O kulturních rozdílech

Výraz „kulturní rozdíly“ se mi v poslední době dere na jazyk častěji, než bych chtěla. Na kulturní rozdíly jsem v minulosti sváděla tupost některých svých kolegů. Teď jimi omlouvám naše domácí neshody s Motýlem a hlavně rozdílný pohled na výchovu.

Jsou oblasti (jako třeba zrovna ta výchova dětí), kde je otázka kultury, ze které člověk pochází, opravdu zásadní. Nikdy dřív jsem si to neuvědomovala tolik jako teď. Některé modely jednání jsou ve mně tak hluboce zakořeněné, že je nedokáže změnit naprosto nic.

Naštěstí jsou i oblasti, ve kterých když dojde na projevování kulturních rozdílů, je to spíše úsměvné. A o těch jsem se rozhodla napsat dneska. Věci, na které si asi nikdy nezvyknu (nebo naopak neodvyknu), ale u kterých to zase tolik nevadí.

Rozdíl první: čas na jídlo

Mám pocit, že jsem o tom už v minulosti psala, ale jsem teď líná to dohledávat. Jde o to, že Francouzi mají na každé jídlo vyhrazený přesný čas a mezitím nic neuždibují, jako to máme ve zvyku my Češi. Prošla jsem si obdobím, kdy jsem pro to neměla velké pochopení – například když jsem se jako hladová turistka na jihu Francie marně snažila ve tři odpoledne sehnat něco k obědu. Prožila jsem i období, kdy jsem tenhle systém obdivovala, neboť z hlediska životosprávy je určitě správné neuždibovat mezi snídaní, obědem, případnou svačinou a večeří. Jenže nic by se nemělo přehánět. Když například tomu mému Francouzi nabídnete v půl šesté odpoledne talíř s cukrovím, smutně se podívá na hodiny a potom zavrtí hlavou. Je vidět, že by cukroví rád ochutnal, ale pro něj prostě není čas na jídlo. Cukroví si dopřeje k snídani nebo jako dezert po obědě nebo po večeři.

A další věc, na kterou si nemůžu zvyknout, je čas na večeři. Francouzi večeří na můj vkus děsně pozdě. Obvykle až tak kolem osmé. S Motýlem často večeříme i později – třeba v devět. Můj žaludek byl ale naprogramovaný v Čechách, a tak i po sedmi letech života v zahraničí mi dává hlasitě najevo svou nenasytnost už kolem šesté nebo sedmé hodiny večerní. Abych byla schopná vydržet až do té naší francouzské večeře, musím si odpoledne dát vydatnou svačinu, anebo mívám prostě večeře dvě: kolem šesté krajíc chleba a v devět pak opravdovou večeři. To z hlediska životosprávy určitě správné není.

 

Rozdíl druhý: snídaně bez talířku

Typická francouzská snídaně je složená z čerstvé křupavé bagety, másla a domácí marmelády. Ale typický Francouz si k tomu nevezme talířek. Na snídaňovém stole je pouze ubrus… a spousta drobků, neboť z té čerstvé křupavé (a tedy i drobivé) bagety si Francouz kousek odřízne nebo odlomí přímo na tom ubruse. Pak si svůj krajíc na ubrus položí a matlá si na něj to máslo a marmeládu. Po snídani je tedy nutné ubrus ze stolu sundat a vyklepat. Pokud jsou na něm skvrny od marmelády, je třeba ho i vyprat. To mi přijde velmi nepraktické. Vždyť by stačilo si vzít talířek a ubrus by byl drobků i stop marmelády ušetřen!

Já jsem bez talířku ohromně nesvá. Příčí se mi ten svůj kus bagety položit přímo na ubrus. A to do té míry, že když jedeme ke tchýni s tchánem, ráno mají všichni na stole prostřené hrníčky, nože a lžičky a jen na mém místě navíc čeká  připravený i malý talířek… 🙂

 

Rozdíl třetí: sprchování

Francouzi se sprchují ráno. My Češi se sprchujeme večer. Přijde mi to logičtější, umýt ze sebe prach a špínu nastřádanou za celý den a lehnout si do čistého povlečení… čistá! Francouzi zase chtějí celý den vonět, a proto ze sebe ráno smývají pot z noci. Není tedy jasné, kdo má pravdu. Ale je jasné, že i když jsem někdy večer už opravdu hodně utahaná, tu svou večerní sprchu si prostě odpustit nedokážu.

 

Rozdíl čtvrtý: frekvence mytí u dětí

Nevím, jestli se tento úkaz vyskytuje u všech Francouzů, nebo jen u těch „mých“. Ale ti „moji“ posílají své děti do koupele jen tak jednou za dva až tři dny. Tvrdí, že děti se častěji mýt nemusejí. Souhlasím, že miminka se nemusejí koupat každý den (i když já to svoje skoro každý den koupu – víc než kvůli hygieně spíš kvůli tzv. večernímu rituálu). Ale děti školního věku by se podle mě každý den mýt měly, protože po celodenním sezení ve škole (kde se navíc nepřezouvají) a pobíhání po hřišti o přestávkách je to prostě víc než žádoucí.

 

Jsou nějaké kulturní rozdíly, se kterými máte zkušenost vy? Podělte se o ně! 

Advertisements

22 thoughts on “O kulturních rozdílech

  1. avespasseri 11.1.2014 / 19:56

    Čas na jídlo by mi nevadil… to považuju za velmi rozumný zvyk. Zvyk, který člověka uchrání předtím, aby propadl vlastním choutkám (kór když se mu čertík podbízí lákavým cukrovím :-)))))
    Koupání dětí jednou začas by mi sice taky nevadil (maštalní chování, jak s manželem říkáme na základě jednoho komentáře na rádiu Impuls, je nám blízké), ale já to považuju za stejně prospěšný zvyk (ze stejného důvodu prospěšný) jako ten čas na jídlo 🙂 Právě vzhledem k maštalním zvykům milovníků koní 🙂
    Za horkých lét (nebo u moře) miluju sprchování večer i ráno 🙂
    Jen to stolování na ubruse… to bych asi nevydržela 🙂 Co takhle aspoň nějaké to prostírání??? Aby člověk nemusel 3x denně vyměňovat ubrus? Když já mám doma jen jeden!!!!!! :-)))

  2. erika 11.1.2014 / 21:12

    To s tym tanierikom je od Tvojej tchyne velmi mile 🙂
    Tu u nas na juhu (Grenoble) sa deti umyvaju kazdy vecer. Ked sme boli v skolke v prirode, tak bolo uplne samozreme aj nam aj detom sprchovanie kazdy vecer. Takze asi sa budu menit umyvacie navyky od regionu po region 🙂 🙂 🙂
    No a s tym jedlom, to by Ti mohol moj muz rozpravat: raz zobral firemnych hosti zamok do Vizille, trochu sa tam zdrzali a potom im uz nikde nechceli dat jest. Musel ich doviezt k nam.. .Alebo minule sa ohlasili nobl hostia z Audi na pondelok no a v pondelok vecer NEMOZNE rezervovat nejaku dobru restauraciu. Vsetky (aj dobre aj zle 🙂 )maju volno!!!
    Nakoniec mali pracovnu veceru v hoteli.

  3. Ivet 11.1.2014 / 23:16

    Ano, třikrát ano, toto jsou přesně ty věci, které jsou ve Francii rozdílné a kterých jsem si také hned všimla. To ranní sprchování doteď nechápu, večer bych špinavá do postele nevlezla a ráno ani nemám tolik času na pořádnou sprchu. U snídaní mě dostalo použití misky místo hrnku a namáčení pečiva do kafe, to také není moje gusto. Naopak pravidelné jídlo bez svačin mi vyhovovalo, v ČR už to neplním, ale dělalo to dobře zažívání i figuře. Stejně jako s jídlem mi přislo, že to mají Franouzi i s pitím, pijí jen kolem jídla, což je podle mě nedostatečné. Už si nemůžu na nic dalšího vzpomenout ale asi by se ještě něco našlo 🙂

  4. Ach jo,kulturni rozdily. Taky jsem si myslila ze to neexistuje a ze my se skoromanzelem to nemame, dokud jsme nekoupili sklenice. Long story short: bylo je 12, vzala jsem jednu na skladovani makeupu, manzel o tom nevedel. Kdyz se dozvedel, rval ze v takovem neporadku zit nemuzeme, ze mame uplne rozhozenou sadu 3×4 (3 ruzne sety, a ted v jednom je 3 sklenice) atd. Proste ve Svycarsku poradek ma bejt i v poctu sklenicek!

    Prvni co mi napadlo je (zas ten svycarsky poradek), byt vcas i pri informal zalezitostech, treba pozvani na kavu. Kdyz je to 6 vecer, musite tam byt 6.00, za 3 minuty spozdeni omlouvaji se. A kdyz treba mate formalni zalezitost, muze se konat treba ve 13.18 O_O

  5. udvouverunek 12.1.2014 / 17:57

    A prostírání, jak píše avespasseri v prvním komentáři, by ten nepořádek po jídle nevyřešilo? U nás se vedou prostírání asi všude v rodině i u známých a kamarádů. Snad jen babička, co má na stole skleněnou desku a ubrus až pod ní, prostírání neřeší, protože stůl jednoduše setře.
    Ty jídelní návyky by mě zabily. Prosazuju myšlenku častého jídla v drobných porcích a naopak mám pocit, že striktně vymezené časy k jídlu prostě nejsou dobře. Každý máme jiný metabolismus a jiné potřeby těla, takže ať každý jí, kdy potřebuje.
    A sprchování preferuju ráno i večer – z důvodů, jaké v článku jmenuješ. Ráno mi to i s osušením zabere asi tak tři minuty, takže není co řešit. 🙂
    Verunka

    • Vanilka 12.1.2014 / 18:00

      Mně pořád připadá jednodušší strčit talířek po snídani do myčky nebo do dřezu pod tekoucí vodu než houbičkou otírat prostírání… Jsem prostě talířková.

      • avespasseri 12.1.2014 / 21:59

        To je fakt… když měnit tradice, tak směrem k těm jednodušším. Talířek 🙂

  6. Petra 13.1.2014 / 15:10

    Krasny clanek mluvis mi z duse. Ja take bydlim s francouzem. Je jedna vec, na kterou jsem si musela zvyknout a tou je aperitiv pred obedem a veceri, pro neznale pred veceri se vsichni posadi a zobaji buraky, krekry nebo treba olivy a k tomu piji alkohol. V praxi to u me ze zacatku vypadalo tak, ze kdyz prede me v osum KONECNE postavili misku s nejakym jidlem a sklenickou alkoholu, vsechno jsem to vyluxovala, protoze hlad jsem mela uz od peti. Spolecne se sklenkou alkoholu na lacno jsem byla jako doga jeste nez zacala vecere, nehlede na to, ze jsem uz nemela hlad, protoze jsem sezrala baleni TUC a buraku. Ted uz vim, ze vseho s mirou ;).
    Dalsi vec co je odlisna : maji kulinarska pravidla, ktera nehodlaji menit, tak napriklad veskere polevky, raclette (brambory, uzeniny polevane rozteklym syrem) nebo tartiflette (taky brambory, sunka a hodne syra) je proste zimni jidlo, a i kdydbych se stavela na hlavu protoze mam chut na fondue v cervenci, proste ho mit nebudeme, protoze „to se preci ji jenom v zime!!“ Dobre chapu ze to jsou vydatna jidla, ale aspon ty polevky?

    • Vanilka 13.1.2014 / 16:48

      Chacha, lámu se tu smíchy! Ano, aperitivy a cpaní se brambůrky a buráky, to je taky kapitola sama pro sebe. Obzvlášť u dětí, které pak „překvapivě“ nechtějí jíst u stolu. A dodnes mi přijde úsměvná historka z naší kuchyňky v kanceláři, když si tam asi někdy v květnu kolegyně Němka hřála v mikrovlnce polívku. Jiná kolegyně Francouzka na ni nevěřícně vykulila oči a zeptala se: „Ty jíš polívku?“ Ano, pro ně je to prostě zimní jídlo 🙂

    • avespasseri 13.1.2014 / 20:23

      Joo, sklenka na lacno, to by mě taky odrovnalo. Asi bych tam nad ní usnula… 🙂
      Zimní jídla chápu… ale polévka, ta se hodí i v létě. Ono není pořád vedro 🙂

  7. Calad 13.1.2014 / 20:40

    S tim mytim… Pripimnela jsi mi prazdniny u babicky, ktera zastavala nazor, ze kdyz nemas potrebu, tak nemusis. Platilo to u jidla, koupani ale treba i prevlekani. Dneska mi to prijde strasne cunatkovsky, ale tenkrat to proste bylo super. Deti obcas rady vyboci z ritualu. 🙂

    • Vanilka 13.1.2014 / 22:32

      Jasně, ale aby z něj mohly vybočit, musí nejdřív nějaký rituál být zaveden 🙂

  8. eva 14.1.2014 / 12:44

    no ja teda musim rict, ze bez ranni sprchy si vubec nedovedu predstavit vylezt na ulici…v praze mi dost vadilo, jak to v mhd po rano smrdelo, prave protoze se tam lidi rano nesprchuji.

  9. tokijskadomovnice 15.1.2014 / 12:35

    Aha, bod dva mi připomněl mou maminku, která se mě vždy ptá, proč musím jíst jako šílenec po celém stole. Odpovídám jí na to, že mě v dětství neměla nechávat ve frankofonních oblastech….
    A nejenom že jím jako šílenec, ještě si ze stolování dělám konferenci. Nejvíc mě v japonských filmech znervozňuje, že spolu rodina vůbec nemluví, když jsou u zachycení u večeře. Ve skutečnosti je to většinou jinak, ale zase nevím, jestli to není tím, že jim pokládám otázky a vlastně jim narušuju normální večeři….
    Moc zajímavý článek!

  10. Kat 15.1.2014 / 22:55

    Dobrý večer, před pár týdny jsem objevila Váš blog a je to velmi příjemné čtení. 🙂
    Také žiji s Francouzem a kulturní rozdíly se nenápadně vetřely do našeho soužití. Až na komunikační rozdíly jsem ale jiné, každodenní, maličkosti vůbec nevnímala nepřirozeně.
    Musím ale říct, že francouzské stolování mi sedí mnohem více než české: dlouhatánské ochutnávání, přičemž každý chod má nejenom svůj čas, ale také si jej můžu odděleně vychutnat (například naprosto zbožňuji zmiňované „apéro“ a dezert v podobě zrajících sýrů) namísto prohýbajícího se švédského stolu se saláty a sýry a chlebíčky a cukrovím a masem a preclíky a dortem navrch (tedy jako v Česku, když se sejde celá rodina) – uf, není tu k hnutí!
    Ale je pravda, že kvůli časovému „režimu“ taky nezvládám jedinou večeři – a i kdyby tou první měl být jenom zeleninový salát a tou druhou jeden pomeranč (nebo nejprve právě krajíc chleba a pak večeře), můj milý by po té první řekl „Už jsem večeřel.“ (…)
    Ze snídaní bez talířků a stolu plného drobků a zapatlaného od marmelády ROSTU. Naivně jsem si myslela, že je to tím, že je můj přítel příliš mladý (je stejně starý jako já), resp. ne tolik let, co nebydlí s maminkou. Vy, co žijete s Francouzem – však víte. Tedy bojuji za talířek proti nevkusnému prostírání!
    Je tu něco, čím začínám být lehce posedlá, a sice jsou to látkové ubrousky, do kterých jsem se opravdicky zamilovala. U nás doma se vždycky používaly ubrousky papírové na jedno použití, ale vážně se mi tu líbí, že každý má svůj vlastní ubrousek. Je to taková iluze, vím. Ale přijde mi to vyloženě „cosy“… 🙂 Co si myslíte vy?
    PS: Je krásný lehnout si po teplé sprše do čisté postele, ale… Bez ranní sprchy (nemyšleno na cestách a tak) nevylezu z bytu !!!

  11. zarox21 17.1.2014 / 09:45

    Jedním z kulturních rozdílů, na který jsem si špatně zvykala u francouzského zaměstnavatele byla skutečnost, že přestože jsme měli pracovní dobu českou, tj. od 8 do půl páté, Francouz přicházel tak na 9, ve 13 hodin vyrazil na dvou i více hodinový oběd a před čtvrtou, kdy se Češi pomalu chystali domů, se on teprve pustil do pořádné práce. Jíst v kanceláři při práci … to bylo naprosto nepřípustné, stejně jako nošení věcí v igelitových taškách 🙂

  12. kusanec | baby blog 18.1.2014 / 20:51

    Fakt super clanek. Nejvic by mi asi vadily ty vecere. Kdyz jim pozdeji, nez v pet sest, je to rano na vaze znat. Ubrus bez talirku by mi za normalnich okolnosti taky vadil, ale co se Erwin stravuje sam, talirek netalirek drobky jsou po pulce pokoje, takze je to jedno. Navic nemame na stole ubrus, takze to jen smetu a je to. A po delsim pobytu v Americe se taky sprchuju rano a vlasy si myju kazdy den.

    Jsem zvedava, jak se s temi kulturnimi rozdily popere Motylek. Mohla bys ho nenapadne infiltrovat ceskymi zvyky a pak to doma hrat na to, ze je to 2:1. 🙂

  13. Michaela 20.1.2014 / 17:15

    Tak ja (pravda, asi od doby,kdy jsem zila v USA) si temer rano bez sprchy predstavit nemuzu – jako 16letej pubertak jsem se o tom hadala s mamou, ktera presne rikala, ze jdu do postele „spinava“, ale na drhuou stranu – v noci se lidi dost poti (az nekolik litru tekutin) a po sexu je prece jen lepsi se osprchovat, takze bez ranni sprchy ne. Moji cesti pratele – velmi cistotni – taky nekoupou sve holcicky denne. kvuli nejakym exemum a tak. jinak snidane na ubruse a vecere v 9 by me zabily. ja jen nechapu, jake geny nam Cechum dali – vetsina lidi, co znam, jedi kolem seste, sedme, a jsou tlusti, zatimco Francouzi, Spanele, Italove jedi mezi osmou a desatou a jsou hubeni. a pritom jsou casto lini. to fakt nechapu….

  14. antonie 25.6.2015 / 06:18

    Já jsem si celý život myslela že jsem divná ,ale zjišťuji,že jsem francouz. Prostě mě prskli do špatné země.Od dětství mě honí s talirkem -nesnáším to, odmítám ho používat.Ubrusy nemám ovšem. Večer se koupu jen když sportuji nebo dělám na zahradě, atd, ale nesnáším to,pak se mi špatně spí.Ovšem vana ráno je můj rituál.K snídani musím mít něco sladkého a vylemtam kýbl kafe.A zboznuju mít na stole x druhů jídla a uzdibovat -ne sníst kotel jednoho jídla jako v Čechách.A na jídle nikdy nesetrim.Za dobrý sýr, kvalitní zeleninu a pěkně víno utratim dost peněz.Resp.nikdy neslevim z kvality.A ať začnu jakkoliv brzy, večeři nakonec stejně podávám kolem osmé.Mám prostě francouzský biorytmus a návyky a.A četla jsem knížku od americké novinarky co se vdala do Francie a zjistila jsem, že přístup k výchově děti a způsob výchovy mám také francouzský.Je fakt, že můj původ je italský s francouzskymi kořeny, ale to už tři generace zpět, tak mě to překvapuje.

  15. antonie 25.6.2015 / 06:27

    Ano.. A polévku nejsem stont sníst přes léto. Přijde mi to neprirozene 😀

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s