První botičky

Podlehla jsem nátlaku okolí a pořídila Motýlkovi jeho první opravdové botičky. Sice si stále nejsem jistá, zda je opravdu potřebuje, ale už jsou prostě koupené.

Otázka botiček je totiž stejně komplikovaná jako všechno ostatní, co se týká miminek. Tohle je nevýhoda naší doby: máme ve všem obrovský výběr a k tomu se váže rozličnost názorů. Všechno je teď potřeba analyzovat, zkoumat, udělat si názor a nějak se rozhodnout. A stejně nikdy nebudu mít jistotu, že jsem se rozhodla správně. Už jsem takhle musela řešit spoustu velkých témat. Dilema ohledně očkování bylo zatím asi nejvíc vysilující. Když jsem zjistila, že i o botičkách se vedou dlouhosáhlé debaty (hlavně na internetu, ale i mezi mými kamarádkami), byla jsem z toho zdrcená. Naivně jsem totiž doufala, že aspoň v tomhle jsou všeobecné názory sjednocené. Nejsou.

Stejně jako u očkovaní je společnost rozdělená do dvou hlavních klanů. Ten první „bojuje“ za zpevněný kotníček. Ten druhý za přirozený a volný vývoj chodidla. Původně jsem byla přesvědčená, že  první botičky mají být kotníčkové. Nikdy předtím jsem se touhle otázkou nezabývala a dětským botičkám v obchodech jsem nevěnovala pozornost, takže jsem netušila, že se dělají i jiné botičky než kotníčkové. To zpevnění kotníčku mi přijde celkem logické. Jenže dnes se šíří názor, že je zbytečné dětskou nožku šněrovat do nepřirozené pozice, protože ona se sama od sebe vyvine správně. To mi taky přijde celkem logické. A jako příklad se uvádějí africké děti, které chodí bosy a stávají se z nich běžečtí rekordmani. O tento potenciál bych Motýlka nerada ochudila!

Od toho se odvíjejí různé koncepty. Koncept bosých nohou se mi líbí nejvíc . Opravdu si myslím, že bez našich zásahů se dětská noha vyvine tak, jak má, tzn. přirozeně. Jenže k tomu by bylo potřeba mít přirozené podmínky. A ty my ve střední Evropě přece nemáme.

Taky se mi líbí názor, že dokud dítě netráví 90 procent času na nohou, boty nepotřebuje. Jenže jak odhadnout těch 90 procent?

Motýlek se teď nachází ve fázi, kdy už ho to na zemi opravdu nebaví. Jakmile má možnost se něčeho přidržet a stoupnout si, udělá to. Když se ale potřebuje přemístit, spustí se na kolena a přeleze. V domácím prostředí na tohle boty nepotřebuje. Ale když jsme někde venku, jsem vděčná za to, že ho už v téhle fázi můžu někam postavit a opřít – třeba k autu a vyndat mezitím z kufru kočárek. Trochu se mi ale příčí ho postavit na chodník v ponožkách. Zvlášť když je mokro. Proto jsem došla k závěru, že nastal čas na první boty.

Ačkoli jsem matka milující, vůbec mě nelákala představa, že bych měla dlouhosáhle pročítat internetové diskuze a reklamní slogany všech výrobců dětských botiček. Naštěstí mám kamarádky, které si toto téma nastudovaly za mě. Hned tři mi nezávisle jedna na druhé poradily značku Clarks.

Kromě toho jsem doufala, že mi s výběrem správné obuvi poradí profesionál (tedy prodavačka). V sobotu jsem s Motýlkem, Motýlem a jednou z jeho dcer vyrazila do obchodu, který mi jedna z těch tří kamarádek doporučila (protože tam mají značku Clarks). Kromě odborného změření chodidla se mi tam ale žádné rady nedostalo. Na můj zoufalý dotaz , zda tedy první botičky mají být kotníčkové nebo ne, se mi místo odpovědi dostalo jen krčení ramen. Ono tam těch kotníčkových stejně moc na výběr nebylo, a tak jsem usoudila, že dnešní trend se asi od kotníčkových bot odklání. Největší výběr měli v sandálech, ale to mi pro první krůčky přišlo nebezpečné (ukopnutý palec by od dalších pokusů o chůzi mohl Motýlka odradit). Nakonec jsem vybrala letní model (s dírami) z kolekce First Shoes značky Clarks, které mají prý měkkou podrážku a ohebnou špičku, aby dítku usnadnily časté zvedání z kolen na nožičky.

Děkuji za radu kamarádkám a doufám, že tím Motýlkovi nějak nesprzním nožičku.

clarks

 

Advertisements

5 thoughts on “První botičky

  1. Sedmi 19.5.2014 / 16:49

    hele hlavne klid 🙂 s botickami to poznas sama, pokud ho to bude stvat, bude si je stejne za chvili chtit sundat nebo uvidis, ze mu to proste vadi ve stoupani a tak jeste neni cas…

  2. Quanti 19.5.2014 / 16:57

    Clarksy miluje můj manžel 🙂 myslím, že budou fajn. On toho v těch prvních stejně asi moc nenachodí, B. chodí už půl roku, ale cíleně venku je schopná někam dojít teprv posledních pár týdnů. A to už má jinou velikost než v zimě.

  3. Jitka 19.5.2014 / 17:32

    Zažila jsem si s chodidly své. Jako malá jsem hodně chodila bosky, ale bohužel po betoně a tvrdých podlahách. A později v dospívání pro mne bylo nemoderní a děsné nosit pantofle. Nikdo si moc nevšímal toho, že mám příčně plochou nohu. A nosila jsem boty „od vietnamců“. A tak jsem v 23 letech skončila tak, že jsem téměř nemohla chodit a teď nosím velmi drahé boty za 5 000Kč, doma neustále speciální pantofle za 1000Kč a na podpatky mohu zapomenout. A právě bosé chození po tvrdém (beton, chodník, dřevěné podlahy doma, kachličky) je podle mého lékaře především nebezpečné. Chození po trávě, mechu, písku a rozličném povrchu nohy dobře stimuluje. Tím se dostávám k tomu, že třeba můj syn prostě bude bosky na trávníku a v botičkách či papučkách na tvrdém. Pokud jsou boty kvalitní, tak je to jinak asi jedno. A jednou za čas jej vezmu k odborníkovi, aby se mu na nožky kouknul.

  4. Veronika 19.5.2014 / 23:45

    http://www.dpk.cz/obsah/obouvani
    Koukni, jestlis už nekoukla, třeba tam bude něco inspirativního…

    Já byla vždycky hin do chůze bosky, a připadalo mi, že není nic přirozenějšího než ťapání buclatých nožiček naboso… Posléze mi došlo, že „kdysi naboso“ a „teď naboso“ je nebe a dudy, pokud tedy doma děcko nezouvám výhradně ven, do trávy, písku, kamínků, do úvozu, za humna : ). Sama jsem se držela zásady do třech let převážně kupovat botičky s pevným kotníčkem, termín „chrupavčitá noha“ /viz článek/ mě drnčel v hlavě jako hrábě o štěrk, tak bylo rozhodnuto : ).

    KOukám teď po vrstevnících /mých/ a sleduju, kolik jich šmajdá… (A propos, můj muž šmajd doted, poněvač na základce začal napodobovat kamaráda, který měl nohy do O, a tedy začal dle jeho vzoru našlapovat na vnější strany chodidel : ))).

    Krásný den!

  5. avespasseri 20.5.2014 / 08:21

    Hmm, jak sleduju, za těch 6 let, kdy jsem řešila první botičky já, se toho zase dost změnilo 🙂 Už by si mohli výrobci a vědci ujasnit, CO že je vlastně pro ty děti dobré :-)))))))
    Já tenkrát používala ty kotníčkové a měla je zpočátku vlastně jen na doma, bačkůrky. Nicméně ta moje začala chodit už v 10 měsících (zkoušet to samostatně), na roce (v prosinci) si pak vykračovala poprvé v opravdových botičkách i venku. Myslela jsem si naivně, že od té doby bude chodit a chodit… ha, ha… vozila se ještě dlouho 🙂 Postavování předtím u kočárku nebo někde jsem asi neřešila… nebo si to nepamatuju. Autem nejezdím, tak asi nebyla příležitost, bývala prostě v náručí.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s