínů fabrik Arcelor Mittal, velice vděčná. Předzahrádky těch řadových městských domů jsou bohatě zdobené květinami a různými kýčovitými předměty, které mi připomínají prázdniny a léto. Prostě je tu cítit „jih“.

Differdange,_rue_E._MarkA když kolem osmé ráno projíždím tímto městem do práce, vidím u řady domů Portugalky a Italky, jak energicky stírají svá venkovní schodiště (ke vstupním dveřím tu z ulice často vede pár schodů). I v chladnějších ránech mívají na sobě jen tílko na ramínka a na nohou žabky, manuální práce jim ale barví tváře hezky do červena. Představuju si, jak taková italská „mamma“ vstane za rozbřesku a hned začne řídit svou domácnost, připraví snídani, vypraví děti do školy a pak začne doma poklízet, takže v osm už vytírá venkovní schody. Fascinuje mě to tím víc, že kdybych v takovém domě bydlela já, určitě by mě NIKDY nenapadlo vytírat VENKOVÍ schody!

Tu ranní energii jim závidím. Představuju si, jak si po hbitě odvedené manuální práci spokojeně sednou a vypijí si šálek horké kávy, než se pustí do něčeho dalšího.

A samozřejmě vím, že si to idealizuju a že každodenní realita těchto žen je určitě jiná… A hlavně že to vytírání schodů je jistě nijak zvlášť netěší.

 

Reklamy

7 thoughts on “Ranní vytírání

  1. Monika Dolejsova 2.6.2014 / 13:14

    V takovem meste bych chtela zit!….jizanskou atmosferu miluji! A schody bych klidne vytirala…popovidala s kolemjdoucimi….a pak bych si vychutnala snidani v italskem baru pobliz, kde bych samozrejme vsechny znala:-)

  2. Iwi Sluníčko B. 2.6.2014 / 13:39

    Pěkný článek 😉 Přidám pravidelnou story z mého rána – začnu taky poeticky – bydlím v ČR, ve městě, které má cca 27tis obyvatel. Občas to tu taky připomíná pohodovou malou Itálii a taky se u nás ráno v baráku vytírají schody…. Tedy vytírají je děsně aktivní důchodkyně. Jelikož máme byt v nejvyšším patře, tak musím každý den absolvovat slavnostní podupání mokrých schodů a občas i vyslechnout připomínku typu: „Mladá paní, chtělo by se to trochu víc zaměřit na ten úklid společných prostor nájemníků….“ A já pokaždé odpovím: „Beru na vědomí a manželovi to vyřídím, tyhle věci má na starosti u nás on.“ 😉

  3. Oh My Beautiful Life 2.6.2014 / 15:51

    Krásně napsáno. Jižanskou atmosféru miluju a taková typická italská mamma je můj vzor – viz reklama Dolce & Gabbana, kdy mammu dělá Monica Bellucci – tak se vidím někdy v padesáti :-D. Dva syny si letos splním a zbytek snad zvládnu :-)))

  4. Sedmi 2.6.2014 / 17:20

    jo, taky bych si to asi malovala jako idylku 🙂 ale vytirat venku by me teda taky nenapadlo…

  5. Ella 2.6.2014 / 18:49

    Naprosto nepoeticky také kolikrát vytírám schody v pondělí ráno…protože jsme měli minulý týden službu, nějak pozapomněli, v neděli večer se nám už nechtělo…a tak doháním resty až ráno, v týdnu, kdy už má službu některý ze sousedů 🙂 Ale jsou to společné prostory uvnitř domu. Venkovní jsem naposled vytírala, když jsem ještě bydlela u rodičů v domě se zahradou.

    Trocha italského šarmu by k nám na sever Čech byla rozhodně potřeba :/ a hlavně to italské bistro, čerstvé pečivo, skvělá káva a pár sličných italů, co obskakují svou mamma.

  6. Calad 3.6.2014 / 10:53

    Tak ranní idylku si představuji trochu jinak… bez vytírání, bez dítěte, bez manžela… Vlastně já sama na terase, sluníčko mě hřeje do tváře a v ruce držím hrnek čerstvé kávy… Nepotřebovala bych nic jiného než pět minut. Pak bych se totiž nudila a hledala jak manžela tak i dítě 😀 Ale těch pět minut bych si vážně užila!

  7. avespasseri 3.6.2014 / 11:02

    U nás v domě, velmi brzy po mém přistěhování, se naštěstí pravidelné střídání nájemníků při úklidu společných prostor zrušilo. Raděj si dům připlácí něco málo za to, že to někdo udělá. Občas si tak přivydělá nějaká ta mamina na mateřské, někdy nějaká důchodkyně apod. Jéžiš, to by ten dům vypadal, kdybych ho měla vytírat já :-)))))) Mně stačí náš pidi 2+1, nejsem vůbec šůrovací typ 🙂 To na mě přijde jen párkrát do roka, pak si to ovšem užívám. A mezi tím si jen říkám, jak by to bylo hezké a jak to už brzy zas někdy vyšperkuju :-))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s