Francouzské reality show

Napsat o pár francouzských televizních pořadech se chystám už hodně dlouho.

Na televizi se všeobecně moc nekoukám. Dokud jsem žila v Čechách, televizi jsem zapínala častěji. Hlavně na zprávy, na večerní filmy a sledovala jsem i pár seriálů. S odstupem času mi sledování seriálů připadá hrozně svazující. Přece jen mi víc vyhovují seriály, u kterých na sebe jednotlivé epizody nenavazují vůbec nebo jen volně, takže když člověk nějaký díl prošvihne, nevadí to. Prostě odmítám plánovat jiné věci ve svém životě podle televize.

Když jsem se přestěhovala do Lucemburska, televizi jsem neměla vůbec a zjistila jsem, že mi vůbec nechybí. Když jsme spolu začali bydlet s Motýlem, byl z toho trochu překvapený, ale těch prvních pár měsíců našeho spolubydlení televize nechyběla ani jemu (aspoň to tvrdil). Když jsme se přestěhovali do většího, televizi koupil, ale ze začátku jsme ji zapínali opravdu málo.

Dnes to vypadá trochu jinak (každý vztah se vyvíjí…). Televizi zapíná hlavně Motýl, ale často se na ni vůbec nekouká. Mně to vadí, protože jsem proti tomu, aby televize sloužila jako zvuková kulisa. Myslím si, že by se měla zapínat pouze v případě, že v ní běží nějaký program, který chce člověk vidět.

Jediným obdobím, kdy jsem televizi zapínala trochu častěji a z vlastní iniciativy (a bez určitého cíle), byly moje první měsíce mateřské dovolené. Trávila jsem dlouhé hodiny kojením… a nudila se u toho. Jistě je důležité při kojení navazovat oční kontakt s miminkem, ale když má miminko oči zavřené a dlouhé hodiny saje a saje, musí se maminka zabavit jinak. Dítě v náručí představuje přece jen mírné pohybové omezení, zapnout televizi je tudíž to nejsnazší řešení.

A tak jsem pravidelně trávila svůj čas na gauči v obýváku a tupě zírala na všechno, co zrovna program nabízel. Někdy to byly velmi zajímavé vzdělávací pořady a dokumenty. A někdy to byly přihlouplé soutěže a reality show. Zajímavé je, jak si právě ty nejhloupější televizní formáty dokážou omotat diváka kolem prstu.

Tak například jedna soutěž se jmenovala 4 svatby a 1 svatební cesta. Tehdy jsem si její sledování omlouvala tím, že hledám inspiraci na svou vlastní svatbu. Byla to soutěž, do které se hlásily vždy 4 budoucí nevěsty. Televize přijela natočit svatební den každé z nich. Tři účastnice měly roli porotkyň a hodnotily, jakou má ta čtvrtá svatbu. Jestli má dostatečně elegantní šaty, honosnou dekoraci, chutné svatební menu a jaká je celková atmosféra na oslavě. Jelikož každá chtěla vyhrát (vítězka mohla s manželem odjet na exotickou svatební cestu), musely všechny zvolit v hodnocení takovou strategii, která jim to umožní. Jinak řečeno si ty svatby vzájemně dost ostře kritizovaly. Od pondělí do čtvrtka diváci sledovali jednotlivé svatby a v pátek bylo vždycky vyhodnocení, kdy se všechny čtyři soupeřky setkaly, shlédly záznamy svých svateb a pak se pořádně pohádaly kvůli tomu, co která o té jejich svatbě za jejich zády prohlásila. Myslím, že jim z toho musela ve vzpomínkách zůstat hořká pachuť, což je podle mě trochu škoda.

Naprosto totožný koncept probíhal hned v následujícím vysílacím čase. Místo svateb se ale porovnávaly tzv. chambres d’hôtes, tzn. ubytování pro turisty, které lidé nabízejí ve svém vlastním domě (u nás známé spíš pod pojmem „Zimmer frei“). Tato soutěž byla o něco zajímavější, neboť se díky ní člověk mohl dozvědět o krásných koutech Francie.

Nejzvláštnější reality show, na kterou jsem narazila při jednom nočním kojení a koukala se na ni jen jednou jedinkrát, ačkoli jsem asi jako matka na mateřské byla v cílové skupině, bylo sledování průběhu porodu. Tento pořad pro mě zůstal záhadou. Vzdáleně by mohl připomínat naše Čtyři v tom, ale byl daleko více zaměřený na porod než na přístup k mateřství všeobecně. Záběry na trpící a hekající matku byly střídané zpětným sdílením dojmů a vyjádřením sestřiček, porodních asistentek i samotné rodičky. Všechno bylo údajně točené v jedné pařížské porodnici, ale takovou zvláštní formou, kvůli které jsem měla dojem, že to všechno bylo hrané. Nicméně v programu bylo psáno, že to má být reality show.

Jak Motýlek rostl, čas kojení se zkracoval a dnes už televizi zase vůbec nezapínám. Naštěstí! Nerada bych se stala trvalou obětí podobných programů!

A co vy? Na co se koukáte při kojení? Nebo aspoň při žehlení (jako Daniela Kolářová ve Vratných lahvích)?

 

Advertisements

5 thoughts on “Francouzské reality show

  1. Sedmi 4.4.2014 / 17:12

    tv nemám už asi patnáct let… nechybí mi. na seriály koukám na která já chci přes net, u kojení jsem spíš sedala před pc… nežehlím, tj. nemůžu sloužit…

  2. Calad 4.4.2014 / 20:40

    Televizi u nas zapina take manzel a take jako zvukovou kulisu. On totiz neumi byt v tichu, bud musi hrat televize a nebo radio.
    Me staci otevrit okno a poslouchat, co se deje venku. (Bydlime u vlakoveho nadrazi, takze o zabavu mam vazne postarano.)
    Co se kojeni tyka, tak jsem si do mobilu stahla knizky a cetla si. Knizku jsem totiz vetsinou zapomnela vzit s sebou ke kojeni. A nocni kojeni po par dnech nocniho vysedavani pod lampickou a naproste vycerpanosti, jsem hadatko presunula k nam do postele. A u kojeni podrimovala. 🙂

  3. Sanny B. White 5.4.2014 / 15:13

    S kojením nemám zkušenosti, takže v této oblasti neposloužím 🙂 Ale u žehlení nejraději koukám na sitcomy a seriály, které nepotřebují mou plnou vizuální pozornost, které stačí z větší části hlavně poslouchat – a nebo které už znám, takže například Přátelé jsou pro mě v tomto ideální.
    A k televizi – ráda si představuji, že až budu mít vlastní byt, rozhodně v něm nechci televizi. Tak nějak se těším na to, že mě nebude moct lákat a rozptylovat. Ale i dnes je pro mě televize hlavně kulisou při snídani, kdy sleduji zpravodajství na ČT24. O to víc mi vadí, když má někdo televizi puštěnou non-stop, třeba se jí vůbec nevěnuje, nebo jako v rodině mého přítele, u ní vypínají zvuk. Nedokážu vysvětlit proč, ale běžící obrázky bez zvuku mě iritují v nejvyšší možné míře…

  4. jolana88 8.4.2014 / 14:50

    nekojím, nežehlím .. televizi dostal po dloooouhé době syn – užíváme ji v podstatě jako další „monitor“. Podívám se na program – a zaškrtnu, co bych tak chtěla vidět. Cimrmana, Sherlocka, Teorii V.Třesku .. Jinak si, holka, ani neblikne 🙂 Co chci vidět – dohledám na netu ..

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s