V Paříži s kočárkem

Strávit prodloužený víkend v Paříži s ročním batoletem… nebyl dobrý nápad. Nejhorší je, že jsem to tušila předem. Ale nechala jsem se přemluvit a moc jsem se snažila si ten víkend vysnít v růžových barvách.

Přemluvil mě Motýl. Dostal pozvánku na večírek, na který byli pozvaní VIP z oblasti financí. Moc si přál na něj jet a moc si přál, abych ho doprovodila. Naplánovali jsme tedy, že za námi do Luxu přijede moje mamka a do Paříže se vydáme společně, aby nám tam ten jeden večer mohla Motýlka pohlídat.

Součástí večírku byla i hodinová prezentace, během které jsem si připomněla přednášky ekonomie na FSV UK. I tehdy jsem rozuměla jednotlivým slovům, ale dohromady mi nedávala žádný smysl. Zkrátka jsem vůbec nerozuměla, o čem je řeč, a jazykovou bariérou to nebylo. A šíleně jsem se nudila. I to jsem tušila předem.

Vůbec mi ale předem nedošlo, že Paříž není pro miminka vůbec vhodná.

poussette_paris1Myslím, že v Praze existuje iniciativa S kočárkem po Praze, která se snaží přitáhnout pozornost k tomu, jak náročné je pro maminky přemisťovat kočárek skrz město (opravte mě, pokud jsem nepřesná). Milé pražské maminky, netušíte, jaké máte štěstí! V pražském metru jsou eskalátory a/nebo výtah téměř v každé stanici. V pařížském metru jsou eskalátory raritou, zato schodů je tam požehnaně. Výtah žádný. Už několikrát jsem si v minulosti užila tahání kufrů na přestupních stanicích, ovšem s kočárkem je to ještě daleko větší chuťovka. Obzvlášť v situaci, kdy jsem se ocitla na komplikované stanici Chatelet v pátek v podvečer bez Motýla, pouze s kulhající maminkou (která měla tím pádem dost starostí sama se sebou) a Motýlkem v kočárku. Žádný z elegantních Pařížanů se nezastavil, aby mi s kočárkem do schodů (nebo aspoň ze schodů) pomohl. Nakonec mi pomoc nabídla žena-cizinka a ve vagónu mi uvolnila místo taky žena-cizinka.

Taky na blogu Kusanec často čtu o lákavých pražských kavárnách a restauracích s dětskými koutky, kde se děti můžou vyřádit nebo si aspoň prohlížet knížky či malovat. Pařížské kavárny dětem vstříc nevycházejí. Dětský koutek by byl velký luxus, ale ani přebalovací pult nikde nebyl. Jednou mě poslali do rohu k miniaturnímu dřevěnému stolku. Motýlek u přebalování řval, protože ten stolek byl příliš tvrdý, a snažil se mi utéct, takže mi z něj několikrát málem spadnul. Jindy jsem neměla k dispozici ani ten stolek a mamka musela Motýlka držet nad špinavým mrňavým umyvadlem (opět za ukrutného řevu) a já z něj sundavala oblečení a plínku.

Takovéhle situace mi dokázaly můj pobyt dost slušně zkazit. V mých představách bylo všechno jiné: procházela jsem se s kočárkem Lucemburskými zahradami anebo popíjela kávu, zatímco se Motýlek batolil v nějakém pěkném hracím koutku. Nenapadlo mě, že ze zahrad budu muset utíkat, abych nás schovala před bouřkou, a že v kavárně by mě mohli odmítnout, protože (mokrý) kočárek zabírá moc místa (golfky!). Že tím pádem nebudu mít kde Motýlka nakrmit, a že když už konečně najdu vhodné místo, stejně mě s tím mým rozmačkaným avokádem pošle do háje. Celé tři
dny byl na kukuřičných křupkách a mléce.

Samozřejmě každá zkušenost je dobrá – odnáším si z ní poučení pro příště. Ne, neznamená to, že až do Motýlkových 10 let hodlám dřepět doma a radši nikam nejezdit. Jen se příště pokusím lépe zvážit všechna pozitiva i negativa. A hlavně dám na svou intuici; a když budu mít už předem špatný pocit, raději se do takové akce pouštět nebudu.

 

Advertisements

12 thoughts on “V Paříži s kočárkem

  1. Quanti 26.5.2014 / 14:09

    Jej… taky bych nejela. A díky za rozptylování občasné nejistoty právě z tohohle přístupu (když mám obavu, že to bude průšvih, radši nejedu). Zažíváme toho myslím dost, ale většina výletů je s manželem a autem a nejspíš bude i nadále 🙂

  2. Sedmi 26.5.2014 / 14:34

    to sis dala teda… s tou intuicí si to říkám taky, pokaždé mi to ale dojde až pak… kdyby tak člověk dopředu dokázal odhadnout, co je intuice a co třeba to, že se mu jenom nechce 😀

    • Calad 27.5.2014 / 08:33

      Přesně! Já na intuici dám hodně, ale občas jsem se přistihla, že se mi prostě jen nechce a když si představím tu dřinu za tím vším, jsem vlastně už rozhodnutá se na to vybodnout. Nejhorší je, že dopředu stejně nedokážu odhadnout, jestli jsem jenom líná nebo mám špatné tušení… 😀

      • Sedmi 27.5.2014 / 11:04

        presne tak 😀

      • Vanilka 28.5.2014 / 09:00

        Ale já mám zato, že když se člověku do něčeho nechce, protože se mu to zdá moc složité, je opravdu lepší se do toho nepouštět, protože pak si to stejně neužije. Ta složitost totiž není tou hlavní překážkou. Když se člověku doopravdy chce, zvládne i složité věci.

  3. evitasugarEva 26.5.2014 / 14:41

    V Paríži som bola pred mesiacom a síce nemám mimi a zatiaľ ho ani neplánujem, nedalo mi to nevšimnúť si, že som nikde nevidela mamičky s kočiarmi, ako je to v Prahe úplne bežné. Keď sa nejaká mamička s kočiarom objavila, zápasila s kočárkem na schodoch asi podobne ako ty.

  4. avespasseri 26.5.2014 / 15:58

    Hmm, o jakých francouzských maminkách s kočárky je vůbec řeč? Po kolika že měsících odcházejí zpět do práce? A děti třeba do jeslí? Obávám se, že jesličky nejezdí hromadně metrem, ani nechodí po kavárnách….
    A pokud už by nějaká maminka chtěla zůstat s dítětem o něco déle, možná si to po podobných zkušenostech zase příště rozmyslí .-(((

    • Vanilka 28.5.2014 / 08:58

      Přesně tohle mě taky napadlo. Buď jsem viděla maminky s úplně mrňavými miminky, ale často ne v kočárku, nýbrž v nějaký nosítkách (už vím proč!). Anebo jsem v těch Lucemburských zahradách viděla pár podezřele mladých slečen s dětmi, takže to byly spíš au-pairky.

  5. Táňa 26.5.2014 / 16:08

    Tak Pariz s kocarkem mame za sebou kdyz male byl presne rok :-). A jeste v zime. Zvladli jsme to, ale byl to mazec. Hlavne jsme porad pouzivali naprosto nepouzitelne k tomuto ucelu metro, a az posledni den jsme zjistili ze mistni jezdi s kocarem hlavne autobusem, ktery je na toto super.

  6. arwen 26.5.2014 / 16:19

    Tak to je docela síla teda 🙂 v Praze mi přijde spíš opak, že děti v kočárku jsou úplně všude, a někde to není ani moc příjemné, například v kavárně vyloženě pro dospělé, kde se navíc i kouří (nechápu, proč je tam matky berou).

  7. Táňa 26.5.2014 / 16:20

    Ale az na dopravu jsme nemeli s kocarkem zadne problemy. Kojila jsem naprosto v kazdem muzeu, vcetne Louvre, tam jsem si musela sednout na zem, bylo to akutni, a v pohode. S kocarkem jsme se narvali do Ladureé, bohuzel hned u dveri a cisnici se porad omlouvali kdyz do nej drbli. Ale meli problem projit. Cely to tam neni vubec delany pro maminky s detma, taky tam takove temer nejsou. Materska zadna, takze vsechno jinak nez je clovek zvykly.

  8. Tereza 28.5.2014 / 11:24

    Milá Vanilko,

    celkem nedávno jsem se do Paříže přestěhovala. Při ježdění hromadnou dopravou mě kolikrát napadlo, že s kočárkem by to asi nebyl žádný med (samé schody, málo eskalátorů a výtahů). Za celou tu dobu jsem potkala snad jediný kočárek (v RER, v metru žádný). A to rozhodně nejezdím jenom ve špičkách… Stejně tak málokdy potkávám maminky s kočárky v centru. Když to srovnám, kolik vidím kočárku tady u nás, na předměstí… a kolik v Paříži… velký rozdíl…

    Takže děkuju za pohled maminky… Až budu plánovat mrně, asi si rozmyslím, jestli tahat partnera sem nebo se radši přestěhovat za ním mimo Paříž 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s