Kam děti uklidit na prázdniny?

Minulý týden jsem měla pracovní schůzku na lucemburské pobočce Červeného kříže.

Když jsem odcházela, zaujala mě  na recepci brožura Dětské tábory.

Přijde mi pěkné a zajímavé, že Červený kříž organizuje prázdninové pobyty, během kterých přijdou postižené děti do kontaktu s ostatními dětmi a všichni dělají společně nějaké aktivity. Víc než „tábor“ skutečně odpovídá výraz „prázdninový pobyt“, protože děti zřejmě nebydlí pod stanem – obzvlášť když se jedná o brožuru s prázdninovými pobyty na sezónu „Zima 2013-2014“ 🙂

Sama zatím netuším, jak budu za pár let jako pracující matka řešit dětské prázdniny. A ta doba přijde brzy, neboť v Lucembursku začíná povinná školní docházka už ve 4 letech. Sice se to ty první roky víc podobá školce než škole, ale v tu chvíli už rodina musí najet na systém školního roku a prázdnin. Těch prázdnin je během roku docela dost, ovšem ne tolik jako ve Francii.

V Lucembursku mají děti

  • 1 týden na podzim,
  • 2 týdny přes Vánoce,
  • 1 týden jarních prázdnin,
  • 2 týdny na Velikonoce
  • a 2 měsíce v létě.

Ve Francii mají děti

  • 2 týdny na podzim,
  • 2 týdny přes Vánoce,
  • 2 týdny jarních prázdnin,
  • 2 týdny na Velikonoce
  • a 2 měsíce v létě.

Pracující rodiče samozřejmě nemají tolik dnů dovolené, a tak musejí najít pro děti hlídání, poslat je k babičce nebo na nějaký ten prázdninový pobyt. Mám pro to tedy pochopení.

Přesto mě šokovalo, že v nabídce Červeného kříže je i Silvestrovský pobyt pro děti od 5 do 11 let. Pobyt se koná (tedy konal) v belgickém přímořském letovisku La Panne od 27. prosince 2013 do 3. ledna 2014. O něco starší děti ve věku od 11 do 15 let mohou jet lyžovat nebo snowboardovat do švýcarských Alp. To už je trochu veselejší představa než mlhavé a deštivé belgické pobřeží, a dokážu si představit, že 15letí nadšení snowbordisté si takový pobyt mohou hezky užít (se vším všudy).

Ovšem poslat pětileté dítě na Silvestra pryč, to mi přijde velmi kruté!

Ve svém dětství jsem absolvovala jediný letní tábor. Bylo mi osm a moje mamka na tom táboře dělala jednu z kuchařek. I přesto jsem velmi trpěla a velmi se mi stýskalo. Možná právě proto, že moje maminka byla tak blízko, jenže já k ní nemohla. Měla jsem se začleňovat do kolektivu (já – samotářské dítě z hor!), spát ve stanu s o rok mladší holkou, kterou jsem neznala a která se v noci počůrávala, a dělat, že mamka  na tom táboře vůbec není. Byla to pro mě tvrdá zkušenost i proto, že jsem nebyla zvyklá, že by mi někdo o prádzninách přikazoval, co mám kdy dělat. Raději jsem ve svém volném čase sama sebe zaměstnávala po svém. Ten tábor mi příliš připomínal školu.

O pár let později jsem stejně těžce nesla i pobyt na gymnastickém soustředění. I tam se mi velmi stýskalo.

Neumím si představit, že by mě naši někam poslali hned po Vánocích. Vánoce i Silvestr jsou pro mě odjakživa svátky rodinné. A to i přesto, že moji rodiče během nich řadu let museli chodit do práce. Nesnesla bych, kdyby mě bývali poslali někam pryč. Jak takové odloučení může vnímat pětileté dítě?

A jak se svými ratolestmi o prázdninách nakládáte vy?

Reklamy

19 thoughts on “Kam děti uklidit na prázdniny?

  1. Sedmi 10.3.2014 / 14:35

    Tak to jsi me prekvapila, myslela jsem si, ze jsi z vetsiho mesta 🙂 Jak jsi nakonec snasela ten presun?
    Jinak ja tohle nastesti moc resit nemusim, se svoji praci si muzu vzit volno jak potrebuju… (ale teda neplacene) a nebo zvladam pracovat i s detmi za zady, jak jsou starsi, tak se to uz da docela v pohode…

    • Vanilka 12.3.2014 / 16:27

      Ten přesun byl pozvolný. Nejdřív z úplné horské samoty do miniměsta, pak do většího města a teprve po maturitě do Prahy. Ale jak už to tak bývá, člověk pořád chce to, co nemá. Takže místo abych si cenila toho, že vyrůstám v příprodě a na úpatí sjezdovek, snila jsem o životě ve velkoměstě, který se mi nakonec skutečně velmi líbil. Dnes žiju tak trochu mezi… v Lucembursku je i hlavní město maloměsto 🙂

      • Sedmi 12.3.2014 / 17:07

        aha, tak to chapu 🙂

  2. jolana88 10.3.2014 / 18:45

    víte – výrazy „uklidit a nakládat“ mi přijdou nepřesné. Vyplnit čas, kdy se jako rodič nemohu věnovat není jednoduché, a to mám štěstí že děti byly (nejmladší je) na kolektiv zvyklé. Trávení času s kamarády různorodou činností pro ně byl (je) přitažlivější než pobyt doma. Takže letní pobytové + sport.soustředění. Ačkoli by nejmenší mohl zůstat doma – „tábor“ v létě patří ke koloritu a tradici. Odpočine si od nás, čímž se netají. (má sice handicap, ale to mu nebrání). Vzhledem k dnešní nabídce je občas i těžké vybrat, a tak třeba pro jarní prázdniny volíme tzv. příměstské, kdy si může zvolit např. jen dva dny – podle toho, co jej zajímá.

    • Vanilka 11.3.2014 / 09:50

      No ale v případě, že rodiče pošlou 5leté dítě na silvestrovský pobyt, řekla bych, že výraz „uklidit“ je docela na místě.

      • jolana88 11.3.2014 / 12:57

        ano – to s Vám souhlasím. Uklidila bych v tomto případě klidně i rodiče.. Jak jste napsala – jsou rodinné svátky – souhlasím.

  3. avespasseri 11.3.2014 / 13:34

    Jo, tábor. Ve stanech. V češtině mě to nikdy moc netrklo, ale nedávno jsem četla s kamarádkou arabský text z jedné učebnice a tam to bylo natvrdo: muaskar… a askarí je voják :-))
    Já si pamatuju na svůj první tábor, to bylo v první třídě, byla jsem tam nejmladší a byl to opruz. Ostatní tábory mi taky vadily: protože a) jsem si nemohla dělat, co jsem chtěla :-)) b) protože jsem jezdila pořád na ta samá místa a já nutně potřebuju poznávat nové a nové 🙂 A ty ovádi u toho jezera byly každý rok 🙂 Jediný zajímavý zážitek mám, když nás vojáci přišli povozit v náklaďácích a my jsme se málem zřítili do strže, nebýt stromu… to má člověk alespoň nějaké dramatické zážitky… 🙂
    Malá zatím byla max. loni na školce v přírodě a i tam jsem, kupodivu, byla velmi nervózní, ačkoliv jela se známými učitelkami i dětmi. Jinak je samostatná a velmi rychle se přátelí a nikdy se jí, pokud vím, nestýská… když mám „tu drzost“ telefonovat, když je u babičky, tak se mnou mluví chvíli a pak utíká za psem 🙂
    Letos to vypadá na první tábor, ale jednou z vedoucích je její teta. A ona se těší… A dál se uvidí, zatím jsem, jako učitelka, mívala prázdniny, tak jsem neřešila. Teď učím víc dospělé a odpadá mi stipendium přes léto, tak budu muset pracovat….

  4. Zuzka 12.3.2014 / 12:46

    Milá Vanilko,
    Obvykle příspěvky do diskusí nepíšu, protože mi nepřipadá, že bych měla co říct, tenhle tvůj pohled mě ale zvedl ze židle, protože mi šlape na kuří oko: háže do jednoho pytle tábory některých světlušek, pionýrů, skautů, domů dětí a mládeže či kdovíčeho jiného, jejichž organizace vedoucí nikterak nebere, a proto to v některých případech podle toho vypadalo, s tábory nebo soustředěními, na kterých si vedení dá oprvadu záležet. Nic proti světliškám, pionýrům, skautům a domům dětí a mládeže obecně, najdou (našly) se i ty dobré skupiny.
    Jako dítě jsem na několika táborech byla – po každé na jiném a všechny byly fajn, protože jsme s rodiči vybrali zajímavé akce, a ne ty tábory čistě na odložení dítěte. Režim byl pro mě fajn – tušila jsem dopředu, co čekat; ne jako doma, kdy se maminka najednou rozhodla, že se teď ale okamžitě něco musí, a já musela (ideálně bez keců) nechat ležet cokoli jsem dělala a jít. (Navíc když člověk ví, co má čekat, může se na to těšit.) Na střední jsem jezdila tak čtyřikrát ročně na odborná soustředění a od té doby je vedu, manžel je vedoucí ve skautském oddíle. To jen na úvod moje zkušenosti…
    Každému se aspoň poprvé prvních pár dní stýskalo. Když je ale dobrý program a dobrá parta, rychle si děti zvyknou, že tam rodinu nemají, a začnou si to užívat. (Čím reálnější je kontakt s rodiči, tím to trvá dýl, proto se dneska dětem často zabavují mobily.) Na maminku si vzpomenou jenom když se jim zrovinka na pár minut něco nelíbí (třeba jim nechutnal oběd) a všechno je pak kvůli té vzpomínce na chvíli černočerné. Děti, kterým se stýská po celou dobu, se na dobrých táborech vyskytují výjimečně, a svědčí to o jejich nezralosti. Takové děti na táborech skutečně trpí, protože ostatní děti je za to logicky začnou popichovat.
    Lituji tě, ale buď jsi byla na blbě vedených táborech s odfláknutým programem, nebo jsi byla veeelmi přecitlivělé dítě. Přeji ti hodně štěstí s výběrem programu pro Motýlka a aby nebyl bulič, protože takový kluky fakt nikdo krom rodičů rád nemá.

    • valkil 12.3.2014 / 15:35

      Chudáci kluci buliči, holky bulet smí? Mám syna trochu lítostníka, ale má spoustu kamarádů a rádi ho mají, s tím, že sem tam zabulí, naštěstí problém neměl. Ale letos jede na tábor poprvé, tak jsem zvědavá.
      Jinak si nemyslím, že je to jen o výběru tábora, ale i o každém jednotlivci, někdo prostě takové pobyty snáší hůř, někdo je větší introvert a společné činnosti ho tolik nebaví atd. atd. Pamatuju ze škol v přírodě, kam jsme jezdili jako třída, která se dobře znala, a některé děti to prožívaly dost blbě. Jasně, nebrečely celé tři týdny, ale netěšily se skoro nikdy.

      • Zuzka 12.3.2014 / 15:52

        1) Bulící holky jsou taky otrava, ale né až taková katastrofa – můj výmysl to není, v „západní civilizaci“ už máme tak nastavený genderový stereotypy, takže se jim to snáz promine.
        2) Některé děti mají s tábory problémy, sama to zmiňuju. Z Vanilčina článku mi ale plyne, že všechny tábory musí být zákonitě velmi traumatické pro všechny děti, a tomu se snažím oponovat.
        3) Samozřejmě není jednoduché tábor vybrat. Ale když se děcku na táboře konkrétní organizace nelíbí, tak to neznamená ani že tábory jsou na houby obecně, ani že se zrovna tam má poslat znova :D.

      • valkil 12.3.2014 / 15:57

        Mně to z toho článku naopak vůbec neplyne. Jako traumatické zmiňuje silvestrovské pobyty pro pětileté děti. A pak zmiňuje svoje vlastní zkušenosti a pocity z pobytů, které zažila sama. To nechápu jako odsouzení všech táborů. Možná ale čteš mezi řádky 🙂

      • Vanilka 12.3.2014 / 16:16

        Skutečně jsem nechtěla odsoudit všechny tábory 🙂

      • valkil 12.3.2014 / 17:45

        Taky podle mě neodsuzuješ 🙂 Na Silvestra bych dítě tedy taky neodložila, zvlášť ne tak malé. Ale fakt je, že my Silvestra nijak neprožíváme.

    • Vanilka 12.3.2014 / 16:07

      Díky za komentář. Nechtěla jsem tě zvednout ze židle, ale jsem ráda, že jsi vyjádřila svůj pohled na věc. Navíc máš očividně s tábory své zkušenosti – jako dítě i jako organizátor. Máš pravdu, asi jsem nebyla zrovna na tom nejlepším táboře ze všech (byla jsem jen 1x). I moje mamka zpětně přiznává, že měl dost nedostatků, které jsem já svýma dětskýma očima ani neviděla. A kromě toho jsem opravdu byla velmi přecitlivělé dítě 🙂 Určitě existuje mnoho táborů, na kterých si organizátoři dají záležet a na které se děti každé léto rádi vracejí a už dopředu se na ně těší.

    • avespasseri 12.3.2014 / 17:51

      Já myslím, že někdy nemusí být chyba ani na straně vysílače (blbě vedený tábor), ani na straně přijímače (velmi přecitlivělé dítě). Někdy to může být jako když se číňan snaží domluvit (čínsky) s čechem… prostě to nefunguje.
      Ne všechny tábory jsou samozřejmě špatné…

  5. valkil 12.3.2014 / 15:41

    Na táboře jsem nebyla nikdy (nemusela jsem, máma pracovala doma), akorát 2x na lyžařském výcviku a první pamatuju, že než mě místní oddíl přijal, docela to trvalo, ale nakonec to bylo fajn. Pobyt mimo rodinu tak znám hlavně ze škol v přírodě, kde to je ale jiné v tom, že jede nějakým způsobem zajetý kolektiv ze třídy.
    Naše děti na tábory asi budou muset, nebo aspoň je zkusit, protože dovolené je nějak málo. Letos je mladší tři týdny ve školce, syn jede na týden na tábor a zbytek musíme pořešit částečně příměstskými tábory (už chodil vloni a nastěstí v pohodě) a babičkami, ty ale dávají tak max jeden týden. Nejtěžší na tom je asi najít něco vhodného a když dítě nechodí do kroužků, kde by dělali soustředění, nebo člověk nemá spolehlivý tip, je to vždycky trochu sázka do loterie. Plus i to, jak nakonec samotné dítě bude tábor snášet.

  6. eva 13.3.2014 / 15:09

    …musim prihodit, ze jsem byla od svych asi 10 let kazdy rok na skautskem tabore, vzdy na cele 4 tydny. bylo to naprosto nadherne, strasne rada na to vzpominam. vsechno jsme si postavili sami, varili si, hrali hry…strasne moc jsem se tam naucila o prirode a vubec, o zodpovednosti, samostatnosti…je mi lito, ze moje dite to takhle asi uz nezazije – bez techniky, bez mobilu…to dnes asi uz neni mozne.

  7. Věra 17.3.2014 / 14:26

    Na tábory jsem jezdila už od pěti let a vždycky jsem se hrozně těšila na kamarádky. Ale nejsem si jistá, že když se k tomu už předem přistupuje tak, že je to ošklivé odloučení a ne sraz se starými přáteli, které jsem už celé tři měsíce neviděla (jezdili jsme i o jarních a podzimních prázdninách a dělali nám i Silvestrovský dvoudenní výlet) a příležitost potkat někoho nového, jestli se pak v dítěti opravdu ten stesk nevyvolá.
    Nebyla jsem žádné nadšené děcko, jsem spíš introvert, ale byla to prostě příležitost být s jinými lidmi, které mám taky ráda, stejně jako mámu a tátu, které uvidím zase pak.

  8. K 7.7.2014 / 13:13

    Já byla na táboře každé léto, od první do deváté třídy, devětkrát. V první třídě to byl šok, vlastně první noc na každém táboře byla těžká, nadruhou stranu jsem se tam vždy seznámila s fajn dětma a ráda na to vždy vzpomínala. Až budu vybírat tábor pro své dítě, udělám to asi strašně pečlivě, mě nejvíc vadilo, že jsem tam neznala nikdy nikoho, proto si myslím, že skautský tábor je dobrá volba, děti se znají z oddílu, i vedoucí pro ně nejsou nové osoby…

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s