Česko žene matky do práce, Lucembursko trestá rodinu

Další mateřské téma…

Shodou náhod se ke mně dostaly dva články. Ten první nese titulek Matky do práce, děti do jeslí, je v češtině a pořádně mi hnul žlučí:

matky_do_prace

Dokud jsem neměla dítě, myslela jsem si, ze být s dítětem 3 roky doma musí být hrozná nuda, a že pokud někdy budu mít dítě, určitě se budu chtít vrátit do práce dřív. Teď to vidím úplně jinak.

V tom článku mi přijde velmi alarmující, že dávají Francii za příklad. Z mého pohledu je Francie v přístupu k dětem ten poslední stát, který by měl jít příkladem. Děti od 3 měsíců v jeslích od rána do večera, rodičovství pouze na víkend a na prázdniny, matky nekojí… A ty, které mají mateřské pudy silnější a kterým to rodinná situace umožňuje, se raději stanou ženami v domácnosti. Takže jejich znovuzačlenění do profesního života ve Francii taky idealní není.

Druhý článek je ve francouzštině a můžete si ho přečíst TADY. Titulek zní Netrestejte rodinu a jde v něm o to, že současná nová lucemburská vláda by chtěla, aby jesle a školky byly pro všechny zdarma. Což je dost utopická myšlenka, podle mě nerealizovatelná. A hlavně se za ní skrývá snaha o to, aby se matky co nejdříve vracely do práce a děti strkaly do jeslí. Že prý je úlohou státu vychovávat děti. S tím naprosto nesouhlasím. Je to zastaralý a socialistický názor. Rodina by měla vychovávat, ne stát. Naštěstí duch tohoto článku se právě proti této myšlence staví a mluví mi z duše.

Přijde mi zajímavé, jak se jednotlivé státy uvnitř Evropské unie vzájemně inspirují. Každý si myslí, že jinde je ten systém lepší. V Česku se teď bojuje za to, aby se maminky mohly realizovat, rozvíjet kariéru a vrátit se do práce co nejdřív. A tady v Lucembursku se zase debatuje o tom, že ty děti možná přece jen mámu trochu potřebují… Zkrátka svět vzhůru nohama.

Ideální řešení neexistuje. Každé dítě je jiné, každá matka je jiná, každý to vidíme a cítíme jinak. Proto by bylo krásné, kdyby matkám byla nabízena možnost volby. Kdyby existovala možnost vrátit se do práce brzy (a mít komu svěřit dítě) a zároveň možnost zůstat doma déle a věnovat se dítěti. A samozřejmě možnost kombinovat obojí – pracovat na částečný úvazek a zároveň trávit čas i s dítětem. Protože ten výběr „kariéra nebo práce“ je prostě strašně těžký. A nespravedlivý, protože žena v obou případech dělá jednu věc na úkor té druhé.

 

Reklamy

10 thoughts on “Česko žene matky do práce, Lucembursko trestá rodinu

  1. Luca 28.3.2014 / 14:06

    jj, mně t přijde super, jak to mám já 🙂 2-3 dny v týdnu v práci, Viktorka ve školičce, kde to má moc ráda…do 2 let ji doma hlídala babička nebo táta.

    • Vanilka 28.3.2014 / 14:10

      No vidíš. Máš štěstí a víš o tom 🙂 A jsi jasným důkazem toho, že mateřství a práce skloubit jdou. Jen je třeba najít vstřícného zaměstnavatele a místo ve školičce.

  2. Quanti 28.3.2014 / 14:24

    Peklo :/ já bych ideálně zavedla aspoň rok garantované možnosti mateřské po celé EU (teď zním jako levičák, ale fakt myslím, že ten první rok je důležitý a když už máme normy na zakřivení okurek a kdesi cosi, tak tohle právo by fakt měly mít rodiny v každé ekonomice, která je aspoň trochu nad vodou) a mnohem, mnohem větší podporu částečných úvazků. Asi před měsícem mě nadzvedl rozhovor s nějakým sociologem, který tvrdil, že dělali nějaké průzkumy a stejně o to mezi matkami není zájem – to bych ho tedy docela vyvedla z omylu… i kdyby to pomohlo třeba deseti procentům, pořád sakra dobrý pro ně a potažmo i pro ekonomiku.

  3. Sedmi 28.3.2014 / 14:43

    Taky jsem pro roční minimum plus pak volitelné a hlavně dostupné další možnosti. Ale já mám taky kliku, že to nemusím řešit…

  4. avespasseri 28.3.2014 / 18:42

    Tak tímhle článkem mi, Vanilko, mluvíš z duše… přesně tak bych to také viděla. Každá matka, každé dítě je jiné a potřebuje něco jiného… kdo chce být víc v práci, ať je, kdo chce být víc doma, ať je. Tlačit matky(a potažmo děti) do nějaké jedné formy mi nepřijde vůbec správné.
    Nemluvě o tom, že mi tedy vrtá hlavou, KAM vůbec ty matky posílají, když je prý pořád čím dál větší nezaměstnanost??
    A panu sociologovi, o kterém mluví Quanti, bych vyřídila, že by to možná chtělo upravit dotazník a ptát se, co by ženy volily, kdyby se směly řídit podle svých mateřských pocitů a ne podle ekonomické situace rodiny. A pak řešit tu ekonomickou situaci a to ne posíláním do práce na plný úvazek. Stát prostě zjišťuje, že nemá tolik peněz, aby ženy tak dlouho podporoval… bohužel…

  5. Lucie M. 28.3.2014 / 18:46

    Taky si myslím, že možnost volby by byla nejlepší. Tři roky mateřské bych zachovala, ale s tím, že by bylo dost jeslí a matky by se tedy mohly vrátit do práce dřív, pokud by chtěly. Pokud by zájem neměly, tak ať jsou klidně ty tři roky s dítětem doma. Navíc někdo jej vychovávat musí. Nebo si politici opravdu myslí, že tety v jeslích a školkách, které mají na krku těch dětí denně hromadu, mají čas na to, se každému dítěti věnovat individuálně?

    http://estrella-2012.blogspot.cz/2014/03/new-in-march-2014.html

  6. Margareta 29.3.2014 / 09:26

    Ani se mi ten článek nechce rozklikávat, jen bych se poránu naštvala. Jsem momentálně doma se skoro dvouletým synem, dcera půjde v září do školy. Návrat do práce u mě nehrozí – mám problém sehnat hlídání, když si potřebuju zajít k zubaři, natož abych chodila do práce. Navíc jesle jsou v našem městě dost drahé, takže ani finančně by se mi to extra nevyplatilo. Navíc já si nepořizovala děti, proto aby je vychovávali cizí lidé. V poslední době se hodně vyzdvihují matky, které hned po šestinedělí začínají pracovat. Přitom se pak ale hned dozvíme, že dítě hlídají babičky, tatínek apod. Já nikoho takového nemám (taťka ráno jde do práce a přichází večer) – jsem snad proto horší?

  7. clara 29.3.2014 / 11:00

    Souhlasim, ze by mel byt mozny vyber. V Cechach je ale imho ten problem, ze jit pracovat drive, nez dite vezmou do skolky (coz je, jak jsem slysela, nekdy az treba i ve ctyrech letech), je skoro nemozne, protoze jesli je malo a jsou dost drahe.

    Celkem rozumny mi pripada soucasny nemecky system, kdy zena dostava rok rodicovsky prispevek ve vysi 67% sveho mesicniho cisteho platu. Muze ale zustat doma s ditetem az tri roky a zamestnavatel ji musi drzet pracovni misto. Dalsi dva roky ale jiz rodicak nedostava, jen prispevek na dite (160 €). Smyslem je mimo jine, aby se zeny vracely po roce do prace, protoze vetsi prestavky maji pak negativni dopad na jejich ekonomicke zazemi: spatne se jim hleda nova prace, casto zustavaji na puvodnich pozicich moc dlouho a karierne uz nikam nepostupuji, maji nizke platy a nizke duchody.

  8. Gabriela_Matrony 7.4.2014 / 08:09

    Po dlouhé době tady a narazím na mé oblíbené téma 🙂 Taky si myslím, že rodina by měla mít na výběr, poněvadž čím víc toho o různých způsobech rodičovství vím, tím jsem si jistější, že neexistuje lepší a horší.
    V Dánsku je to teď tak, že mateřská trvá zhruba do desíti měsíců dítěte (záleží na tom, kdy se narodí, protože na mateřskou se nastupuje většinou 4 týdny před termínem porodu) a drtivá většina dětí v tom věku nastupuje do jeslí (nebo do jiných forem hlídání) a rodiče do práce. To ale většinou neprobíhá se zatlačenou slzou, ale s pocitem úlevy, neb součástí mytologie rodičovství je to, že rodiče nejsou schopni své dítě dostatečně rozvíjet a je třeba zahrnout ho do kolektivu vrstevníků a řádně vystudovaných pedagogů.
    To se pozvolna mění především díky vysokému nasazení některých zastánců domácí péče o děti, ale nevěřím, že by v následující dekádě došlo k nějaké větší změně.
    Většina žen a mužů jsou spokojeni s „osvobozením“ se od dětí, státu se to hodí taky a neustále se staví nové a nové jesle.
    Jinak zůstat s dětma doma sebou nese těžké stigma. Teda aspoň pro domorodce. Já jsem cizinka a to je divné tak nějak už od základu a tak se předpokládá, že budu dělat divné věci, jako třeba být s dětma doma, dokud všichni nedorostou minimálně do tří let 🙂

  9. Eli 20.6.2014 / 16:04

    Děkuji za tento článek. Osobně se mě týká, jelikož jsem v 6. měsíci těhotenství a žiji ve Francii. Nad otázkou „kdy začít po porodu znovu pracovat“ se samozřejmě zamýšlím. Mohu porovnávat oba systémy, tj. francouzský i ten český. Myslím, že zde neexistuje jednoznačná odpověď a určitě souhlasím s nutností „mít volbu“. Když jsem se přištěhovala před 2 lety do Francii, šokovalo mě zjištění, že po 3 měsících se matky vrací do práce a dítě dávají do jeslí – pokud ovšem seženou místo, což je někdy velmi složité, v opačném případě si platí tzv. nounou (paní na hlídání, která však musí mít náležité vzdělání/kvalifikaci) – nutno podotknout, že mít nounou není levnou záležitostí. Na druhou stranu Francouzi jsou známí svým sociálním systémem, takže zde existují různé druhy sociálních dávek, např. pro umístění dítěte do jeslí, příspěvek na dítě do 3 let věku, příspěvek pro matku, která pracuje na částečný úvazek, aby se mohla starat o dítě…. V místě mého bydliště existují i nounou placené obcí, které se starají cca o 3 – 4 děti, částka, kterou platíte za tuto „obecní“ nounou či za jesle se pak odvíjí od Vašich příjmů. Přítel mi řekl, že ve Francii mohou zůstat matky také 1 – 2 roky na rodičovské (nevím přesně a tuto informaci nemám ověřenou), ale drtivá většina tak nečiní, jelikož musí řešit ekonomickou situaci, tj. vydělávat peníze, neboť rodičovský příspěvek je naprosto nedostačující. V ČR můžete na rodičovské zůstat až 3 roky, k čemuž jsou některé maminky „donuceny“, jelikož prostě nezískají místo ve školce, ani nikoho na hlídání. Já osobně jsem v poněkud specifické situaci – žiji ve Francii, pracuji jako projektová manažerka z domova, jsem stále registrovaná jako OSVČ v Čechách, takže se na mě vztahuje česká mateřská/rodičovská. Osobně se mi tedy líbí ta možnost volby, která se mi naskýtá, mohu zde dítě registrovat do jeslí, které jsou doslova za rohem, a pracovat třeba 2 – 3 dny v týdnu, což mi umožní věnovat čas i výchově, kterou považuji ze strany rodičů za nezastupitelnou. Upřímně však říkám, že si nedovedu představit být s dítětem 3 roky doma bez toho, abych se já osobně nějak „intelektuálně“ rozvíjela, a tím nepopírám to, že mateřství Vás obohatí zase na jiné úrovni. Navíc si myslím, že ta tzv. „socializace“, nebo-li postupné se začleňování do kolektivu vrstevníků, je pro dítě také velmi důležitá, a právě proto zatím uvažuji o tom, že začnu dávat miminko asi po 10 – 12 měsících na 2 dny do jeslí (asi na 4 hodiny) a začnu pracovat, tatínka samozřejmě také zapojím 🙂 Je třeba zvážit všechna pro a proti, a to je samozřejmě velmi individuální, faktem však zůstává, že začlenění se do pracovního procesu po 3 letech rodičovské je velmi obtížné. V každém systému tedy vidím pro i proti, nic není v životě černo-bílé.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s