Správný vývoj

Aktuální hlášky mých rodičů ohledně Motýlka:

„Tak co, už chodí?“ začala se ptát moje maminka asi týden poté, co si Motýlek poprvé stoupnul. Už je to několik měsíců a stále ještě nechodí.

„Cože, on nemá boty?“ No, nemá, protože zatím nechodí. Dokud tráví většinu času lezením a plazením, boty podle mě nepotřebuje.

„Ostříhej mu ty vlasy, vždyť vypadá jako holčička,“ říká mi pokaždé táta, když s rodiči skypuju. Minimálně ofinku bych Motýlkovi zastřihla ráda, ale bojím se, že mu vypíchnu oko. To totiž hrozí i při stříhání nehtů, protože se strašně vrtí.

„Už jsi ho zkusila dát na nočník?“ Nezkusila.

„Už mluví? Co už všechno říká?“ Sem tam nějaké více či méně srozumitelné slovo utrousí. Když má náladu, zkouší po mně opakovat. Ale jinak předpokládám, že mu mluvení bude trvat. Nejdřív si bude muset srovnat v hlavě všechny ty jazyky, se kterými přichází do kontaktu.

„Kolik už má zubů?“ Tři a půl.

Cítíte ten tlak? Snažím se to brát s humorem, ale je mi jasné, že ten tlak teď bude stoupat čím dál rychleji.

Advertisements

18 thoughts on “Správný vývoj

  1. avespasseri 13.5.2014 / 15:18

    Jo… očekávání prarodičů jsou kapitola sama pro sebe 🙂 Ale třeba jsou jen zvědaví :-)))) Alespoň doufat v to můžeš :-)))

  2. Calad 13.5.2014 / 15:22

    Jeje, to moc dobre znam… U nas vede jidlo, protoze maly se rozhodl byt z vetsi casti frutarianem. Zeleninu kterou sni je mrkev, brambor, paprika cervena. Sem tam vezme na milost cuketu. Ale maso plive.
    „Tak mu delej vyvary a polivcicky…“ kdyz neni co kousat tak to plive.
    „Maso je dulezity nemuze zit jen na ovoci“
    „Musis do nej to maso nejak nacpat, jinak pujde do nemocnice!“
    A mohla bych pokracovat…
    Mam proste utkvelou predstavu, ze dite neovlivnene vi, co potrebuje. A hlady urcite neumira, stale roste a pribira dle tabulek. Jen ta babicka si mysli, ze ho tu trapim hlady! 😀

    • Sedmi 13.5.2014 / 15:47

      no hele, pořád lepší, než varianta Lilly, zarytého odmítače čehokoliv ze skupiny ovoce a zelenina… snese zelený hrášek, ale jen vařený z mraženého, konz. kukuřici a brambory. To je vše, vážení. Jinak i když zkusí dobrovolně, začne dávit… babičky nevěřily, zkoušely samy různé finty a postupem času to vzdaly…

  3. Sedmi 13.5.2014 / 15:44

    klasika 😀 já teď aktuálně čelím „Tříkolku, zase??? Chceš, aby ti mimino holky někde převrhly???“ A tak pořád dokola… už to beru taky s humorem, prostě to mají jinak…

  4. clara 13.5.2014 / 17:13

    Mne nasi nechavaji pomerne v klidu, i kdyz obcas neco utrousi. Ale vzdy me dostane tchyne. Jeji jediny syn (a muj nynejsi manzel v jedne osobe) byl totiz zcela genialni dite, ktere v roce plynule mluvilo dvema jazyky, chodilo, behalo, plinky nenosilo. Ve trech letech se pak k vyse uvedenym dovednostem pridalo pocitani do sta, cteni, psani a jezdeni na kole 🙂 Nekolikrat mi rekla, ze dite, ktere v roce neni odplinkovane, povazuje za postizene. Vzdy mi uplne svrbi na jazyku otazka, kdy ze se ta genialita vytratila 😀 , nebot ja jejiho syna poznala jako sice chytreho, ale rozhodne nikterak genialniho muze.

  5. Oh My Beautiful Life 13.5.2014 / 19:23

    :-))) Pevné nervy a před odpovědí se vydýchej! 😀
    Mám pocit, že když dítě překročí rok věku, je najednou považováno za velké, dospělejší a všechny miminkovské věci jsou mu starší generací odpírány. Proč by už měl chodit? Proč by měl mluvit? Proč by měl jíst všechno? A proč proboha by mu mělo docvaknout, že má chodit na nočník? V roce po narození? 9m to bylo v břichu ve vodě a teď za dalších 12m chtějí, aby jako sám došel na hrnec a ještě u toho řekl, co jde dělat? A kdy bude mít dětství? Manžel není o tolik starší než já a taky začal po Juniorových ročních narozeninách s nočníkem…. pak se to zvrtlo, malý měl z nočníku hysterák a došlo mu to měsíc před druhýma narozkama, kdy chodil nahatý a čůral na zahradě na kytky… prostě to chce čas. Mluvení ani nevím, kdy začalo, ale teď je mu 2,5 a pokecáme si tak, že neslyším v autě telefon, furt mele Junior.
    Dělej si to hlavně po svém a buď ráda, že máš kecaly za kopečkama :-)))
    Na všetečné otázky to chce nějakou dobrou hlášku, aby jim to došlo… naši srovnávali Juniora s jednou stejně starou holčičkou, kterou znali – holčičky jsou zřejmě o dost napřed, tak jsem asi od půl roku začala slýchat, jak malá dělá to a ono a jestli už to dělá i můj kluk. No nedělal, že… Ale pak když udělal nějakou ptákovinu, tak jsem našim volala a řekla, že to ta jejich malá sousedka určitě nedělá, a asi po dvou takových narážkách jim to naštěstí došlo a už nesrovnávají. Alespoň přede mnou. :-)))

  6. Quanti 13.5.2014 / 20:21

    S nočníkem mě otravovala tchyně i jejich matka, jinak výborné a tolerantní babičky. Vysazovat, vysazovat, vysazovat… vždycky jsem jim řekla, že to čas od času zkusím a že tam být nechce (což je pravda) a časem se frekvence pruzení snížila. Proběhl jen lehce pohrdavý komentář typu „nojo, vy to s těma pemprskama řešit nemusíte“. Nemusíme, a jsem ráda, protože mě vysazování na nočník dost zuřivě nebaví.

  7. zuzu 14.5.2014 / 13:53

    Jsem maminkou 13,5 mesicniho syna a co se tyce vyvoje, myslim, ze zazivam mnohem vetsi teror nez vy. Take mam maminku 200 km daleko, a myslim, ze jako ta vase se snazi jen vyzvidat co je noveho. To tchyne, ta je jiny kafe. Sice cvici male deti vojtovu metodu, ale narozdil od vojtovy metody to podle mne moc s detmi neumi. Meho syna si pochovala maximalne dvakrat za velkeho revu. Od narozeni jen slysim, jak ma nakrivo hlavu a jak je slaby a nutila me delat cviky, ktere se nelibily me, natoz memu synovi, ktery to probrecel. Sice kvuli jejim recem jsme chodili na rehabilitace, kde sice potvrdili slabou hypotonii, ale nenutili me narozdil od tchyne vojtovu metodu. Dopadlo to tak, ze jakmile syn zacal lezt, rehabilitoval se sam a dneska uz chodi. Ale stale slysim od tchyne, jak je slaby, a kdyz zacal skakat zajicka, protoze v jedne rucce drzel hracku, rekla mi, ze zajicka delat nesmi, ze to je patologicka nemoc mozku. V podstate me tyhle podobne hlasky rika od narozeni syna, nastesti me vzdycky uklidnila doktorka, ze vse je v poradku. Takze jeji vikendove navstevy jsou pro me pokazde jen muka.
    Myslim, ze at si prarodice rikaji co chteji, nejlepsi je delat to tak, jak to citime my, rodicove 🙂

    • Vanilka 15.5.2014 / 12:00

      Tak tohle je vážně drsný. Musíš zažívat hrozný stres! Patologická nemoc mozku?! To kdyby mi někdo řekl, určitě bych hned zpanikařila. I kdybych věděla, že to pravda není. Poslouchat takové věci musí být hrozně nepříjemné. A cvičit vojtovku, když to není zcela nutné, mi taky připadá padlé na hlavu.
      Musíš se obrnit velkou dávkou trpělivosti.

  8. Martina 14.5.2014 / 14:56

    To se mám na co těšit. Tchyně a tchán zejména by měli snahu vychovávat i mě, kdybych se nechala.
    Obávám se, že tohle je ale lidská společnost – pořád musíme sebe a okolí s něčím poměřovat (její syn už chodí a tvůj ne, její dcera se dostala na vysokou a ty ne…) a srovnávat ostatní do svých latí.

    Slušnost (a respekt ke starším) nám brání to (pra)rodičům vrátit: její matka si s vnoučaty hraje mnohem víc než ty, jeho táta jezdí s dětmi na celodenní výlet a ty ne…

    Ale možná by to nebylo na škodu a snad by dali pokoj

    M.

  9. lenka 14.5.2014 / 15:43

    cítím a soucítím 🙂

  10. eva 14.5.2014 / 21:12

    naprosto super prispevek!!! diky za nej a za uprimnost. tohle resi asi VSECHNY matky. preju pevne nervy!

  11. K 15.5.2014 / 13:54

    my máme spouty důvodů k těmto všetečným dotazům, prostě si dáváme se vším načas. s lezením, se zuby, tím pádem i s jídlem….řešíme to tedy i po doktorech, tak jsme otrkaní.
    trochu mi to připomíná před lety: „a kdy si pořídíte dítě? Nemáš už nejvyšší čas? Jak si to představuješ?…“

  12. Lucia 17.5.2014 / 11:06

    Mna uz teraz v tehotenstve vytacaju rozne hlasky okolia: „Tak co, este stale nic?“ …na co sa na to pytaju, ved vidia brucho, nevidia kociarik ani nikde ziadne dieta, tak to je hadam jasne, ze este nic, nie?! Alebo este horsie: „A kedy to uz bude?“ …no neviem, termin mam koncom maja (kveten) uz je polovica mesiaca za nami, planovanu sekciu nemam, tak fakt neviem, kedy to uz bude, ved predsa kazdy vie, ze toto je faakt dost nevyspytatelne 🙂 no a komentare ohladom velkosti bruska, stravy a podobne uz nejdem ani rozpisovat, asi ste si tym presli tiez 🙂

    • avespasseri 17.5.2014 / 11:53

      Třeba je to jen takový způsob, jak začít konverzaci 🙂 Trochu nelogický, ale vem to čert 🙂 Často nejde o tu informaci samotnou, ale prostě jen o „už se asi těšíš, a ono stále nic, co??“ :-))))))))) Tedy já byla ráda, že ono pořád nic… ještě pár dní po termínu jsem utíkala shánět zimní obleček na cestu z porodnice :-)))))

      • Lucia 17.5.2014 / 13:44

        ja som zas takmer cele tehotenstvo mala velky strach, az vsetko dobre dopadne a nemohla sa dockat konca, hoci som mala (klop klop klop) viacmenej bezproblemove tehotenstvo, no chcela som aby sa to rychlo skoncilo. Teraz, ked sa uz blizi koniec, tak by som si to kludne predlzila a nejak sa mi to zacalo pacit :)))

      • avespasseri 17.5.2014 / 22:43

        No jo… a oni by už naopak to mrně nejradši viděli 🙂 Tak ať přijde, až budete oba chtít :-))))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s