Nedělá své noci

Jen abyste byli v obraze…

V červnu jsem nadšeně jásala, že Motýlek spí pěkně celou noc, a byla jsem pyšná, jaké to mám hodné a bezproblematické miminko.

Ještě v srpnu moje vyčerpaná švagrová, jejíž tehdy 11měsíční nejmladší dcera ji několikrát za noc budila, závistivě hleděla na mou odpočatou tvář. A nechápala.

Já ale tušila, že ještě možná nemáme vyhráno.

Přišlo to postupně. Nejdřív se začal budit jednou, potom dvakrát za noc. Teď už ani nemám pojem o čase a vlastně nevím, jak dlouho trvá moje utrpení. Přijde mi, že už celé týdny, ale možná je to jen pár nocí… Ale on prostě nespí! Dáváme ho spát kolem osmé večer (podotýkám, že předtím spořádá slušnou porci večerní kašičky), do půlnoci někdy vydrží, někdy ne, ovšem potom teprve začne to pravé čóro móro. Dnes v noci řval od půl jedné do tří a potom od půl páté do šesti. Mezitím jsem toho moc nenaspala, neboť po takovém divadle se mi nedaří usnout. Už nemůžu! Bolí mě paže od toho, jak ho chovám v náručí. Ve chvíli, kdy zabere a já se ho snažím položit do postýlky, obvykle moje paže vypovědí službu a Motýlek se tím trhavým pohybem samozřejmě probudí a řve dál. Když ho vezmu do naší manželské postele, je z toho tak nadšený, že sice přestane brečet, ale dost nahlas „povídá“, vykřikuje, boxuje… U toho se taky nedá spát.

Já vím, že to přejde, že je to jen takové období. Ale je to vážně krušné období. Kdybych tak věděla, co mu je… Noční můry? Bříško? Zuby? Hlad? Ucpaný nos? Moc se snažím mu pomoct, ale už vážně nevím, jak. Už jsem zkusila všechno. Snažím se „být tu pro něj“. Chovám ho. Kojím ho. Nic nezabírá.

Tak se z toho zkouším aspoň vypsat, když se nemůžu vyspat.

 

Advertisements

37 thoughts on “Nedělá své noci

  1. Alizia 12.12.2013 / 15:39

    U nas vzdycky kdyz takto dcera nechtela spat a budila se v noci s placem, staly za tim zuby! Zkus treba Motylkovi dat nekdy na noc panadol sirup (nebo neco podobneho, co se u vas proti bolesti prodava) a uvidis, jestli to zabere 😉

  2. avespasseri 12.12.2013 / 15:44

    To mě mrzí. Za takovéhle situace se snad ani ty Vánoce pořádně chystat nedají 🙂 Alespoň pro mě – být nevyspalá, to je pohroma.
    Pokud si dobře pamatuju, tak 3. a 6. měsíc jsou růstové spurty. Začnou víc jíst a budit se. Taky se pamatuju, že mi malá spávala po nějakých těch 3 měsících celou noc, ale kolem toho šestého se zas začala budit, tak 2x za noc. Tuším. Motýlkovi je cca 7, počítám správně? Třeba jste taky v tom 🙂 To prý chce jen vydržet. Já, pravda, měla malou naučenou spát u nás v posteli, tak do 8., 9. měsíce tam byla, dokud se mi nezačala odplazovat z postele pryč 🙂 Nenosila jsem ji, neuspávala, usínala u kojení a já kolikrát dřív než ona. A když začala mávat rukama, držela jsem je za ně, jako v zavinovačce, a pomáhalo to. Ona se tím vždycky budívala, už jako malá. Jí zavinovačka hodně pomáhala. A tak jsem jí pak zkoušela lehce ručičky přidržet u těla, tak jí tak obejmout, a ona se rychle uklidnila a zas usnula.

    • Vanilka 12.12.2013 / 17:29

      Je mu 8 měsíců. Myslím tedy, že spurt to není. No… nevím.

  3. blogerkka 12.12.2013 / 17:20

    u nás naprosto absolutně totéž!! včetně téměř celých nocí do cca tří měsíců… myslím, že máme stejně velké děti a rozhodně to není jídlem.. pro mě je nejhorší, že nemůžu nikam večer odejít, usíná mezi 19-20 a budí se už za dvě hodiny… co s tim??

    • Vanilka 12.12.2013 / 17:33

      Řekla bych, že budeme muset čekat, až to přejde. Jen doufám, že takhle nebude blbnout třeba do 2 let.
      Dnes jsem koupila nové kousátko – pro případ, že by to byly zuby. A taky dudlík. Motýlek totiž dudlík nikdy nechtěl a já na to byla pyšná, ale teď mi vadí, že usne jedině u kojení (nebo v kočárku, ale začít ve 3 ráno jezdit s kočárkem, to si nechávám jako tu nejzoufalejší variantu). Moc druhů dudlíků jsem ale nezkoušela. Kamarádka říkala, že její chlapeček nechtěl silikonový, ale latexový. Tak dnes zkusíme latexový. Ale moc na to nespoléhám. Učit ho na 8 měsících dudlat dudlík, to je asi dost pozdě.

      • blogerkka 12.12.2013 / 17:48

        ctrl c!!! znáš knihu Kontaktní rodičovství od Searse? Popisuje tam metodu, která je trochu jemnější, než čisté vyplakání – matka odejde spát jinam a táta konejší – za dve, tři noci by to mělo zabrat… jenže oni to dělali až u cca 1,5-2 letych dětí… v 8 měsících mi to přijde brzy – viz všechn ty strachy, že jim uděláme trauma z vybrečení, oni rezignuji a pak budou cely živcot mít rezignovanější přístup k životu.. ale říkám si, že Sears má snad opravdu pravdu, že plakat sám do tmy není totéž jako plakat v tátově náručí… Já mám prostě jen problém si stanovit hranici – kde končí dětská a začíná moje – mám spíš tendenci se upozadit, ale když vidím jiné rodiče, kteří to berou zcela lehce a prakticky, prostě je nechají vybrečet a mají klid, spánek a pohodu… jojo:)

  4. Jak to vidí blondýna 12.12.2013 / 17:45

    Promiň, že to zlehčuju, ale vidim, že si ani nemusim pořizovat dítě a vše výše zmíněné zastane náš kocourek naprosto hravě… až na to kojení, ale stejně už jsem asi týden nespala :-DD
    Držím palce, ať ho ta nespavost brzo přejde, myslím, že v puberťáci už spěj dobře 😀

    • Sedmi 12.12.2013 / 19:00

      Kočky nemají ty správné grády… měla jsem před dětmi dvě a naivně jsem si myslela, jak nejsem připravená… navíc kočku můžeš zavřít vedle a vzít si ucpávky a usneš… u dítětě to jaksi moc nefungovalo, alespoň u mě…

      • Sedmi 12.12.2013 / 19:00

        resp. jsem se ty ucpávky ani neodvážila použít…

      • Jak to vidí blondýna 13.12.2013 / 20:10

        Jenže my bydlíme v garsonce 😀 No ale i tyhle články a zkušenosti pravděpodobně přispívají k tomu, že u kočky zůstanu 🙂

      • Sedmi 17.12.2013 / 07:54

        to si tak neber, musime se alespon virtualne podporovat a „placat po zadech“ 😀

  5. Sedmi 12.12.2013 / 19:05

    Vanilko, vydrž… je to období. Přejde to. Zkus jít spát s Motýlkem klidně v osm, abys měla alespoń ty čtyři hodinky v kuse… nebo jdi s ním spát po obědě (místo abys uklízela atd, na to se vykašli, i když jsou ty vánoce…). Nevyspalá máma pak může třeba omylem způsobit větší škodu, než je neuklizený byt na vánoce…
    Taky jsem to řešila a přišlo mi to naprosto šílené… ale pomalu to zase přešlo… kolem roka pak už spaly holky většinou plus mínus celou noc.
    Čím to je netuším. Generace našich maminek to asi neřešila. Taky jsem zkoušela všechno možné, vč. jemnější metody nechat vyřvat, ale neměla jsem na to nervy…
    Drž se, ono to přejde…

  6. Sedmi 12.12.2013 / 19:09

    ještě by to mohla být separační úzkost, pokud se uklidní ve vaší posteli…

  7. clara 12.12.2013 / 19:23

    Pokud usina u kojeni a mimo postylku, tak to muze byt prave ten problem. Zkusit ho nejak naucit usinat bez kojeni, treba s tim dudlem. A nejlip rovnou v postylce. Ja jsem celkem zastance dudliku, znam bohuzel ve svem okoli dve holky, ktere dudlik nemely a tedka ve trech a ctyrech letech maji palce v puse takrka nepretrzite. Klukum jsem dudliky dala prakticky hned v porodnici, mladsi ho moc nechtel, ale ja byla vytrvala, po tydnu plivani si na nej zvykl.

    Jeste jsem cetla dost chvaly na tu „vyrvavaci“ metodu (Estevillova metoda), ale my to nezkouseli, chybelo nam k tomu odhodlani a taky nejspis systematicnost.

    Jinak preju pevne nervy a at se to brzy upravi. U nas takhle vyvadel starsi, ten nechtel byt vubec ve sve postylce, jak jsem se ho pokusila premistit, tak se vzdy probudil a rozerval.

  8. Vanilka 12.12.2013 / 20:41

    Díky za povzbudivé rady a doporučení. U druhého dítěte, pokud někdy nějaké budu mít, udělám spoustu věcí jinak. V moudrých knihách se píše spousta blbostí, ale ty zásadní věci tam chybí. Jako třeba NENECHAT DÍTĚ USÍNAT U PRSU. Mně to prostě ze začátku připadalo přirozený a netušila jsem, že se mi to jednou vymstí. Anebo ty DUDLÍKY. Všude se píše, proč jsou špatný, ale nikde se člověk nedozví, co je na nich dobrýho.

    Motýlek sám v postýlce neusnul snad ještě nikdy. Přes den spí jedině v kočárku. Dnes už jsem byla tak zoufalá, že jsem ho po obědě šoupla do postýlky. Řval a já ho nechala řvát. Stála jsem vedle něj, držela ho za ruku, tekly mi slzy, ale chtěla jsem vydržet. Doufala jsem, že pochopí, že jsem blízko a že ho mám ráda, ale nechtěla jsem polevit a vzít ho do náruče, protože v tu chvíli by ho to akorát zmátlo. Nakonec jsem to nevydržela, na pár minut odešla, vrátila se, vzala ho do náruče a v tu chvíli usnul. Tedy ani to „vyřvávání“ mi vlastně správně praktikovat nejde.

    Něco podobného se opakovalo dnes večer.

    Díky, Sedmi, za zajímavý návod. Zní to logicky, ale je to těžké. Je schopný usnout 10 vteřin poté, co ho vezmu do náruče. Když ho ale hned dám zpátky do postýlky, je okamžitě vzhůru a řve. Musím s ním chvíli počkat v náručí (obvykle počítám do 100 jeho nádechů) a potom mi to odložení do postýlky obvykle projde.

    PS: Latexový dudlík neuspěl. Motýlek ho vyplivnul a semknul rty, a když jsem mu ho stejně zkusila narvat do pusy, bylo vidět, že je mu nevolno.

    • S. 12.12.2013 / 21:09

      Ahoj, někde jsem četla, že pokud Tobě nevadí, že dítě bude spát s Tebou, tak ho prostě nech spát u vás v posteli. Ja to takhle s malou vyřešila a od 3. týdne do 9. měsíce prostě spala s námi v posteli. Když se v noci probudila, tak jsme se k sobě „přitulily“ a spaly dál. Manžel to taky nějak zvládl 🙂 Pak jsme ji naučily usínat v postýlce a vydrželo nám to asi 3-4 měsíce (pak jsem začala chodit do práce, a protože se mi stýská, tak už jsem to já, kdo chce mít ditě v noci co nejblíže k sobě (i když malá by klidně spala v postýlce) 🙂

      • Sedmi 13.12.2013 / 08:21

        některé děti jsou prostě bezdudlíkové… Lilly ho taky plivala a i když jsem se snažila najít ten správný tvar a typ, nic…

  9. Calad 12.12.2013 / 20:59

    Muze to byt jen takove to obdobi, kdy ve spanku znovu proziva den a je proto neklidny, nekdy ze spani muzou i brecet. To se ted parkrat stalo nam, meli jsme hodne vjemu a maly se z toho budil kazdou hodinu.
    A maly spi u nas v posteli, je to pro me jednodussi a stejne se aspon jednou v noci na kojeni probudi… Ale to si ho k sobe pritisknu a on zase spokojene usne.
    Preju pevne nervy a hodne zivotni sily, abyste to vsichni meli uz brzy za sebou…

  10. janka 12.12.2013 / 21:29

    Ahoj Vanilka,

    francuzske mudre knihy a mamickovske casopisy pisu hodne o tom, ze, 7- 8 mesacne miminka zrazu zacnu plakavat v noci a popisuju to ako strach zo separacie. Ze si to dieta zacne uvedomovat, ze je samo v postielke a v izbe a nie je mu to prijemne. Zial, nemam teraz cas vyhladavat nejaky konkretny link.

    Samozrejme mozu to byt len zubky…to u deti clovek nikdy nevie. Mne prve dve deti vela v noci vyplakavali a teraz mi to pride uplne neuveritelne ako ten cas preletel a ake to bolo kratke obdobie, ked boli malicki…

    Na tretie dieta sme „pouzili“ vyplakavaciu spankovu metodu a zabrala fantasticky. Poradila mi ju moja suseda, ktora sa bola poradit o ne-spanku svojho syna v Ustave detskeho spanku v Lyone!!!

    Takze: prvu noc som dcerku po nakojeni vystiskala, ulozila do postielky a uplne seriozne som jej vysvetlila, ze odteraz bude zaspavat sama a potom som odisla z izby. Samozrejme zacala plakat. Pockala som najdlhsie ako som dokazala (asi 4 minuty, doporucuje sa 5 minut) a vosla som dnu. Pohladkala som ju po hlavicke a jemne jej pripomenula, ze som defitivne rozhodnuta a odteraz bude zaspavat sama a odisla som. Dieta neslobodno vybrat z postielky! Prihovarat sa treba laskavo, trpezlivo, upokojujuco. Nedat poznat v hlase strach a nervozitu. Takto sa to opakovalo asi tristvrte hodiny a potom zaspala. Periodu medzi jednotlivymi prichodmi do izby som predlzovala postupne na 5, 6, 7, 8 minut.
    Na druhy den vecer sme si to zopakovali „len“ polhodinu a od tretieho vecera zaspavala sama a dokonca skratila sama od seba aj cas kojenia.
    Je to ale jedno velke ALE: syna a aj druhu dcerku som ako prve naucila na dudlik. Prvej dcerke sme dudlik ani neponukli, zacala si cmulat palec a cmulala si ho snad az do puberty!!!
    Takze jej sestricka nebola v postielke sama – mala svojho doudou a dudlik.
    No a samozrejme, pise sa to lahko, ale medzi jednotlivymi vstupmi do izby som za dverami trpela a plakala s nou, manzel ma musel drzat, aby som to vydrzala.

    Myslim si vsak, ze ako prvorodicka by som nebola schpona tuto metodu pouzit.
    Myslim na Teba, drzim Ti velmi palce, aby sa tento spankovy problem upravil sam od seba.
    Ked Ti bude najhorsie, mysli na to, ze to bude uz len lepsie, ze toto je naozaj len chvilka, ze jedneho dna vyrastie, utecie do sveta a Tebe ostane uz len cakat, kedy Ti privezie vnucatka na prazdniny 🙂

    Moc Ta pozdravujem a este Ti chcem napisat, ze nadherne pises, tak jemne, uplne si Tvoje texty a cestiny v nich vychutnavam…
    erika

    • erika 12.12.2013 / 21:33

      Nevsimla som si a pisala som Ti z konta svojej najstarsej dcery…normalne u Teba pridavam komentare z konta „kvetinka“.

    • blogerkka 12.12.2013 / 22:34

      No, ano, jenže tohle nefunguje paušálně. Jmenuje se to estevillova metoda a napriklad u nas (a u mnohych jinych viz internet) to nezafungovalo vubec- naopak – plac se nelepsil ale zhorsoval, dite bylo pres den plactivejsi a pri pohledu na postylku nervozni. Navic je zakladni sporne tema teto metody, ze dite rezignuje a proto uz nebreci, jenze se to do nej vryje natolik, ze pak ma tendenci mit rezignovanejsi pristup k zivotu cely zivot… nevim, co si o tom myslet, ale pro me, jelikoz je to prave velke lamani pres koleno je to i vzhledem k temto kontroverznim rizikum spis asi nesmysl, ac nerozporuju, ze to muze u nekoho fungovat, ovsem ty dusledky?

      • Quanti 13.12.2013 / 11:17

        Tak zrovna k tomu mám čerstvou zkušenost – zkoušeli jsme to dřív a přes zoufalý pláč nikdy nevydrželi. Tenhle týden jsme to zkusili znova, řev byl už jen vzteklý a ne zoufalý a trval jen pár minut. Každé dítě je individuální a rodič by to měl vzít v potaz – myslela jsem, že to nikdy nedokážu, ale tenhle případ mi nedělal vůbec problémy. Musely jsme k tomu asi dozrát obě.

      • erika 14.12.2013 / 10:28

        Pre BLOGERKKA:
        Tak presne toto sa absolutne nestalo, ze by nasa najmladsia mala tendenciu mat nejake konkretne dosledky z pouzitia tejto spakovej metody.
        Ani jedno z nasich deti si nijako nespomina na ranne detstvo.
        Dovolim si vsak tvrdit, ze ich mozno ovplyvnil moj vtedajsi psychicky stav. Ako pisem v prvom prispevku, moja najstarsia vela plakavala a ja som z toho bola nevyspata, nervozna a ustrachana, ze kde robim chybu, neustale som okolo nej obletovala a chlacholila ju. No a vyrastla mi z nej nervozna a ustrachana mlada zena, ktora za mnou stale chodi, aby som jej pomohla s kazdym problemom.
        Jej brat je jej pravym opakom, ale kazdy psycholog Ti povie, ze prvy mladsi surodenec ma uplne prirodzenu tendenciu byt opakom starsieho, aby uputal pozornost na seba.
        No a nasa najmladsia, ktoru sme nechali vyplakat sa: tak potom ako zacala spavat a kojenie skratila na 7 minut, tak som si uzila rozpravkove materstvo ako z ucebnice a som si ista, ze to ze som bola vyspata a v pohode ju ovplyvnilo viac ako to, ze som jej v rannom detstve stanovila presne mantinely a rezim dna, ktory vyhovoval mne.
        Zaverom chcem zdoraznit, ze nikomu nevnucujem tuto metodu ani svoje nazory. Napisala som to sem len ako moznu alternativu.
        Mam tri deti a cely zivot pracujem s detmi, takze si plne uvedomujem, ze vo vychove deti nic nemozno uplatnit pausalne, co plati v jednej rodine, v druhej sa nemusi dat pouzit vobec.

    • Vanilka 16.12.2013 / 09:00

      Děkuju za kompliment, Eriko. I za podrobný návod k lyonské metodě. Vyjádřím se k ní ve svém příštím příspěvku – mám toho na srdci víc.

  11. avespasseri 12.12.2013 / 22:16

    No, není to vůbec lehké. Pamatuju se, jak jsem si říkala, že bych na to mrně potřebovala návod. Proč kdy brečí. Můžeš s ním třeba začít zkoušet tu znakovou komunikační metodu, třeba ti poví, co ho trápí. To fakt existuje… já o tom hodně četla, ale protože malá začala komunikovat pusou velmi brzy (a nějaké velké problémy jsme neměly), tak na to nakonec nedošlo 🙂 Taky si pamatuju, že vzhledem k tomu, že jsem ji od miminka nemohla kojit při každém zaplakání, chodívala jsem a zkoušela jsem postupně různé způsoby, jak ji uklidnit. Kojení byla až to poslední, až když se ukázalo, že má opravdu hlad a ne že chce spoustu jiných věcí (přebalit, kontakt, zoubky atd.) Ale to nebylo nikdy v noci. Tam se budila jen z hladu a ten stačilo utišit. Je dobré že usne aspoň v tom náručí. Je zvláštní, že tedy pláče i v noci, když spíte s ním – předpokládám, že máte alespoň postýlku u sebe v ložnici. To by pak separace nebyla. No, kdo ví.
    Při druhém dítěti bych se rozhodně nevzdávala usínání u prsu – nám se to ohromně osvědčilo. Ale usínala se mnou v posteli v leže. Dudlíka bych se ale také nevzdala, toho nám sestřička dala už v porodnici a jsem jí za to vděčná, protože malá ho potřebovala. A sama ho pak nechala být, jak začala pomalu mluvit.

  12. Gabriela_Matrony 13.12.2013 / 07:48

    Ahoj Vanilko,
    to, co teď prožíváš, je úlplně normální. Malý začíná víc vnímat svět a osamocení vyhodnotí jako potenciální nebezpečí (jako kdyby zjistil, že je sám v lese, kde ho kdykoliv může sežrat medvěd, náš mozek je vývojově připraven spíš na život lovců – sběračů než na načechrané postýlky v dobře uzamknutých domech). To, že pláče delší dobu i když ho vezmeš z postýlky, je zřejmě tím, že je přetažený a unavený natolik, že se mu nedaří usnout.
    Já mám tři děti a se všema to bylo v tomto období náročné. Myslím, že noční nespaní vrcholilo kolem desátého, jedenáctého měsíce a právě ve chvíli, kdy má člověk pocit, že víc už toho nezvládne a horší už to být nemůže, něco se změní 🙂
    Mně vždycky pomáhalo se pořádně uklidnit. Když jsem si řekla, že já přeci tohle vydržím a je mi jedno jak dlouho bude plakat, většinou se uklidnilo i dítě, nebo se mi to možná jenom zdálo protože jsem byla trochu nad věcí…
    Napadá mě na polední spaní pokud nespí doma v postýlce co zkusit nějaké nosítko, šátek?
    Také se přimlouvám za nápad chodit spát s Motýlkem. Myslím, že většina rodičů má období, kdy chodí spát se slepicema a nebo dřímají po obědě, když je to možné. Vánoce budou a vše se určitě stihne i tak:-)
    Mě teda děti inspirovaly k minimalistickému pojetí Vánoc. Hlavní je zachovat si čistou mysl a radost ze života! 🙂
    Budu držet palce!
    Gabriela

  13. Quanti 13.12.2013 / 11:04

    Vanilko, nemám teď čas číst všechny komentáře, tak se omlouvám, jestli už to tu zaznělo, ale zkus si sehnat (půjčit…) nosítko! tohle noční uspávání se tak zvládá mnohem líp, mně by bez něj upadly ruce.

    • Vanilka 16.12.2013 / 09:02

      Gabrielo, Quanti, nosítko vlastním, ale v tom Motýlek nikdy moc dlouho nevydržel. Avšak v šátku se mu líbilo a dokud to počasí dovolilo, střídala jsem ho velmi ráda s kočárkem. Ovšem nechápu, jak bych své zmítající se a už utahané dítě měla uvazát do šátku a hlavně jak bych ho pak spící z něj dostala, aniž bych ho probudila. To mi připadá poněkud složité. Ale děkuji.

    • Vanilka 16.12.2013 / 09:04

      Díky. Ale já pomalu docházím k závěru, že Motýlkovo nepsaní je spíš problémem psychologického rázu. To si asi budeme muset vyřešit jinak. Nebo spíš počkat, až to přejde. Tedy zatím vydržet.

      • Goldie 18.12.2013 / 20:26

        Však u nás to bylo taky psychické 🙂 Jako dcera spala celou noc poprvé ve 2,5 letech (a já několik dalších měsíců se stejně pořád budila, protože jsem měla totálně narušený spánkový režim, naštěstí pak se to spravilo), ale po těch homeo už se budila třeba „jen“ 8x za noc – i to byla úleva, to mi věřte…..Musím ale říct, že dcera spala od narození (dokonce už v porodnici) s námi v posteli, manžel nic nenamítal (už jsem četla další příspěvek), až teď, ve 4,5 letech ji pomalu učíme spát ve vlastní postýlce.

      • Goldie 18.12.2013 / 20:58

        Tohle je doplnění, nejde mi to jinak – u nás byly ty psychické problémy kvůli narušení nervových spojení jako důsledek očkování. Ale myslím, že u vás to přejde, že to bude „jen“ takové období. Držím palce.

  14. Oh My Beautiful Life 15.12.2013 / 23:41

    Vanilko, snad se nebudeš zlobit za to, co sem napíšu… někdy to období totiž hned tak nepřejde. U nás se spalo nejlíp, když mu byly nějaké 3-4 měsíce. Od té doby na střídačku zuby – nachlazení – spurty a jiné srandy. Vždy se něco našlo, proč nespal. Nebo se prostě spát odnaučil a najednou ho máme dvouletého u nás v posteli. Dobré, co? Doufala jsem, že to nějak přejde, ale nevím, co by se muselo stát, aby spal celou noc u sebe v pokojíku. Před rokem jsem zkoušela Estivilla, po 4 nocích, kdy si nakonec sám usnul, se mi stejně budil uprostřed noci a vydržel plakat i 4 hodiny v kuse. Pátý den ráno začal chraptět a v ten moment jsem s celou slavnou metodou přestala. Pak někdy v létě jsme zkoušeli homeopatika – nic. Tři měsíce jsme zkoušeli něco na spaní a prostě nic, bez efektu. Jedny léky nám nechali posílat z Francie, že se tu ani neprodávají a ani ty nezabraly. Teď zkoušíme mléko s medem. No a stejně se v noci probudí a potřebuje utěšit. Stačí mu jen přitulit, vzít za ruku, ale když tohle nemá, vzbudí se úplně a začne řvát. Což znamená, že abych mu mohla dát tu ruku, musím za ním dojít. Nebo manžel. A proto jsme z vlastní pohodlnosti dali malého do naší postele. Já už jsem taky tak naučená, že spím líp, když je s námi Junior. No je to na palici, závidím v dobrém všem, kteří děti spaní naučili a mají celé večery a noci klid.

    • Vanilka 16.12.2013 / 09:05

      Samozřejmě se nezlobím, naopak. Díky i za takovéhle svědectví. Aspoň vím, na jakou krajní variantu se mám připravit 🙂 U nás by ale Motýlkův dlouhodobější pobyt v naší ložnici neprošel přes manžela. Viz můj příští příspěvek, kde se o tomhle taky nezapomenu zmínit.

  15. K 17.12.2013 / 18:06

    Homeopatika chamonilla CH 9 jedna kulička, rozpustit ve vodě nebo pití, jestli už něco pije. Je to pry na uklidnění, na bolest….taky zkouším. Jsem zralá to užívat taky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s